Ztráty a nálezy
od: Brooke Davis
Dojemný příběh o třech lidech, kteří zjistí, co znamená láska a život Millie je sedmiletá holčička se zrzavými kudrnami a červenými gumáky. Vede si seznam mrtvých tvorů, na němž kromě pavouka a sousedovic kočky figuruje také babička a brzy na něm přibyde i tatínek. Jednoho dne ji ovšem maminka zanechá samotnou pod stojanem s obrovitánskými spoďárami v místním obchodním domě a už se nevrátí. Dvaaosmdesátiletá Agatha Pantha nevyšla od smrti manžela z domu a s nikým nepromluvila. Prázdnotu ve svém životě vyplňuje pořváváním po kolemjdoucích, sledováním nevyladěné televize a svým na minutu přesným denním rozvrhem. Tedy až do toho osudného dne, kdy si v protějším domě všimne osamělé holčičky. Písař Karl kdysi špičkami prstů vyťukával milostné dopisy na ženinu sametovou kůži. Dnes ovšem sedí v domově důchodců a moc dobře ví, že musí najít způsob, jak začít znovu žít. A tak odsud v náhlém radostném popudu uprchne. Náhoda svede tyto tři dohromady. Společně se vydávají na cestu přes půlku Austrálie, aby našli Milliinu maminku a v konečném důsledku zjistili, že i mladí mohou být moudří, že stáří nerovná se smrti a že klíčem ke šťastnému životu by mohlo být i občasné porušení pravidel....celý text
https://www.databazeknih.cz/images_books/23_/237066/ztraty-a-nalezy-TyA-237066.jpg 3.5158| Originální název: | Lost and Found (2014) |
| Žánr: | Literatura světová, Romány |
| Vydáno: | 2015, Mladá fronta |
| více informací... |
Komentáře (40)
Zvláštní kniha, zvláštní příběh. Propletený. Líbí se mi pohledy jednotlivých osob na situace. Líbí se mi styl, jak je to napsané. Sice se mi to nečetlo tak snadno, jako jiné knihy, ale strašně mě zajímalo, jak to dopadne.
Kniha se mi moc líbila a vůbec by mě nenapadlo, že jde o prvotinu.
Formou mi velmi připomíná knihu "Stoletý stařík, který vylezl z okna..."
Citlivý příběh podaný čtivou formou i přesto, že v něm jde o téma smrti a odloučení, a rozhodně nepostrádá humor.
Knížka se četla dobře, postavy skvěle popsány, ale nejedná se o něco, na co bych dlouho vzpomínala, prostě pohodový příběh. Co podle mě ale rozhodně stojí za zmínku je autorčino poděkování a její esej. Poděkování bylo určitě jedno z nejoriginálnějších a nejpropracovanějších, jaké jsem kdy četla.
Mně se kniha líbila, četla se téměř sama. Ano, vidím v tom Stoletého staříka a ano, vidím v tom i styl Fredrika Backmana, ale i tak je něčím nová a milá, pohladila mou dušičku, pobavila mě fantazií malého dítěte, dojala osudem malé holčičky a bavila mě vývojem a cestou tří lidských bytostí. Nejvíce se mi líbily cedulky "Tady mami!"
Mě se kniha moc nelíbila...
Čekala jsem zajímavý příběh se skvělým dějem, ale opak byl pravdou.
Na druhou stranu se mi nějaké myšlenky v knize moc líbili.
začínám být alergickej na nálepky světový bestseller! kde se ty knihy vlastně berou? jsou to vůbec bestsellery? jedno velký klišé!
Není to můj šálek kávy, ale i přesto jsem knihu dočetla až do konce, protože měla spád a zajímalo mě, jak to skončí. Vadila mi postava Millie... A to mám děti ráda :-D Pro mě kniha, kterou stačí přečíst jen jednou a odložit na poličku, ale i přesto "srdnatý" příběh.
Mně byla kniha moc sympatická, mám podobně laděné knížky docela ráda. Sice to s nimi nesmíte přehnat, ale jinak jsou takovým malým pohlazením po duši. Zlato od Rhodese doporučuji víc, ale i Ztráty a nálezy jsou fajn kniha, taková odpočinková k vodě.
Velice sympatická mi byla postava Karla, naopak malá Millie mi chvílemi šla na nervy. Postavy ale měly minulost, byly plastické, což jsem ocenila.
Čtení mě bavilo, je plná zajímavých myšlenek, které Vás buď jednou napadly, nebo jsou pro Vás nové.
