heavy66
komentáře u knih
Rázová vlna
František Kotleta (p)
Plukovník David Michálek zachraňuje svět!!
Když nás v roce 1939 přepadli Němci, česká armáda nebojovala. Když nás v roce 1968 navštívily spřátelené armády, česká armáda zase nebojovala.
Jsem pyšný, že v roce 2050 bude česká armáda statečně bránit Brno a bojovat proti nepřátelům i v zahraničí!
Našim vojákům pomůžou polepšené čubky, ukrajinské divoženky, japonská samurajka, nebo starý francouzský legionář!
Neboť jak vždycky říkal generál Schwarzkopf : „Jít do války bez Francouzů je jako jít na lov jelenů bez akordeonu!“
Trochu slabší než Poločas, ale dobrá oddechovka to je!
Poločas rozpadu
František Kotleta (p)
1."Počkej, až řeknu banzai, jasný?" "Jasný, plukovníku," odvětila Nacumi.
"Banzai," zašeptal jsem. "Banzai!", vykřikla nadšeně Nacumi.
2."Víš, jako to říkal generál Špaček: Před popravou je nechte vychcat a nabídněte jim cigáro, protože ty pochcaný mrtvoly jsou pak strašně neestetický."
3."V Rusku, kurva, v Rusku. Všechno zlý přijde vždycky z Ruska!"
Před Brnem začíná být horko a plukovník Michálek vyráží s Alicí a Ryanem na brutální, krvavou a napínavou misi proti Měnitelům!
Bravo, šéfe!
Zdeněk Pohlreich
Šéf nenechává na české kuchyni nit suchou, ale snad je motivován touhou něco zlepšit! Líbí se mi jeho názory, že restaurační byznys nemůže dělat každý, a když už ho dělá, měl by ho dělat pořádně. Kdo sledoval jeho pořad, zná řadu podniků, které je lepší nenavštěvovat, v tom je Šéfův přínos pro zdraví českého národa nesporný. S jeho kritikou základních stavebních kamenů české kuchyně mohu často souhlasit, jsou opravdu příliš těžké, hutné, tučné a nemoderní, například vepřo knedlo zelo nebo mastné bramboráky! Ovšem jedním z největších, ryze českých kulinářských zážitků z dětství pro mě vždy zůstanou babiččiny borůvkové knedlíky s cukrem, máslem a tvarohem, těm se žádný foie gras s křepelčím vajíčkem a černým lanýžem nevyrovná. A na smažený eidam s hranolky a tatarkou mi, Pohlreichu, nesahej, to je moje oblíbený jídlo!
Byl jsem Mengeleho asistentem
Miklós Nyiszli
Bojíme se strašidelných filmů, vyprávíme si v bezpečí domova, co "hrozného" jsme kdy zažili, ale nebyli jsme ve skutečném pekle, jaké prožil autor této knihy. Nevadí mi jeho styl psaní, chápu jeho úsilí dostat ze sebe hrůzné vzpomínky, protože má vlastní fantazie se vzpírá představě tisíců zplynovaných těl, nebo padesátimetrové jámy, ve které hoří živí lidé, je to příliš hrozné, příliš neuvěřitelné. Finit hic Deo, finit hic humanity!
Hudlaři
Ed McBain
Poslední příběh 87.revíru o brutálních vraždách starých lidí a vyrovnávání dávných účtů. Příběh plyne pomalu, aby se starci nezadýchali a je kořeněný milostnými problémy Berta Klinga a Ollieho Weekse.
Vražda předem ohlášená
Ed McBain
Tak trochu vykonstruovaná zápletka, tak trochu nevěrohodná pointa, ale pořád napínavé čtení!
Slezské písně
Petr Bezruč (p)
Ostrava 2 (Hřebenka)
Sto roků v hospodě seděl jsem
Sto roků chlastal jsem piva
za sto let na stará kolena
poslední pětka mi zbývá
Startek dým sedl mi do očí
od pípy smrtka už kývá
z vlasů, vousů a obočí
visí mi rampouchy piva.......
"Promiňte, paní profesorko, učil jsem se, ale nemůžu si vzpomenout, jak je to dál!"
