Skřeti z podsvětí

28.10.2023

Tahle kniha se hodnotí těžce. Ona se totiž i těžce čte. Autor si dal obrovskou práci s vykreslením tehdejší doby a smýšlení lidí. Atmosféru středověku navodil perfektně. Možná i proto pro mě ale bylo složité se s postavami více sžít, alespoň zpočátku. Vlastně se mi to podařilo až v poslední čtvrtině knihy. Osobně jsem také měla problém s nábožensko-filozofickými pasážemi, kterých bylo v knize hodně. Občas jsem se musela vracet. Ovšem vždy mě obrazy Hieronyma Bosche fascinovaly a tady jsem si ty popisy užívala a dohledávala si i konkrétní díla. Podtrženo, sečteno, jedná se o výjimečné dílo, ne jednoduché, ale rozhodně stojí za přečtení a jsem moc ráda, že jsem nepolevila a dočetla ji.

05.09.2023

Je to děsivé. Je to působivé. Je to krásné.

29.04.2023

Kniha inspirovaná životem malíře Hieronyma Bosche, neurazila mne ani nenadchla. Theun de Vries určitě Boschovo dílo dobře zná, což je vynikající, pokud se o výtvarné umění zajímáte, na druhou stranu - byla jsem ráda, že hlavní hrdina knihy se jmenuje jinak, nikoli Hieronymus, ale Melchior Hintham. Nemám totiž dojem, že se romanopisec přiblížil Hieronymově duši natolik, abychom to mohli brát vážně a pokud jde o znepokojivě silné Boschovi obrazy, dát na spisovatelovy interpretace.

Proč skřeti z podsvětí - vysvětluje popis tvorby zamýšleného obrazu, za mne až trapně naivní, viz ukázka:

- Ještě jednou vyvolá lžikněze s bobří hlavou, vydřím tělem a kozlečími hnáty. Ještě jednou postaví bezduché a svědomí prosté teologanty s obrácenými žaltáři v rukou na prasečí oltář. Ještě jednouse jim nad hlavou zlověstně stáhne nebe, až začnou obřadně kupčit se svatým herinkem a svatou šunkou. Změní je v pakobolty, ve skřety z podsvětí, kteří za mrtvé člověčí peníze rozprodávají ráj i zkrácený očistec, jakoby jen oni měli v moci boží rozhodnutí, zde i jinde. Kde je jejich nebe a kde je jejich peklo?

10.12.2020

Dala bych asi 3,75 *. Vyprávění zajímavé, ale delší pasáže bez přímé řeči a občas zbytečně dlouhé popisy to podle mě kazí. Části, které mě bavily a ty, které byly nudnější, se celkem pravidelně střídaly. Pocit, že nevím, co z toho je reálné a co je fabulace, mi bohužel pocit z knihy narušoval (samosebou základní údaje jsou pravdivé). Přitom bych se o H. B. ráda dozvěděla něco víc. Ano, vím, důvod je ten, že se zachovalo málo informací, proto je i jeho jméno změněno. Zajímalo by mě, jak opravdu přicházel na ty potvůrky pakobolty a co se mu v hlavě odehrávalo, když je maloval, zda a ev. koho zpodobňoval. Zda se popis alespoň zčásti zakládá na pravdě. Lépe bych pak jeho obrazům porozuměla. Ať tak či onak, je (byl) jeden z nejoriginálnějších malířů na světě! Ráda čtu historické knihy, nejlépe ještě o skutečných lidech. Tak jako tak získávám informace o tehdejším světě a životě. Samozřejmě záleží na kvalitě knih, resp. autora.

05.10.2020

Krásná četba, barvité vyprávění.....

17.09.2020

O panu malíři, který knihu inspiroval, jsem toho moc nevěděla a neměla na něj názor, tedy nebyl pro mě problém přijmout toto podání jako pravdu (myslím literární, příběhovou pravdu) a z tohoto hlediska jsem si knihu užila. Moc jsem se těšila na další dílo od autora (po knize Ženojed, která mě uchvátila). Zde jsem však i přes zajímavost knihy a bezvadný námět měla problém začíst se, což docela protáhlo dobu čtení a znemožnilo dosažení příjemné souvislosti. Nevím, nějak mi tento styl zrovna úplně nesedl, nepřitáhl mě.

24.09.2019

„… však sám dobře ví, že dokáže něco kromobyčejného. Říká se, že mísí barvy, jako nikdo, a taky, že dovede do svých obrazů propašovat ty nejpozoruhodnější čerchmanty …“

Vážně to umí :-), myslím Hieronymus Bosh (a vlastně i Melchior Hintham), takže se dívejte pozorně, a v mysli se vám po chvíli začnou míchat a promíchávat všechny ty heretické vize viditelně plné fantaskních démonů a oblud zaplňujících nebe i peklo. A vy budete přemýšlet, o co tu jde? Mám před očima nějaký důmyslný systém znaků, plných nám utajené mystické symboliky, a nebo to, co vidím, je „jen“ spontánní výšleh imaginace?

Mám Boshovy obrazy ráda, ne, to je špatně řečeno, myslím si, že se to slovo k nim vůbec nehodí, ony prostě fascinují, přitahují pohled, po prvním letmém kontaktu si vás přitáhnou blíž, nutí vás prohlédnout si je a … žasnout, divit se, bát se, smát se, lekat se, toužit odvrátit zrak, toužit dívat se a dívat … prostě vás pohltí a nepustí … dokud na nich nevyčerpáte všechny své emoce. Přesně tohle je Hieronymus Bosh - geniální rebel, kacíř, vyvrženec, ale taky nejspíš miláček šlechty, toužící po svobodě, ale taky po spasení, po ryzím a nezprofanovaném umění, a taky po lásce. Malíř, který se nechal unášet vlastní fantazií? … víc než kterýkoli jiný.
C. G. Jung Hieronyma Bosche označil za "mistra nestvůrnosti a objevitele nevědomého". 