Kniha je čitelná, nicméně v určitých momentech se mi zdá surová (chování osob je mnohdy hrubší, nežli jsem zvyklá), i okolnosti jsou líčeny dost hrubě (upozorňuji, že se tam dost mluví o smrti - mně osobně to nevadilo, nicméně zmínky o smrti jsou v celé knize).
Mně se kniha líbila. Byla tak krásně naivní, až jsme se místy rozplývala nad roztomilostí Millie a staroušků :)) Místy ale i dost smutná :/
Nějak jsem se pořád nemohla "začíst", některé události mi připadaly dost těžko uvěřitelné.
V rámci plnění výzvy (bod č.1) jsem si knihu půjčila, když jsem ji míjela vystavenou v knihovně.. Dobrovolně bych si ji asi nikdy do seznamu Chci si přečíst nepřidala.. Nicméně některé pasáže jsou moc pěkné, naivita malé Millie, uvědomění Karla a jeho chování mi přišlo často úsměvné:) Četlo se mi to lehce, rychle, příjemně, i tak si ale myslím, že už za týden si horko těžko vzpomenu o čem to bylo..
"Na jiném místě v jiné době bych ji byl políbil," řekl si Karl v duchu. "Nikdy nedělám, co bych chtěl."
Námět zajímavý, ale omáčkovité schéma kopíruje již čtené knihy (asi je to trendy). Slabé, slabé, slabé.
Ztráty a nálezy jsou jedna velká záhada. Chvílemi jsem se opravdu ze srdce smála, jindy mě ale přepadal takový dost zvláštní pocit lítosti. Zajímavý byl také autorčin styl psaní, i když mi docela dlouho trvalo než jsem si na něj zvykla (No vážně, narazili jste někdy v nějaké knize na přímou řeč psanou kurzívou bez uvozovek?). Moc se mi líbil popis australské buše a celkově i to, že se kniha odehrávala "napříč" Austrálií. Millie se ukázala jako skvělá hlavní hrdinka stejně jako Agatha Pantha nebo Karl. V tom abych se do děje více ponořila mi ale určité věci bránily. Přesto se jedná ale o zdařené dílo začínající spisovatelky. :-)
Stejnou měrou půvabné, dojemné a humorné. Konec knihy je sice otevřený, nevíme jistě, zda Millie někdy našla svou maminku, ale přesto je příběh uzavřený. Ohraničuje změnu, kteru si prošli tři hlavní hrdinové, a která je hlavním smyslem, nebo lépe řečeno poselstvím celé knihy. Jaké bylo další pokračování osudů Millie, Agathy Panthy a Písaře Karla, je otázka pro případnou další knihu, avšak podstatné je, že ať už je potká cokoli, nikdo z nich na to už nebude sám.
A bude s nimi i Manny (byť fyzicky pouze skrze svou nohu).
Nevšední kniha,kterou napsala mladá autorka.Popisuje příběh malé Millie,stařičké Agathy a ještě staršího Karla.Každý je navenek jiný,ale uvnitř mají něco stejného.Nechtějte vědět a hlavně prožít,co se stali malé Millie.Knihu si musím ještě někdy přečíst.
Snažila jsem se, ale knihu jsem nedočetla. Autorka sice píše hezky, ale jinak mě příběh ničím nezaujal. Cítila jsem urputnou leč nepovedenou snahu vdechnout knize jakousi "přidanou hodnotu", ale nic převratného čtenář neobjeví.
Vite, už jsem přečetla mnoho "knih". Na některé radši zapomenu, některé mi - možná - změnily život nebo mě alespoň donutily se nad sebou, světem, sousedy, obtížným hmyzem a dalšími důležitými záležitostmi, jako je věčné téma života a smrti - zamyslet. Ztráty a nálezy, tedy více se mi líbí původní Lost and Found, protože mám zkrátka ráda angličtinu, mě nutí zamyslet se téměř nepřetržitě. Nevím, možná jsem Millie, Agathu i Karla našla ve správný čas ve správné přihrádce naší malé místní knihovny, prostě mě dostali... a to mám spoustu jiných "nezapomenutelných" knih, hrdinů, pasáží a mouder, které jsem objevila a stojí za zmínku ... Ale upřímně - pokud by mi bylo jako mé dceři (téměř 17 let), asi bych dala palec dolů. Ale já dávám velké plus :-). Je to - z mého pohledu - silný a velmi lidský příběh. Jen se asi musí číst ve správný čas...
