Francesca14 komentáře u knih

Je to jedna z mých oblíbených knih, které jsem přečetla už několikrát. Čte se to krásně, člověk si prostě musí oblíbit postavy a celý příběh s Charliem velmi silně prožívat. Kniha je plná krásných myšlenek, charakterů, poznatků a momentů, je zajímavé vidět svět očima zvláštního patnáctiletého kluka, který je neuvěřitelně vnímavý a upřímný. Forma psaní dopisů možná nesedne všem, ale mně se líbila. Ke knížce se vracím každý podzim a vždycky je to příjemné čtení, člověk to má za chvíli, ale hodně si z toho odnese. Doporučuji, obzvlášť lidem na střední, kteří se ne vždycky cítí úplně nejlépe v kolektivu.

5 15.11.2018

Byla to vážně pěkná oddechovka se zajímavým námětem. Hlavní hrdinka nebyla špatná, Archer byl dost sladký, ale jednu (celkem zásadní) věc jsem mu nevěřila a to tu jeho sebevraždu, přišlo mi, že autorka jeho ani jeho situaci nevykreslila dost na to, aby člověk chápal, že se rozhodl se zabít. Ke konci už se kniha trochu vlekla a konec nebyl žádné překvapení, ale hezky se to četlo a navozovalo to příjemnou podzimní až zimní atmosféru.

1 12.11.2018

Tak nějak jsem po prvním dílu čekala víc a nevím proč, ale tohle mě moc nebavilo. Možná si musím dát od Riordana teď chvíli pauzu nebo jsem nebyla zrovna ve správném rozpoložení, ale ke konci už jsem se docela nudila a těšila se na konec. Ale Tábor Jupiter je moc hezky zpracovaný, obzvlášť mě zaujala postava Hazel a její minulost a bylo fajn vidět Percyho z pohledu ostatních. Trochu mi tam chyběl obvyklý humor a sarkasmus, bylo ho tam méně, ale bojové scény napsané stejně dobře jako vždycky a příběh promyšlený. Další díl si určitě přečtu, ale asi až po nějaké době.

09.11.2018

Myslela jsem, že dám hvězdičky jen čtyři kvůli pomalému rozjezdu a kvůli tomu, že mi trvalo dlouho než jsem si zvykla na postavy, ale konec to vytáhl na celých pět. Je pravda, že mi hodně chyběl Percy a jeho sarkasmus, Jasona jsem si neoblíbila a Piper byla fajn až ke konci, ale jinak... Rozjezd je pomalý, ale pak už je to neuvěřitelně napínavé a zamotané, zamilovala jsem si Lea a ke konci jsem knihu nemohla odložit. Příběh je záhadnější a trochu temnější než v sérii "Percy Jackson", což je super a hlavní zápletka vypadá fakt skvěle. Kniha je místy vtipná (obzvlášť scéna u vládce větru mě bavila) a vážně dobře napsaná. Myslím, že se hned pustím do dalšího dílu.

04.11.2018

Čekala jsem teda něco víc. Ze začátku mě kniha celkem zaujala, ale pak nejen, že jsem se začala nudit, ale hlavně mi přišla myšlenka celé knihy úplně... zkrátka mi nesedla. Hlavní hrdina byl nesympatický a štvala mě skoro jakákoliv další postava a hlavně ty proslovy mi přišly hrozně hloupé. Pořád se jen opakovala Řeč světa a Duše světa a Osobní příběh, všichni pořád žvanili o znameních a všechno to bylo hrozně umělé. Bylo tam několik myšlenek, které se mi zalíbily, ale většinou to bylo jen kázání na smysl "máš jen jeden život, nedělej si starosti a jdi za svým snem". A ani konec mě nějak nenadchl. Prostě za mě nic moc.

6 01.11.2018

Kniha mě nebavila a nepřiměla jsem se k tomu, ji dočíst. Nápad i příběh byl zajímavý a autorčin styl psaní ušel, ale zkrátka jsem nebyla vtažena do děje, hrozně jsem se ztrácela ve jménech lidí a ve schopnostech jasnovidců. Hlavní hrdinka mi moc sympatická nebyla a celé to bylo takové temné a přesto ne napínavé. Další díly zkoušet nebudu.

