gladya komentáře u knih

Hledala jsem do čtenářské výzvy knížku poprvé vydanou v roce mého narození, nějakou "novinku". Když jsem zjistila, jaké poklady jednoho z mých oblíbených žánrů a oblíbených autorů ten rok vyšly, neváhala jsem zvolila jsem Solaris, knížku, kterou jsem četla před pár desítkami let. VIiděla jsem i film, základní děj jsem si pamatovala. Ale i tak stálo za to si tento skvost znovu přečíst.

Není to nejzábavnější ani nejlehčí čtení od Lema. Ale patří k jeho vrcholným dílům. A troufám si tvrdit, že i k významným dílům žánru. Takhle by totiž opravdu mohlo dopadnout setkání s mimozemskou inteligencí. Samozřejmě, ne úplně stejně.

To, co někdo považuje za nudné popisy, mně přišlo jako zajímavě vykreslený svět.

Současný autor by pravděpodobně jinak pojmul technické detaily, ale na kvalitě knížky to nic nemění.

Jak to ten člověk dělá? Vše, co jsem od Backmana četla mě vzalo za srdce. V jeho knížkách nikdy není nejdůležitější příběh, hlavní jsou lidé. A v téhle konkrétní knížce vlastně ani žádný zvláštní příběh není. Je o "jen o životě", o tom, co v nějaké míře prožívá skoro každý. A v tom je síla. No, občas skoro ukápla slza.
Posloucháno jako audiokniha

8 18.06.2018

Příběh by byl celkem tuctový. Tato knížka vysoce převyšuje běžný průměr žánru díky formě. Prokazatelně se toho stalo vlastně celkem málo, ale výlet na Tribeč by si člověk stejně docela rozmyslel. Určitě si najdu další informace o regionu a událostech tam. Přiznám se, že váhám, jestli chci vědět, co v knížce je pravda a co je fikce.

13 25.05.2018

Můj rozum sice určitě nestačí na postižení všech nuancí Ignáciova světonázoru, mravnosti a břitkého intelektu, ale i tak moje záklopka byla uspokojena.

Asi to není čtení pro každého, vždyť cestu k čtenářům si tahle knížka hledala dlouho. To je asi daň za originalitu. Humor je specifický a postavy většinou nejsou hrdinové, s kterými by se čtenář ztotožnil a nebo jim alespoň fandil. Ale při troše dobré vůle některé figurky vzbuzují soucit či možná dokonce i jisté sympatie.

A tak si říkám, že takové absurdní příběhy možná vypovídají o lidech a době, kterou popisují, nejvíc.

Posloucháno jako audiokniha

8 20.05.2018

Jako dítě jsem četla Rychlé šípy. To je snad jediný komiks. A kreslené příběhy v dětských časopisech. Oprázky nepočítám. Takže Maus je můj první opravdový komiks pro dospělé.

Příběh nemá chybu, vypráví o tom, jak prožil holokaust Žid, který rozhodně nebyl kladný hrdina a vůbec nebyl sympatický. Dokázal ale přežít.

Je tam vidět, že zlo nepáchali jen nacisté.

S chutí bych si přečetla příběh z pohledu Anji.

6 28.04.2018

Jedním slovem skvělé. Ne se vším souhlasím, ne se vším se ztotožňuji. U knížek tohoto žánru je to však spíš plus než mínus. Zásadní je, že čtenář o problematice musí přemýšlet. Musím přiznat, že v řadě věcí mi autor mluví z duše, takže jsem si dala závazek zkusit přečíst něco z "opačné strany " . Jelikož text je čtivý , podpořen řadou řádně ozdrojovaných citátů, je ale laťka hodně vysoko.

Mám jedinou malou výtku. Mám pocit, že při vší snaze autor trochu zůstává pořád uvnitř té naší bubliny. Ale jak z ní ven, to sama netuším.

6 13.04.2018

Vyjádřím se tak trochu k celé tetralogii. Když si člověk přečte anotaci nebo štítky, možná si řekne "Aha, červená knihovna." To je ovšem zásadní omyl. Tahle knížka je něco úplně jiného.

Je to asi hlavně příběh o přátelství. Ovšem vztah mezi hlavními protagonistkami není tak idylický jako vztah Vinetou - Old Shatterhand nebo mezi Rychlými šípy. Lenú a Lila jsou přítelkyně, ale od dětství i rivalky. A přátelství prochází různými peripetiemi.

Jsou to ovšem i knížky o Itálii, Neapoli a jedné čtvrti. Přímo vidím, jak v trochu krásné a trochu špinavé a zatuchlé Neapoli, v čtvrti plné bídy a násilí, na sebe Lenú a Lila křičí dialektem. V příběhu mají význam i širší společenské a politické souvislosti. Můžeme sledovat změny, které v Itálii a v řadě aspektů nejen v Itálii proběhly od padesátých let do současnosti. Hlavní je asi kvas let šedesátých a sedmdesátých.

