FirstDaw8ID komentáře u knih

Čtvrtý autorův zářez, který pokračuje po vyšlapané cestě předchozími knihami, opět zde naleznete na levé straně obraz a na pravé straně text, který tematicky koresponduje s vyobrazeným dílem. Mísí se zde Danielovi zážitky z dětství, zaměstnání a života celkově, stejně tak zamyšlení nad různými aspekty lidského počínání a zajímavosti o tvorbě. Výraznou změnu pocítíte, když vezmete knihu poprvé do ruky. Oproti předchozím je tato v měkké vazbě. Co mě od čtení rušilo, bylo časté vkládání historiografických částí. Není na škodu si přečíst fakta o člověku, který je na malbě vyobrazen, ale trochu byl krotil rozsah. Víc bych uvítal, kdyby byly takové části kratší a Daniel se víc rozpovídal o tom, jak na něj tato postava působí, proč se jí rozhodl namalovat a podobně. Takové věci se v knize dočtete, ale trochu na úkor toho, že se na vás vyvalí výtažek z cizí biografie. A to mi do převážně autobiografické knihy nesedí...

04.02.2023

Příjemný díl, vždycky mě těší ty malé detaily, hlavně u Idefixe, třeba když se lekne vzlétajícího motýla nebo si nese útržek z oblečení římského vojáka (a ten kousek pak vojákovi na další stránce viditelně chybí). Humor byl fajn, ale není to jeden z těch dílů, kde se směji nahlas. P.S.: Je teda vtipné, že Obelix se láduje vařenou zeleninou (respektive převážně zelím) ve formě potée, ale vařená zelenina v lázních mu absolutně nejede...

1 04.02.2023

V pořadí už třetí nahlédnutí pod pokličku autorovy tvorby. Opět se dozvíte něco o samotných obrazech, nechybí vhled do Danielova života a komentáře na historické či současné dění. Vlastně nechybí nic z předchozích počinů, ovšem poprvé zde není vyprávění odděleno od popisu obrazu, ale je pevně provázáno díky rozhovoru mezi Danielem a až téměř záhadným Ogeretlem Sumeregem. Z onoho rozhovoru se ke konci stává spíše dialog, ale když vedete debatu se svým alter egem, jak to vlastně může dopadnout jinak. I když je to ode mě drobná výtka k formě, trochu si ještě přisadím s tím, že některé slovní fráze se opakovaly, ale zas je to vykompenzované tím, že se v knize vyskytuje spousta cizích termínů a dalších slov, které běžné v mluvě neuslyšíte.

24.12.2022

Parádní díl s nešťastně zamilovaným Obelixem, žárlivým Idefixem a římským vedením, které si s Galy neví rady, zvlášť když se ženou vpřed za svým cílem a z rozkazů si nic nedělají. Také se v tomhle díle dozvíte, jak na první pohled poznat nešťastně zamilované člověka, jak vypadá skutečný překladatelský oříšek nebo souboj římské legie proti jiné římské legii. Po prvním přečtení si mohu tento díl zařadit s čistým svědomím do oblíbených, protože má tu správnou esenci Asterixových dobrodružství, člověk se v něm na těch pár chvil příjemně ztratí, příběh nemá hluchá místa, humor je tu přesně takový, jaký očekávám a takzvané "running jokes" jsou tu příjemným zpestřením a vlastně tradicí.

2 18.11.2022

Příběhově lehce slabší než předchozí sešity, ovšem velice bývorné komické situace a zápletky to skvěle vyvažují. Jen se divím, jak rychle se Obelix, při své tělesné konstituci dokáže opít. :) A možná by tento díl fungoval ještě lépe než kdejaká brožurka upozorňující na nebezpečí alkoholu - ten přeci způsobil nejen úpadek nejúžasnějšího města, ale i samotné Římské říše.

