Černý obelisk

12 04. března

To je tak krásná kniha! Když jsem ji četla poprvé, bylo mi kolem 20 a četla jsem ji opakovaně. A teď po 20 letech mi přišla do ruky znovu a zajímalo mě, jaké to bude s odstupem. A bylo to za srdce beroucí.
Firma prodávající náhrobky, Ludvík, bratři Krollové, Isabella, René, Železný Oř.... Některé příběhy se mi vybavovaly z paměti, na některé jsem už zapomněla a bylo to pro mě kouzelné setkání. Cynismus, nadhled, humor i romantické filozofování, všechno dohromady a moc mě to bavilo. Poválečné Německo, hyperinflace, vzpomínky na válku i na "staré dobré časy" přináší poučení i dnes, pro nás a naši dobu.

1 19.12.2022

Jediná kniha od Remarqua, kterou jsem nedočetla. Možná, že jsem na ni byla ještě mladá, proto se k ní určitě ještě někdy vrátím s odstupem času.

42 18.12.2022

Kdysi dávno na základce, na druhém stupni při výuce dějepisu jsme s naší, skvělou paní učitelkou, my děti řešily, z jakého důvodu Německo začalo 2. světovou válku a proč spousta Němců, je schopna Hitlera ,,chápat, se ho zastávat...?!"
Odpověď zněla takto: ,,Protože Hitler, dal spoustě lidem práci...! Zbavil je pocitu beznaděje a toho, že jsou LÚZŘI...!"
Tahle knížka je rozmarně bolavým důkazem - popisem a svědkem, tak smutné, až depresivní doby, kdy mnoho lidí nevědělo co má dělat, jak má žít a přežít...? Uchylovali se k šíleným a zoufalým věcem... Živořili, strádali, ztráceli víru v Boha, i v sebe sama... Oplakávali, nebo zesměšňovali své zmařené sny a ideály.
Takže pak stačilo málo! Jeden fanatik, který jim místo pekla, slíbil ráj...
Tímto dílem Erich Maria Remargue potvrdil, že mezi světové, spisovatelské velikány, doopravdy patří.

7 16.12.2022

Meziválečná doba v Německu, která se vyznačovala beznadějí, snahou se udržet nad vodou a hyperinflací. Poutavě psaná kniha oblíbeného autora, která je určena spíše pro dospělé čtenáře. Místy vtipná, jistě poučná a bezpochyby zajímavá publikace.

23 23.08.2022

Další krásná kniha z pera E.M.R., tentokrát krátce po 1. Sv.valce, příběh obyčejných lidí, který je přesto velmi neobyčejný. Skvělé a geniální dílo.

13 21.08.2022

(+ SPOILER) Kniha Černý obelisk se mi moc líbila. Celkově zatím vše, co jsem četl od Remarqua se mi líbilo. Tentokrát se nacházíme čerstvě po první světové válce v malém městě Výmarské republiky. Je to příběh obyčejných lidí, každý má svůj pohled na svět, své chyby a každý má hodně svých problémů kvůli politické situaci a kvůli válce. Tyto problémy ještě zvyličuje inflace, která znehodnocuje peníze drtivým tempem. Příběh je dokreslen zajímavým filozofováním, každý rozhovor nám vnutí nějakou myšlenku. Ať už ohledně života ve Výmarské republice, o politice, lásce, psychologii, víře nebo o sobě samém. Někomu to může přijít složité, já však našel spoustu zajímavých pointů. Tohle všechno ještě doplňuje černý humor, cynismus či sarkasmus. Nejlépe to lze dokreslit na následujícím příkladu přímo z textu. Nejedná se o přímý spoiler, neboť se jedná případ nesouvisející s osudem hlavních postav, jedná se pouze o případ naprosto vedlejších postav, který dokresluje situaci a příběh samotný.

"Nikdo se tady kvůli tomu (inflaci) nevěší, jako včera v noci ve městě ti staří manželé, které našli dnes ráno v šatníku. Každý z nich visel na kusu prádelní šňůry. Sousedé půjčili několik stolů a na ně stařičké manžele položili s hlavami zahalenými do hedvábného papíru. V bytě jim patřil už jen ten papír. Zanechali dopis, v němž vysvětlovali, že se chtěli otrávit plynem, ale že jim ho plynárna zastavila, poněvadž dlouho neplatili. Proto se omlouvali obchodníku s nábytkem za nepříjemnosti, které mu způsobili."

22 15.08.2022

Dalo by se říct, že je to taková obyčejná kniha o obyčejných životech. A je to samozřejmě pravda. Ale děj se odehrává v Německu v roce 1923 a tím obyčejným příběhem autor přibližuje normálním lidem tehdejší dobu a tak trochu osvětluje, jak se vlastně mohlo stát, že se Německo z jedné prohrané světové války prokousalo do té neskutečně hrůzné světové války druhé. Vidíme inflaci v praxi (jako tu pořádnou, nikoli těch "pár" procent, co nás letos vytáčí) a všechny důsledky, které - společně s národní hrdostí a depkou z prohrané války - vedou k tomu, že se řada lidí navleče tu vyblitě hnědou košili...

Potud dílo geniální, tohle mi hodiny dějepisu prostě nedaly. Na druhé straně je fakt, že mě četba neuchvátila jako třeba z podobného soudku Vítězný oblouk, který jsem lousknul hodně rychle. S obeliskem jsem se pár dnů pral a filozofování (většinou s Isabelou) všechno zdržovalo a mě uspávalo. Proto je to snad první kniha od autora, která ode mě nemá plný počet. A jestli taky poslední, tak jedině dobře, ještě mi od něj pár knih chybí.