FirstDaw8ID
komentáře u knih
Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové
Stuart Turton
(SPOILER) Tak tohle byl ale start knihy! První dvě kapitoly se ženou vysokou kvalitou dopředu, až jsem měl strach, jak dokáže autor udržet laťku na téměř 500 stránkách. Pak dorazí devátá kapitola, vše je najednou zase trochu jinak a já jen přemýšlím, kam dál mě autor zavede a že to určitě nebude obyčejná jízda. Přes další dny, probuzení a další nová odhalení se mi v hlavě rýsují různé scénáře, které ale budou daleko od pravdy.
Vůbec mi nevadí, že autor některé souvislosti, události a osoby připomíná, u takové knihy je to téměř potřeba, aby čtenáři přes záplavu jmen neztratili přehled. Sám jsem si už někde v půlce knihy říkal "už dost!" když opět přišla na scénu nová postava a s ní i nové jméno do škatulky v mé hlavě. Ale ono připomínání do stylu vyprávění sedí, sám hrdina se snaží udělat si ve věcech, lidech a událostech pořádek, proto si je musí opakovat.
V nějakou chvíli mi svitne, jestli se nejedná jen o nějakou simulaci, virtuální realitu. Celé mi to připadá jako nějaká role-play hra. Pohrávám si i s myšlenkou, že se hlavní postava probudí podobně jako v legendární epizodě "Návrat do reality" seriálu Červený trpaslík. Pokud ale čtete tento můj komentář, sami víte.
Abych to nějak shrnul a uzavřel, koncept knihy je ve své podstatě geniální, stojí ale na pevných základech a nenechá čtenáře pochybovat o jeho promyšlenosti. Ne každý autor dokáže vzácnou myšlenku dovést do takhle zdárného konce. I proto se k sídlu Blackheath budu ještě v duchu nějakou dobu vracet.
Kolíbka
Kurt Vonnegut Jr.
Do knihy jsem nešel s žádným očekáváním, od autora jsem doteď nic nečetl. První polovina knihy mi stylem připomínala knihu Ragtime (E. L. Doctorow), dobře se to četlo, i když kvalitou to bylo oproti zmíněné knize trochu slabší. Hoenikkera (pro nějž byl inspirací skutečný vědec - Irving Langmuir) a jeho prapodivná rodina jsou zajímavými elementy příběhu a člověk se o nich rád dozvídá víc, stejně jako o dalších postavách. Jen druhá polovina sklouzne do úplně jiného formátu, který mi ve finále nesedl a nezanechal dobrý dojem. Vydání z roku 2005 navíc obsahuje občas krkolomné věty a výrazy, což je třeba v novějších verzích jinak. Pročetl jsem i další komentáře, ale já nadšení nesdílím a pochybuji, že se ke knížce vrátím.
Klany Alfanského měsíce
Philip K. Dick
(SPOILER) Stále tápu, jestli se takhle jednou autor ponořil do myšlenek a představoval si, jak by vypadal rozvod jednoho manželství, který by měl mezigalaktické důsledky...to nemění nic na tom, že jsem si tenhle příběh užil a strašně mě bavil osobitý humor. A když se Chuckovi hroutí plány a vyjdou napovrch skrz scénář k televiznímu pořadu - geniální! Jako je u autora obvyklé, odhadovat, kam se příběh pohne, bylo vždy složité, nechybí telepati a od člověka k nerozpoznání umělí lidé. Tady jsem dokonce našel podobnosti s knihou Sluneční loterie, ovládání simulakrona na dálku, ostatní lidé nepoznají, že jde o umělého člověka, ale cítí na něm něco zvláštního. Ty podobnosti tady jsou, ale nedivím se, že se k na dálku ovládanému humanoidu autor vrátil. Hodně originální je linka s na měsíci opuštěnými pacienty. Koho by takováhle zápletka vůbec napadla. Co mě trochu zklamalo byla Joan, od její neobvyklé schopnosti jsem čekal víc. Ovšem u P. Dicka něco předvídat je těžké. Větší zklamání je završení knihy, ale v tomhle případě platí staré a otřepané, že i cesta je cíl. Tenhle materiál někdo vzít a zformovat ho do povedené minisérie, tetelím se blahem.
