Noční klub. Díl první

"Nesehnatelnou" knihu kultovního autora mi obětavě dodal kamarád v podobě výtisku z PdF. Z úcty k jeho snaze o mé čtenářské obohacení jsem se snažil ono dílo dočíst, po prvním odložení jsem to ještě zkusil znovu a asi ve třetině jsem četbu definitivně vzdal. Docela mě to mrzí, už kvůli kamarádovi. Asi jsem nenáročný prosťáček, ale přece jen si raději místo Kulhánka přečtu něco od Kotlety, který mě občas baví mnohem více.

aneb když se psychopat rozhodne napsat knihu :D super to bylo škoda že už nepíše

Knihu budu brát jako odrazový můstek pro další díly, nebo v to alespoň doufat, protože pro mne tady příběh "fungoval" na principu náhodných výbuchů.

Ze začátku mne to vrhlo mezi členy Nočního klubu, kteří bez skrupulí trestají bezpraví a násilí, když si někdo chce pošmáknout na okaté holčičce, vojet haxny letlampou matky... pak se to vrtne do války s ruskou mafií, či co....? Pointa, důvod, či nějaký náznak mi unikají... Stejně jako, když "mistr" přivede do klubu krásnou, záhadnou, neznámou, jen proto, že se mu líbilo její střelecké umění, přitom se klub tváří, že dodržuje přísná pravidla.

Na druhou stranu se mi líbily zvraty, když jste se s postavou už rozloučily, a ona se vás na nic neptá, a drze si do příběhu zase naskočí, prožije rok na moři, naučí se starému dobrému pirátskému řemeslu.

Málo prostoru zde dostala záhadná Agony, provázejí nás pánové Van Vren a Wries, kteří mi přišli zajimávější než Tobiáš...

Kulhánek zábavně pracuje se slovními obraty při akcích. Kulhánek dokáže zamrazit, když se masakrují batolata, umírají vedlejší postavy...
Snad si Kulhánek připravil půdu pro pevnější a ucelenější kostru příběhu,který nám toho osvětlí víc, a že má co nabídnout...

Jak se to s Nočním klubem vymrví dál, to je ta hlodající zvědavost, která nutí sáhnout po dalším dílu.

Knížku jsem četl vždycky před spaním a tímhle komentářem tedy panu Kulhánkovi děkuju za zničený spánkový režim. Zítra jdu do knihovny pro druhý díl.

DNF. Zvládl jsem asi půlku. V současné chvíli a rozpoložení mi kniha nic nedává. O to víc se mi potvrzuje, jak je každé hodnocení subjektivní a vyvíjí se s životní situací i věkem. Něco co na mě teď nepůsobí, může časem zesílit či naopak. Nejhorší je se nutit do čtení knihy, která s vámi nerezonuje.

Noční klub jsem strašně dlouho odkládala. Jednu dobu si ho i rozečetla, ale odložila ho a vrátila jsem se k němu až teď. Ani nevím proč, ale prostě mi pod ruku přišly vždycky jiné knihy a na tuhle jsem zapomněla.
Začátek mě bavil. Líbila se mi ta myšlenka Nočního klubu, i postavy mi sedly. Pak přišel zvrat a celé to dění na lodích a kolem toho mě moc nebavilo a jen jsem čekala, až se děj posune někam jinam. Pak se to ale zase obrátilo a mě se to hned líp četlo.
Je to svižné, akční, má to smysl pro humor a jednu bitku nebo honičku vedle druhé. Určitě si přečtu i druhý díl.

Začátek nebyl úplně přesvědčivý, sice svižný start, ale scény trochu odfláknuté, málo propracované, málo emotivní. Pak ovšem přijde nečekaný zvrat a vše je jinak. Líbí se mi, jak autor s klidem změnil celý vývoj a význam příběhu a poněkud “obměnil” repertoár postav. Jazyk knihy je mírně humorný, možná spíše ironický. Postavy jsou sympatické svou chybovostí a plastičností. U prvního dílu určitě nezůstanete.

