heavy66
diskuze u autorů
Václav Kaplický v sobě kombinoval skvělého literárního vypravěče, historika a znalce lidských povah. Ve svých knihách se věnoval pohnutým okamžikům našich dějin. Stavovské povstání, selské bouře nebo čarodějnické procesy, vždy dokázal strohá dějepisná data a historické osobnosti doplnit, v kontextu čtivého příběhu, řadou živých postav obyčejných lidí. Jeho díla právem patří do pokladnice české literatury.
Anna Achmatova, žena, jejíž životní příběh připomíná řeckou tragédii. Přední ruská básnířka, před nástupem bolševiků módní a umělecká ikona, kterou maloval sám velký Modigliani, posléze žena pronásledovaná stalinským režimem, která čekala před branami vězení, aby mohla poslat balíček svým nejbližším. Líbí se mi její báseň Múza.....
Můj život visí na tenoučké nitce,
Když rozechvěle v noci čekám ji.
S volností, slávou, s vším rozloučit se
pro návštěvnici s něžnou šalmají.
Vešla. Ten pohled! Z tváře závoj sňala.
Ptám se jí, v duši neklid ledový:
„To tys Dantovi Peklo diktovala?"
„Já", tichý hlas mi ze tmy odpoví.
Jack Schaefer, kovboj s perem místo pistole nebo spisovatel se srdcem kovboje. Dokázal popsat Divoký Západ tak civilně, že ve srovnání s civilizovaným Východem nebyl o nic divnější, než je pro Ostraváka Praha nebo Ústí nad Labem!
Eric Lambert je dalším autorem válečných románů, který sbíral zážitky do svých knih přímo na bitevním poli druhé světové války, v exotických destinacích jako je Severní Afrika nebo Nová Guinea. Jeho knihy oplývají drsným až naturalistickým popisem bojů, levicovými myšlenkami a protiválečným cítěním. Naopak v nich nenajdete patos a opěvování válečných hrdinů.
Erich Maria Remarque, za mě jeden z nejlepších autorů válečných románů, popisující vlastní frontové prožitky. Na západní frontě klid, Jiskra života, Čas žít čas umírat jsou moje oblíbená díla. Ve filmové verzi posledně jmenovaného, z roku 1958, se Remarque objevil v roli gymnaziálního profesora Pohlmanna.
Stanislav Rudolf ovlivnil generaci mladých v 70. a 80. letech. Byl spisovatelem dívčích románů, ale dokázal je psát tak poutavě, že je četli i kluci. Me too! Každý z nás, kdo dospíval v 70. a 80.letech jich dokáže vyjmenovat několik.
Karel Čapek byl spisovatelem všestranného talentu, mistr českého jazyka, vlastenec a statečný člověk. Jeho předčasná smrt byla velkou ztrátou pro českou literaturu, i když německou okupaci by pravděpodobně nepřežil, stejně jako bratr Josef. Průměrný čtenář se musí oprostit od svazujících otěží povinné školní literatury a vybrat si v jeho díle podle svého vkusu. A že je z čeho vybírat!
Edgar Allan Poe, proslulý autor hororu, stejně dobře zvládal detektivku, satiru, humor i poezii. Vyznal se v dějepise, zeměpise, přírodopise, fyzice, chemii. Právem patří do první ligy světových spisovatelů. Jen škoda, že zemřel tak mladý!
Vladimír Páral je spisovatelem industriálního chladu, chemického smradu, toxických exhalací a neproniknutelné severočeské mlhy. Některé jeho romány se neodehrávají v Ústí nad Labem, a přesto mají výše uvedené ingredience. To samé lze říci o charakterech a chování Páralových postav.
Arthur Hailey, spisovatel devatera řemesel. Ukažte na jakoukoliv lidskou profesi, a on vám o ní řekne všechno, co potřebujete vědět, způsobem, který vás bude bavit. Čas běží, knihy stárnou, řada těch profesí už dneska funguje jinak, ale na čtivost jeho příběhů to žádný negativní vliv nemá.