1 18.11.2022

(SPOILER) Přijde mi, že je na tomto omnibusu znát, že byl dělaný s touhou udělat spoustu věcí jinak, než v dílech předešlých (a vlastně je to tak řečeno v úvodu). Ne všechno na mě fungovalo na sto procent a celkově považuji třetí Criminal za nejslabší. Nejvíc musím vyzdvihnout Smrtící ruce, vhled do minulosti Teega a Traye Lawlesse, propletený komiksovým sešitem, se mi líbil o vlkodlačí chlup lépe než Divošský meč. Ve vícero směrech je neveselý, ze stránek atmosféra a nálada přímo dýchá. Tak trochu navazující Noční rozhodnutí nám opět ukazuje, jak se dokážou problémy krásně nabalit, jako sněhová koule. A nejbarevnější Mý hrdinové byli vždycky feťáci zase ukazuje jiný směr, který mi vůbec nevadil, protože byl celistvý a měl hloubku. Překvapivé je pak propojení se starými hrdiny a rozuzlení, které je patřičně doplněno černou stránkou, která na vás zakřičí, jako temná znělka při velkém odhalení ve filmu nebo seriálu. A je to patřičné, autoři si dali hodně záležet, aby pravou identitu hlavní postavy nechali co nejdéle utajenou. Zbylé části knihy mě tolik neoslovily, v součtu by bylo moje hodnocení 3,5/5.

3 17.11.2022

(SPOILER) Jednoduše můžu říct, že se mi druhé souhrnné vydání líbilo ještě víc, než to první! Jednotlivé příběhy hodnotím takto:

Zlá noc (5/5) - Jacob, kreslíř Franka Kafky z předchozího svazku, zde dostává svůj samostatný příběh, který se zdá ze začátku celkem přímočarý a s každým listem se noří do čím dál většího průšvihu. Pak se ale dostane na scénu jiný úhel pohledu, od jiné postavy a začne být jasné, že je to mnohem zapeklitější věc, než se zprvu zdálo. A když přijde na řadu třetí úhel pohledu...no zkrátka nic není tak jak se může na první pohled zdát, kromě faktu, že spánek je opravdu důležitá věc.

Hříšníci (4/5) - Tracy Lawless je zpět a s ním i spousta vražd a násilí. Trochu mě zaskočilo, když se identita vrahů odhalila vcelku brzy, říkal jsem si, že tím zmizí určitá dávka napětí. Pak se ale ukázalo, že to mělo své odůvodnění. Celkově je tah na branku příběhu rozvláčnější a utahanější, než třeba předchozí Zlá noc, přesto je však příběh zakončen logicky a trefně.

Poslední z nevinných (5/5) - Brutální tečka na závěr. Respektive nic tak malého jako tečka, ale neskutečně velký a mrazivý bod celé knihy. Rozhodně se hodně odlišuje od všech předchozích příběhů v sérii, ať už provedením (barevně výrazné flashbacky do bezstarostného dětství) tak zobrazení násilí a zákeřnosti úplně jiným způsobem, než jsme zde doposud viděli. Riley je hlavní postavou příběhu, u níž sice chápeme motivace, sledujeme to, jak dokáže získat to, co si umanul, ale jakým nevybíravým a chladným přístupem to dokáže, to se čte a představuje nelehko. Nejprve jsem se ale musel pousmát, když jsem slyšel zaznít plán: "Musím zabít svou ženu." Ale když začal Riley svůj plán rozplétat a když se následně se zmocnil složky případu sériového vraha, věděl jsem, kam to míří a že to začne být hodně zvrácené. Tenhle příběh ve mně ještě nějakou dobu zůstane.

21st Century Noir (4/5) - Noir v současnosti aneb jak bolestivé může být prozření.

5 12.11.2022

(SPOILER) O stupeň méně povedené než kniha předchozí. Pokud mi v Ránách do sudu vadilo občasné nechronologické vyprávění, zde mi nesedělo vyprávění na střídačku. V jednu chvíli to do sebe krásně zapadalo - depresivní rozmluvy Lucifera kontra krásné chvíle s nevlastní vnučkou, poté se to opět rozpadlo. Čtení kvůli tomu působí přerušovaně a jestli je horší přerušovaná soulož nebo čtení si rozhodněte už sami za sebe. Anotace u obrazů jsou opět skvělým vhledem to autorovy tvorby, je z nich však často cítit náznak Kunďasova vlivu. Smajlík.

29.10.2022

Povedenější než celovečerní adaptace, kterou jsem viděl jako první. Vtípky jako Idefixův pláč a stopování, pití z lebek, pojídání všeho na smetaně a "převrácená" závěrečná scéna z toho dělají zábavné čtení. Není to sice ten úplně nejvtipnější Asterix, ale stále je dostatečně nadprůměrná zábava.