Vina
Arnaldur Indriðason
(SPOILER) Největším kladem a devízou knížky je určitě zasazení, nahlédnutí do života obyčejných lidí a střet názorů na americkou základnu. To jsou věci, které mi byli doteď v podstatě neznámé a bylo příjemné se o nich touto formou dovědět. Líbilo se mi, že snad všichni podezřelí se chovali dost...podezřele. Takže čtenář při čtení rozhovorů tápe podobně, jako samotný detektiv při dotazování se na podrobnosti případu. Separátní linky jsou také dostatečně zajímavé, že vás udrží v příběhu zaháknuté. Nemůžu ale říct, že bych byl z případu, respektive případů, přespříliš odvázaný. Ano, oba se úspěšně vyřeší a člověk má při čtení vlastní teorie, co se mohlo jak stát, ale ve finále odhalení není tak velkolepé, jak by se nejdřív zdálo. Což je škoda, protože očekávání jsou budována úspěšně. Je to víc příběh o lidských osudech, útrapách a lžích, než o čemkoliv jiném. Jak to zapadá do série netuším, knihu jsem četl bez znalosti předchozího a za sebe můžu prohlásit, že čtení bez návaznosti zcela ničemu nebrání a kniha je tam zřejmě koncipovaná. Je už jen na vás, jestli vás Erlendur a Marian zaujali tak, abyste se rozhodli sáhnout po předchozích titulech. Já se tomu ještě zcela nebráním.
Ragtime
E. L. Doctorow
Po Světové výstavě jsem si tu spravil chuť, knížka je příjemnou nostalgickou jízdou, člověk neví, kudy se bude příběh ubíhat dál. Postavy jsou skvěle prokreslené a prolnutí s reálnými postavami a událostmi je nenásilné. Když pak člověk zasedne k internetu a začne hledat, najednou má knížka ještě větší hloubku...
Existence marnosti
Pavel Horníček
(SPOILER) Na prvotinu je to extrémně dobré. Neměl jsem žádná očekávání, knížku jsem si vybral v rámci projektu CůlTúra na Hithit, popisek zněl dostatečně zajímavě. Knížka má ve finále blízko k detektivnímu formátu, ze začátku se tak ale vůbec netváří. Jsou nám postupně odhalovány příběhy a osobnosti s krutým osudem, až později se začnou proplétat, společně navazovat a ovlivňovat. Tohle budování příběhu velmi cením, je propracované, dělá dobrý dojem a čtenáře jednoduše chytne. Co naopak působí lehce zvláštně a schizofrenně je vyprávění, které se v rámci jedné a té samé kapitoly "přepíná" mezi první a třetí osobou. Vzhledem k rozuzlení příběhu jsem asi i pochopil záměr, ale přišlo mi to ze začátku dost matoucí, až frustrující na ctění. Knížku za mě nejvíc sráží častá zkratkovitost děje. Většinou se události stanou velice rychle, přitom by si zasloužily víc prostoru, mnohdy se jedná vážně o rázný střih, který zamrzí, když už jsou načrtnuté zajímavé postavy, jejich pohnutky a osudy. Působí to trochu uspěchaným dojmem, možná to svědčí o tom, že už autor nedokázal tyto pasáže víc rozvést. Kolikrát se také stane, že se postavy odvolávají na dobu x let zpět v jejich životě, ale pro nás není známý ani jejich věk...ale aby to nevypadalo, že jsem vyjmenoval víc negativ než pozitiv, myslím si, že se jedná o velmi slušné dílo, které dokáže chytnout a i přes nějaké ty nedostatky si čtení užijete.
