40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/336450/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-Dcp-336450.jpg
4
2947
2947
22letý muž jde pěšky 1400 kilometrů do Jeruzaléma. Pořád se ztrácí a je trochu nešikovný, potká ale dobrý lidi. Jak to skončí: do Jeruzaléma dojde, ale pak ho na letišti málem zabije raketa. Komu to můžeš koupit: komukoliv ve věku 14–99 let se smyslem pro humor. Seznam alergenů: obsahuje vtipy o náboženství a tlustých lidech.
Přidat komentář
Táto e-kniha bola k dispozícii zdarma ešte niekedy v dobe covidu, ale dostala som sa k nej až teraz. Bola som celkom zvedavá, pretože som už o tomto autorovi veľa počula, ale trošičku som mala tušenie, že to nebude úplne pre mňa. Hneď na začiatok chcem vyjadriť obdiv, že sa niekto pustí do takéhoto putovania a ešte k tomu v lete, keď sú horúčavy neznesiteľné (ja už teraz nevychádzam z bytu, nie to ešte ísť pešo cez Turecko). Taktiež sa mi to čítalo veľmi ľahko, čo bola po Dune príjemná zmena. Ale mám pocit, že mi toho kniha veľa nedala. Humor mi až tak nesadol, mnoho vtipov mi vtipných neprišlo a hlavne mám pocit, že som sa toho dozvedela veľmi málo. Autor si dopredu o mestách skoro nič nevyhľadával, takže nejakých zaujímavosti som sa nedočkala. Prišlo mi to, že iba kráčal a nechával sa pohostiť ľuďmi a tak dookola. Niektoré rozhovory s miestnymi obyvateľmi boli zaujímavé, ale veľa ich nebolo. Taktiež sa mi to miestami zdalo rozťahané, keďže autor na začiatku avizoval, že to bude písané strohým štýlom, čo mi neprišlo (možno to bol iba vtip, ktorý som nepochopila). Ale ako som písala na začiatku, klobúk dole pred touto cestou. A aj keď ďalšie knihy si už od autora pravdepodobne neprečítam, tak táto bola pre mňa príjemnou oddychovkou.
Styl psaní a humor Ladislava Zibury byl pro mě při prvním díle atraktivní, při druhém neurazil a při poslechu této audioknihy mi přišlo, že už jsem přeziburovaná. Možná to bylo poslechem, možná se mi opravdu autorův humor přejedl.
Protože je to už několikátý cestopis, věděla jsem, že nemůžu čekat v knize výčet historických památek a jiných turistických atrakcí. Ale věděla jsem, že se pobavím u humorného a přitom napínavého popisu cesty. Hlavní je totiž pro Ládíka cesta, ne cíl.
Při své pouti do Izraele přes Turecko měl docela štěstí na místní obyvatele, až na jednoho moc přítulného Turka (ale poradil si). A taky měl štěstí, že ho neroztrhaly hordy zdivočelých psů, které často potkával.
Ještě nejsem ani v půlce a pochybuji, že se do Jeruzaléma dostanu. Nechápu vysoké hodnocení, nepřijde mi to ani zábavné, ani vtipné. Nějak mám pocit, že dnes už může vydat knížku kdekdo. Zápisky z cest, kde jsem co jedla a že mě bolely nohy, mám v šuplíku taky. Ale to je jen pro mě, pro někoho jiného to nemá žádnou hodnotu.
Ladislav Zibura se prezentuje jako tak trochu matlal. Tohle je první kniha z jeho cest, kde se vydal z Istambulu do Jeruzaléma. Část cesty letadlem, protože je to jeho výprava a on si může jít jak chce. Je to ten typ cestopisu, kde se dozvíte, jak probíhala cesta, ale nedozvíte se skoro nic o historii, kulturních souvislostech, nebo památkách, protože "je to nuda" a autor tomu stejně nerozumí. Princ Ládík je v Česku velký fenomén, pokud vám sedne jeho humor ("jsem to ale nešika", "to jsem nedomyslel"), tak vřele doporučuju i další díly. Na to, v kolika letech byla kniha napsaná, tak působí spíš jako od autora, který píše 20 let. Líbily se mi některé úvahy na začátcích kapitol, které hodně vybočovaly ze standardních popisů dní: bylo horko, zapomněl jsem si vzít víc vody, bolí mě nohy, podivný týpek mě pozval na večeři, podivný týpek mě osahával v posteli, ehm.
Třeskutě vtipné čtení. Princi Ládíkovi zobu z rukou a raduji se úplně z každého jeho cestopisu. Turecko a Izrael nevyjímaje. Skvělé, opravdu.
Druhá kniha, kterou jsem od Ládíka četla. Tentokrát už mi jeho styl psaní a humor sednul dokonale. Bavila jsem se a vžila hezky do příběhu.
První knihu kterou jsem četla od L. Zibury byla: Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii, ale po přečtení této knížky, mi přišla tato o mnoho lepší, než ta o Gruzii.
U této knížky mi čtení pěkně odcejpalo a jsem moc ráda, že tato knížka není klasický: "cestopis", ale pan Zibura zde vypráví to co se nedočtete nikde, své praktické poznatky z cest: Puchýře, brýle, voda, propocené tričko, laskaví lidé... :-) .
