galadrielin komentáře u knih

Naprosté zjevení na poli české literatury. Pozor, tohle vážně není kniha pro každého a zpětně chápu, že má tak rozporuplná hodnocení. Buď si ji užijete od začátku do konce nebo vám vůbec nesedne. Nic mezi tím. Ale mě učarovala, nebyla jsem schopná se odtrhnout. Hodně zvláštní čtení.

Ada, ústřední postava, je vědkyní v Ústavu mezioborových studií člověka. Není tu ale spokojená. A to ani se svým životem obecně. Není schopna udržet si trvalejší vztah a dost možná za to může její podvědomí, které dotyčné muže prostě odstrkává, vždycky totiž mají nějakou chybu. Ada je skvělý pozorovatel, všímá si nejrůznějších anomálií, ale i běžných věcí, které ostatní berou tak nějak automaticky. Ada je podrobuje zkoumání, vytváří vlastní originální teorie, proč jsou některé věci tak a jiné jinak. A pokaždé, když s nějakou teorií přijde, nutí vás to zamýšlet se nad její správností, nebo spíše pravdivostí. Ada by zároveň ráda přišla na kloub záhadě kolem zmizení Kaspara, před lety zmizelého syna své kolegyně. Zmizel beze stopy, zbyly po něm jen těžko uvěřitelné vzpomínky na něj z úst jeho známých a jeho pes Bubák.

Obsah příběhu se shrnuje jen velmi těžko. Je prosycen naprosto neotřelými a velmi zajímavými myšlenkami a jen sem tam se posune dál. Absolutně to knize neubližuje. Ale znovu opakuji, rozhodně nejde o četbu, která se bude líbit každému, než ji někomu věnujete, zkuste ji nejdřív na sobě (jako to udělala m milá švagrová a já jí tímto děkuji za skvělý dárek, který bych v knihkupectví patrně nechala bez povšimnutí).

8 07.03.2023

Devatero pohádek se mi líbilo už jako dítěti, a snad ještě více nyní, když předčítám synovi před spaním. Nádherný jazyk, napsáno s lehkostí a vtipem. Ani nejsem schopna říct, která pohádka je nejlepší, všechny jsou skvělé.

8 27.03.2020

Řbitov jsem četla před několika lety na dovolené. Zhltla jsem ho hned, zbytek nocí jsem strávila v dokonale bdělém stavu, oči pátrající ve tmě po jakémkoliv náznaku pohybu (zejména po tom kočičím), připravena vzít kdykoliv nohy na ramena. Kočky miluju, ale když mi nedlouho po dočtení uprostřed noci do peřin skočil černý kocour mé spolubydlící, měla jsem málem infarkt. A dodnes mám téměř husí kůži, když si vzpomenu na scénu, když Louis Creed po té nešťastné nakládá svého syna do auta, aby udělal, co díky svému žalu považuje za správné. Nechci to už nikdy číst, ale je to jen proto, že je to tak skvěle napsané.

8 01.08.2014

První kniha letošního roku, a chtěla jsem začít kvalitně. Na Kinga je v tomhle směru spolehnutí, jeho knihy mě nedokážou zklamat. Zato se jim skvěle daří přišpendlit mě k příběhu, slyším je, jak na mě volají “nechoď spát, ještě pár stránek! Cujo nepatří mezi Kingovy dlouhé knihy, jen necelých 300 stran. Ale napínavých. I když víte, co se asi stane, k čemu to směřuje. Toho dobrosrdečného bernardýna MÁLEM netopýr nekousl, Donna SKORO k opraváři neodjela a TÉMĚŘ s sebou synka nevzala. Ten policista JEN O FOUS nestihl zavolat posilu. A těch malých velkých skoro je tam celá kupa, děj díky tomu krásně graduje, a by nervózně čtete dál, protože prostě musíte vědět, jestli to sklo praskne nebo ne, jestli Cujo leží před autem nebo je schovaný ve stodole.

V případě Kinga mi vždy chybí kritičnost, ale troufám si tvrdit, že tohle je skvělá kniha, dokonce i závěr, se kterým u mistra hororu někdy trochu bojuji, si podržel výbornou úroveň. Doporučuji všem příznivcům napínavých příběhů, kteří Cuja nečetli. A zároveň zvažuju přeočkování vztekliny.

7 12.01.2024

To je tak příjemné čtení! Šmahem bych se vydala na Korfu a přidala se k rodině Durrellových! Neuvěřitelně uvěřitelné groteskní situace, barvitě vylíčená příroda, všechny postavy ryze sympatické. Skutečně prvotřídní lék na chmurnou náladu a zimu.

