Když v ráji pršelo

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Autor pojmenoval svého Adama a Evu Petr a Ludmila. Oba jsou pražáci a objevují pozemský ráj v drsné šumavské samotě, kam se rozjeli teoreticky hledat štěstí, prakticky budovat útulnou hospodu, kde by se každý cítil jako doma.Od prvního dne jim osud klade do cesty překážky, ale to jen posiluje jejich životní spojenectví...

https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30692/kdyz-v-raji-prselo-30692.jpg 4.1447
Žánr
Romány, Literatura česká
Vydáno, Československý spisovatel
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (80)

Kniha Když v ráji pršelo

Přidat komentář
Páájinka
03. června

Podobnou knihu jsem ještě nečetla. Hodně zajímavá kniha o obyčejném a zároveň těžkém a šťastném životě a lásce, která se nevzdá. Vztah, který se nerozpadne s prvním problémem, kde lidé spolu mluví a milují se celou bytostí. Nádhera, štěstí

Monika1717
24. května

Knihu jsem četla před maturitou v rámci povinné četby. Strašně se mi líbila. Příběh plný lásky na jedné straně, na druhé boj s kamny, přírodou, nedostatkem financí, nepojízdným autem, rozpadajícím se domem. Já bych do toho nikdy nešla. Ke knize se ráda vracím. Doporučila jsem ji i několika známým.


hana17.1.
28. února

Poprvé jsem knihu četla v deváté třídě a určitě se k ní vrátím a jednou si ji přečtu znovu.
Příběh o lidech z města, kteří se snaží vrátit k přírodě a poznávají strasti Šumavy.

pajaroh
10.12.2019

Netradiční (naštěstí ne budovatelská) česká klasika Jana Otčenáška, která dokáže oslovit čtenáře i v dnešní době, kdy útěk z civilizace, hledání původního a své vlastní cesty navzdory těžkostem začíná být tolik oblíbené téma.
Kniha je psána pěkným jazykem a jediné, co mi vadilo, byla nevěrohodnost vyprávění a vnímání hlavní ženské postavy (především ve vztahových popisech).
Ta častá nerozhodnost a nespokojenost člověka, který se nedovede vzdát pohodlnosti, kultury a útulnosti městských kaváren a zároveň toužícího po návratu do přírody, k tomu, aby si život (jídlo, světlo, teplo...) zasloužil, byla před 50 lety a ještě dlouho bude, tedy pokud se bude možné kam vracet.

Jirinamac
18.11.2019

Vzpomínám, když jsem knížku četla prvně, bylo to na koupališti asi ve věku 16-17 let a představovala jsem si, že pojedu taky na Šumavu. Teď jsem jí jenom prolistovala a přečetla si z knížky jen kousky, ale určitě se k ní vrátím.

Amazonka72
29.10.2019

Jsou knihy, které Vám v určité chvíli padnou do ruky. Ve chvíli, kdy je máte číst.
Knihu Jana Otčenáška “Když v ráji pršelo” jsem poprvé četla v sedmnácti. Pamatuji se, že mě doslova uchvátila. S mým kamarádem jsme se z legrace oslovovali příjmením, stejně jako hlavní protagonisté knihy, více jsem si však nepamatovala. Až nyní. Vyrazila jsem odpočinout si na čtyři dny na horskou chalupu obklopenou lesy a přírodou, když v tom mě hned první večer padly oči do místní skromné knihovničky, kde jsem JI objevila. A byla moje. Četla jsem v každou volnou chvíli, když jsem se zrovna netoulala po horách. V duchu jsem prožívala každé zklamání i radost Petra a Ludmily. Slzela jsem při jejich něžného oslovování, i při intelektuálních hádkách o maličkostech i zásadních rozhodnutích. Byla jsem překvapená, jak citlivá a romantická kniha vznikla v dobách tvrdé normalizace. Kniha o obyčejných lidech, kteří našli odvahu vyprostit se ze zaběhnutého stereotypu a postavit se na vlastní nohy. Jsem ráda, že to jde. Že je to možné, a to i dnes, kdy možná mnozí z nás touží na chvilku se zastavit a vrátit se k podstatě našeho bytí. Prostě jenom žít, volně dýchat. Moc se mi líbilo líčení jejich vztahu, protknutého láskou. Nekritickou, opravdovou. A bylo mi i trochu smutno, asi z toho, jak moc je těžké takovou bezmeznou lásku prožít. A co bych ráda vyzdvihla je fakt, že celá kniha je psaná velmi krásným českým jazykem. Bez zbytečných vulgarit, jak je v dnešních moderních románech zvykem. A tak krásně popisované hádky, to jsem měla sto chutí se s někým pohádat a pak se usmiřovat...
Zkratka, “Když v ráji pršelo” přišla v pravou chvíli. Četla jsem ji a za okny pršelo. Babí léto se přehouplo v mrazivá rána. Dny se krátily. Děkuji, pane Otčenášku.
Našla jsem zde spoustu myšlenek popisující vztah k přírodě, ale i vztahy mezi mužem a ženou. Tak alespoň něco málo:
“Řekla bych, že lidé ve městech sotva tuší, jak hraje počasí na jejich pocity a nálady, že je oproti nám vnímají tak na dvacet procent, leda při úvaze - mám si vzít pršiplášť, nebo to vydrží! Jejich nálady jsou odvislé víc od novin, rozhlasu a televize, žijí v soustředěné palbě slov, v každodenních smrštích informací, v záplavách šramotů a hluků, které si už ani neuvědomují, v inflaci tónů a obrazů, v dobrovolně přijatém obklíčení drbů a krátkodobých panik, drobných trablů, nadějí a radůstek. Nejsem si jistá - zvlášť ne v těchto dnech, že jim závidím”.

“Nechce se mi! Nechce se mi hýbat ani mluvit ani myslet, chce se mi jenom být! Prostě být! Je to málo - jen být?
Ne, usmál se. Mnoho lidí to pořádně neumí. Je to totiž náramně složitá a někdy namáhavá záležitost. Nebýt je poměrně snažší - vlastně totálně snadné - ale přesto není o co stát. Dobrá, tak jen buďme!”

A já se pokusím občas také jenom být...

twigxi
31.08.2019

Nadhera!

Radka1911
21.08.2019

Když jsem tuto knížku četla několikrát v nějakých "nácti", doslova jsem se do ní zamilovala. Dneska jsem k ní už trochu kritičtější, i když za přečtení rozhodně stojí.

1

Doporučujeme

Rozmarné léto
Rozmarné léto
Osmanský tábor
Osmanský tábor
Kříž u potoka
Kříž u potoka
Spad
Spad