FirstDaw8ID
komentáře u částí děl
Tato povídka posloužila jako základ pro román Sní androidi o elektrických ovečkách. Ale mě skoro vůbec nebavila...
Zajímavá "úvaha" nad posmrtným životem a jeho potvrzení skrze živou kůži nepříliš inteligentního tvora.
Kdo, nebo respektive co, je Yancy je pro dnešního čtenáře snadné odhadnout, ovšem v době původního vydání to zřejmě tak jednoduché být nemuselo. Jako rozbor totality a populismu funguje povídka určitě dobře.
V knize Minority report (I) se povídka jmenuje Po vzoru Yancyho.
Povedená "blbina", být králem elfů je rozhodně velká zodpovědnost. Čekal jsem nějaký veliký zvrat, který celou povídku převrátí naruby, ale ten naštěstí nepřišel. Příjemná věc, u které se i zasmějete.
Úvodní odstavec mě velice navnadil, bohužel nakonec byla povídka taková nijaká. Konec je utnutý, i když v jistém smyslu čtenář ví, co bude následovat.
Moc zajímavá a velice dobře vybudovaná povídka, i zakončení se povedlo. Celý příběh jsem si dokázal představit i zfilmovaný, pak jsem zjistil, že už adaptace natočena byla a že ji asi vidět nechci.
Mám smíšené pocity, ta paranoia spojená s autoritářským režimem vypadala na velice zajímavou kombinaci, ale druhá část s večírkem a pak celkové zakončení ve mně zanechává dojem, že z toho mohlo být mnohem víc.
Asi jediná povídka ze sbírky, která má humorné prvky. Nejen proto stojí za to.
Monopoly, zábavná hra kde zvítězíte tak, že soupeře oškubete o všechny peníze. A když to převrátíte naruby, bude to mít zřejmě děsivý podtón. Tohle mě nenadchlo.
V knize Minority report (I) se povídka jmenuje Hra na válku.
Do určité části mě to bavilo, pak to začalo být nezáživné, natahované a konec tomu vůbec nepomohl. Velká škoda, už jen koncept zmrtvýchvstání stál za to.
Skvěle vybudovaná a odvyprávěná povídka, plná tradiční dávky paranoii. Předvídatelnost ke konci příběhu lehce zamrzí, ale i tak jde o skvělé dílo.
Ve sbírce "Planeta, která neexistovala" publikováno pod názvem Typ číslo dva.
Geniální povídka. Děrné pásky sice zastaraly, filozofické otázky ovšem nikoliv.
Na pár stránkách odvyprávěný svižný, napínavý příběh plný zvratů a podezírání. Povedené včetně rozuzlení.
Původní povídka excelovala ve vyprávění skrze korespondenci Akeleyho s vypravěčem. Příběh byl opravdu napínavý, Akeley skrze dopisy odkrýval všechny nevýslovné hrůzy, které se navíc stupňovaly a budovaly atmosféru. Následně pak varoval vypravěče, pana Wilmartha, aby za ním nejezdil, že je to příliš nebezpečné, ovšem v jednu chvíli úplně otočil a zval ho k sobě a všechny nevysvětlitelné úkazy, o kterých se v dřívějších dopisech zmiňoval, najednou házel za hlavu. Komiksová adaptace v podstatě nejvíc rozebírá část příběhů, kdy se Wilmarth vypraví za svým přítelem z dopisů...bohužel komiks nedokázal vybudovat podobnou atmosféru jako u předlohy, což je veliká škoda, věnovat příběhu o něco víc stran, mohl být účinek podobný, takhle je to za mě bohužel zklamání.
Moje nejoblíbenější povídka, takže jsem byl na komiksové zpracování hodně zvědavý. V zásadě se povedlo přenést ten nepříjemný pocit, který člověk má, když se dozvídá další a další události po dopadu meteoritu, což nebyl lehký úko. Nedetailní kresba pomáhá k navození atmosféry, což je jedině dobře, ale některým částem by trochu propracovanější kresba seděla lépe, víc by se mi líbilo zpracování podobné tomu, které bylo v povídce Věc na prahu.
Komiksové zpracování povídky mě bavilo víc než originál, zřejmě je to i tím, že je na menším prostoru odvyprávěno vše podstatné a přesto je zachována děsivost příběhu. Lehce neurčitá kresba dopomáhá k navození atmosféry a poznání děsu z neznáma, ta určitější a detailnější kresba to vše dotahuje tak, až se člověk necítí příjemně. Velmi povedené.
Velmi zajímavá kombinace kresby a fotografií. Napínavost příběhu je vcelku dobře převedená do komiksu, stejně tak zásadní momenty, původní povídka je ale o něco děsivější (ale také rozvleklejší).