gladya komentáře u knih

Přečteno poněkolikáté po mnoha letech. Pořád stejně skvělé. Trocha historie, hodně fikce, vložení pohádek a inspirace příběhy z mytologie, celek je dokonalý.

Troufám si tvrdit, že pokud se vůbec člověku 20. a 21. století podaří popsat život a myšlení lidí ve starověku, Waltari to zvládl.

Výhrady těch, komu se nelíbí jazyk, jsou bzučením mouchy v mých uších. Vždyť jazyk je další důvod, proč je tahle knížka tak skvělá. Je škoda, že část lidí, asi hlavně mladých, tohle už dnes neocení. Pro koho je to nezáživné, nechť obětujte Chrobákovi, a taky Amonovi a Atonovi, neboť jistota je jistota. A pak možná pochopí.

41 17.10.2018

Rozhodně zajímavé čtení.Některé myšlenky se celkem pochopitelně objevují skoro ve všech příspěvcích, ale přesto je každý příspěvek jiný. Zajímavé jsou osobní zážitky několika autorů, jisté riziko subjektivnosti a zaujatosti v těchto textech víc než kompenzuje autenticita.

Oceňuji, že je tam pohled Zábranského, doplňuje mozaiku pohledem tak trochu z druhé strany (ne ale úplně opačné). Podobně analytických textů jsem od voličů či zastánců Zemana moc neviděla.

Na jednu stranu se všude objevuje rozdělení voličů do dvou táborů podle věku, vzdělání, bydliště, ale přece jen to není na úrovni klasického klišé "burani z venkova" proti "kavárenským povalečům" , autoři jdou přece jen hlouběji.

V každém textu bylo něco, s čím bez výhrady souhlasím i něco, s čím by se dalo polemizovat.

3 15.10.2018

Skvělý nápad, jenže nevyužitý. Ne že by to bylo úplně špatné. Ale i když je to určeno dětem, hrdinové, kterým je 12 a 15 let jsou až moc naivní a vzorní jako Mirek Dušín, takže pro mládež v tomto věku a dnešní době asi neuvěřitelní. Ovšem na druhou stranu dětská psychologie je zvládnutá skvěle.

Předpoklad, že většina bezdětných dospělých jsou zlí, divní až úchylní a nějaké pozitivum se najde snad u hrstky mladých je přehnaný.

Uznávám, zajímavé to do jisté míry je a jelikož jde o první díl, podívám se i na vyústění.

4 08.10.2018

Jsem kavárenský povaleč, sluníčkář a ani nejsem dost mužná (narážka na opakovanou zmínku o mužnosti). To je nutné přiznání na začátek. Pan Hampl napsal dílko, které se celkem dobře čte a poukazuje na některé reálné problémy současného světa. Za to hvězda. Celkově ale zklamání. Uvedu pár výtek. Nekritizuji ani tak autorovy názory, ale zpracování.

1. Jak už se to dneska nosí, v knížce je zmiňován islám. Ještě v mém mládí nikoho nenapadlo, že by islám mohl být hrozbou. Od sociologa bych čekala zmínku, proč, kde a kdy se radikalismus objevil či probudil. Kde se berou ti vousatí inženýři nebo jak jim autor říká?

2. I u populární knížky by měla být alespoň hlavní zmiňovaná fakta a data podložena odkazy na zdroje, to by byla stránka navíc, kterou by jistě čtenář rád zaplatil. A ani ta stránka by potřeba nebyla. Stačilo by, kdyby se opakující se klíčové teze opakované pro zdůraznení zvýraznily jinak. To, co autor doporučuje na konci kapitol nejsou zdroje.

3. Ani v populární knížce by se popis změn sociální struktury neměl zúžit na popis moderní aristokracie (já jsem asi její slouha).

4. Příklady z historie jsou účelově vybrané a jednostranné, když budu chtít, nějakým příkladem z historie podpořím téměř jakoukoli tezi.

5. Řeči o svobodě slova a médiích jsou úsměvné, vždyť dneska je maistream Parlamentní listy a TV Barandov.

No, je toho víc. Zkrátka vezmi musulmana, byroktata, Sorose neziskovky (chybí jen Kalousek) , okořeň nesmysly o lidských a občanských právech a publikuj.

Je to škoda, protože téma je zajímavé a v najdou se tam i myšlenky, které stojí přinejmenším za debatu. Například, proč byla západní civilizace v historii tak úspěšná?

A trochu odlehčím Konec konců, každá civilizace zanikne, to není tragédie, jde spíš o to, jak zánik proběhne a kam svět půjde dál. Ozbrojování a násilí cesta není.

22 07.10.2018

Do vily se určitě chci určitě podívat. Autor velmi zdařile využil jeden architektonický skvost. Vykreslení doby, atmosféry na mě působilo velmi věrohodně. Trochu mi vadily milostné a vztahové propletence a náhody. Uznávám, čtivost to asi v zvyšuje.

