Koláč s kapkou jedu ekniha

03. ledna

Flavie, vykazující jisté známky geniality a svým způsobem i šílenosti (což jde ruku v ruce), opravdu není jen tak obyčejné jedenáctileté děvče. Kniha je napínavá do posledních stranek a díky notné dávce černého humoru i zábavná, plná neotřelých přirovnání (Z boku byla k domu jako kravské lejno na železničním vagonu přilepená škvárobetonová moderní přístavba...). Všechny postavy jsou nadmíru zajímavé a dokonale uvěřitelné.
Pro děti to z jazykového hlediska (a co si budeme, ani z toho dějového) dle mého názoru ještě není, spíš pro mládež a dospělé, takže se nemusíte bát, že by kniha byla nějakým dětinským vyprávěním...

1 13.11.2020

Skvělá detektivka pro děti! V nějakých částech mi běhal mráz po zádech.
Dávám 5 hvězdiček a těším se na další díly!

První kniha od doposud neznámého Alana Bradleyho,
První seznámení s šílenou Flavií de Luce,
První návštěva velkolepého Jeleního mlází,

a jsem za to vděčná

1 04.08.2020

Báječná padesátková nerdka Flavie de Luce, její zákeřné sestry, mimózní tatík a matka zmizelá za krajně podezřelých okolností, anglický venkov par excellence, čaje o páté a květinové vzory a starobylé, chátrající staroanglické sídlo tvoří stylové pozadí svěží detektivky. Knížka jistě potěší, pobaví a nerdíky všech věkových kategorií i poučí.

5 23.06.2020

Flavii by bez okolku meli najmout do vysetrovaci cety. Divim se, ze ji to inspektor nenavrhl.
Pokud je nejaka kniha, u ktere mate oci neustale kulate jako dva galeony, je to prave tahle. Pristup, jakym Flavia pristupuje k lidem, je hodny tohoto: OMG. OMG v dobrem smyslu. OMG v tom nejlepsim smyslu!
Kniha me naprosto uchvatila. U nelterych pasazi se mi hrdlo sviralo strachy - nebo napetim, u jinych jsem se zasmala. Davam 5/5.

5 24.05.2020

Pěkná kniha od které se člověk neumí odtrhnout! Nechybí napětí, zrada, skvěle vypracované charaktery postav a mnoho dalšího. Pokud hledáte knihu kde se nikdy nepřestane bát tak je tady. Moc hezká kniha a dodnes mám v hlavě hlášku „prsty měl tlusté jako klobásy" :-)

Na autorovi si nejvíce cením toho, jak fantasticky umí popsat charaktery postav, především tedy té hlavní. Hlavní hrdinka působí fantasticky šíleně a zárovň lidsky a pochopitelně. Než jsem začala číst, trochu jsem se bála, že to bude prostě morbidní detektivka, která nebude popisovat nic jiného než bezvládná bílá těla mizící v kalužích krve. Stačilo půl minuty a byla jsem natolik zaneprázdněna četbou, že jsem si na ten počáteční pocit už ani nevzpomněla. Díky, byla to boží kniha (i když nemám ráda chemii...)