V rukou máte ovšem příběh Melchiora, … totiž, o skutečném životě Hieronyma Boshe je toho známo tak málo (myslím historicky ověřených skutečností), že se autor při své interpretaci musel opírat spíš o svou vlastní představivost – o svou vlastní vizi, kdo byl Hieronymus Bosh? … a tahle otázka zůstane bez odpovědi, protože o tom se v téhle knížce nedočtete … to, co máte právě v rukou, je jen jedna z možností, ale ještě spíš jen velmi pěkně vystavěný příběh … skutečnost byla spíš úplně jiná, … jenže to vůbec neva, já si příběh Melchiora užila, řekněme, esteticky, před očima mi vyvstávaly emočně laděné melancholické obrazy plné snových archetypů, ezoterických symbolů, niterné fantazie, i zvrácených představ, a to vše v mnoha plastických podobách … znepokojivých a působivých (jak se píše v komentářích níže).

29.08.2018

Tohle je fiktivní příběh o fiktivním malíři s inspirací malbami a životem skutečného malíře, kterým není nikdo jiný, než legendární Hieronymus Bosch. Nesledujeme tedy život Bosche, ale život Melchiora Hinthama. Sledujeme jeho slávu, utrpení, pokání i žal. Spisovatel nás krásným jazykem seznamuje se skromnými poměry, ve kterých se malíř rozhodl žít. S jeho pohnutkami, neskonalou vírou a zejména nadáním vidět v lidech peklo a štětci jej zobrazovat na plátnech. Působivé, dojemné a leckdy znepokojivé.

Když si představuji podlého církevního představitele z dob inkvizice, tak vidím Kalskena. Skvěle napsaná postava.

23.06.2018

Skřety jsem četl v 80.letech a je to ďábelsky dobrá kniha. Byl jsem několik dnů sám ve velkém prázdném domě, pil rum, kouřil startky a četl tu knihu tak dlouho, až z ní Melchiorovy obrazy začaly vystupovat a byly mnohem zajímavější, barevnější, děsivější než originály mistra Hieronyma. Pak se čas vytratil, nebylo ráno, ani večer, jen tma a skřeti, čerti, pakobolti, pitvory, víra, hereze, trýznivá láska a Tet......

tmavým koutem černého pokoje z lásky pluje sumec po nebi
je Amor a jeho nahá dívka rašelina s mládětem a krvavou ratolestí
plechový satan s ocasem a křídly a jeho zuřivci sprostí hledají Grál
lebku uhrančivé panny prales roztoužených laní
ryba ukrytá v cudném pouzdře měkkými ústy hltá svou šedobílou potravu

na černém saténu vodního mechu pukají v šíleném kroužení
jak krysy ve své zvrhlosti krásou i krutostí spojení
v obruči vášně odpadky kramářů zvony zlatý kanárek na zkaleném čumáku
rudá ústa smějí se kouzelně svíjí se maso blána krůpěj rybí jazyk...

Tak takhle, přátelé, maluje Melchior Hintham!

Hodnota tohoto autora je především jeho krásný literární jazyk, velice živě nám nabízí popis už dávné doby, kdy inkvizice kontrolovala veškerý veřejný život a sahala až k absolutní moci ve společnosti. S pokorou držím už přečtenou knihu, která mi dala ve zkratce nahlédnout do života tehdejší společnosti a především do poměrů ve výtvarném umění koncem 17. století. Kniha nám názorně předkládá společenská pravidla života města i ve vyhrocených časech např. při velkém požáru města. Tato doba, svázaná inkvizičními procesy, byla podhoubím vzniku tajných sekt, které se snažily zbourat nastolený společenský řád a nastolit nový. Byli to právě Adamité, kteří ovlivňují hlavní postavu a přinášejí čtenáři tajemné očekávání rozuzlení příběhu. Velkou hodnotou knihy jsou detailně popisované osobní vztahy postav, které tvoří celý příběh i s jeho poněkud, pro někoho, naivním koncem.
Od žádné knihy nelze očekávat všechna nej, ale vždy najdu v každé knize něco, co obdivuji a čím jsem nadšen. A tato kniha mi toho dala nemálo.

05.03.2017

Od doby, kdy jsem knihu četla poprvé a snad i podruhé, uplynula dost dlouhá doba a musí přiznat, že už se mi nelibí tak jako kdysi. Vlastně jsem si docela jistá, že už si ji asi víckrát nepřečtu. Nemyslím, že by to bylo samotným románem, který je velmi čtivý, ale vadí mi ona fiktivnost příběhu. O Boschovi jsem od té doby četla hodně seriózních knih a studií a dovolím si říct, že o něm něco vím (nebo alespoň to, na čem se většina badatelů shodla). Například ona myšlenka přináležení k sektě Adamitů je překonaná, právě naopak se předpokládá, že Bosch byl pobožným člověkem a jeho obrazy s motivy skřetů a nestvůr byly ve své době oblíbené jakožto symbol víry v boží soud. Tento fakt silně podporuje i skutečnost, že sběratelem jeho obrazů byl Filip II., který byl velmi zbožným člověkem a jistě by se neobklopoval obrazy kacíře. Co mi také v knize chybí je větší propojení s dochovanými díly, líbilo by se mi, kdyby byla tvorba obrazů více zakomponována do děje, jako to bylo například v knize Já, Rembrandt od D. Weisse.

26.10.2016

Vůbec se mi to nelíbilo. Neuspořádané, všechno v jednom chumlu. Nedočetla jsem celé, už nebyla chuť.