Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách?
kniha od: Philip K. Dick
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/2918/bmid_blade-runner-sni-androidi-o-elektri-12x-2918.jpg
4.3
960
Jeden z nejslavnějších sci-fi románů. Rick Deckard je policejním agentem pověřeným likvidací lidských replikantů, dokonalých reprodukcí člověka, používaných pro práci na kolonizovaných planetách. Schopnost empatie a lásky má údajně odlišovat androida od člověka, znamená proto kritérium při selekci podezřelých. Dickovi se v tomto románu podařilo vykreslit velice temný a přesvědčivý svět technicistní budoucnosti, ve které už téměř neexistují živá zvířata, jen umělá, a aby si člověk koupil živé zvířátko, musí si vydělat hodně peněz – třeba likvidací replikantů.... celý text
Blade Runner 1.
Žánr:
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 2004 , Argo
Originální název:
Do Androids Dream of Electronic Sheep? , 1968
více info...
Komentáře (142)
Komentáře 142 Recenze 4
Také já byl na předlohu filmu zvědavý. Nu, je to trochu jiné, ale nezklamalo mě to, ty peripetie se zvířátky mi připadaly zpočátku až humorné. Chtěl bych však ocitovat autora:
Kdo ví, zda lidský duch stoupá k nebi a duch zvířat se noří do země? ptá se Bible. Jednou, v kterési pozdější verzi, to možná bude znít takto: Kdo ví, zda lidský duch stoupá k nebi a duch androidů se noří do země? Kam dospějí duše androidů po smrti? Ale - pokud nežijí, potom nemohou také zemřít. A když nemohou zemřít, pak budou stále s námi. Mají vůbec duši? A máme my nějakou? Jsem přesvědčen, stejně jako Bible, že všichni jsme na cestě k jednomu společnému cíli. Ale tím není hrob, je jím život za ním. Svět budoucnosti.
To je autorův příspěvek k tématu, o které tu jde. Ale vyjádřil se i k lidskému tématu:
...jisto však je, že Dick - a tady parafrázujme jeho vlastní slova - fungoval jaksi "chybně", vytvořil podivuhodné "chybné" dílo a učí "chybnosti", učí pochybovat o sobě. Možná, že tahle vlastnost je to jediné, co nás odlišuje od androidů.
Praví se v doslovu. Pochybovat o sobě, to je oč tu běží. No, nenadchlo vás to? Ty, kteří nepochybují, to dozajista zklamalo...
Ačkoli je film Blade runner kultovní, nikdy mi nedával úplně smysl, ani základní verze, ani prodoužená, nějak mi tam chyběl ten hnací motor pro Deckarda. Díky bohu za knihu :) Možná to není takový akčňák jako film, avšak alespoň jsem u všech postav ten hnací motor viděla. Když pominu hon na andíky, tak by kniha a film mohly být dvě úplně rozdílné věci, za mě rozhodně vyhrává kniha!
Na knize mě bavili hlavně geniálně vypočítaví androidi, ke konci už mě ta filosofie trochu štvala, ale celkově můžu určitě doporučit. S filmem naprosto nesrovnatelné (a za mě taky mnohem povedenější).
Podobně jako u jiných Dickových knih, jde o kombinaci hlavních charakterů s jejich ležérnostií, melancholií a dekadencí, zejm. pak v mužsko - ženských vztazích, na pozadí sci-fi prostředí, které tomu dodává čtivý magický rozměr.
Kniha nebyla tak strhující jako za mě nepřekonatelný film Bladerunner 2049 a pointa ve mně také žádné velké aha! nevyovalala, ale přesto jsem se na dílko vždy těšil. Jen tak pobýt s těmi lidmi, v tom světe.
Je zvláštní že kniha a film vyprávějí tak podobný a přitom tak rozdílný příběh. Předloha je dějově složitější, s více motivy a do jisté míry filosoficky bohatší, přesto svým způsobem přízemnější. Verze Ridleyho Scotta je lyričtější, v určitých ohledech přímočařejší, ale jeho ústřední téma je silnější a zobrazovaný svět zajímavější. K filmu hrál Vangelis a skvěle dotvářel tajuplnou atmosféru. Ke knize by se hodil spíš psychedelický rock.