21.10.2022

Jak hodnotit knihu, kde se už přímo ve věnování vyskytuje moje a bráchovo jméno? Zkusím to co nejobjektivněji, ale vzhledem k tomu, že jsem vyrůstal obklopený tátovými obrazy, tak to nebude tak jednoduché. Nejvíc se mi vždycky líbila ta raná, surrealistická tvorba co visela doma v pokoji a člověk se na to mohl dívat stále a zkoumat významy a maličkosti v kresbě - to třeba u portrétu povětšinou člověk nezažívá. A občas mě zamrzí, že táta prodává svoje starší díla, která jsem byl zvyklý vídat každý den, za nějakou směšnou cenu. A jeho zase mrzí, když neslyší pozitivní odpověď na jeho otázku: "Už jsi četl moji knížku?" Myslím tím další knihy, které vyšly po této.

Rány do sudu jsem četl už před třemi lety, dnes jsem se do knihy pustil znovu, aby byl můj komentář byl co nejčerstvější. Spoustu věcí z ní pro mě není překvapením, táta má vždy v rukávu nějakou historku, kterou poodhalí nějakou skutečnost, do té doby pro mě skrytou. Asi proto, že dětem se některé věci neříkají. A hodně myšlenek je mi blízkých, protože jsem je sám někdy podobně cítil, čili je to takové obligátní "jablko nepadá daleko od stromu", mimo třeba téměř duchovní zážitky. Daniel vždy byl a nadále je rebelem, což je rozhodně na vás, abyste se sami v textu přesvědčili, jak se vypořádával nejen s vyrůstáním v socialistickém Československu, ale i s dalšími nástrahami života. Dalším tahákem publikace jsou ale, doslova, obrazové přílohy s textem, který objasňuje jejich myšlenku či proces tvorby. To je něco, co vám poskytne pouze série Danielových knih či přímá konverzace s ním na výstavě.

Pět hvězdiček udělit nemohu, ne tolik kvůli případné zaujatosti, ale když ohodnotím text jako takový, je sice hodně čtivý a čtenář si většinu situací dokáže představit, nebylo by ovšem na škodu některé věci víc rozvést nebo nepřeskakovat v časových událostech, když je většina textu časově lineární. Jinak je to povedený vhled do života a díla lomnického umělce, který je možné doporučit i těm, kteří Daniela Geremuse neznají.

P.S. Táto, já ten zbytek knížek už opravdu přečtu. Ještě letos.

16.10.2022

Teta Čijoko se toho rozhodně nebojí! Během čtení jsem měl obavy, jestli to u mě neskončí tento díl jen průměrným hodnocením. Některé části mi přišli zkratkovité, zvláštně navazující na sebe. Nepomáhá tomu ani zběsilá akce, která spíš pocit ztracenosti v ději prohlubuje a kolikrát jsem si musel stránky číst znovu, abych si to v hlavě správně srovnal. Ale co je předvedeno v závěru dílu je něco neskutečného.

Samozřejmě musím vyzdvihnout úžasnou kresbu, zvlášť v detailních záběrech na architekturu. Ač je akce v tomhle díle utržena ze řetězu, stále je bravurně vyvedená, jen dokáže být nepřehledná. Humoru je tu pomálu, ale když už se objeví, funguje skvěle, což je příjemná změna oproti původnímu svazku, kde mi připadal zvláštní a tlačený na sílu. Jsem opravdu zvědavý, kam nás zavede další díl, respektive díly. Opravdu zvědavý.

1 15.10.2022

Poprvé se mi stalo, že některé Dickovi povídky šly mimo mě (Vrrgové a Stavitel). Naopak sbírce nejvíc vévodí Dělo, Proměnná, Lebka a Výplata. To jsou určitě kousky, které mohu bez zaváhání vyzdvihnout. Spousta povídek má společný prvek - jsou od nějaké části předvídatelné v tom, kam celkový děj povede nebo jaké bude vyústění situace, přesto je však zábavné je číst, protože Dick psal velice čtivě a dokázal udržet příběh i tak napínavý. Výplata je přesný opak v předvídatelnosti, tam je z celé situace čtenář zmatený podobně jako hlavní hrdina a nedokáže odhadnout, kam ho vyžádané předměty dál v příběhu zavedou. Celkově je to rozhodně pozoruhodný vhled do rané tvorby autora a jednotlivé povídky jsem hodnotil v částech díla.

