fruitbueno
komentáře u knih
Alžběta a Nina
Jana Poncarová
Trochu mi nesedl styl vyprávění, časté střídání časových rovin a předlouhé panické pasáže, které byly u hlavních hrdinek i dost nelogické...
Na vlásku
Lucy Score
Nemůžu autorce upřít čtivost a někdo by měl uctít a velebit překladatelku. Tak živý a šťavnatý (v kontextu obsahu knihy snad dost nevhodné slovo, ale jiné mě nenapadá) překlad jsem nezažila. Popelka 21. století, jejíž příběh koření fakt záživná jazyková stránka.
Zamrzlé duše
Renata Kalenská
Náročné a bolestné čtení, které mi ale v mnoha ohledech otevřelo oči. Přiznávám, že jsem musela velice často přestat číst a jednoduše od příběhů zlomených duší na chvíli odejít. Sledovat tu bolest bylo skoro až fyzicky nemožné. Přesto je ale kniha protknuta nadějí v to, že je možné se léčit (vyléčit). Těžké čtení, ale tak naléhavě nutné...
Zmizení Sáry Lindertové
Kateřina Šardická
Vynikající námět. Celý ten nápad autorka skvěle propracovala, dotáhla a čtenářům naservírovala na podnose.
Podezřelý ticho
Zuzana Bergrová
Za odvahu, otevřenost, ironií, sarkasmus a hlavně nehynoucí lásku k rybám pět hvězd. Byla jsem dojatá, pobavená, inspirovaná. Vše naráz a hodně. Děkuji.
Černočerné srdce
Robert Galbraith (p)
Mám tradičně zpocené dlaně, ale tentokrát mi finále přišlo trochu uspěchané, což je k objemu (i obsahu) knihy vlastně trochu očekávané. Skvělé téma, dokonale vystavěná zápletka, přehršel postav i trochu čtenářská výzva v četných pasážích z internetu. Všechno, na co jsme u autorky zvyklí, v balení, které mě zaměstnalo čtyři dny. Díky!
Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)
Jerome Klapka Jerome
Totální překvapení v tom nejlepším slova smyslu. Smála jsem se nahlas. Nadhled, ironie, historky, suchý britský humor. Boží.
Skleněná zahrada
Tatiana Țîbuleac
Od Skleněné zahrady jsem se nedokázala odtrhnout a přiznávám, že se slovy jen špatně formuluje proč...
Poslední léto, kdy jsme byli kluci
Bill Rivers
Nádherný lidský příběh o rodině, dospívání a vlastně i svým způsobem velmi moudrý text. Jediné, co mi trochu vadilo, byl lehce manipulativní, vyděračský podtón nacionalismu. Ale jiný kraj, jiný mrav a kdo jsem já, abych soudila.
Sedm věží
Sara Baume
Sedm věží vám nenabídne doslova žádný děj. Důležitější je nálada, atmosféra, popis detailů nebo smyslových vjemů. Kniha nebude pro každého a svědčí o tom i zdejší hodnocení. Pokud ale přistoupíte na autorčinu poetickou vlnu, necháte se unášet syrovostí nehostinné irské krajiny a pozoruhodným tempem, které vám autorka diktuje členěním textu, užijete si doopravdy nevšední a výjimečný zážitek.
Chmurdálie
Joanna Bator
Podobně jako Pískový vrch zajímavá kniha. Bavilo mě prolínání času, prostoru i osudů postav, vykreslování charakterů i něco, co se dá označit jako smyslový zážitek. Autorka dokáže přiblížit vůně, barvy, hluk... Dojemné i veselé pasáže v rovnováze, vřele doporučuji ke čtení.
Když psi pláčou
Markus Zusak
Už dlouho se mi nestalo, abych při čtení cítila k některé z postav tak šílenou lítost a zároveň pochopení. Cameron ale vyrostl. Díky své rodině, svým slovům i sám sobě ze sebe jako had shodil kůži, kterou mu přisoudili druzí, a stal se někým jiným. Díky za ten konec. Kéž by to tak bylo pro všechny i v reálném životě.
Sudičky
Markéta Harasimová
Půjdu asi dost proti proudu, ale na můj vkus až moc přitažené za vlasy. Nesedl mi ani styl vyprávění a celkově poselství knihy se taky minulo.
Ta věc s Rachel
Caroline O'Donoghue
Navzdory prvnímu dojmu hodnotím velice pozitivně. I když už nejspíš věkem nebudu cílová skupina, autorka mě dokázala přesvědčit o vnitřním světě dvacátníků, jejich strachu, bolestem i názorům, že jsou střed světa, jsem vlastně hned porozuměla. Zajímavé téma i vypointovaný příběh stojí za přečtení.
Lincolnova dálnice
Amor Towles
Achjo, Wooly...
Laskavá kniha. V každém slova smyslu tohoto pojmu.
Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
Vina, trest, pohraničí. Ta etapa dějin, o které už toho bylo napsáno bezpočet. Autor píše jasně, krátce, bez hlubší psychologie postav, přesto působivě. Přečetla jsem jedním dechem za dva dny.
Feťáci
Eva Dolejšová
Kdybych nemusela jít spát, přečtu Feťáky na jeden zátah. Krátké epizody vyprávěné různými vypravěči zaručeně do děje vtáhnou kohokoli. Faktickou stránku věci nejsem schopna hodnotit, jsem v životě závislá jen na procházkách a černém čaji s citronem, ale atmosféra, to pomalé a plíživé zlo a rozklad osobností je zachycen nesmírně přesvědčivě. Díky autorce za konec, je velkou nadějí všem, kteří se podobně jako postavy "topí".