Výprava na doporučení zcela mimo můj obvyklý žánrový záběr. Místy dechberoucí filosofično a nadpříběh mísící se s krutou primitivitou jsou vedle sebe jdoucími frustrujícími kontrasty - člověk by si chvílemi až odplivnul z banality linoucí se jinak smysluplným celkem. Co se dílu upřít nedá, je fantastická dynamika proměňujícího se tempa příběhu, a vynikající humor. Noční klub můžete brát vážně. Anebo ne.

O tomhle autorovi jsem toho slyšela hodně a nemohla jsem odolat tomu, abych si od něj něco nepřečetla… První věc: COŽE?! Druhá věc: WOOOW! A třetí věc: Tenhle člověk je neuvěřitelný blázen, šílený masochista a dokonalý génius. Hektolitry krve, usekané končetiny a totální fantasmagorie byly vepsány dokonale do téhle knihy. Smekám před PANEM autorem.

Jedna z mých nejoblíbenějjších knih s dokonalým twistem zhruba v první třetině...Ukázalo to ohromnou a děsivou sílu upírů a to se těžko něčím přebíjí...škoda že druhý díl přešel do klasického Kulhánek TM extrému

Super čtení. Moc se těším na další díl. Prostě mohu jen doporučit.

naprosto nesmrtelná klasika :)

Říkali mi " jestli se ti líbí Hoza, vyzkoušej Kulhánka". Tak jo, máme to tady a musím uznat, líbilo se mi to. Ale paradoxně až od transformace a i když upíráky moc nemusím, tohle bylo zábavné, sarkastické, brutální...prostě bavilo mě to. Hned dávám pokračování, protože chci vědět jak to celé dopadne. Na to, že jsem absolutně neměl páru o autorovi a nevěděl jsem do čeho jdu..paráda. 90%

„…ZNÍ TO MOŽNÁ TROCHU BANÁLNĚ, MOŽNÁ TROCHU SMĚŠNĚ A URČITĚ HODNĚ HLOUPĚ, ALE STAL SE ZE MĚ UPÍR. ŠMYTEC!“ Začátek je supr, pak to začne bejt zdlouhavý. Ne že by to byl vopruz, ten sarkasmus baví, ale je to takový monotónní. Naštěstí ta poslední cca třetina mně dala to, co jsem čekal – jednoduchost, krev a ftip. A finále bylo parádní… já se smál, až ze mě krev stříkala!

Kulhánek je bůh českého fantasy a Noční klub I, II a Vyhlídka na věčnou jsou moje srdcovky. Čtu je třeba každé 3-4 roky a stále mě baví.
A co je na tom tak skvele?
Krom toho, ze je to super pribeh. Hrdina je tak autenticky, az to neni mozne. Jeho myslenkove pochody a rozhovory jsou jak z bezneho zivota. Je vtipny, pragmaticky, tak trosku odevzdany jakkekoliv situaci stylem - no co uz, kdyz se to deje, tak to zvladnu a jdu do toho prestoze je v hrozne slamastice. A to, že je v šlamastice furt - Kulhánek jde z extrému do ještě většího extrému a vám to vůbec nepřijde divný. Hrozny sympatak. Ma smysl pro dobro, ale nejak nad vecmi zbytecne netruchli. Nema na to cas. V knizce se furt neco deje a neni tam ani vterina, kdy se zanudite nebo si reknete tohle jsem uz slysel a co dal?
Je to profik v oboru, zbrane, technika, boje jsou opravdu popsany vyborne a autor si dal zalezet s detaily. Naprosto sympaticky je taky, ze je to čech, hodne veci se odehrava v Praze a obcas tam jsou takove ty ceske hlasky nebo slovicka, ktere nikdo jiny nez cech by nepochopil. V te knize si proste prijdete jako doma.

Naprosto famózní příběh. Nebyl ani jeden úsek knihy, kde bych se nudil. A vzhůru na druhý díl, který přečtu jedním dechem, jako ten první!

