Francesca14 komentáře u knih

Nebudu lhát, čekala jsem o něco víc na to, jak je kniha známá. Nevadilo mi na ní nic až tak určitého, jen mi místy přišla trochu zdlouhavá, kdyby se některé scény a dialogy lehce proškrtaly, ničemu by to nejspíš nevadilo. Ale kniha byla určitě zajímavá a vážně se mi líbil konec, celé vyřešení příběhu i odhalení některých tajemství. To, že člověk až do posledních dvaceti stránek neví nejen, kdo je vrahem, ale zároveň ani kdo je oběť a co všechno k incidentu vedlo, ho při knize drží, i když já už bych ji nebýt toho časem odložila. Celý nápad politiky ve školce byl podle mě dost dobrý, stejně jako výpovědi rodičů na konci každé kapitoly a některé postavy byly docela sympatické. Příběh měl zkrátka své plusy i své mínusy.

3 01.12.2018

Ze začátku mi kniha přišla hodně podobná "Norskému dřevu", pak už se ale příběh i koncept začal měnit a dost mě zaujal. Líbí se mi styl, kterým Murakami píše, mám ráda jeho dialogy a myšlenky i témata, kterými se zabývá. Postavy moc sympatické nebyly, nevytvořila jsem si k nim žádný zvláštní vztah, ale nebyly vyloženě protivné. Chvílemi jsem byla při čtení trochu zmatená a některé pasáže byly zdlouhavější, ale četbu jsem si užila a k autorovi se určitě zase vrátím.

3 12.10.2018

Na tuhle knihu jsem se hodně těšila, ale bohužel pro mě byla tak trochu zklamáním. Námět mě zaujal, ale trvalo dlouho než jsem se začetla a i tak mě to nevtáhlo tolik, jak některé jiné autorčiny knihy umí. Jennifer mi byla nesympatická a Ellie byla většinu knihy, kdy byla na scéně, trochu husička. Ale atmosféra knihy byla vykreslená pěkně, dojímala a ačkoliv jsem si postavy nijak zvlášť neoblíbila, přála jsem jim šťastný konec. Děj nebyl úplně předvídatelný, odhalení, které se ke konci objevilo, bylo pro mě dost nečekané a vážně super. Takže kniha měla své plusy a mínusy, nebyla to žádná velká bomba, ale ani ztráta času, jako průměr tři hvězdičky.

3 29.06.2018

Bylo to hrozně fajn čtení - bavilo mě to, trojčata a hlavně některé členy jejich rodiny jsem si vlastně docela oblíbila, nechyběl tomu občas vtip, občas dojemnost, občas romantika... Jenom jsem se pořád tak trochu děsila konce a bála jsem se, jestli to všem neskončí nějak moc smutně a občas jsem z knihy obecně měla takový tísnivý pocit, jako by se schylovalo k nějaké velké tragédii. Jinak se mi ale líbil styl vyprávění, nahlédnutí do třech odlišných životů i to, jak se tam trojčata sem tam objevovala z pohledu cizích lidí. Kniha v sobě neměla nic převratného, ale bavila mě.

3 06.05.2018

Autorčiny novější knihy sice podle mě nedosahují kvalit "Měsíčních kronik", ale i tak Meyerová rozhodně nezklamala. Nejdřív jsem myslela, že budu knihu hodnotit spíš čtyřmi hvězdičkami, ale za ten konec jsem se rozhodla dát všech pět, i když je to pořád spíš slabších pět hvězdiček. Ze začátku jsem se v knize trochu ztrácela, obzvlášť v postavách a jejich jménech (no vážně, ta dvojitá jména byla děsně matoucí) a nijak zvlášť mě to nechytlo. Taky hlavní hrdinka mi nebyla moc sympatická a Adrian taky nic moc. Postupem času mě ale děj začínal chytat, až jsem se nemohla odtrhnout. Sice jsem si Novu pořád tak docela neoblíbila, stejně jako Cinder, ale v průběhu knihy mi aspoň začala připadat sympatičtější než na začátku a taky se tam objevili Oscar s Ruby, kteří jsou vážně super. Knize nechybělo napětí ani vtip a ten závěr v tom lunaparku byl fakt pecka. Nemůžu se dočkat druhého dílu, i když se pěkně načekám, i kdybych se nakonec rozhodla ho číst v angličtině.

3 27.04.2018

Vím, že tu skoro všichni na tuhle knihu pějí ódy, ale já buď ještě nejsem ve stádiu, kdy by mě tahle kniha něčím "dostala", nebo jsem prostě nebyla při čtení v té správné náladě... Knížka je napsaná čtivým stylem a autor se nezdržuje zbytečnými pasážemi, od Orwella si určitě chci ještě něco přečíst, ale tahle knížka za mě nic moc. Vnímala jsem v tom stejně spíš jen ten politický kontext a zvířat a jejich naivity mi bylo akorát líto. Jsem zvědavá na nějaké jiné autorovy knihy.