Hlavně při čtení posledního dílu jsem si říkala, cesta které z přítelkyň by mi byla bližší? V profesní cestě jednoznačně Lenú, v osobním životě udělaly spoustu chyb obě. Já bych určitě dělala chyby taky, ale jiné.

V příběhu je množství vedlejších postav, některé do života protagonistek zasáhnou významně. Díky přehledu postav v úvodu každé knížky se čtenář orientuje.

Mně osobně trochu vadilo, že jsem se nedozvěděla, co přesně se stalo s dvěma postavami, ale tohle "tajemství" příběhu prospělo. Čtenář si může domýšlet.

10 23.03.2018

Ale jo, jednou Dan Brown ode mě těch 5 * dostane. Je to klasická knížka D. Browna s R. Langdonem jako hlavním hrdinou, v tom dobrém i špatném. Dokonce si nejsem jistá, zda všichni čtenáři vždy odliší fakta od fikce, mám na mysli zejména Američany s jejich celkem pochopitelně menším přehledem o Evropě.

Na autorovy poměry je velmi předvídatelný pachatel.

Proč dávám tak vysoké hodnocení? Trefil se do mého gusta. Mě zkrátka zajímá vztah víry a vědy a kam povede technický pokrok? Těchto otázek se Brown dotýká i v jiných knížkách, ale tady mi to sedlo nejvíc. Za to všechny nedokonalosti odpouštím.

5 14.03.2018

Od pana Semeráda mám přečteno víc knih. Rusalky jsou jeho typické dílo, takže originalitu už neocením. Objektivně to rozhodně není žádný vrchol literatury, ale mě jeho příběhy docela baví. V Rusalkách mi trochu vadily "politické úvahy", ale to je asi spíš moje reakce na to, co v současné politice děje. Napíšu poznámku i k autorovi.

13.03.2018

Četla jsem to jako dítě, tehdy jsem byla nadšená, ideologii jsem nevnímala. Je to jedno z poměrně raných Lemových děl, je docela zajímavé srovnat s jeho pozdějšími díly. Astronauti určitě nejsou nejlepší knížka, kterou tento můj oblíbenec napsal. To nejlepší napsal později. Astronauti patří k těm, které přece jen zastaraly. Mám na starém vinilu dramatizaci , pamatuji si začátek "Tady Kosmokrator. Prolétáme kolem planetky Adonis" , zkrátka jedno z děl, které mě k sci-fi přivedly.

5 07.03.2018

Jsem skoro o dvě generace starší než čtenářky, pro které je knížka určená. Byla jsem zvědavá, co čtou dnešní dívky ve věku, kdy moje generace četla Šmahelovou nebo Rudolfa. V rámci žánru celkem dobré. Zdá se mi, že je to určeno spíš mladším čtenářkám než je hlavní hrdinka, Pavla se na 18 let na internetu chová docela naivně. No, možná se pletu.

1 07.03.2018

Svět podle Garpa jsem kdysi dávno začala číst a odložila. Teď jsem to dočetla a jsem nadšená. Zkrátka k některým knížkám musí člověk dozrát. Nejen čtenářsky, někdy si člověk musí i něco odžít.

Je fakt, že postavy jsou často v nějakém ohledu "divní" lidé. Uznávám, že dramatických až katastrofických událostí je tam až moc. Jenže někde pod vší tou absurditou (a že jí tam je dost) je ukrytá hluboká pravda, pravda o lidech, o době, kdy knížka vznikla a v které se odehrává.

Je to vlastně kromě jiného sága vyprávějící o třech generacích jedné rodiny, ale je tam množství jiných postav. Trochu navíc se mi zdál popis osudů tolika postav v závěru, ale je mi jasné, že zrovna to někdo může ocenit.

Některé Garpovy povídky a romány se mi zdály přinejmenším zajímavé. Kladně hodnotím střídání humorných a smutných částí. Zkrátka tahle knížka si pozornost zaslouží.

10 03.03.2018

Z neznámých důvodu se mi líbilo ze všech knížek od Frýbové nejvíc.

Vím, že kritik by mohl autorce ledacos vytknout. Postavy jsou někdy skoro až karikatury daného typu, ale je to zábavné. Některé postavy jsou téměř či zcela patologické osobnosti a ani ti sympatičtí většinou nejsou tak docela "normální" . Některé dějové zvraty jsou těžko uvěřitelné. Ale nic z toho mi nevadilo.

Na mě to dost zapůsobilo, možná i díky věku, kdy jsem to četla. Navíc mikrobiologie mi tenkrát přišla děsně cool a skoro romantická, tedy ne že bych měla hlubší znalosti. A je to vlasně i napínavé.

Oceňuji i to, že autorka důkladně konzultovala s odborníky.