Je pravda, že člověk při četbě této knížky nabyde dojmu, že Ladislav své dobrodince vyjídal zadarmo, ale když jsem na internetu viděla jednu jeho přednášku, tak tam zmiňoval, že to bohužel v knížce nezmínil, ale že svým dobrodincům vždycky zaplatil nebo se jim nějak revanšoval, ale tuto informaci jsem měla dřív než jsem knížku začala číst = může to určitě mít velký vliv na názor na pana Ziburu a jeho knížku. (ale tuto informaci jsem měla dříve, než jsem začala číst tuto knížku).
Každopádně, knížka je to skvělá a občas se i člověk zasměje.
Zcela se ztotožňuji s komentářem Hall 3006.
Jen dodám, že kdyby se vynechaly všechny opakující se pasáže o jídle, žízni, spánku a puchýřích,tak by zbylo vyprávění o tom, že v Turecku a Izraeli je horko a všichni lidé se kterými se autor setkal,byli nesmírně milí a pohostinní.
Humor, ironie a nadsázka mi prišly přiměřené jeho mládí.
Jediné moudro, které jsem zaregistroval bylo, že časem hezké vzpomínky zůstávají a nehezké jsou potlačeny.
A ty by mě zajímaly a ty v knize bohužel nejsou.
Pamatuju si, že když kniha vyšla, vídala jsem v autobuse spoustu lidí, kteří se smáli s knížkou v ruce. Když jsem jí četla, smála jsem se nahlas taky. Je to prostě najednou úplně něco jiného - psaní se spoustou ironie a nadhledu.
Autor se kromě svobodného a "bezstarostného" putování Tureckem a Jeruzalémem velmi zlehka dotýká náboženské a národnostní diverzity s resumé: všichni jsme jen lidi.
Jen by mě zajímalo, do jaké míry je knížka autentická a jak moc jsou příhody přibarvené. Zdá se mi až neuvěřitelné, jak se s Ládínkem každý spřátelí, nabídne mu pohoštění a přespání, pozve ho na svatbu a pohřeb... Asi je to vážně velký sympaťák. Každopádně jeho styl psaní, je pro mě parádní oddychovka, nejenom na dlouhé zimní večery.
Poslouchala jsem jako audioknihu, protože to byl můj první cestopis, tak jsem chtěla vyzkoušet, jak mi to bude sedět. Navzdory humoru a talentu autora a dobrého vypravěče, toto prostě není můj šálek kávy. Ale to není chyba té knihy, ale moje.
Cestopis napsaný lehkou vtipnou formou bych zařadila jako odpočinkové čtení. Knihu jsem si v audio verzi pořídila ze zvědavosti a kvůli vysokému hodnocení. Poslech jsem si užila, i když musím říct, že jsem si na přednes musela notnou chvíli zvykat a nechápu, jak někdo mohl pro čtení této knihy vybrat Miloně Čepelku, ke kterému chovám velkou úctu, ale, bez urážky, v jeho podání kniha vyznívá jako vyprávění zážitků starého člověka, který vzpomíná na mládí, a ne jako zážitek mladého třicetiletého muže, kterým autor je. Nicméně mě kniha pobavila, a cestu jsem si náležitě užila. Určitě se vydám s Ladislavem Ziburou na další dobrodružnou výpravu.
Protože to většina lidí nejspíš netuší, mám nutkání napsat, že žába vyskočí i z pomalu ohřívané vody.
Zibura je vtipný a v tomto ohledu mi nic nebylo přespříliš.
Co je podle mého názoru slabší stránkou knihy (a autora), je chvála určitých náboženství na "objednávku" (či spíše jejich zvýhodňování po dohodě s jakýmisi uvědomělými obyvateli ČR) v době nezvládnutého přílivu (převážně nelegálních) imigrantů do Evropy.
Úžasné. Má chytrý humor, jedinečný i moudrý pohled na svět a na lidi. Text si na nic nehraje a přitom se z něj čtenář tolik dozví. Jsem nadšená.
Laďa,mi je sympatický.Jsem také Brňák,chodím rád pěšky a čtu cestopisy.Knihu jsem si koupil proto,jelikož mám cestopisy rád a navíc jméno Zibura a jeho knihy,to je dnes již pojem.Tuto knihu však budu hodnotit průměrně.Ne,že by mě to nebavilo.Napsáno to je čtivě,ale je to pořád to samé.Kapitoly resp.to co v nich je se stále opakuje.Chůze po silnici,internetová kavárna,darované jídlo od místních,čaj a večer buď hamaka nebo přespání u někoho z dobré vůle.Celé je to prošpikované humorem,který mi nevadil,ale méně je někdy více a dost se tu s ním tlačí na pilu.Asi nejsem jediný,kdo si říkal,zda je možné to,aby mu téměř každý den někdo cizí poskytl jídlo nebo ho vyloženě pozval domů na večeři a přespání.Ale v Turecku jsem nikdy nebyl,takže třeba jo,třeba tam takoví lidé jsou.A ještě jedno mínus.Chyběli mi tam fotografie.
Veľmi milo prekvapená.aj keď cestopisy nevyhľadávam, tak tu som sa veľmi bavila. Skvelý popis, skvelý zmysel autora pre humor... veľmi dobré čítanie.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Knížkám Ládi Zibury jsem dlouho odolávala. Věděla jsem, že v jeho cestopisech se asi nedozvím tolik faktických informací, kolik bych preferovala. Nakonec mě k němu ale dovedl tinnitus - pěkná to potvora :-) Láďův humor mě baví, navštívila jsem i přednášku a hodnotím také velmi kladně.