Výborné čtení jen těch knížek mám doma nějak málo.

Pokud jste si mysleli, že máte o upírech a nadpřirozeném světě načteno dost, Noční klub od Jiřího Kulhánka vás přesvědčí, že jste neměli ani tušení, co temnota opravdu znamená. Tohle není jen kniha – to je naprosto adrenalinový zážitek, černohumorný epos, ve kterém krev teče proudem a akce střídá akci tak rychle, že ani nevíte, kdy jste naposledy vydechli. Kulhánek tuhle temnou jízdu nejen že napsal, on ji rovnou nakopl do vysokých otáček a přidal zážehovou směs cynismu, násilí a brilantní ironie.

Hlavní hrdina? Absolutně nezapomenutelný drsňák, který se neohroženě vrhá do bitev s nepřáteli, jež by si žádný rozumný člověk raději ani nechtěl představit. Má ostřílený pohled na svět, který je v jednu chvíli až mrazivě pragmatický a ve druhou osvěžující svou bezohlednou upřímností. Je to hrdina s „kusem masa“ místo morálky, a právě to je na něm fascinující – každé jeho rozhodnutí, každý tah je nečekaný, a přesto neuvěřitelně uspokojivý.

Co se týče samotného Nočního klubu, tohle místo není žádné běžné doupě upírů a dalších nočních tvorů. Kulhánek v něm vytvořil svět tak temný a tak neúprosný, že se budete chvílemi bát zhasnout světlo v pokoji. Ale zároveň je tenhle svět zvláštně přitažlivý – každá bytost, každá temná ulička má vlastní příběh a charakter, který vám nedá spát. Místo, kde se pravidla ohýbají a morálka je někde za čárou, kde akční scény nejsou jen povinnou součástí, ale přímo esencí, ze které si postavy berou sílu a vitalitu.

Kulhánek je mistr ve vykreslení drsných, děsivých i absurdně komických scén. Ve chvílích, kdy se láme chleba, dokáže scénu obrátit tak, že místo očekávaného hororu dostanete cynickou, šibalskou poznámku, která vás naprosto dostane. Tohle je přesně ten typ humoru, který je jako dobře mířený úder – rychlý, přesný a bolestivě vtipný. Dialogy se skvěle čtou, mají šmrnc a kouzlo, že po každé stránce máte chuť na další dávku tohoto krvavého mixu akce a černého humoru.

A co víc, tahle kniha není jen o temnotě. Je v ní překvapivě i kus filozofie, který vás donutí zamyslet se nad tím, co je vlastně smyslem světa plného násilí a krveprolití. Kulhánek si pohrává s myšlenkou, že někdy jsou hrdinové daleko složitější a temnější, než bychom čekali. A právě tohle z Nočního klubu dělá něco víc než jen další akční knihu – stává se to syrovým pohledem na lidskou podstatu, kde se mísí dravost, humor a skutečná zranitelnost.

Pokud máte rádi knihy, které jsou od první stránky rozjeté jako vlak na nejstrmějším úseku kolejí, knihu, která se nebojí pořádně kopnout do temnoty a ukázat vám její nejostřejší zuby, Noční klub je přesně pro vás. Takže pokud vás nalákají drsné bojové scény, postavy s charakterem tvrdým jako žula a humor temnější než půlnoční nebe, popadněte Kulhánkův opus. Protože po tomhle literárním večírku už budete chtít vstoupit do žádného jiného klubu – tenhle je totiž tak drsný a tak působivý, že se na něj nezapomíná.

Nevím co jsem čekal, neoslovil mě už Franta Kotleta, tohle je zase podobný styl a fakt to není moc pro mě. Příběh sice dost zajímavý, zvraty tam jsou nečekané, ale ten styl psaní (a humor a hlavní hrdina a ...) mě fakt ubíjí. Asi by mě i zajímalo, jak to skončí, ale ne tak, abych si přečetl i druhý díl.