Jsem asi ovlivněn filmem, který jsem viděl dříve, než četl knihu a myslím si, že je příběhově mnohem lepší. Příběh v knize mi přišel trošku nevýrazný, až roztrhaný na kousky a ke konci jsem z toho čekal mnohem více. Zároveň se mi však na knize líbilo, že se trošku více rozebírá daný svět a filozoficky se skrze prožívání postav zamýšlí nad humanismem a hlavně významem lidských emocí a pocitu empatie, na který se zde klade největší důraz. Jenže v knize vše působí až moc zbytečně depresivně, bez nějakého východiska, všichni androidi jsou neschopni milovat a cítit empatii, tím se lidé liší od umělých androidů a empatie se tím stává klíčovou emocí, kterou nelze jen tak nahradit a uměle vytvořit, což v kontextu důležitosti empatie dává sice smysl, avšak film do toho vložil ale zápletku a to takovou, že nakonec s výraznými emocemi i samotný android pocítil lásku, což mi do příběhu zapadlo mnohem smysluplněji. Tím je vyjádřena nějaká naděje a i změna osobnosti Ricka a jeho přehodnocení všech činů dávala alespoň nějaký význam, to kniha postrádá.
Kniha je ovšem důležitým milníkem ve sci-fi žánru, hlavně svým skvělým a originálním námětem a donutí čtenáře se zamyslet nad smyslem lidské existence, každý by si jí tedy měl přečíst, protože rozhodně čtivá je a má svůj význam. Film to však dle mého dotáhl k dokonalosti.
Přišlo mi to takové zvláštní, asi jsem čekala něco jiného. Rozhodně něco trošku akčnějšího, pointa děje mi nějak unikala. Postavy mi byly ukradené, nesympatické, děj mě místy mátl a do čtení jsem se spíš nutila, i když mi to nezabralo moc času. A trošku mě štvala ta posedlost zvířaty. Asi jsem nepochopila myšlenku, protože mě napadaly stejné otázky, jako Pítrs85. Jen mi to nepřipadalo tak dobré. Vracet se ke knize ani dalším dílům nehodlám.
Pamätám si, ako mi kniha kedysi dávno nesadla, pretože som čakal úroveň iných Dickových diel. Tá tu nie je ani na tretí krát, a zároveň mi je to po opätovnom prečítaní vysvetlením, prečo je to autorova najznámejšia a najčítanejšia kniha. Dickove schizofrenické vnímanie sveta, neuchopiteľnosť toho, čo je "realita" a čo nie je, to všetko je tu len v náznakoch a skalný priaznivec Philipových vízií si zúfa. Zato priemerný čitateľ (rozumej čitateľ, ktorý nie je priaznivec SF alebo len veľmi vlažný priaznivec) si chrochtá blahom, lebo v románe je všetko jasné a nič z P.K.Dickovho univerza tu nie je - teda je, ale v tak miernej dávke, že sa v príbehu dá bez problémov orientovať, čo je v iných spisovateľových knihách problém. Takže podčiarknuté a spočítané - knihu som si prečítal tretí krát a ... a je to Philip Dick, ale len priemerný. Našťastie napísal mnoho lepších kníh a už teraz sa na ne teším, hoci ich budem čítať opakovane.
Kultovní a ikonický příběh, proslavený především svým filmovým zpracováním. V knihově to na mě čekalo dlouho, ať je to jakkoliv, tento čtenářský dluh si tímto umazávám. Příběh je v zásadě docela komorní, text je psán čtivě a jednoduše, přesto lze v pozadí vnímat hlubší, filosofické, úvahy. Čtenář vnímá množství otázek na téma života, lidství a lidskosti, spravedlnosti, rovnoprávnosti – a teď to nemyslím v tom moderním, poněkud pokřiveném, smyslu. Autor vykresluje neveselý bezbarvý, téměř neživý svět, svět na konci, zničený svět, svět všemocných korporací, urbanistickou dystopii, svět lidí plných deprese a šedi. Kdo ví, zda na nás takový svět nečíhá někde za rohem. Záměrně nesrovnávám knihu s filmem, film je textem inspirován a obě díla jsou kultovní svým unikátním způsobem. Příběh je zcela oprávněně zařazen mezi mistrovská díla Sci-fi. Doporučuji.