3 11.10.2022

Zbabělec: Přečteno na jeden zátah, od příběhu se nedalo jednoduše odtrhnout. Kriminální zápletka je samozřejmě násilná, ale přesto lidská, směřování příběhu se těžko odhaduje, takže je čtenář stále v napětí a ponořen do příběhu. Motivace postav a jejich činy mi dávaly smysl, nemusel jsem se chytat za hlavu nad nesmyslností děje. A na většině panelů hlavní postavy "nemění" svoji podobu, na čemž má zřejmě svůj podíl ne tak detailní kresba, ta však na atmosféře nijak neubírá, právě naopak. 5/5
Lawless: Tentokrát je příběh rozdělen na pět částí, což mi vůbec nezabránilo v přečtení příběhu opět na jeden zátah. Potěšilo mě, že dějová linka není zcela lineární, což dokazuje už jen úvod komiksu. Flashbacky jsou také zpracovány kvalitně, navíc, čím je vzpomínka starší a matnější, čím méně jsou prokreslené její detaily. Konečné rozuzlení není úplně zklamáním, ale nadšením jsem také neskákal. A ještě musím vypíchnout práci s barvami, přeci jen zasněžené město nebo ulice osvětlená policejními světly musí vyniknout a tady se to daří na výbornou. 4/5
Druhá šance v pekle: Drsňákův origin? Samozřejmě naprosto drsný! Navíc je zde spoustu pravdy. Život je samý kdyby. 4/5
Vlk mezi vlky: Další nelítostný příběh a prolínání osudu už známých postav. Lehce slabší, než předchozí příběh. 4/5
Samičí forma druhu: Danica už byla dávno mrtvá... 4/5

8 02.10.2022

(SPOILER) Chápu ne až tak nadšené hodnocení, kniha přeci jen nenabídne velkolepý a uspokojivý konec, celý příběh je jen takovým vhledem do osudu různorodých lidí v alternativní verzi našeho světa. Autor přestavuje několik postav, mezi jejichž příběhy obratně přeskakuje, čtenář je tak stále ve střehu a orientace v ději kvůli tomu nijak netrpí. Detailní popisy Knihy proměn mě ze začátku spíš otravovaly a zdržovaly, později jsou už tyto části příjemnější. Ke konci knihy nastává velké filozofčino, jedno velké odhalení a pak rychlé zakončení. Přesto mě však knihou předložené otázky a náčrty více či méně možné historie vtáhly a nebýt některých rušivých, děj zpomalujících částí, hodnotil bych snad i mnohem lépe.

3 28.08.2022

Doteď jsem s Philipem K. Dickem setkal pouze v knižní sféře v různých sbírkách jeho povídek. Měl jsem tedy před čtením této knihy obavu, jak obstojí na plnoformátovém, románovém prostoru, zda příběh bude opět tak čtivý, bude pokládat otázky o samotné podstatě lidství, valnou část futuristických vychytávek přejde bez podrobnějšího popisu fungování a některé myšlenky vyjádří tak nějak neuchopitelně. A ve všech bodech jsem nezklamal. Co mě však zklamalo je vydání z roku 2017, které je sice pěkně provedené, tematický doplněné o ilustrace a doplněné o předmluvu, ale tři dekády starý překlad se bohužel žádného revidování nedočkal, takže kolikrát věty působí hodně krkolomně, někdy až nesmyslně (zběžně vidím, že na tento problém naráží zde v komentářích Nlua). Je to velká škoda, tato kniha by si to určitě zasloužila.

Dodatek: Chvíli jsem marně přemýšlel, proč mi připadal koncept černé krabičky empatie tak povědomý a on už se objevil v povídce Černá krabička, zde je zakomponovaný do většího příběhu.

8 20.08.2022

Druhý díl se pořádně rozjel. A vlastně ani nezastavil. Akce je našlapaná a příběh ubíhá takovým tempem, že mangu nemůžete odložit. Musím říct, že mě pokračování hodně vtáhlo a jsem rád, že v září by se k nám měl dostat díl třetí a tak naskočení do předešlého neděje nebude příliš zdlouhavé. Spolu s tím oceňuji shrnutí předchozího děje v úvodu, už jsem od vydání prvního dílu stihl ledasco zapomenout.