Afghánec
Frederick Forsyth
Exkurze do dějin Afghánistánu a popis války s Talibánem po 11.září 2001 jsou vrcholně zajímavé, a zápletka tak dokonale a detailně vymyšlená, až se začínám bát, že teroristům stačí přečíst si knihu a mají plán hotový. A major Martin v nedohlednu! Naštěstí teroristi čtou výhradně Korán, takže inspirace nehrozí!
Kniha apokryfů
Karel Čapek
V 80.letech jsem se shodou okolností dostal na domácí seminář jakési křesťanské sekty. Představení sekty odhalovali satanismus v umění, a mezi literárními díly, mimo jiné, objevili Satana v Knize apokryfů. Chápu, na církev musel působit Čapkův humor a jazykové mistrovství jako červený hadr na býka!
Kdy, kde, proč a jak se to stalo – Nejdramatičtější historické události, které změnily svět
kolektiv autorů
Wikipedie v podobě vázané knihy. Dvě až čtyři stránky pro každou významnou událost, která ovlivnila dějiny lidstva. Zvolení Václava Klause prezidentem ovšem chybí! Spousta obrázků a doplňkových informací, které jsem mnohdy neznal, ke každé kapitole. Pěkné!
Skřeti z podsvětí
Theun de Vries
Skřety jsem četl v 80.letech a je to ďábelsky dobrá kniha. Byl jsem několik dnů sám ve velkém prázdném domě, pil rum, kouřil startky a četl tu knihu tak dlouho, až z ní Melchiorovy obrazy začaly vystupovat a byly mnohem zajímavější, barevnější, děsivější než originály mistra Hieronyma. Pak se čas vytratil, nebylo ráno, ani večer, jen tma a skřeti, čerti, pakobolti, pitvory, víra, hereze, trýznivá láska a Tet......
tmavým koutem černého pokoje z lásky pluje sumec po nebi
je Amor a jeho nahá dívka rašelina s mládětem a krvavou ratolestí
plechový satan s ocasem a křídly a jeho zuřivci sprostí hledají Grál
lebku uhrančivé panny prales roztoužených laní
ryba ukrytá v cudném pouzdře měkkými ústy hltá svou šedobílou potravu
na černém saténu vodního mechu pukají v šíleném kroužení
jak krysy ve své zvrhlosti krásou i krutostí spojení
v obruči vášně odpadky kramářů zvony zlatý kanárek na zkaleném čumáku
rudá ústa smějí se kouzelně svíjí se maso blána krůpěj rybí jazyk...
Tak takhle, přátelé, maluje Melchior Hintham!
Láska je jen slovo
Johannes Mario Simmel
Zamilované romány nejsou můj šálek čaje, ale Láska... se mi líbila!
Blackout – Zítra bude pozdě
Marc Elsberg (p)
Román není špatný, jenom trochu sterilní. Zápletka je hlavně o tom, jak se při blackoutu daří elitám a jejich rodinám. Ostatní lidé jsou zahrnuti pod "miliony tam venku". Vyšetřování příčin blackoutu není nijak napínavé, ani závěr to moc nevylepší. Postrádal jsem pocit zadostiučinění, že zlo bylo po zásluze potrestáno. Emočně nejvypjatější scéna v nemocnici je inspirována událostmi v New Orleans po hurikánu Katrina. Znepokojivý a pravdivý je obraz prodejných politiků a nadnárodních firem, pro které je jediným měřítkem zisk za jakoukoliv cenu. Zaplatili jsme více než 100 miliard z našich daní za Temelín (který je v knize zmíněn), a výsledkem je pouze stále dražší elektřina, reálná hrozba blackoutu když se naší rozvodnou soustavou řítí elektřina z německých větrných parků , o "zelené" energii ze solárních panelů radši ani nemluvě.
Hold Katalánsku
George Orwell (p)
Orwellův román 1984 jsem četl před 30 lety a okouzlen genialitou díla, přemýšlel, kde se autor inspiroval, kde poznal fungování totalitních režimů?
Po přečtení Hold Katalánsku je to jasné!
