Václav Kaplický

Historická literatura má smysl pouze tehdy, když dokáže z oné historie vytáhnout to, co je obecné a znovu a znovu se opakuje. V raném mládí jsem měl tu fantastickou možnost se jako gymnazista zúčastnit besedy s Václavem Kaplickým (tehdy jsem znal pouze Táborskou republiku, kterou jsem si samozřejmě přinesl k podpisu) a nezapomenu na jeho souvětí, které v souvislosti s Táborskou republiku řekl: "Každá revoluce udělá vždycky rychle tři kroky vpřed a pak zase tři kroky zpátky. A když to dopadne hodně dobře, vymění se vládnoucí vrstva a ta je třeba o trochu lepší, než ta kterou svrhli...". Je to smutné, skeptické a hluboce pravdivé. Předsedkyně celoškolské organizace KSČ soudružka profesorka Augustinová, která shodou okolností "učila" dějepis, byla v tu chvíli na mrtvici. Jenže pan Kaplický tohle dokázal popsat a hlavně vyjádřit právě v oné Táborské republice, ve třech útlých svazcích, které by třeba tomu stále ještě tak oslavovanému Jiráskovi nestačily ani na jeden díl jeho nudně popisných a škrobených děl, které navíc k dnešku už nemají absolutně co říct. Kaplického dílo ano, tedy zejména co znám a mám-li vyzdvihnout to podle mně nejlepší, je to Velké Theatrum, aniž bych jakkoliv snižoval kvality Kladiva na čarodějnice. Ale to je právě to, co dělá Kaplického Kaplickým - dokáže popsat konkrétní události a historické osobnosti tak, že si řeknete, ale vždyť je to stejné jako procesy padesátých let nebo jako celý ten slavný osumašedesátý....

Jeho vyprávění vás přesune do dob minulých a čarodějnické procesy jsou excelentně propracované a promyšlené dílo!