7 09.11.2018

Podle mě to nebylo tak špatné, jak zde mnozí píší. Ve srovnání s "původním" Saturninem je to ale skutečně slabý odvar. O samotném Saturninovi se nedozvídáme v podstatě nic, jako by procházel knihou spíše náhodně. Také mi dost vadilo, že se Saturninův zaměstnavatel neustále chtěl na něco zeptat, ale raději tu otázku přešel. Ano, jednou, dvakrát, snad i třikrát to bylo vtipné, ale proč tuhle legrandu použít v podstatě na každé stránce? Dál mě vysloveně zklamalo, že příběh se sice posunul o jeden rok, ale de facto se zcela opakuje. Žádný nový nápad, nic.

Nicméně oceňuju snahu udržet styl, dle mého názoru se to do značné míry povedlo. Pokud už tedy bylo nutné Saturnina oživit, myslím, že vybrat Miroslava Macka (ať už si o něm kdokoliv myslí cokoliv), nebylo zlé rozhodnutí.

Za mě - proč ne, ale Jirotku nečekejte.

7 17.05.2018

Deaver to asi umí i líp, ale jako nejhorší knihu s Lincolnem bych to neoznačila. Mně se celkem líbila změna prostředí, jsem ráda, že v Itálii může vyšetřování probíhat i v jiném stylu, než jaký nám předkládá Dan Brown. :)

Skladatel zaujal, kam na ty nápady Deaver chodí? A Sachsová a Rhyme snad nemůžou zklamat nikdy.

Zmínka o Praze a slivovici pak byla velmi příjemným bonusem. Pro fanoušky povinná četba, pro někoho, kdo by chtěl s Deavrem začít, doporučuju postupovat od Sběratele kostí.

7 03.01.2018

Manipulace je mocná čarodějka! A druhý radní je jejím skutečným mistrem. Množství postav opravdu dává zpočátku zabrat, ale jak se zorientujete, bude se vám kniha odkládat těžko. Bát se nebudete, ale zaručeně vás vyděsí!

7 02.05.2017

Klasika všech klasik. Knihu řadím mezi oblíbené - pochybovala jsem, že mě může zaujmout romantický příběh z 19. století. No, obavy byly zbytečné. A ano, pan Darcy je jistě úžasný, nechutně bohatý a navíc gentleman, který by si hravě získal srdce poloviny žen i v dnešní době. Mě ale uchvátil vtip a pohotovost Elizabeth.

7 10.04.2017

Ruku na srdce, nejde o fantasy sérii, o které si bude povídat několik následujících generací. Na druhou stranu, tak to nejspíš není ani zamýšleno. Je to prostě moc fajn počtení z vílího světa, pro mě příjemné překvapení! Takhle si představuju oddechovku! Při čtení nemám pocit, že právě prodělávám lobotomii, do pocitů postav se vcítím velmi lehce a knihu jen nerada odkládám, má to švih. Samozřejmě, děj je předvídatelný, přesto Feyre její volbu nezávidím, nemá to, holka, lehké. Rhysand je neprostý prototyp badboye, kterého miluje celá škola, mě nevyjímaje. A moc se těším na další díl. Ovšem trvám na tom, že Tamlina je mi neskonale líto.

6 20.03.2023

Seriál jsem neviděla, o knihách jsem ale slyšela a dala na osobní doporučení s tím, že jde o opravdu jednoduché oddychovky. Spokojená jsem ale nebyla. V žánru ženských blbáren (pardon, je to můj osobní termín pro romantické jednoduché knihy, který ale nemyslím nijak hanlivě) je to pro mě v té horší polovině. Přitom to mělo velký potenciál, někam se ale vytratil, četla jsem bez nadšení a hlavní hrdinové mi nijak neučarovali, podle mě by oba dva potřebovali trochu zchladit hlavy.

6 19.09.2022

Bylo to takové hodně hlučné plácnutí do vody, které neudělá moc vlnek. Doporučováno ze všech stran, ale mě Erotikon nezaujal. Tedy, zpočátku ano, ale s přibývajícími stranami mě osud postav zajímal méně a méně. Pro mě příliš plytké, dalšího Hartla zřejmě zkoušet nebudu, alespoň ne v nejbližší době.

6 30.03.2019

Tak tahle kniha měla všechno! Beznaděj, zločin, lásku, svatbu, a hlavně... Plastové kelímky!!! Mrzí mě, že jsem nepočítala, kolikrát bylo zmíněno, že Jani, Sergej nebo Ellen právě usrkli z plastového kelímku. :-D No, asi bych byla zklamaná, kdyby mi v pětihvězdičkovém hotelu podávali sedmihvězdičkovou Metaxu do plastového kelímku. A rozhodně by mě vytáčelo, kdyby mě pořád někdo buzeroval, abych odložila knížku a šla radši na aqua aerobic. To by mohl být sexy jak by chtěl, ale do prčic, když si čtu, neruš mě.

Nic jsem od toho nečekala a proto mě to ani nezklamalo, celkem čtivé, ale zkrátka červená knihovna se vším všudy. Jako oddechovka poslouží.