Sluneční loterie
Philip K. Dick
Říkal jsem přítelkyni, že mám rozečtenou (tuhle) knížku a že mi zbývá asi posledních 40 stran. Řekla mi na to: "Tak to už stejně víš, jak to dopadne." Musel jsem ji vyvrátit z omylu a divila se, že tak blízko před koncem nemám představu. A to je přesně to, proč jsem si oblíbil Philipa K. Dicka jako autora, člověk nikdy neví, kam čtenáře zavede a co neskutečného vymyslí. A začátek knížky vypadá dost civilně, máme tu nějakou civilizaci v budoucnosti, která funguje odlišně a postupně je odhalováno to, jak zdejší svět funguje. Už v téhle prvotině autor buduje svět postupným odkrýváním, nic nevysvětluje na sílu, takže člověk chvíli nad věcmi tápe a domýšlí si fungování světa. Ano, některé věci člověk nedostane vysvětlené ani na konci a něco vyzní do prázdna, ale tohle budování mě na jeho knihách baví a zde je vidět ten prvopočátek, který dokázal P. Dick rozvinout ve spoustě dalších románech. A oceňuji i různé dějové linky, dobře se to četlo a různé zvraty mě vždy dostaly. Chvíli jsem si říkal, že čtu knížku zhruba takovou a takovou, pak přijde něco a obrátí se to vzhůru nohama, i proto je těžké předvídat pokračování děje. A jako více komentujících si to dost dobře dokážu představit jako film nebo (vzhledem k více linkám) jako minisérii.
Miliardáři ve službách nacistů: Temná historie nejbohatších německých dynastií
David de Jong
Velice podrobný náhled do známých značek, historické souvislosti jsou dobře vysvětlené, v potřebných pasážích jsou dobře a stručně zopakované. Navíc je kniha doplněna o přehled a rodokmen dotyčných osob.
Kronika konce světa
Shigor Birdman (p)
(SPOILER) Příjemné překvapení, už si bohužel nepamatuji, kde jsem se o knížce dozvěděl, ale ten rychlý spád, který se s ničím nemazlí, se mi zaryl pod kůži. Příběh je navíc plný uvěřitelných technických poznatků, takže má čtenář pocit, že by se určitě věci mohli skutečně tak stát. Jsem rád, že knížka nezabředává do původu nemoci, že hlavní postavy neodhalí žádné velké spiknutí nebo podobně. Také se mi líbí několikrát přiznaná inspirace knihou Den trifidů, jen oproti "zdrojovému materiálu" zde chybí ta nadčasovost s neurčitým zasazením děje, zde je hodně patrné. Potěšilo mě, že první živá ženská postava neskončí hned hrdinovy do náruče, jak by se dalo čekat. Na jeden zátah prostě zajímavá, svižná sci-fi kniha s adekvátním koncem. I když jsem se tu s komentářů dozvěděl, že v novější verzi už je přepsaný, nemůžu však posoudit, jestli k lepšímu...tuhle verzi ale určitě mohu doporučit.
Vrah a lhář!
Milan Šimandl
(SPOILER) Zlákal mě popis knížky a tak jsem do příběhu šel jen lehce naslepo, ale čekal jsem tedy něco jiného. Není to napsané špatně, sice trochu strojeně, což se dá, v podstatě u prvotiny, pochopit, ale příběh dobře ubíhá, žádný velký zmatek v postavách se na necelé stovce stránek nekoná. Já mám problém s příběhem jako takovým, chováním postav, a celým tím "aha" odhalením. Ono je z té části s vraždou cítit, že naschvál není popsaná v detailu, aby čtenář nevěděl vše, ale na mě to nezapůsobilo dobře. Ke knížce se určitě nevrátím, ale pokud autor vydá něco dalšího, nebudu se tomu bránit, třeba budu příjemně překvapen.