13 23.02.2018

Mám slabost pro historické knížky, takže automaticky hvězda nahoru. Autor se pravděpodobně opravdu vyzná v římském válečném umění. Jinak je to typický dobrodružný román se všemi pozitivy i nectnostmi žánru. Mladý hrdina schopnější než ostřílení bojovníci asi patří k žánru, možná ani to, že hrdinové myslí spíš jako současní lidé není nic vyjímečného.

2 20.02.2018

Komentář si neodpustím, i když nehodnotím. Pokusila jsem se nevzít v úvahu kauzy jako Čapí hnízdo, ostatně u spisovatelů hodnotím dílo a ne osobnost.

V rámci žánru je to asi téměř ok, předvolební agitka, volební program. Je to delší a nejspíš i čtivější než většina volebních programů.
U tohoto žánru je zásadní obsah. Politik by měl mít vizi a s tou seznámit voliče., to je v pořádku. Pak by si volič měl položit několik otázek:

1. Shoduje se vize s mým světonázorem, hodnotami, které zastávám? Pan Babiš má sny líbivé, s některými názory lze souhlasit, jiné mi nesednou to ostatně nemusí vadit. Neoslovuje mě, nevolím.

2. Jsou vize reálné? To je horší, bohužel zrovna u bodů, které se líbí nejen panu Babišovi, ale asi jsou přijatelné pro většinu občanů, chybí to podstatné, jak jich dosáhnout?

3. Co politik říká jen proto, aby získal politické body a voliče?

4. Je politik a jeho vize důvěryhodná, chce vůbec své sliby plnit?

Nad těmito body bychom se měli zamyslet u všech politiků.

Člověk si musí položit otázku, nakolik politická aktivita pana Babiše plyne z naštvanosti nad stavem politiky (asi i oprávněné, když se setkal s takovou podporou voličů) a nakolik je to rozšíření aktivit Agrofertu do nových "podnikatelských" sfér. Řekla bych, že do určité míry obojí.

Přesně, jak to píše Piquillio. Dodám jen, že to, co v historických detektivkách pro dospělé náročnějšímu čtenáři oprávněně vadí, se u knížky pro děti snese spíš. Tím nechci děti podceňovat a tvrdit, že je to "jen" pro děti a tak to stačí. Naopak, jednoduchost, jasnost charakterů apod. svým způsobem k dětské literatuře asi patří a je to v pořádku. Je pravda, že existuje "hodnotnější" literatura pro děti, ale to nevadí . Tohle si mladý čtenář může užít. Ostatně my, co si Vondruškovy detektivky s chutí čteme jako nenáročné oddechovky, si je taky užíváme.

2 02.02.2018

Přečteno během chvilky a líbilo se mi to. Opakované dialogy a jistá Vaňkova pasivita by se zřejmě čtenáři na větším prostoru omrzela, ale v kratičké jednoaktovce to má smysl a funguje, alespoň na mě to fungovalo dokonale.

Někde jsem slyšela, že Audienci v domácím divadle "hrál" Havel s Landovským. Úplně je vidím.

edit: Kdo tu dobu zažil, pochopí hru snáz. Je to absurdní drama, ale přitom popisuje realitu.

5 31.01.2018

Hrozné a dobré současně. Hrozné námětem, dobré jako knížka.

S hlavní postavou Frankem se těžko ztotožníte a pokud ano, doporučuji urychleně vyhledat psychiatra. Tak vysoce inteligentní a přitom zvrácená mysl se asi jen tak nenajde. Už v poměrně útlém dětství má Frank dost znalostí a schopností k realizaci promyšleného plánu a přitom nevzbudí ani stín podezření. Ani ostatní důležité postavy ovšem nejsou tak docela normální, ovšem co je to normálnost? A o tom asi tahle knížka je. Podobenství o zlu a dobru v nás.

Kdo má rád překvapivá odhalení, dočká se.

6 30.01.2018

I čtvrtá knížka od Backmana mě oslovila a zaujala. Je to trochu jiný typ příběhu než Ove, Babička, nebo Britt-Marie, ale vyzařuje z něj stejná lidskost.

Postavy jsou uvěřitelné, jsou to lidé chybující, často váhající, jak se zachovat, Rozuměla jsem i těm, kteří nezachovali zrovna dobře, dokonce i těm, kdo se zachovali vysloveně odporně.

Důležitou roli v téhle knížce hraje hokej, ale i člověk, který se o hokej nezajímá a nerozumí mu si ji užije. Důležitější tam jsou lidé, vztah rodičů a dětí, přátelství, loajalita.

12 20.01.2018

Skvělá, knížka působivý emotivní příběh. Hana a její blízcí prožili nepředstavitelné hrůzy. U Hany jde navíc i o pocit viny,

"Jsme přece ve dvacátém století, pogromy nebudou." Říká Hanina matka cca kolem roku 1935. No, klasické pogromy asi opravdu nebyly. To by pro nás mělo být poučení, zlo ze světa nezmizelo.

21 17.01.2018