3 11.09.2017

Knížku jsem si na začátku léta koupila za vysvědčení s tím, že se odehrává v mé milované Itálii a navíc ve Florencii, do které jsme o prázdninách na dva dny jeli. Četla jsem ji tedy v autě a v Toskánsku a je to určitě příjemná oddechovka. Ze začátku mi moc nevyhovoval styl psaní, časem se to zlepšilo a nakonec jsem byla i celkem zvědavá, jak se to celé vyvine. Příběh je ale v něčem hrozně naivní, některé postavy jsou tam přitažené za vlasy, stejně jako příběh její mámy a hlavní postava sama. Dávám tak tři, možná tři a půl hvězdy. Rozhodně mě to nijak nenadchlo, ale jako romaňtárna na léto je to OK.

3 09.09.2017

Nejsem fanda knížek se špatným koncem, ale miluju "Měsíční kroniky" i "Alenku", tak jsem si knížku prostě musela koupit. A určitě mě nezklamala, ačkoliv mě na celý večer uvrhla do menší deprese a spořádala jsem u ní spoustu čokolády a zmrzliny, protože z té knihy hrozně čiší ta naděje těch postav a vy celou dobu víte, jak katastrofálně to skončí. Takže za tuhle pochmurnou atmosféru strhávám tu jednu hvězdu. Jinak ale knížku určitě doporučuji, bavila mě. Je zábavně napsaná, má dobré postavy, ačkoliv Cath mi sem tam, stejně jako Cinder, přišla trochu protivná, ale Šprýma, Kloboučníka a Šklíbu jsem měla moc ráda.

3 09.09.2017

Já nemám slov. Obzvlášť poslední povídka mě v podstatě rozbrečela dojetím. Je to krásné doplnění celé série, ještě lepší seznámení s příběhem a pochopení postav... Jako vždycky je to čtivé a návykové. Všem fanouškům "Měsíčních kronik" určitě doporučuju.

3 21.08.2017

Konečně po dlouhé době nějaká dobrá kniha, kde šlo o víc než tuctový románek s "Panem Dokonalým". Tahle kniha má zajímavé téma a sympatickou hlavní postavu. Je - pravda - trochu děsivá, ale byla jsem vážně zvědavá, jak to skončí, stránky mi utíkaly před očima a neskutečně mě to bavilo.

3 29.08.2016

Na tuhle knížku jsem byla hrozně moc zvědavá, ale čekala jsem od ní asi malilinko víc, než jsem dostala. Od autorky jsem četla "Dívka, již jsi tu zanechal", která se mi líbila hrozně moc a autorka píše moc pěkně a chytlavě a proto se i tato kniha četla hezky a byla příjemně napsaná. Ale jinak si mě příběh nechytl úplně tak, jak bych čekala. Věděla jsem od začátku, že to špatně skončí a možná proto, jsem na konci nebyla ani trochu dojatá, ale možná mi taky ten příběh nepřišel tak dojemný, jako všem ostatním. Postavy byly fajn a Louisa byla celkem sympatická (i když mi nepřišla tak veselá a optimistická, jak měla být), ale Willa jsem si neoblíbila.
No nic, knihu doporučuji, jako literaturu, která se moc hezky čte, ale neoslovila mě tak moc. Ale musím říct, že jsem zvědavá na film, na který se určitě podívám.

3 19.05.2016

"Dám ti slunce" jsem přečetla poprvé před pár lety, v podstatě hned, jak vyšla v češtině, protože jsem předtím od autorky četla "Nebe je všude" a zamilovala se do jejího stylu psaní. A od té doby jsem tuhle knihu přečetla ještě asi sedmkrát. Je to moje nejoblíbenější kniha z tohohle žánru a pokaždé, když ji čtu, tam najdu nové věci, nové citáty a pocity a hlavně si četbu vždycky užiju. Nelsonová má skvělé a originální a trochu divné postavy, které si nejde nezamilovat a spoustu krásných myšlenek. Její kniha je vtipná, dojemná a zvláštní a na mě měla hodně silný dopad. Je plná umění a hodně silných emocí a pro mě je neuvěřitelně důležitá. Vím, že spoustě lidem nesedla, ale určitě ji doporučuju přečíst.

3 28.03.2016

Knížku jsem si přečetla proto, že jsem na ni slyšela spoustu pochvalných řečí a v Itálii je velmi populární, tak jsem se na ni těšila. Ale mně osobně se vůbec nelíbila. No dobře, začátek možná, tak prvních sto stránek bylo OK, pak už se tam opakovala pořád dokola to samé - hádka, skončí v posteli, hádka, skončí v posteli. Takže jsem nakonec asi čtvrt knížky prakticky přeskočila, přečetla jsem si jedinou zápletku toho všeho, kterou autorka napsala na tři stránky na konci a víc už se k té knížce vracet nebudu. Asi spoustě lidí taková kniha vyhovuje, nic proti tomu nemám, ale já osobně jsem to považovala za ztrátu času.