Cítím se jako kruťas, když jsem přísná na knížku napsanou v roce 1968, ale četla jsem i starší a čtivější knihy.
Nápad 10\10. Ale příběh, který mě nepoutal a postavy, tak nudné, že za týden zapomenu jejich jména, byl málo. Ja vám neumím zápletku shrnout, protože na mě působila tak mdle.
Filmové zpracování zůstavá nepřekonáno:).
Skvělé scifi s obrovským přesahem. S filmem bych to vůbec nesrovnával, kostru to má samou, ale maso je zcela odlišné. Rick Deckard je určitě jedna z mých nejoblíbenějších postav scifi literatury. Dick ho v knize znovu a znovu láme až jsem ke konci začínal pociťovat tu bezmoc, kterou si procházel. Vskutku famózní.
Jaká sláva, že jsem četl tento smutný příběh dříve než opěvovaný film a má představivost mohla zafungovat na plné obrátky. Navíc jsem mile překvapen, že kniha docela podrobně popisuje myšlenky lidí, androidů, chování, svět, ve kterém žijí a jak vidí svou budoucnost oni. Doufám, že se lidstvo nedostane do takového pochmurného světa, bodu, kdy bude muset řešit podobné věci. Zajímavý je pohled na lovce Ricka, který uvažuje až nad bytím či nebytím…
Doteď jsem s Philipem K. Dickem setkal pouze v knižní sféře v různých sbírkách jeho povídek. Měl jsem tedy před čtením této knihy obavu, jak obstojí na plnoformátovém, románovém prostoru, zda příběh bude opět tak čtivý, bude pokládat otázky o samotné podstatě lidství, valnou část futuristických vychytávek přejde bez podrobnějšího popisu fungování a některé myšlenky vyjádří tak nějak neuchopitelně. A ve všech bodech jsem nezklamal. Co mě však zklamalo je vydání z roku 2017, které je sice pěkně provedené, tematický doplněné o ilustrace a doplněné o předmluvu, ale tři dekády starý překlad se bohužel žádného revidování nedočkal, takže kolikrát věty působí hodně krkolomně, někdy až nesmyslně (zběžně vidím, že na tento problém naráží zde v komentářích Nlua). Je to velká škoda, tato kniha by si to určitě zasloužila.
Dodatek: Chvíli jsem marně přemýšlel, proč mi připadal koncept černé krabičky empatie tak povědomý a on už se objevil v povídce Černá krabička, zde je zakomponovaný do většího příběhu.
Mám ráda film s pány Fordem a Hauerem. Knihu jsem nějak míjela, myslíc si, že obsah bude stejnavý. Chyba! Kniha je filmu pouze inspirací, donutí zamyslet se a v této činnosti po nějaký čas setrvat. Audioknihu načetl pan Myšička, což jí přidalo na kráse.
Dobrá sci-fi, plná bezútěšné atmosféry. Film se knihou inspiroval jen lehce.
Zvláštní knížka, jsem rád za každou originalitu, ale v tomto případě úplně nevím, jak jí uchopit, resp. co tím chtěl autor přesně říct. Byla anebo nebyla v tom nějaká symbolika? Kritika konzumní společnosti? No to už je venkoncem jedno, s příběhy, kde jsou létající auta, létající lidi a podobné radosti, mám trochu problém, pač většinou jsou hloupé nebo ještě hloupější. To ale není případ Blade Runnera, příběhu, který ve vás bude po přečtení ještě nějakou chvilku rezonovat. A ano, jasně- zapomeňte na ten neónový film s Harrisonem Fordem, filmaři si propůjčili jenom zrnko z Dickova románu. A je to možná škoda.
Náladové varhany bych občas brala, když se mi nechce nic dělat, navodila bych si radostnou chuť do práce. Jinak, škoda, že jsem se k téhle knížce dostala až po R.U.R., Solaris a Duně, které mě před lety hluboce zasáhly. Zkusím film.
Budeme se i v budoucnosti pachtit šedivými dny za nejednoznačnými úspěchy, bez víry, bez zastání, bez výsledku, ale plni očekávání, smutní, vyčerpaní, za stálých kompromisů, prohřešků, zakolísání ? Jako doteďka? No potěš koště.
