fruitbueno komentáře u knih

Z povídky "Samozřejmě že se podívala" nebudu ještě hodně dlouho spát. Tvorba B. Bellové je nesmírně zvláštní, nedovedu přesně definovat, čím jsou mi její texty blízké. Je to možná nějaká maličkost, drobnost, která přibližuje něco mi důvěrně známého, snad pocit trapnosti, zbytečnosti, strachu, nevím. Nedovedu to popsat, možná časem. Povídky, ač nejsou vyloženě můj žánr, mi ale sedly a knihu doporučuji dál.

2 01.06.2023

Sentimentu aby navzdory názvu v textu člověk pohledal. Tohle bylo asi to nejzoufalejší, nejbezvýchodnější a za poslední dobu asi i nejsmutnější, co jsem četla. Na přebalu knihy stálo, že čtení jakoby lemovaly zdechliny zvířat. Nejde než souhlasit. Důležité svědectví o tom, že dobro a láska nejsou jen fiktivní nálepky. Oceňuji autorčinu surovost, která dodává ději uvěřitelné obrysy i jistou nadčasovost.

1 30.05.2023

Pokud mě dostal už Osmý život, na Kočku a Generála budu pět ódy kudy budu chodit. Příběh je naprosto perfektně vystavěný, odhaluje své vrstvy a zákoutí postupně, tak, jak si to aktuálně žádá situace nebo postavy. U některých pasáží jsem napětím ani nedýchala, nejednou jsem pro sílu výpovědi musela text na malou chvíli odložit. Celkově si autorka hraje se čtenáři i svými postavami. Šikovně, umně, zkušeně. Operuje s motivy, které jsou sice staré, jako lidstvo samo (zločin, vina, válka, identita člověka), významný prostor ale dostává i téma kořenů, národní příslušnosti a místa člověka v životě. Obsahuje řadu nádherných myšlenek, postřehů, citátů, které vezmou za srdce a budou jím dlouho rezonovat. Jsem nadšená, kniha je dokonalá skoro v každém ohledu.

8 29.05.2023

Román o "holce z bažiny" musí dle mého zasáhnout každého, kdo má alespoň čtvrt zdravé duše v těle. Autorce se podařilo stvořit důležitý text o samotě, opouštění, touze po přijetí, bezvýhradné lásce i o odpuštění druhým. Vše v kulisách nevšedního prostředí, kterému dominuje příroda, její zákony, neměnnost a zároveň i různorodost. Navíc oceňuji nevšední pohled na jinakost, odlišnost, které je kolem každého z nás pořád dost. Škoda trochu pomalejšího rozjezdu, jinak by to bylo za plný počet. I tak rozhodně stojí za čtení.

18 22.05.2023

Historie včel mě uchvátila nejen zpracováním, krátké kapitoly se svižným tempem sednou asi každému čtenáři, ale zejména tématem. To je aktuální, autorka ho prezentovala s odstupem, až téměř odosobněně, což na mě velmi zapůsobilo. Jednotlivé časové linky se nakonec propojí, text lze vedle toho číst i jako výpověď o rodičích a dětech, o vztahu otců či matek se svými syny. Hanba výpravě knihy za chyby, překlepy, opakující se slova. Takovému dílu to maximálně nesluší.

9 13.05.2023

Povídky jsou výborné, jsem ráda, že se mi potvrdilo, jak výjimečný autor Nesbo je. Chtěla bych ale vyzdvihnout i práci překladatelky Kateřiny Krištůfkové, protože vlastně jen díky ní autora známe a máme rádi. Skvělá práce obou!

2 03.05.2023

Na můj vkus moc slov a málo děje. Postavy přitom vypadají celkem zajímavě, ale o přes záplavu textu jsem se o nich moc nedozvěděla. Škoda. Jsem zhýčkaná tím čarovným Norem, vím.

4 28.04.2023

Takové to čtení, které vás nijak neobohatí, ale ani neurazí. Ztrácela jsem se v postavách, hodin by se nějaký strom jednotlivých postav. A jsem ráda, že se Krasavec našel.

1 21.04.2023

Knížku jsem začala číst včera večer a na jeden zátah jsem zvládla skoro dvě třetiny. Vím, že bylo v mých silách pokračovat číst dál, ale ta emoční nálož byla taková, že to už skoro nešlo snést. Psychicky i fyzicky mi ze čtení bylo na nic. Mornštajnová umí. Atmosféra byla hutná, těžká, tísnivá. Jak už tady někdo psal, hrozné čtení, a přitom tak důležité.

15 18.04.2023

Ruta Sepetys o sobě tvrdí, že dokáže oslovit napříč generacemi. S potěšením jí to smělé tvrzení věřím, protože Mlčící fontány musí nutně zaujmout každého čtenáře bez ohledu na věk. Autorka se opět pustila do historického námětu, který jí tentokrát nabídlo Španělsko. Zápletka je mimořádně zajímavá, styl knihy podporuje spád děje, obsahuje opravdu hodně dialogů, postavy jsou přehledné, doprovázené citacemi z tisku či oficiálních úředních dokumentů. Naléhavost sdělení na můj vkus lehce překrývá očekávatelná milostná linka, ale i tak jde o výborné čtení.