4 06.10.2018

Vždycky jsem byla a zůstanu fanynkou J. Grygara. V poměrně ranném mládí pod mým vlivem celá rodina sledovala Okna vesmíru dokořán. Jeho popularizační knížky jsem hltala. Možná proto je tento útlý text pro mě tak trochu zklamáním. Části vědecké jsou skvělé jako vždy. Exkurz do astronomie ve Vatikánu je beze sporu zajímavý. Jenže když dojde na víru, je to na můj vkus příliš na povrchu. Asi je to tím, že věda je věda a víra je víra. Hledat důkazy Boží existence či neexistence je vlastně v rozporu s vírou. A v tom je asi problém. Toť názor člověka, který hypotézu Boha nepotřebuje ani nevylučuje.

2 02.10.2018

Není to veselé čtení, zejména proto, že Babiš vlastně do značné míry vyrostl i "zásluhou" některých politiků a jejich "pasáků". I oni přispěli k tomu, že Babiš získal ekonomickou moc a pak využil naštvanosti občanů na politiky a politiku, naštvanosti alespoň částečně oprávněné.

Některé věci v knížce na mě působí spíš jako spekulace, nechce se mi věřit, že Babiš má až tak dlouhé prsty. Je vidět, že autor Babiše nemusí. Ale nešetří ani ostatní politiky . A nakonec, i kdyby byla pravda jen zlomek, bohatě by to stačilo k podzimní depresi. Jak z toho ven?

Chtěla jsem dát 4*, ale za skvělý epilog dávám tu pátou.

4 20.09.2018

Četla jsem to pěkně dlouho, občas jsem musela změnit žánr na beletrii, ale stálo to za to.

Rozhodně zajímavé čtení. Netvrdím, že jsem všechno pochopila. Ale, jsem ráda, že jsem se před lety přestěhovala z 10. patra do přízemí.

Jako čtenáře sci-fi mě nějaká ta červí díra a dilatace času nerozhodí. Jak může být částice na dvou místech, to už je horší, to beru spíš jako fakt. A Jak je to s gravitací jsem možná i pochopila.

V pondělí středu a pátek vlny, v úterý, čtvrtek a sobotu částice a v neděli se modlit, to jsem někde četla o kvantové fyzice . No, zlatý Newton a jeho jablko, i když mu na hlavu nespadlo.

5 19.09.2018

Uf, utírám si slzy, asi s věkem stále víc podléhám "sentimentálním dojákům".
O téhle knížce platí vše , co o Medvědínu. Sonda do lidských duší a vztahů. Na mě to působilo až neskutečně pravdivě. Samozřejmě, možná tam bylo něco na efekt a styl taky nemusí sedět každému.

Docela zajímavé bylo zabroušení do místní politiky.

Pro ty, koho by odradilo, že je to o hokeji. Místo hokeje by tam mohl být skoro jakýkoli kolektivní sport, někdy možná jakýkoli sport a vlasně cokoli, co člověk dělá se zápalem a čemu dokáže hodně obětovat . Celkem málo chápu ( ale v žádném případě neodsuzuju) zarputilé fandovství. Dokonce i když mám skákat, abych dokázala, že jsem Češka, skáču docela vlažně. A přesto rozumím lidem v Medvědíně i Hed. Hlavně proto, že zdaleka nejde jen o hokej,

11 10.09.2018

Patřím mezi ty, komu se při čtení vybavilaa knížka Do tmy. Vše podstané o knížce zde bylo napsáno.

Snad neprozradím moc z děje když dodám, že absolutně nechápu, jak se ke své dceři zachovala matka hlavní hrdinky. Bohužel, takové věci se dějí i v "lepších rodinách".

2 06.09.2018

Dalši z knížek kde je vidět, co s lidmi dělá válka.
Jak se postavit ke zlu, které je u moci? Člověk nejdřív jen mlčí a "nevidí", pak se musí dívat, potom musí dělat, co nechce. A nakonec vlastně i sám chce.

Kde je etická hranice, jak bychom se zachovali my?

14 02.09.2018

Co s lidmi dělá válka? Jak trpěly děti.

Do jaké míry může člověk přežívat a nepošpinit se? Co když je postaven před morální dilemata? Jistě, kolaboranty je jednoduché a správné odsoudit, ale co ti, kdo jen měli strach a podlehli nátlaku nebo mučení.

Která ze sester byla vlastně statečnější?

A jak odlišně se chovali různí Němci?

To vše jsou otázky, které mě při čtení téhle knížky napadly.

11 01.09.2018

Skvělá knížka, ukázkový dokonalý psychologický román.

Jen mě napadlo, proč Petr a Soňa neudělali to nejjednodušší co mohli, alespoň na nějakou dobu se neodstěhovali? Pravděpodobně se na příběh z meziválečné doby koukám příliš dnešníma očima, zřejmě by to nebylo tak jednoduché a hlavně společensky akceptovatelné. I jiné postavy se občas chovají ne úplně "logicky", ale vždyť vlastně právě o tom tahle knížka je.

6 29.08.2018

Po mnoha letech , určitě víc jak 40 , se mi tahle knížka dostala do ruky. A najednou jsem si to začala vybavovat a recitovat. Jak to bylo pohádko, i peripetie s ovsem, ječmenem a pšenicí mi naskočiy. Jo, dětský mozek se umí učit a pamatovat si trvale.