18.10.2018

"Prohnilé město" bylo možná o trochu méně strhující než první díl, ale na tom mělo nejspíš svůj podíl hlavně to, že jsem na čtení měla málo času a často jsem neměla příležitost pořádně se začíst. Jinak nemám knize co vytknout. Postavy skvělé, vtipné a skvěle napsané dialogy i bojové scény, dobře zvládnuté napětí. Neuvěřitelně obdivuju autorku nejen za to, jak dobře píše, ale i jak umí příběh dobře promyslet a vymyslet všechny zápletky. Líbilo se mi, že i na rozdíl od druhého dílu Kaz působil méně nedotknutelně a neomylně a užívala jsem si pohledy do minulosti postav. Tyhle dvě knihy si mě vážně získaly a určitě se k nim budu vracet. Rozhodně doporučuju.

1 15.10.2018

Ze začátku mi kniha přišla hodně podobná "Norskému dřevu", pak už se ale příběh i koncept začal měnit a dost mě zaujal. Líbí se mi styl, kterým Murakami píše, mám ráda jeho dialogy a myšlenky i témata, kterými se zabývá. Postavy moc sympatické nebyly, nevytvořila jsem si k nim žádný zvláštní vztah, ale nebyly vyloženě protivné. Chvílemi jsem byla při čtení trochu zmatená a některé pasáže byly zdlouhavější, ale četbu jsem si užila a k autorovi se určitě zase vrátím.

3 12.10.2018

Mám pocit, že jsem tu knihu četla snad sto let. Vůbec jsem se netěšila na čtení, jen ve volných chvílích jsem po ní sáhla. Nenapínala mě ani ve mně nevzbuzovala nic z toho, co dobré knihy obvykle ano. Kupodivu první díl byl asi lepší, i když čtení tohohle nebyla vyloženě ztráta času. Marguerite je poměrně sympatická postava, nápad je skvělý a dimenze hezky popsané, zápletka zajímavá. Jen mě zase štval milostný trojúhelník, já osobně bych si asi vybrala Thea, Paul mi nějak přijde takový... nudný. Nápad i styl psaní dobrý, ale jestli se mi vůbec bude chtít do posledního dílu, nevím.

2 27.09.2018

Po knize jsem sáhla hlavně kvůli čtenářské výzvě a taky jsem po čase chtěla zkusit zase nějakou slaďárnu. A jako románek to splnilo svůj účel. Ze začátku to působilo dost slabomyslně - hlavní postava vypadala jako typická káča, která má "špatné" kamarády a potřebuje potkat někoho, kdo ji zachrání - tajemného kluka s těžkým životem, který je úžasný a nereálný. Postupem času už to ale nebylo tak hrozné. Hrdinka se ukázala být aspoň trochu při smyslech, bylo tam i pár zajímavých zápletek a ten kluk byl sice děsný klišé, ale stejně ho člověk Autumn chvílemi záviděl. Bavilo mě to, nenechalo to ve mně žádnou silnou stopu, ale oddechovka to není špatná.

5 14.09.2018

Kniha je tenká, ale autor toho do ní dostal hodně. Příběhy několika lidí, popisy psychiatrické léčebny, úvahy a rozhovory. Chvílemi už mi to přišlo až trochu přehnané, že je to udělané na dojem - ta hrozná pozitivita, poselství knihy v tom smyslu, že si máme užívat života a všechno to rozebírání bláznovství a odlišnosti a smyslu života... Ale na druhou stranu to bylo celkem motivační. Postavy nejsou nesympatické, kniha se čte příjemně a člověk toho v ní najde určitě hodně zajímavého.