Zatím druhá kniha od autora, kterou jsem četla. Jsou všechny takové... neuchopitelné?
Ale líbilo se mi to, to nemohu říct. Čekala bych ještě jeden zvrat na konci, ale i tak dobrý :).
Film jsem neviděla, jménem mě zmátl film Blade, který je někde úplně jinde, takže jsem byla nakonec překvapená, co to vlastně čtu.
Určitě ale kniha stojí za přečtení.
Mám pocit že sci-fi jsou jenom dvojího druhu. Nabušená akčňárna, kde se bojuje proti mzákům (nebo lidem na špatné straně) a dobývají planety a sci-fi, kde nám autor cpe svoje filozofické myšlenky metafyzické neuchopitelno a vlastně se tam moc neděje.
Vzhledem k tomu, že toto je druhý případ, tak mi najednou filmové zpracování připadá strašlivě přehledné.
Zajimáve počtení, knížka je velmi krátká - téměř žádný popis ničeho, ale rozhovory a zápletka, která fakt šla předvídat jen těžce si zaslouží potlesk. Jsem rád, že jsem tuto knihu četl.
Musím říct, že ačkoli nejsem fanoušek sci-fi, tuto knížku jsem přečetla téměř jedním dechem. Nutno podotknout, že autor opravdu výborně vykreslil zemi po válce a odlivu civilizace do vesmíru, měla jsem z toho neskutečně živý nepříjemný pocit. Snad nás nic podobného nečeká.
aj bez náladových varhán je to jednoducho nádhera! keďže Philip je môj obľúbený autor /ako sa dostal zo závislosti a experimentov z drogami je obdivuhodné/ a mám už čo to od neho prečítané, cítim kvalitu stavby príbehu možno inak ako ten kto s ním iba začína. jeho kvalita, okrem iného, v tomto ako aj iných dielach je hlavne v tom, koľko krásnych a hlbokých otázok v človeku po prečítaní ešte dlho rezonuje. videl niekto z nás niekoho kto by sa tak tešil z kozy, alebo ropuchy? a čo pavúk? kto rozobral empatiu na pár stranách z toľkých uhlov pohľadu? ako by sme my pristupovali k odhaľovaniu umelej inteligencie? táto kniha je výborná, mocná, hlboká a svižná. vďaka Kindred! pokračujem v kompletizovaní jeho diela.
Bolo to take...divne. Neviem, ci mi nieco uniklo, ale cely cas som mala pocit, ze som si zabudla precitat prvy diel.
Snad poprvé jsem se před psaním vlastního hodnocení této krásné knihy musel podívat na hodnocení ostatních. Je to zvláštní pocit, který mi nějak nejde popsat. Vlastně jsem ztratil pojivo s filmem i s knihou. Je až s podivem, jak mi přijdou obě díla od sebe vzdálená. Nemyslím to ve špatném ba naopak. Jsou to asi dvě strany téže mince. Jen já jsem se opravdu tak nějak ztratil v obou případech..Kniha je opravdu výjimečná.
Moc se mi to líbilo. Náladové varhany mě dostaly! Věřím, že spousta lidí by je chtěla již dnes... Také sousloví krabička empatie je úchvatné.
Děsivá proměna naší Země je také celkem reálná. Země bez Slunce, plná harampádí a radioaktivního prachu, vláda přemlouvající lidi, aby emigrovali na Mars a "andíci" snažící se naopak z Marsu dostat na Zem.
Autor krásně vystihl jací zvláštní tvorové jsme a jakých absurdit jsme schopni docílit.
Vždy mě potěší filosofický přesah a věřím, že za pár let zde najdu zase úplně jiné přesahy.
O knize by šlo psát dlouho, protože je zde více rovin, ale asi hlavní věta, která za mě vystihuje nejlépe celou knihu: "Všechno je pravda, všechno, co si kdo kdy myslel."
Poslouchala jsem jako audioknihu. Tak 4,5*.
Rozhodně doporučuji. Pokud však chcete jen sci-fi bez "filosofických keců", tak radši sahněte po jiné knize.