6 15.11.2018

(SPOILER) Upřímně - málokdy hodnotím tento typ románů, nejde o literaturu, nad kterou by bylo třeba se nějak hluboce zamýšlet. Ale tady ráda udělám výjimku.

První díl byl na svůj žánr ok, ale rozhodně ne top. Víceméně jsem neměla moc potřebu pouštět se do dílu druhého, ale když už jsem ho měla...

Exodus mě ale dostal, vážně jo. Kolikrát mi u knihy tekly slzy? Na prstech jedné ruky by se to dalo spočítat. Ale tady, byť jde o erotický román, tady se to stalo dokonce na více místech. Srdce mě drásalo za Cecílii, za Seana, Dominika i Tobiáše. Jasně, Cecílie je naivka, a to ještě lehce zmanipulovatelná, ale opravdu si nejsem jistá, jestli bych na jejím místě dokázala nepodlehnout. Jsem ráda za takový konec, jaký nám autorka dopřála. POZOR SPOILER: Osobně jsem z nějakého důvodu nejvíc fandila Dominikovi, jeho láska mi prostě asi přišla nejryzejší a právě jeho konec jsem těžce nesla. Stejně jako Seanovo poslední setkání s Cecílií mě prostě nenechalo chladnou. Přesto se těším na třetí díl, kdy se snad dozvíme víc z pohledu Tobiáše.

Ono to ani nemohlo dopadnout jinak, jak by se asi Cecílie rozhodla, kdyby nedošlo k žádné tragédii? Nikdy by se úplně nerozhodla, tak to je.

A pro komentující, které tvrdí, že nejde milovat dvě osoby najednou - to je ale blbost. Pokud můžeme milovat své dvě, tři, čtyři děti, proč bychom nemohli milovat své dvě spřízněné duše? Za to bych autorku nehaněla. :-)

Zkrátka doporučuji, málokdy jsem knihou tak omámená. Tady se to navzdory průměrnému prvnímu dílu povedlo.

5 29.12.2022

Teď mě mrzí, že nemůžu udělit půlhvězdičky. 3 jsou málo, plné 4 se mi zase moc dávat nechtějí. Zajímavé čtení, a souhlasím, že srovnání s Marťanem Kosmonautovi dobrou službu nedělá, stejně jako označení "humorné sci-fi". Humor se zde sice sem tam vyskytuje, ale není pilířem. Což ovšem knize nijak neubližuje, úplně stačí historický exkurz do dob ne tak dávných. Mohl Jakub jednat jinak? Může chování otce tak zásadně ovlivnit celý budoucí život syna? Otázky, samé otázky.

Určitě nejsem jediná, které k srdci nejvíce přirostl Hanuš. Jakub i Lenka jsou tak nějak nevyzrálí, ale i díky tomu působí reálně.

Kosmonaut stojí za pozornost, byť je na něm znát, že jeho autor v České republice už delší dobu nežije.

5 09.10.2017

Pána much jsem četla před více než 10 lety - půjčila jsem si ho od své angličtinářky, která jej vynášela do nebes (ano, potřebovala jsem si malinko šplhnout). Vůbec nic jsem od četby nečekala, jen ty bezvýznamné plusové body v očích učitelky. A jak mě to překvapilo! Ta věčně nás kárající postarší dáma čte i zajímavé věci! Pán much mě uchvátil, vyděsil, vždycky pro mě bude znamenat určitý přelom v mnou čtené literatuře. Ten naprosto neuvěřitelně uvěřitelný příběh si mě podmanil. A byť jde o čtení v podstatě hrůzné, s láskou na něj vzpomínám. I na svou angličtinářku, které jsem si snad i díky tomu začala mnohem více vážit.

5 21.07.2017

Nesmírně laskavá kniha, souhlasím s komentářem níže - pohladí po duši, zasmějete se u ní, možná budete muset zadržovat slzy, protože vás doopravdy dojme. Elsina babička je třída - lidská bytost z masa a kostí, která je dobrosrdečná, hodná, ale občas dělá chyby. A omlouvá se. Protože tak se to v Miamasu dělá.

5 22.05.2017

Já se bez mučení přiznávám, že severské autory prostě nemám ráda. Tedy, myslela jsem si to, dokud jsem se nezačetla do Oveho. Ove je král mezi nabručenými dědky, ale přesto si ho nelze nezamilovat. Krásný příběh!

5 11.04.2017

Amazonky a Vlaštovky mě provázely celé dětství, a já milovala. Všechny knížky od Ransoma jsem si pěkně schovala a nikdy je nikomu nedám. Možná jednu svým dětem, když budou hodně opatrné! :)

5 11.04.2017

Soukupovou má čím dál raději, její knihy mě vždy úplně odrovnají svou nenápadnou syrovostí. Nejvíc mě zaujala první povídka, z té je mi úzko ještě teď, víc než měsíc po přečtení.

5 11.04.2017