4 11.09.2018

U minulého dílu jsem psala, že série je díl od dílu lepší, a platí to i u toho posledního, který byl z celé série určitě největší bomba. Samozřejmě mě bavil jako ty předchozí, ale byl nejnapínavější, měl nejvíc překvapivých odhalení a zvratů, bylo na něm poznat i jak moc se Percy od prvního dílu změnil a vyspěl a samozřejmě tomu nechyběly naprosto nemístné a vtipné sarkastické postavy jak Percyho, tak kohokoliv jiného. Tenhle díl nabíral místy docela tajemný nádech, se všemi těmi sny a věštbami a minulostí, sám Percy byl trochu naštvanější a vážnější než dřív, ale k příběhu to sedělo. Bylo to naprosto perfektní zakončení, které jsem nemohla dát z ruky a zatím jsem ještě pořád tak nadšená z četby, že nemůžu napsat objektivnější hodnocení. Série si mě rozhodně získala, naprosto zoufale mám ráda hlavní postavy, Percabeth, řecké bohy a celý ten svět a příběh a rozhodně se v nejbližší době pustím i do série "Bohové Olympu".

1 10.09.2018

Knížku jsem jen tak popadla v knihovně a nejdřív jsem myslela, že ji ani nedočtu, potřebovala jsem jen něco hubeného a oddechového na cestu do Německa. Postupem času jsem si ale k příběhu docela našla cestu. Není to typ knihy, který byste četli tři hodiny v kuse, ale když už ji otevřete, dokáže vás zaujmout. Našla jsem tam hodně hezkých myšlenek a dost témat k zamýšlení, styl psaní byl plynulý a příjemný, jen mi trochu vadilo, že přímá řeč je psaná kurzívou, občas mě to mátlo. Co se postav týče, zdálo se mi, že jsou to trochu karikatury a často jsem jim jejich chování nevěřila, ale ve finále mi i trochu přirostly k srdci, hlavně teda Agatha. Myslím, že knížka stojí za přečtení.

06.09.2018

Velké zlepšení oproti předchozím dvěma dílům (hlavně oproti dvojce), ale pořád to není úplně ono... nevím, co "Dvory" měly a "Skleněný trůn" ne, ale kniha mě pořád místy nebavila a četla jsem ji dost dlouho na to, že není až tak tlustá. Každopádně jsem ráda za Jeřába, který celkem ujde, Aelin mám taky ráda a obzvlášť jsem si oblíbila Manon. Oceňuji, že Maas celkem zvládá postupný vývoj postav. Některé části skvělé napsané, konec dobrý, sem tam mi ale zkrátka přišlo, že se to vleče nebo mě to nenapínalo tak, jak by mělo. Obzvlášť zajímavý byl ale pohled do minulosti Aelin, naopak kapitoly ze Zlomuvalu mě skoro nebavily. Autorka má skvělý styl psaní a krásně vykreslený příběh, jen tomu ještě něco trochu chybí, doufám, že další díly už to mít budou a já se konečně do série opravdu zamiluju.

1 05.09.2018

Tahle série je prostě díl od dílu lepší. Tenhle byl akčnější a napínavější, objevuje se tam spousta Percabeth momentů (já ty dva vážně zbožňuju) a Percyho samozřejmě stále neopouští jeho sarkasmus. Jediné, co mi tam trochu nesedlo bylo, že všichni pořád opakovali, jak hrozně nebezpečný labyrint je a kolik lidí v něm zešílelo a skupinka patnáctiletých polokrevných to projde skoro bez újmy. Ale jinak knize nemám asi co vytknout, pohltila mě, posledních sto stránek jsem ji skoro nedala z ruky a těším se na závěrečný díl.

1 19.08.2018

Nápad je určitě dobrý a zajímavý, ale zpracování by mohlo být lepší. První polovina knihy mě nebavila vůbec, pak už se to celkem rozjelo a konec byl překvapivý, i docela akční, ale některé věci mi tam přišly až moc přitažené za vlasy. Hlavní postavy mi nebyly sympatické vůbec a celá atmosféra knihy se mi místy nelíbila, přišla mi moc temná a takovým zvláštním způsobem. Druhý díl si asi přečtu, ale kniha, ačkoliv nebyla vyloženě špatná, ve mně nezanechala nějaký silný dojem.

