Erich Paul Remark

Erich Maria Remarque, za mě jeden z nejlepších autorů válečných románů, popisující vlastní frontové prožitky. Na západní frontě klid, Jiskra života, Čas žít čas umírat jsou moje oblíbená díla. Ve filmové verzi posledně jmenovaného, z roku 1958, se Remarque objevil v roli gymnaziálního profesora Pohlmanna.

První knihu p. Remarqua jsem přečetla jako povinnou četbu na gymnáziu - "Na západní frontě klid", abych vzápětí "zhltla" všechny ostatní dostupné v knihovně. Nyní, již ve své knihovně, mám téměř všechna díla, je jedním z mých oblíbených autorů.

Remarqua miluju, stejně tak i skleničku dobrého calvadosu...jeho knihy jsou naprosto stejně jedinečné jako zelená obloha, ač píše o zdánlivě obyčejných věcech a tématech...nikdy na něj nedám dopustit, i díky němu jsem měla u maturity z češtiny za jedna, v mém čtenářském srdci navždy Pan Spisovatel ;)

Skvělý autor.

Milujem jeho knihy a štýl písania. Ak sa ma niektor spýta na môjho obľúbeného autora je to jednoznačne Remarque

Taky jsem měla období Remarqua, kdy jsem přečetla všechno, i vícekrát. Proto (když jsem studovala N ke státnici) jsem se snažila sehnat si Tři kamarády v originálu, protože jsem je uměla skoro zpaměti - čtení hodně známé knihy doporučuji pro zvládnutí každého cizího jazyka!!! První údiv: v NDR Remarqua nevydávali! Moje pen-friend ze SRN mi knihu poslala obratem. Četla jsem, a druhý údiv: objevila jsem dvě pasáže, které do češtiny nebyly přeloženy. Jedna asi proto, aby neurazila naše národní cítění (Róza z bordelu, zvaná Železná kobyla, byla totiž Češka), druhá pasáž byla o Robyho sousedovi Morozovovi, který líčí, jak po VŘSR uprchl z Ruska, a to se nehodilo v našem lido-demo vůbec...Během let jsem zjistila, že se mnohá pasáž v knihách nepřeloží... M.

Miluju Remarqua a je mi jedno, jestli je si to někdy podobné. Od doby dospívání se můj vztah k němu nezměnil a to je co říct. Ty knihy jsou čtivé a přitom mají hloubku. Je tam hodně tuberkulózy, bylo jí hodně a hodně se na ni umíralo. Co by dali za očkování a ATB! Je tam hodně války a emigrace, ale oni to prožili! Nás čeká literatura pandemie... Možná.

Když se řekne válečný román, vždy si s tímto pojmem vybavím E.M.Remarquea a jeho klasická díla. Málokdy se mi stalo, že jsem povinnou četbu na střední škole tak "hltal" jako příběhy románových hrdinů tohoto skvělého spisovatele.

Remarque .... jednu dobu mě chytl takovým způsobem, že jsem byla skoro půl roku jen s ním ...válka..chrlení...vztahy...přátelství..vtip ... jedno se mu musí nechat ....umí vtáhnout do děje takovým způsobem, až z toho mrazí ... je a bude vždy se mnou. Těším se, že se jednou až přijde zase ten správný čas vrátím k jeho knihám ... má u mě v knihovně své místo.

Mám kompletní dílo, byla to jedna éra mého čtenářského života, byla jsem z něj paf, ale je taky pravda, že zjistíte, že je to stále dokola podobné. Vítězný oblouk u mě asi vedl.
Shltla jsem ale všechno.

SaltyHero, není za co. Přeji příjemné čtení.

Sieno, děkuji za odpověď.
Bude mi ctí si ho přečíst.

SaltyHero, "čte" se dobře. Záleží, co si pod tím slovem představujete. Domnívám se, že středoškolák by se měl umět popasovat i s hůře "čitelnou" knihou, ale rozhodně to není případ ERM.

Dobrý den, zdravím.
Chtěla bych se optat, jestli se Remarque čte dobře, jelikož jak procházím diskuze, tak na něj má každý jiný názor a já si potřebuji vybrat knihu do povinné četby.
Děkuji za odpověď.