Od knihy jsem asi očekávala daleko více, než mi nakonec dala. Bylo to zřejmě tím, že jsem ji dostala k narozeninám od jedné známé, která byla knihou tak nadšená, že mi ji věnovala. A neboť mám o této slečně velmi vysoké mínění, domnívala jsem se (bohužel marně), že kniha přinese nějaké rozuzlení k životu. Alespoň mě k tomu nabádal citát uvedený na knize v horní části obálky, který hlásá: "Příběh, který vás rozesměje, rozpláče a přesvědčí o tom, že na změnu není nikdy pozdě". A ono tak nějak nic. Krom toho že život je o ztátách a nálezech. Nemohu úplně říci, že se mi kniha nelíbila. Lehce jsem si oblíbila Millie s jejím zápisníčkem Mrtvých tvorů a lehce jsem nesnášela zaspšklou Agathu a do samotného konce jsem přemítala nad tím, co si mám myslet o Karlovi. Celkově mě ale kniha nenadchla a trvalo mi dlouho prokousat se ji až do konce.
Kniha pro mě byla zklamáním. Hloupý příběh, nereálné postavy... Nedoporučuji ji...
Podrobná recenze zde: http://alittlepieceofbooks.blogspot.com/2015/08/ztraty-nalezy.html
Kniha mě docela zklamala. Ne, že by byla špatná, ale prostě mě nějak nenadchla. Nejspíš jsem ale nebyla v tom správném rozpoložení, když jsem seděla v čekárně u zubařky a čekala na nová rovnátka. Vzdáleně mi to připomnělo Oveho, ale kniha zkrátka nebyla tak dobrá, což je škoda, Ztráty a nálezy měly rozhodně potenciál.
Hezké zamyšlení nad životem a smrtí, mezilidskými vztahy, smutkem a nadějí nových začátků. Kniha se mi moc líbila.
Mnoho povyku pro nic.
Sem tam něco úsměvného, sem tam nějaká ta hloubavější myšlenka...
Ale do čtení jsem se musela nutit a celkově mě to vůbec nebavilo ani nedojímalo ani...
Mě kniha se moc líbila, nutila k přemýšlení o stáří, o rodičovství, o dětství, o dospívání, o bolestech života , o naději i utrpení, prostě stále se u ní dalo spekulovat a přemýšlet !
Pokud by tento příběh měl uzavřený konec, tak už by kniha neměla smysl, který v ní vidím. Tento příběh potřebuje být otevřený, protože si přeje, aby čtenář přemýšlel. Možná se zdá kniha neúplná, ale v neúplnosti je mnoho skryto. A pokud si přečteme i ono závěrečné poděkování, tak přemýšlíme dál a možná v kouscích vidíme ono pokračování. Kniha se pro mě nestala obyčejnou. Běžně jsou poděkování nudná a plná jmen. I zde se to jmény hemží, ale přes to se v tom skrývá něco víc. Jako v celé knize. A cítím se být uražená, pokud se tato kniha přirovnává ke Staříkovi, protože toho jsem nedokázala dočíst. Ale toto je něco jiného, více promyšleného, více skutečného, více citlivého a psychologického. Je tam toho mnohem víc ukryto, než se přímo píše. Pokud si člověk najde v každém odstavci, větě i slově svou myšlenku, příběh, radost a bolest. A nezáleží na tom jestli máme dětskou naivitu Millie nebo odměřenost starších. Na ničem nezáleží, protože jednou všichni zemřeme. Místy surové, ale přes to lidské. Bez obalu. Jen s dětským pozlátkem, které se stává pokladem.
Milí příběh o nečekaných setkáních a o tom, že i přes různé názory a zkušenosti a způsoby žití se můžou lidé stát blízcí. A taky o ohromné odvaze a touze žít.
Knížka se četla pěkně, hezky napsaná, ale... čekala jsem od ní trochu víc, vzhledem k zářivé reklamě.
Štítky
Austrálie senioři maminka smrt prvotina sebevražda dívky
Autor knihy
Brooke Davis
australská, 1980
Podobné knihy
- Jak to vidí Milo (2014)
Uživatelé mají knihu
| v Právě čtených | 9x |
| v Přečtených | 223x |
| v Čtenářské výzvě | 7x |
| v Doporučených | 15x |
| v Knihotéce | 62x |
| v Chystám se číst | 142x |
| v Chci si koupit | 26x |
| v dalších seznamech | 1x |