12.08.2018

Celkem hodně jsem si od knihy slibovala a musím říct, že jsem dost nadšená. Bavilo mě to snad od první stránky, poměrně rychle jsem se zorientovala ve světě, kde se příběh odehrává a okamžitě jsem si oblíbila většinu postav. Kaze jsem na jednu stranu zbožňovala, na druhou mi na něm trochu vadilo, jak moc je v první části knihy "dokonalý" - všechno předvídá, ke každému problému má řešení a ničeho se nebojí. Přišlo mi to trochu až nereálné, ale postupně se začaly objevovat i jeho slabiny, což z něj udělalo víc člověka. Jinak mi k srdci přirostli hlavně Nina a Jesper, ale všem jsem fandila a jen doufala, že si navzájem nevrazí kudlu do zad. Byla jsem napjatá, byly tam dobré dialogy a vtipné slovní přestřelky, četlo se to samo a přišlo mi to dost dobře promyšlené - obzvlášť se mi líbilo, jak měly postavy minulost, která je různým způsobem ovlivňovala a která byla v průběhu knihy postupně odkrývána. I romantika tam byla a já si všechny skoro-páry vážně zamilovala. Nemůžu se dočkat, až si koupím a přečtu druhý díl.

2 31.07.2018

Miluju "Harryho Pottera" od dětství, takže je pro mě dost těžké ho nějak objektivně hodnotit, obzvlášť samostatné díly. Samozřejmě s rostoucím věkem roste i moje kritika k určitým nedomyšlenostem nebo k přílišné plastičnosti postav a jejich chování. V posledním díle se toho ke kritice najde celkem hodně, ale když nad tím člověk tolik nedumá a nehledá všechny chyby, je to skvělé čtení. Sice mi v tomhle díle hodně chybí Bradavice, ale obzvlášť při prvním čtení jsem si vážně užívala odkrývání všech těch záhad, byla jsem napjatá a kniha je čtivá jako všechny díly. Epilog se mi nelíbil, ale závěr knihy i celé série byl jinak skvělý.

2 28.07.2018

Upřímně, mně přijde první díl ze série nejslabší. Nevím, jestli je to tím, že Cinder jako postavu nemám zrovna dvakrát nebo tím, že tam ještě není Thorne a ostatní postavy, ale vlastně mě tenkrát (asi před dvěma lety nebo kdy jsem to četla) kniha docela zklamala, protože jsem od ní očekávala hodně. Ne, že by byla špatná, ale až tolik mě nebavila a byla i trochu depresivní a nikoho jsem si tam neoblíbila. Málem jsem si ani nepřečetla druhý díl, což by byla škoda, protože ten už byl o dost lepší. Ale kniha sama o sobě není špatná, je dobře napsaná, je to hezký úvod do delšího příběhu a je chvílemi i dojemná. Určitě doporučuju přečíst celou sérii. Dala bych tři hvězdičky, ale mám "Měsíční kroniky" příliš ráda, takže čtyři.

24.07.2018

Na jednu stranu jsem na tuhle knihu byla vážně zvědavá, ale ohledně Greena mám smíšené pocity, měla jsem od něj opravdu ráda jen "Hledání Aljašky" a ty ostatní nebyly žádná bomba. Až do téhle. Z autorových knih mi přijde skoro nejlepší, je poznat, kolik práce mu dala a že co se OCD týče, ví o čem mluví. Knížka mě bavila od začátku do konce, měla sympatické hlavní postavy (jen Daisy mě chvílemi štvala) a spoustu skvělých myšlenek. Celé to s tím miliardářem mi sice chvílemi připadalo trochu navíc a lehce zvláštní, ale k závěru příběhu to skvěle pasovalo a chápu, že ty okolnosti měly na všechny osoby určitý dopad. Párkrát mě kniha rozbrečela, někdy i na místech, kdy jsem vlastně nevěděla, proč brečím a zanechala ve mně poměrně silnou stopu. Rozhodně doporučuji a budu se k ní vracet.

2 20.07.2018