Remarque píše dobře, čtivě, ale dost na jedno brdo: emigranti, tuberkulózní dívka, automobiloví fandové, vzpomínky na první světovou... Mám ho ale taky ráda. Když jsem se před mnoha lety zdokonalovala v němčině, chtěla jsem si přečíst Tři kamarády - zajímavé, že v NDR to vůbec nevycházelo. Ze SRN mi to jedna z mých penfriends hned poslala. Bylo to skvělé, a našla jsem tam dvě zajímavosti, které asi cenzura do českého vydání nepustila: jednak ta Rosa z veřejného domu, v guláši a bábovkách nedostižná, byla Češka! a pak je v něm.vydání vylíčen příběh ruského emigranta Morozova a jeho útěk z Ruska či SSSR po VŘSR. Toto dvojí v českém vydání nebylo.

E. M. Remarque je machr přes válečná témata. Jsem přesvědčen, že lepší rybář v těchto vodách neloví ani nelovil. Píše tklivě, jeho romány se dotýkají nitra, že mají i někteří muži - třeba já - problém nefňukat. Ještě dlouho po přečtení, zůstávají dozvuky jeho příběhů hluboko v mozku, ten je pomalu vstřebává, ale jakože fakt pomalu, asi jako můj žaludek, do něhož jsem nemilosrdně vpravil půl kilo salátu a pět pěkně tučných vepřových řízků..

Tři kamarádi---definice přátelství a lásky

Oblibeny autor z doby stredni skoly

Pro mně jeden z největších spisovatelů v historii a jeden z kamenů literatury, ukazující XX. století, tedy hlavně jeho první půlku. Spisovatel, ale hlavně ČLOVĚK,

- který napsal jeden z nejsilnějších válečných románů světové literatury všech dob včetně onoho "dovětku", co čeká ony bojovníky, kteří se mají napasovat zpět do civilního života,

- který napsal podle mně nejsilnější (až nesnesitelně) román o lásce a přátelství, jaký ve světové literatuře je

- a který dokázal otevřeně a bez banality a příkras popsat ty největší a nejkladnější vztahy mezi lidmi a ukázal tak, že ne vždy a ne všude musí být člověk člověku "bestií"....

A navíc to byl spisovatel, který do svých knih mohl dát hodně ze svého bohatého života a v němž se pojí jeho subjektivní zkušenosti s objektivním obrazem doby jako u snad žádného dalšího německého spisovatele XX. století. Remarque je pro mně symbolem neokázalého a hlubokého lidství, je to autor, u něhož ta velká slova - symboly, nezní prázdně a dutě a především vůbec ne falešně. A přes veškerou tragičnost osudu většiny jeho hrdinů není pesimistou a jak tady krásně popisuje Micheller, jeho knihy se staly součástí života nás samých, jeho čtenářů.

Který z těch tak oslavovanějších a kritiky tak velebených spisovatelů a nositelů třeba již dávno zcela zprofanovaných Nobelových cen (připomeňme si, že ona slavná akademie několikrát zamítla třeba návrh na Karla Čapka ze strachu z Hitlerova Německa) dokázal tak nádherně a jednoduše popsat život běžných lidí, jejich problémy, starosti, naděje? Co je třeba Nesnesitelná lehkost bytí proti Třem kamarádům? Tichý Don proti Na západní frontě klid? Mor proti Miluj bližního svého? Na to si asi každý, kdo obě srovnávané knihy četl, odpoví sám. Pro mě jsou to jenom formálně překomplikované a v záplavě slov v zásadě dost prázdné, byť podstatně výše (a nejen těmi Nobelovkami) oceňované knihy. Jsou skutečně Sbohem armádo nebo Komu zvoní hrana tak vnitřně protiválečné opusy?

A to je to, co dělá Remarqua Remarquem. Běžní čtenáři ho znovu a znovu čtou, už po čtyři a možná pět generací. A soudě i podle příspěvků na této stránce ho budou číst třeba i za sto let. A dokud budou lidmi s dnešními pocity, starostmi, ale i touhou po lepším životě, bude jim v Osnabrücku narozený Erich Paul Remark, stejně blízký, jako je dnes nám. A literární vědci, kritici a jim podobní mudrlanti? Ti si dál mohou opakovat svoje mantry o tom, co dobré je a není, ale nakonec vždycky rozhodne, kdo si jakou knihu koupí a jak se mu bude líbit.....