FirstDaw8ID
komentáře u částí děl
Pěkně vybudovaná povídka o zkáze lidstva a návratu do primitivních časů jen se skutečností, že bezúhony přežila hluboko pod zemí lidská rasa, plně přizpůsobená životu pod povrchem.
Maconské Výšiny, ten název se mi líbí. Bylo to napínavě napsané, ale ve finále to až takový smysl nedávalo.
Když mimozemšťan vysílá zprávu do Jimmovi hlavy, musíte si říkat, jestli mu promítá skutečnost nebo jen to, co mu chce opravdu sdělit. Přistávající mimozemšťané podivného tvaru - to pak Dick víc zpracoval v románu Svět, který stvořil Jones.
Vize toho, kam nás může zavést naše pohodlí, vyhnané krásně do absurdna. Působí to vtipně, ale smutně zároveň, tohle nastavené zrcadlo.
Povídka je to pěkně děsivá, s jakým klidem matka odevzdává dítě do robotí péče, celková výchova a omezení styků s biologickými rodiči, i závěr samotný.
Člověk chvíli netuší, kam se to bude ubírat, pak je to najednou naprosto jasné, i když postavy pořád ještě tápou. Takže závěrečné odhalení není nijak překvapivé, ale to nemění nic na poutavavosti příběhu.
Paní dostala novou šanci, klučina už bohužel ne. Celkový nápad nebyl špatný, ale forma to příliš nedohnala.
To je jedna z těch povídek, kde se vlastně nic zásadního nedozvíte, ale příběh tak skvěle plyne, pocity hlavní postavy jsou dobře vykreslené, stejně tak místa, kde se příběh odehrává a postavy kolem.
Ze začátku na mě dýchl opravdu závan těch zašlých časů. V povídce se objevuje méně propíraná strana protikomunistických čistek amerických dějin. Ale celkově jsem se asi s povídkou málo zžil.
Povídka, která dala jméno celé sbírce. Jedná se o zajímavé pojednání o tom, jaké dění může člověk pozorovat na ulici a tak se v náladě přenést jinam, že ztratí původní náladu i odhodlání. Ale ve finále mě povídka nezaujala jako předchozí.
Opět dobře vykreslené charaktery a nečekaný zvrat v zápletce. S oběma hlavními postavami jsem se ztotožnil.
Z ne tak záživné povídce o lyžování a schylující se rvačce se vyklubala dávná křivda a spalující touha po kruté pomstě. Popis zoufalých chvil po nehodě byl hodně vtahující, stejně tak rozuzlení, ale asi mě příběh tolik nevtáhl, jako předchozí.
Když žijete v povrchní společnosti, musíte někdy přemítat, zda někdo přeci jen nežije nepředstíraným životem, skutečným tak, jak sami neznáte. Moc se mi v povídce líbit ten časový tlak, kdy Martin potřebuje odjet, přesto nechce nechat sestru v blízkém nebezpečí a když se dozví pravdu, přemítá, jestli ji tomu vystavit. Opět pěkná sonda do bohatého, přesto chudého života.
"Já vlastně vůbec nesplňuji obecné americké představy o Francouzce." A stejně tak máte tělem i název povídky, který by mohl slibovat nějakou spalující romanci. Přijde mi neskutečné, jak rychle jsem se ponořil do charakterů postav, zdají se být tak propracované, že bych rád sledoval pokračování jejich dovolené, aby byla povídka byla delší a já mohl postavit poznat ještě lépe. Ale asi chápu, že vše co mělo být řečeno, řečeno bylo.
Možná je to zvláštní, ale tohle zpracování se mi líbilo ještě víc než původní povídka. A detailní kresba města je jen třešničkou na dortu.
Přidávám do sbírky povídek, kterou bych si chtěl přečíst! Opravdu děsivé rozšíření smyslů.