13 16.04.2023

Myslím si, že tohle je jedna z mála knih, kde i veškeré komentáře budou málo. Důležité svědectví o vlastní identitě, o hledání místa na zemi, o smíření se sebou samým. Bolestné, ale svým způsobem neskutečně očistné a terapeutické čtení i pro lidi, kteří podobným vykořeněním nikdy neprošli. Celá linka spjatá s maminkou hrdiny, doma váženou lékařkou, venku v jazyce zakletou princeznu, která chtěla jen chránit své děti, by stála za samostatný román. U pasáže s jazykovou bariérou jsem měla celou dobu slzy v očích. Jazyk je darem i zbraní.

8 11.04.2023

Čtení této knihy vám navzdory závažnému tématu nezabere moc času. Kapitoly jsou krátké, děj mimořádně svižný, vše podstatné je řečeno, nic nenadbývá. Nedozvíme se mnoho o postavách, zato na tom nevelkém prostoru dokonale demonstrují zrůdnost totality Rumunska. Důležitá kniha, která rozšíří obzory a zasáhne tísnivou atmosférou doby.

14 07.04.2023

Je neskutečná škoda, že To nedostalo trochu větší redaktorskou a ediční péči. Více než polovinu knihy totiž tvoří vata, balast a nadbytečnosti, které naprosto devalvují děj a pracně budovanou atmosféru. Výsledný čtenářský zážitek nezlepší bohužel ani naprosto fantastické postavy, jejich minulost, přítomnost, povaha, charaktery se autorovi neskutečně povedly, ani propracované dějové propojování minulosti a přítomnosti. V jednu chvíli jsem si připadala až skoro jako u četby nějakého iniciačního románu. To mě na jednu stranu napínalo jako kšandy, na straně druhé to vždy spolehlivě kazilo autorovo grafomanství. Velká škoda.

8 04.04.2023

Neskutečně feel good čtení, které na mě dýchlo obrovskou pokorou, nádherným rodinným zázemím a dříčstvím, které mají oba bratři zakódované hluboko v DNA.

3 21.03.2023

To byl asi ten nejsmutnější příběh celé série. Harryho bolest je vepsána snad v každém písmenu. Už jsem to zmiňovala u některého z předchozích dílů, autor svým hrdinům nakládá neskutečně moc. Nůž je vynikající po všech stránkách. Dostane se vám všeho, čím vás autor oslovil už dříve: bravurní vypravěčství, v podstatě nepříliš komplikovaná zápletka, řada odboček a pak (pro mě) zdrcující a naprosto nečekané finále. Tleskám, smekám, držím se za duši a doufám, že ani já se neprobudím!

14 18.03.2023

Na samém nejhlubším dně duše to Cukuru Tazaki konečně pochopil. Že totiž lidská srdce nepojí vjedno jen mír a harmonie. Že je spíš mnohem hloub dokážou propojit jejich vzájemné rány. Vzájemné bolesti a vzájemná křehkost. Nemůže být ticha bez bolestných výkřiků, není odpuštění, pokud po zemi netekla červená krev, není smířlivého přijetí, pokud jsme předtím nezažili krutou ztrátu. Přesně tyhle věci totiž leží v kořenech každé opravdové harmonie a míru.

Pro mě osobně hrál Cukuru Tazaki všemi možnými barvami i odstíny. Murakamiho "reálný" svět jsem hltala. Jediný problém mám s jeho snovými pasážemi, ty jsou na můj vkus jednoduše obtížně stravitelné.

8 13.03.2023

To byla panečku jízda! Už jsem dlouho nečetla nic tak dobrodružného. Hodně děje, hodně dialogů, autorovi se navíc podařilo vykreslit i smyslovou podobu Benátek, doslova jsem cítila i viděla jejich nuznou odvrácenou část. Skvělý bod letošní čtenářské výzvy!

6 08.03.2023

Nenáročné čtení, ze kterého jsem bohužel nebyla až tak odvázaná jako ostatní zdejší čtenářky. Silné a stále aktuálnější téma identity dětí, které tak trochu jsou i nejsou rodičů. Hlubší stopu ve mně text ale nejspíš nezanechá.

4 03.03.2023

Přidávám se k hlasům, které volají po tom, jak nečesky, ba přímo světově próza působí! Autorčin osobitý styl mě vtáhl a pouštěl jen opatrně. Milostný příběh zakázané lásky doprovázela originální práce s poetickým jazykem.

"Jestli hledáš ten okamžik, co znamená věčnost, tak jsi vedle. Žádný takový neexistuje. Proč neprožít nedokonalý život místo jednoho dokonalého okamžiku, na který pak můžeš celý život jen vzpomínat, ale nic víc doopravdy nemít?"

Krása v každém smyslu, opravdu.

14 01.03.2023

Překrásný text! Obdivuji houževnatost mladého páru z města, jejich snahu zanechat po sobě stopu kdesi v zapadlé vísce. A taky jejich lásku, originální a nevšední. A ačkoli v novele téměř pořád prší, pohladí na duši kdykoli a kdekoli.

10 26.02.2023