Ve škole mě učili (a je to už hodně dávno, co jsem chodil do školy), že v občanské válce bojovali hodní Španělé, v čele s komunistickou stranou, za pomoci pokrokově smýšlejících interbrigadistů z celé Evropy proti zlým Španělům, fašistům generála Franka, podporovaných německými fašisty, italskými fašisty, a všemi ostatními imperialisty, kapitalisty a sionisty z celého světa. A protože těch zlých bylo víc, a měli víc peněz (z potu a krve dělníků), proto ti hodní prohráli!
Po přečtení Hold Katalánsku vím, že to tak jednoduché nebylo! Barcelonské události, bratrovražedné boje mezi levicovými frakcemi bývalých spojenců připomínají střípky Solženicynova Souostroví Gulag – lživá propaganda, obviňování z trockismu a fašismu, noční razie, zatýkání bez důvodu, věznění a popravy bez soudu!
A George Orwell potřeboval dalších deset let, aby španělské zážitky přetavil na obecně platné principy ve své učebnici totalitarismu, jednom z nejlepších děl světové literatury všech dob.
Na druhé straně už z názvu knihy je zřejmé, že Orwell měl Katalánsko a jeho obyvatele rád.
„Jednoho jitra bylo oznámeno, že nemocní z mého oddělení budou během dne posláni do Barcelony. Podařilo se mi poslat telegram ženě, že přijedu, a nato nás nacpali do autobusů a odvezli na nádraží. Teprve když vlak už měl odjíždět, vylezlo z ošetřovatele, který jel s námi, že nejedeme do Barcelony, ale do Tarragony. Předpokládám, že si to strojvůdce rozmyslel. To je celé Španělsko, pomyslel jsem si. Ale španělské bylo i to, že souhlasili s tím, že vlak nepojede, dokud nepošlu další telegram; ještě více španělské však je, že telegram nikdy nedošel“
Poslední rituál
Yrsa Sigurðardóttir
Moje první věc od Yrsy. Island, čarodějnictví, satanismus, samá zajímavá témata! Ovšem Malleus Maleficarum je zde trochu přeceňováno a démonizováno. V knihovně ho mám, samozřejmě ne originál, a je to těžké a nudné čtení.
Po razantním začátku se děj Rituálu v druhé půli zpomalí, ale napínavé to docela je, určitě zkusím od autorky něco dalšího!
Komiksová Kytice
Karel Jaromír Erben
Tohle by se určitě líbilo i panu Erbenovi!
Komiks skvěle doplňuje jeho hororovou klasiku!
Svatební košile forever!
Bylo nás pět
Karel Poláček
Bylo nás pět patří mezi moje zamilované knížky z dětství. Četl jsem ji mnohokrát, také na pokračování svému synkovi před spaním, je báječná od začátku do konce, a úplně nejvíc oblíbenou scénu mám, jak šli na vosy.....
"A tak jsme šli na ty vosy a byli jsme tři. A když jsme šli, tak jsme potkali Zilvara z chudobince a ptal se nás, kam jdeme. Když jsme mu řekli, že na vosy, tak pravil, že půjde s námi. Tak jsme byli čtyři. Když jsme ušli kousek cesty, tak jsme se ohlédli a Pajda utíkal za námi a uši mu plandaly a on se smál. Tak nás bylo pět." .....
"A tak když to hořelo, vosy převelice rychle vyletěly druhou ďourou a kroužily ve výšce a hrozně bzučely, neboť byly dožrané moc. A byly jich velká síla a točily se kolem dokola a koukaly, kde by byl jejich nepřítel. Jakmile nás spatřily, tak nás začaly počítat a viděly, že nás bylo pět. Tak se ten roj rozdělil na pět houfů a každý houf si jednoho z nás vyhlédl, aby mu to vykreslil." ....
"A když jsem přišel domů, tak se mne tatínek ptal, kde jsem byl. Já jsem pravil, že v houslích. On pravil: "tak proč máš křivou hubu, kdyžs byl v houslích?" To bylo pravda, že jsem měl křivou hubu a oteklý nos a místo očí úzkou škvírku, takže jsem vypadal jako Číňan. A když se mne tatínek porád ptal, tak jsem porád lhal, že jsem byl v houslích, ale lhal jsem málo, pročež tatínek odepnul pásek a já jsem dostal velice, abych podruhé nevrdlouhal."