Wolfgang Ott byl spisovatelem jedné knihy, kterou se proslavil v literárním světě. Žraloci a malé ryby, válečné drama z druhé světové války, ve kterém autor umělecky ztvárnil vlastní zážitky ze služby v ponorkovém loďstvu Kriegsmarine. Dokonce i takhle zlé je pro něco dobré!
Zdaleka neznám celé jeho dílo, ale z toho, co jsem četl, soudím, že Mika Waltari byl trpělivý muž, se zálibou v dějepise, s důvěrou v lékaře, a obavou z tělesných pokušení a dominantních žen.
Chris Carter je spisovatelem šílenství, brutality a nechutnosti!
Co je to za člověka? Možná, jak říká klasik, "Naštěstí mám talent k psaní. Kdybych o těch věcech nemohl psát, musel bych je dělat!"
Třeba se jednou k jeho jménu objeví v novinách rozhovor se sousedem, "Tak to bych do něj neřekl, byl to slušný chlapec, vždy pozdravil a podržel mi dveře do výtahu!"
Pojďme se zamyslet, co spojuje Joanne Rowling a Roberta Galbraitha?
Oba trpí grafomanií, literární dílo do 500 stran považují za povídku, skutečný román je pro ně 1000 plus. Grafomanie se obvykle potkává se schizofrenií, rozdvojení do dvou osobností je proto více než logické! Oba autory spojuje zájem o nadpřirozené jevy, bytosti, astrologii a čarodějnictví, kterými ve svých dílech doslova hýří! Robert má navíc hluboké znalosti dámských módních značek a parfémů, cit pro jemné odstíny barev a ženské nitro vůbec. Z toho usuzuji, že se mnohem více cítí být ženou než mužem. Z pohledu diverzity a inkluze je to skvělá zpráva a držím jim oběma palce!
Karel Poláček je pro mě spisovatel sluncem zalité letní pohody, dobroty a laskavosti, noblesy, tradice a pořádku. Musel to být hodný a příjemný člověk!
V Sovětském Svazu se spisovatelé dostávali do vězení za svoje literární díla. A.S. začal psát až vlivem svého uvěznění. V jeho stěžejním díle Souostroví Gulag můžeme sledovat jeho proměnu – Solženicyn komsomolec, Solženicyn důstojník, Solženicyn vězeň, Solženicyn vyhnanec, Solženicyn emigrant, Solženicyn kronikář, Solženicyn Ahasvér, věčný poutník, který hledá pravdu a na konci života adoruje režim podobný tomu, jenž ho léta věznil. Divné, že?
Jo Nesbo je spisovatel temné strany, mlhy a studeného deště, holých skal, pustých lesů, spisovatel chladu, který proniká až do morku kostí. Ať se jeho román odehrává v Austrálii, Thajsku, Africe nebo Norsku, vždycky to platí! Nikdo jiný by nedokázal stvořit hlavního hrdinu, depresivního alkoholika s brilantním úsudkem a něžným srdcem!
Oblíbený autor mého dětství a mládí, ačkoliv jeho knihy nebyly ze života mládeže ani inspirovány skutečnými příběhy. Augusta psal napínavou a čtivou vědeckou fantastiku, a ve spojení s obrazy Mistra Buriana jsou jeho knihy dodnes ozdobou mé knihovny!
"Ladislav Mňačko?" Mladý kolega v práci, Slovák, se na mě zamyšleně podíval,"Hmm, toho nepoznám!"
"Cože, neznáš, jednoho z nejslavnějších slovenských spisovatelů? Napsal Smrt si říká Engelchen, Opožděné reportáže, Noční rozhovor nebo Jak chutná moc!"
"Aha, no áno, máš pravdu, to som sa učil k maturite! Ale nečítal som od neho nič!"
"Vidíš, to jsou paradoxy. Já je četl všechny, ale do seznamu maturitní četby jsem je napsat nemohl!"