3 21.02.2016

Jakožto pokračování k "Dej mi své jméno" tato kniha není nic moc. Ale já příběh četla spíše jako něco nového, jen s povědomými postavami. A proto jsem si četbu velmi užila, hodila se k prázdninám a až na pár (velkých) problémů, co jsem měla s první částí, se mi kniha velmi líbila. Acimanovo psaní a jeho myšlenky nezklamou, protože u mě se trefuje přesně do všech požadavků. Zbožňuji jeho dialogy a citlivost, se kterou si hraje se slovy. To bylo to hlavní, proč jsem do knihy šla a co jsem dostala.

2 23.11.2020

I když už je to několik týdnů, co jsem knihu dočetla (spíše doposlouchala, četla jsem to prostřednictvím audioknihy v originále), ale já stále přesně nedokážu vyjádřit, proč se mi kniha i přes tak nadějný začátek, nelíbila. Je určitě třeba říct, že ačkoliv mám ráda v knihách podtext romance, příběhy zaměřené jen na to, se u mě většinou nesetkají s úspěchem. Můj hlavní problém byl asi zasazení děje do tak vysokých kruhů: fakt, že hlavní postavy musely být princ Anglie a syn americké prezidentky, pro mě tak nějak ubíraly na důvěryhodnosti a někdy to na mě působilo až jako fanfikce. A taky po úvodu, kdy byly kapitoly vtipné a působily na mě jako slibný začátek, se tam příliš věcí opakovalo. Některé části nebyly o ničem jiném, než jak se Alexovi stýská, pak letí do Anglie, pak se mu zase stýská... Mně zkrátka kniha nic nedala a po nějakých sto stránkách mě nudila, až otravovala. Téma za mě nic moc, zpracování průměrné. Neoznačila bych knihu za špatnou, určitě to ale nebylo nic pro mě.

2 23.11.2020

Asi budu s tímto názorem v menšině, ale mně se "Mona" líbila o dost více než "Jezero". Byla čtivější, i citlivější a živější. Autorka už to tolik nepřehání se snahou zošklivit čtenářovi celý svět a proto jsou bolest a další emoce méně vyumělkované a pro čtenáře lépe přístupné. Přišla jsem si mnohem blíže k postavám, i k příběhu a mám proto z četby hezký zážitek, místo mišmaše a úzkosti, zanechanou "Jezerem". Ale to může být více mým osobním rozpoložením než nějakou kvalitou knihy...

2 23.11.2020

Byl to Murakami, takže to pro mě určitě nebyl ztracený čas, jen mi zkrátka u něj úplně nesedla forma povídek. Mám nejraději jeho tenčí knihy, ale věnující se celou dobu jedněm postavám, tohle na mě bylo trochu moc krátké, povrchové a místy až zmatené. Ale myšlenky a způsob psaní jsem jako vždycky milovala.

2 17.03.2020

Tato kniha patří k těm čtivějším, které jsem od autorky četla. Nebyla nijak zvlášť nepředvídatelná, mě to ale hlavně zaujalo rozmanitostí postav a jejich příběhů, které mi přišly dobře propracované. Všechny jsem si víceméně oblíbila a bavilo mi sledovat jejich každodenní život, hlavně dilema, před které byla Cecilia postavená a to, jak se s ním vypořádala. A konec mě nezklamal, příběh mi nepřišel příliš dlouhý, takže ačkoliv to nebylo žádné velké BUM, jsem s četbou spokojená.

2 17.10.2019

Bylo to pro mě takové poslední navrácení do Tábora polokrevných a jako takové nezklamalo. Po určité pauze jsem svět bohů zase ocenila a Apollo byl sympatický vypravěč, navíc zbožňuju Nica. Ale už jsem se Riordanových knih trochu přejedla a ačkoliv mě fascinuje, co všechno je ještě schopný z tématu "vytřískat", první knihy podle mě byly nejlepší a vzhledem k tomu, že mi Percy přišel do cesty příliš pozdě, asi už ho teď opustím. Ale tenhle díl určitě není špatný, takový průměr vhodný na odreagování.

2 04.10.2019

Nejsem na detektivky nijak zvlášť zvyklá, ale tahle byla tak vychvalovaná, že jsem ji chtěla zkusit a opravdu mě bavila. Není to asi zrovna můj žánr, takže místy jsem se nudila, ale jinak mi všechno - od zápletky přes postavy - přišlo skvělé. Bylo to čtivé, napínavé, zcela nečekané a životní příběhy Lisbeth s Mikaelem a rodiny Vangerů mě obzvlášť zaujaly. Samozřejmě jsou v textu hodně brutální scény, které je nepříjemné číst, ale k příběhu to patří a nevadilo mi to, spíš to někdy brzdily přílišné popisy podle mého názoru zbytečných věcí. Další díly prý už nejsou tak dobré, ale aspoň ten následující rozhodně zkusím.

2 09.06.2019