Krvavá lázeň
Mika Waltari
Já, Michael Karvajalka, vyprávěl jsem příběh svého mládí mistru Waltarimu, který se narodil stejně jako já z finské matky, a proto nejlíp může rozumět tesknotě mojí duše.
Vyprávěl jsem mu o dětství ve velkém a krásném městě Turku, kde mi dobří otcové církevní pomohli od majetku, který je příčinou všech starostí, a oni vzali to těžké břímě laskavě na svá bedra.
Vyprávěl jsem o krvavé lázni, kterou připravil dobrý král Kristián na stockholmském náměstí pro švédské pány, a také o strašné přísaze, kterou jsem vyslovil nad mrtvým tělem mé ženy Barbary, a která se tak hrozně naplnila při vyplenění Věčného města, léta Páně 1527, takže jsem z toho žádnou radost neměl.
Smutek ze vzpomínek na vraždění, drancování a bezbožnosti mi svazoval ústa a jazyk, a nemohl jsem dál vyprávět, ale mistr Mika pobízel mě vlídně, a říkal, že to dozajista nebyla moje vina, a tak jsem se uklidnil a vzpomněl si na všechny podrobnosti.
Na německé sedláky, kterým jsem pomáhal vytvořit nové království boží, kde statky pozemské měly patřit všem a všichni lidé rovni před tváří boží. Můj přítel Antti, který je velký omezenec a hlupák, mi dobře radil, abych to nedělal, ale já mu nevěřil a vzniklo nám kvůli tomu mnoho škod a protivenství, protože sedláci si chtěli podržet svoje bídné chatrče a dobytek a úrodu, a království boží jim k ničemu nebylo.
Poslouchali jako hloupé ovce proroky a kazatele nového řádu, až sami nakonec neměli nic, jejich ženy a děti byly mrtvé, domy spáleny, dobytek uloupen a oni se radovali, když vyvázli holým životem, ale příliš mnoho jich padlo u města Leipheimu, Weinsbergu, Frankenhausenu, pro větší slávu boží.
Když jsem se pak setkal s dobrým doktorem Lutherem, mluvil jsem k němu zlými slovy a krutými výčitkami, protože Německo bylo plné bídy a mrtvol pro jeho učení. A on se na mě rozzlobil a udeřil mě silně rukou do tváře. A já jsem křičel na něj a ve mě křičelo zoufalství tisíců chudáků,
“Jen si mě bijte, protože to nic neznamená. Inkoust na vašich prstech, to už je krev nevinných lidí, a z každého písmene ve vašem spisku kape krev nevinných smíchaná s krví viníků. Jen si získejte na svou stranu knížata, doktore Luthere, tloustněte si v klidu a míru a nadělejte z nich nejvyšší biskupy jejich zemí a říší, jak jste sliboval, aby vykládali vaše evangelium lépe a vám mileji než hloupí a nevzdělaní sedláci. Jistě vyhrajete, uplatíte-li pány majetkem a statky svaté církve a postavíte-li kolem svého evangelia ještě mohutnější a strmější hradby, aby evangelium už nebylo svobodným božím světlem na zemi, ale uzavřelo se do vašich hradeb a zdí, aby neohrožovalo starý pořádek. Budete určitě spokojen, když vaše poselství bude veřejně čteno ve všech německých kostelích a i katoličtí páni, kteří vás dříve nenáviděli víc než samotného ďábla, budou teď s vaším jménem na rtech pobíjet své poddané jako dobytek bez duše. Před Bohem však tímto činem ublížíte své duši.”
Tak takový je příběh mého mládí.
Záhada pro herce
Patrick Quentin (p)
Nové nastudování divadelní hry Járy Cimrmana Lijavec, tentokrát v režii Petra Dulutha s názvem Povodeň.
Malý Bobeš
Josef Věromír Pleva
Byla to povinná četba, ale vybavuju si, že se mi líbila. Pamatuju si Bobešovy prachaté spolužačky Miládku a Sisinku, jejichž přezíravý postoj k němu pomáhal formovat mé třídní uvědomění, které mě zase přešlo, jakmile jsem pobral rozum. A taky, že Bobeš měl rád párky! To máme společné dodnes!