9 27.08.2018

Objektivně to asi na čistých 5* není, ale mě tahle knížka dostala. Titulní postava skutečně není moc sympatická, ale to není důležité. Je to emotivní a docela ponurý příběh o rodičovství, partnerství a vztazích vůbec.

Forma ani střídání er a du vyprávění mi nevadilo.

Ke škodě je, že autorka ve snaze o působivost dala až příliš prostoru různým náhodám a shodám okolností.

Musím se přiznat, že s náhradní rodinnou péčí mám osobní zkušenost, která ne vždy odpovídá tomu, jak je to popsané v knížce. Ale to podstatné tam člověk, který se o problematiku adopce zajímá, najde.

4 03.08.2018

Zajímavá knížka dokonce ze tří důvodů
1. Je to příběh člověka, který uprchl před nacisty
2. Popisuje se tam prostředí amerických univerzit.
3. Zásadní pro mě byl pohled jednoho z těch, o kom jsem v dětství a mládí slýchala jako o jestřábech a válečných štváčích.

Autor je možná trochu sebestředný, ne se vším souhlasím. Jeho pohled na Rusko je ale zřejmě hodně blízký pravdě.

Zajímalo by mě, jak by pan Pipes viděl dnešní Rusko a Putina.

2 31.07.2018

Kdysi jsem četla, teď poslouchala jako audioknihu, vlastně dramatizaci. Orwell popsal totalitní stát dokonale. Jeho dílo je stále velmi aktuální. Vychází zejména z toho, jak vypadal SSSR za Stalina a nacistické Německo. Doba se změnila a dnešní Oceánie, Eurasie a Eastasie by asi vypadaly jinak. Ale jen v něčem. Asi by nebylo potřeba udržovat obyvatelstvo v bídě, otevřené války nutné nejsou, stačí když se najde nějaký nepřítel (třeba imigranti). A taková KLDR a dynastie Kimů místo Velkého bratra, to se světu popsanému v této knížce asi docela podobá.
Nejvíc na mě asi zapůsobilo, jak hluboce režim dokázal člověka zlomit. Dokázal jít mnohem dál než k "prostým vynuceným přiznáním."

Netroufám si dávat hvězdičky, protože jsem zaujatá. Některé názory pana Vodnrušky jsou rozumné nebo alespoň rozumně vypadají. Pěkně popisuje třeba to, že lidé jsou zakopáni ve svých názorových sterotypech. Je to čtivě napsané. Jenže pak je tam spousta problematických tvrzení a pasáží. A to je mnohem závažnější. Pár příkladů uvedu.

Je fakt, že řada historických událostí není černobílá a jejich hodnocení závisí na postojích "hodnotitele". Jenže autor podle mě až příliš relativizuje existenci něčeho jako pravda,

Historia magistra vitae, ale paralely pan Vodnruška přehání, analogie mají své limity, svět se mění.

Už vůbec nesouhlasím s tím, že je jedno, jestli vládne jedinec nebo existují demokratické volby. Abych neurazila historické osobnosti, použiju známou pohádku. Osvícený král Miroslav by byl možná dobrou alernativou. ale co kdybychom byli Půlnoční království? A jak se může historik takhle vyjadřovat o evropských monarchiích?

Tvrdit, že germánství je to samé jako evropanství už je úplně mimo.

Proč zpochybňovat demokracii, když je sice, "španá, ale nic lepšího neexistuje".
Srovnávání mainstreamových médií a propagandy v svobodném světě s dobou totality a bagatelizace lidských práv už mě vysloveně naštvaly.

Problematických pasáží je tam víc. Pane Vondruško, raději pište o Oldřichovi z Chlumu.

Možná by to opravdu mohla být povinná četba, ale jako jeden z podkladů pro debatu a kritickou analýzu. Nějaká protiváha by se určitě našla.

Je zajímavé, jak se mýty a báje různých národů podobají a současně liší. Mě napadlo srovnání s antickými bájemi, A taky jak jiné je pojetí bohů v tomto typu mýtů a Boha ve všech třech hlavních monoteistických náboženstvích. Uvědomila jsem si, že to, co my bereme jako pohádky, brali kdysi lidé podobně vážně, jako věřící svou víru.

Z tohoto převyprávění je cítit drsnost severu. A přitom jsem se u některých příběhů vysloveně bavila.

A taky mi došlo, proč IIKEA pojmenovává každou skleničku.

Posloucháno jako audiokniha.

6 20.07.2018

Byly tam knížky, zamyšlení o vzdělání, takže se mi to líbilo. I když to z hlediska děje bylo skoro "o ničem". Myšlenka vesnice, která tak docela nepřijímá některé stránky života v moderním světě, byla zajímavá.

Pochybuji, že by se hlavní hrdinka tak otevřela a svěřovala tolika lidem své "srdeční problémy".

Oceňuji trochu otevřený konec.

A o tom, co je potřebné vzdělání, bych si s autorkou popovídala ( viz diskuze),

4 20.06.2018