2 15.08.2022

Nevidím do výrobního procesu vydavatelství, proč nebyla vydána celá série sešitů v jedné knize nebo proč je druhá kniha tištěná v jiné tiskárně a tím pádem má i jiný papír (v první knize byl matnější, zde je lesklejší a "klouzavější"). Vím pouze to, že jsem si příběh jako celek užil, že jsem žasl nad fantaskní tvorbou autorů a kochal se živým světem a zapeklitými zákruty příběhu. Celé rozuzlení je sice slabší, ale to mi nezkazí dojem jednoho z nejoriginálnějšího komiksového světa poslední doby. A kdyby snad měla někdy vzniknout nějaká adaptace, ať je to prosím kreslený seriál, který svět prozkoumá ještě do větší hloubky.

4 30.07.2022

Já jsem nadšený. Tohle je fantasy svět, jaký se jen tak nevidí a ač se něco na první setkání zdá bláznivé a nesmyslné, má to dříve či později opodstatnění. Je to šílený svět, ale dává smysl a čtenář se tak může bez problému ponořit do příběhu, který sice na začátku vychrlí spoustu postav a míst, ale za mě to dělá dostatečně postupně, takže šance na ztracení se je mizivá. Kresba je pastvou pro oči i když si dokážu představit, že někomu nesedne lehce karikaturní styl. Vtípky jsou jemné, nenucené a působí na mě silně dojmem Terryho Pratchetta. Hodně oceňuji encyklopedii chronopter, dodávají něco navíc a k tomu doprovodné kresby vypadají, jako by je na stránky doopravdy někdo ručně dokreslil. Dostat se ke mně takováto knížka v mládí, určitě by byla jednou z mých nejoblíbenějších. To ale samozřejmě neznamená, že bych si ji nemohl oblíbit i teď.

5 29.07.2022

(SPOILER) Povídky hodnotím posloupně. Převratný počin (*3) Jedna z těch lehce "praštěných" povídek, ale vylepšuje to lehký humor a tajemné pozadí příběhu. Jen to tak zvláštně klouže po povrchu, při čtení nevyvstává příliš otázek...a dříve jsem četl Styl Yancy, který se tomuto v určitě myšlence podobá. Tušitelé v příběhu Operace Luční koník (*5) byli naprosto parádní. Celý příběh je plný humoru, určité sebeparodie a pocty slavným autorům. Povídka Co říkají nebožtíci (*2) mě do určité části bavila, pak to začalo být nezáživné, natahované a konec tomu vůbec nepomohl. Velká škoda, už jen koncept zmrtvýchvstání stál za to. Orfeus na hliněných nohou (*4) sdílí podobnosti s povídkou Operace Luční koník. Asi není divu, byly napsané krátce po sobě. Jen mě zaráží, jak moc společnost Múza změní svoji filozofii o neměnění minulosti. Tenkrát s Parádnicí Pat (*2) překládá otázku, čím by se asi lidé bavili, kdyby nebylo pořádně čím? Každopádně tohle na mě příliš nezapůsobilo, ale dle poznámek sloužila tato povídka částečně jako základ pro knížku u Tři stigmata Palmera Eldritche, na kterou se teprve chystám. Záložník (*2) zase ukazuje, jak se z nikoho může stát někdo. Ovšem povídka celkově podprůměrná. Co si počneme s Raglandem Parkem? (*3) je pokračováním povídky Záložník. A mnohem povedenějším! Život s blobem (*3) je vcelku tragikomický příběh, získává ode mě tři panožky nahoru. Ve finále je tento výběr průměrný, nejvíce vyčnívá Operace Luční koník, to bych si někdy rád znovu přečetl. Poznámka: Dvě povídky už jsem četl v jiné sbírce (a jiném překladu).

1 25.07.2022

Parodování britské mluvy mě příliš nebavilo (ale je to mnohem lepší číst, než to poslouchat ve filmovém zpracování). Z Britů se tu střílí na každé stránce a římské manévry jsou nezapomenutelné. Nejvíc mě zde pobavily vtípky, které byly subtilní a nebyly tolik na sílu. Pořád je to ale povedené Asterixovo dobrodružství.

06.07.2022