Láska je jen slovo
Johannes Mario Simmel
Když jsem knížku otevřel poprvé a vyskočil na mě specifický styl psaní, trochu jsem se lekl, že je ve stejném duchu psaná celá kniha. Pak se kniha přesune stylem k vyprávění o Lazarusovi (trefné jméno) a pak teprve do deníku. A musím říct, že postavy a události jsou vykreslené velice uvěřitelně, chvílemi člověk věří, že je to opravdu deník. Některé scény jsou dojemné, podařilo se mi u jedné z scény z internátu mít opravdu vlhké oči, spousta zvratů v ději a problémy, které se navalují jeden na druhý. I tak si myslím, že by románu prospělo proškrtání, přeci jen je to dost grafomanský počin, ale celé se to čte lehce, až na určitá těžká témata. S postavami jsem se dost sžil a těžko se mi opouštěly...
Čaroprávnost
Terry Pratchett
Fajn knížka v sérii, ale aby člověk mohl dát knížce čtyři nebo pět hvězd, musí být asi zapálený fanoušek, já z toho takhle nadšený nebyl. Příběh se čte pěkně, jsou tam úsměvné momenty, narážky, ale přijde mi, že se tady teprve celá série hledá. Určitě dám ale šanci ostatním dílům.
Hannibal - Zrození
Thomas Harris
(SPOILER) Nadšené recenze a vcelku vysoké hodnocení mě zrovna u tohoto posledního přírůstku v sérii Hannibal nechávají v údivu. Z původní sérií to má pramálo společného, nejedná se o napínavé detektivní dílo, ale spíš o příběh o pomstě a válečných zvěrstev, protkaný spisovatelskými kličkami, které mi nesedí. Kdysi jsem viděl film, který za moc nestál a tak nějak jsem doufal, že jde o klasicky zpackanou adaptaci knihy. Bohužel v tomhle případě se jedná o adaptaci vcelku věrnou a přírůstek do série celkem zbytečný, těch pár zmínek o Míše ve třetím díle úplně stačilo a nemusela z toho vznikat celá nová kniha. Při čtení jsem byl spíš znuděný, příběh má světlé chvíle, ale ty zdaleka nevyváží zbytek. A pokud by tohle někdo chronologicky četl jako první, bude mít alespoň nejhorší knihu za sebou, ale určitě hrozí, že to čtenáře odradí od čtení Červeného draka a dalších. A to by byla věčná škoda.
Planeta, která neexistovala (I)
Philip K. Dick
V rámci povídkových sbírek Philipa K. Dicka už je pro mě klasikou, že pro mě některé povídky vynikají a některé mi skoro nestojí za řeč. Zde musím vychválit dvě - "Vesmírní pytláci" a "Druhá série", naopak vůbec mi nesedl text "Za dvířky", v těsném závěsu je "Stařenka s koláčky." Naštěstí je pak obsažený zbytek, kromě uvedených, už téměř nadprůměrný.
Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
(SPOILER) Silný příběh plný bezpráví, zoufalství, zároveň ale plný naděje v lepší zítřky a návrat do rodné vlasti. Kontrast toho, že "za rohem" lidé slaví konec války, zatímco Věra s rodinou míří nedobrovolně někam, kde neví, co ji čeká je dobře vykreslen a mrazí z něho. Osud plný přežívání hrůz a násilí, nejvíc mi v paměti uvízly scény s doháněním vlaku, znásilnění, pohřbívání lidí zaživa a trestání zavřením do "díry". Určitě tato knížka donutí člověka se zamyslet a některé výjevy a pocity se mnou nadále zůstávají.
Invaze, s. r. o.
Josef J. Novotny
Knížka má celkem vtipný rozjezd, narážky jsou trefné, smál jsem se, jaká je to "blbina". Pak ale humor, někdy až lehce absurdní, upadá a děj se stáčí k laciným pomrkáváním na popkulturní věci. A bez mučení se přiznám, že některé narážky jsem nepochopil, asi my chybí v některých věcech daný rozhled. Ale Invaze, s. r. o. je příjemná jednohubka, která neoslní, pobavit ale dokáže. Velkou nevýhodou díla je, že s postupem času bude spousta vtípků za zenitem, protože je k nim potřeba znalost současného dění.
Hannibal
Thomas Harris
(SPOILER) Stephen King vzadu na přebalu tvrdí, že je to lepší, než předchozí díly. A většina komentářů tvrdí to samé. Mně ale přišlo, že knize chybí napětí předchůdců. Důvodem může být to, že v knize chybí konkrétní cíl, jasně dané směřování děje. Tak nějak celou dobu člověk čeká, jestli Hannibala někdo dopadne, jestli ho předhodí prasatům a nebo jestli ho Clarice zachrání. Ale je to rozvleklé přes jiné události a linky, až je to časem skoro ubíjející. A to i přes to, že je tu spousta zajímavých postav, mnohdy hodně zvrácených. Navíc je svěží se v rámci série přenést do slunné Florencie. Skoro bych rouhačsky řekl, že být tento titul rozdělen na další dvě knížky, s mnohem hutnější atmosférou a tahem na branku, budu mnohem spokojenější. Určitě by se materiálu našla spousta. Takhle jsem byl opět strhnut čtivým příběhem, který nabízí spoustu policejních a vyšetřovacích metod v pozadí, stejně jako zajímavé lidské příběhy, ať už jde o hlavní postavy nebo ty vedlejší. Zas a znova byla zajímavě a velmi zdařile vykreslena postava Clarice a stejně tak kulturně znalý a požitkářský Hannibal. A teď na konci se naposledy zopakuji, strhující to, oproti předchozím dílům série, není.
Akira 5
Katsuhiro Otomo
Příběh opět pěkně běží, žádné příběhové odbíhání nehrozí, kresby rozpadlé architektury jsou opět úžasné a Tecuo je opět děsivější a děsivější. Chybí tomu ale ten "wow" efekt jako u předchozího dílu, snad mi to vynahradí poslední část.
Mlčení jehňátek
Thomas Harris
Pokud jsem předchozí knížce Červený drak dal pět hvězdiček, tady bych musel nasadit celých šest, kdyby to jen bylo možné. Je samozřejmé, že toto volné pokračování má díky slavnému filmu mnohem větší pozornost (už jen tady má dvojnásobný počet hodnocení a komentářů než kniha předchozí) a i já jsem znal nejprve filmové zpracování. A po přečtení musím filmaře ocenit ještě víc, postavy jsou v knize tak skvěle vylíčené, že naprosto chápu herecké obsazení a výkony skvěle reflektují charaktery popsané v knize. Jen pouze Crawford už je pro mě vždy Laurence Fishburne ze seriálu Hannibal...příběh je neuvěřitelně čtivý, popsané metody vyšetřování uvěřitelné a když jsem předem znal zápletku i rozuzlení, čtení jsem si moc užil. Těší mě, že kniha nemá kultovní status jen tak pro nic za nic...
Geraldova hra
Stephen King
(SPOILER) Přiznám se, že na můj vkus měla knížka pomalý rozjezd a nebyl jsem si jistý, jestli bude tak úplně pro mě, i když mi připadal hodně zajímavý koncept příběhu (tímto zdravím Míšu, která mi o knížce vyprávěla), tak když se do příběhu začaly promítat hlasy, jiných osobností hlavní hrdinky, zdálo se mi to jako autorova laciná výplň toho, jak naplnit těch skoro 300 (!) stran. Ale jak se člověk dostává příběhem dál, pochopí, jak velký smysl má koncept upozaděných myšlenkových hlasů. Velmi naturalisticky popsané scény otcovi přílišné náklonnosti a řezání se střepem byly opravdu silné a vůbec bych se nedivil, kdyby někdo knížku odložil právě během jedné z těchto částí a dál už nepokračoval. A když jsem se dostal do fáze příběhu, kde se Jessie úspěšně dostane z pout a viděl jsem, že mi zbývá do konce knížky ještě nějakých 70 stran, divil jsem se, co si pan King ještě mohl nachystat. Ale nebyl jsem zklamán! Některé zvraty dokážou prostě hodně překvapit. Nebýt toho prvotního nevtažení do děje, dal bych plný počet.