Můj první vstup do tvorby P. K. Dicka, a rozhodně mě nezklamal. Myšlenky mi často připomínaly 1984, jinak šlo o parádní sci-fi jízdu, kterou prolínaly velmi zajímavé myšlenky, například o myšlení androidů/robotů. Kniha se četla rychle a pohodlně, jazyk Dicka je, na rozdíl od dejme tomu Gibsona, mnohem srozumitelnější.
Určitě doporučuji.
A já si myslela, jaká to bude pecka. Úplně mě to nezaujalo ani nechytlo, do čtení jsem se často nutila. No nic, další díl ani číst nebudu.
U Philipa K. Dicka nemá smysl porovnávat filmové verze s jeho knihami, protože většinou jde spíš o inspiraci a volné zpracování než nějaký věrný přepis. U Blade Runnera to je zrovna tak. Dick totiž vizi budoucnosti pojímá hodně filozoficky, v pomalém tempu a de facto s minimem děje. Jeho styl psaní je ovšem hodně specifický a jeho díla se nečtou úplně jednoduše a ani toto není výjimkou. Děj se odehrává během pár dní a jde spíš o komorní příběh s málo postavami, v němž jsou důležité atmosféra, vize budoucnosti a samotný příběh je až na vedlejší linii. Jeho náhled na tehdy vzdálenou budoucnost není z dnešního pohledu až tak nereálný, protože určitá odosobněnost a stádnost už fungují, a ačkoli je to trochu vyhnané do extrému, pořád je to varující. Nejvíc asi překvapí to, jak vzdálené jsou si jednotlivé postavy v knižní a filmové podobě, protože Deckard podle Dicka rozhodně není tak charismatický a drsný, ale naopak často pochybuje, působí průměrně a nemá takový tah na branku. Celkově vzato je filmová adaptace přístupnější a stravitelnější, protože Scott v ní osekal veškeré Dickovy úvahy o náboženství, kterých je tu přece jen trochu moc a vyhnal celý příběh do trochu větší deprese. Knižní podoba je trochu zvláštní a určitě vyžaduje čtenářskou zkušenost a toleranci, protože Dick nejde čtenářům úplně naproti. To se nejvíc projeví v závěru, které nenabízí úplně uspokojivý vrchol, končí jako by v polovině zápletky, nedává moc řešení a spíš nechává čtenáře na zvláštních pochybách. Blade Runner není úplně jednoduché čtení, ale rozhodně stojí za to se jím prokousat, jeho největší nevýhodou je "jen" to, že drtivá většina čtenářů ho bude číst až po filmu a bude mít diametrálně jiná očekávání a určitá filozofičnost může spousty z nich odradit. 70 %
Na můj vkus poněkud depresivní román, ale nic naplat: (možný spoiler) na pozadí zdánlivě banálního příběhu o lovci "andíků" autor vcelku hodnověrně vykresluje chmurnou vizi světa po konečné válce. Lidé jsou nuceni osídlit jiné planety, jelikož život na Zemi se stává takřka nesnesitelným. Ti, kteří zůstávají, jsou většinou "speciálové", t.j. mentálně retardovaní jedinci.
Zdá se, že jediné,co má pro lidi nějakou cenu, jsou zvířata. Ti šťastnější vlastní dokonce živé tvory, ti méně šťastní ( nebo také méně movití) pouze elektronické napodobeniny (konec možného spoileru).
Autor se v knize především zabývá otázkou "člověčenství" a vztahem člověk-robot. Nejde sice natolik do hloubky jako "odborník" na tuto problematiku Isaac Asimov, ale otázku empatie a rozdílů mezi lidmi a stroji v tomto ohledu pojednal přesvědčivě.
Knižního Blade Runnera bych neoznačil za plnohodnotný román, spíše kratší novelu, nebo delší povídku. Kultovní film, který ho tak proslavil, je zhruba o patnáct let mladší a bere si z něho hlavně námět o nájemném lovci androidů. Příběh, rozuzlení, ale především atmosféra se dost liší.
Musím přiznat, že mi mnohem více seděl film, jako osmdesátkový cyberpunk, než kniha kniha, jako šedesátkové, trošku naivní sci-fi. Všem těm hlubokým úvahám na téma, "Co dělá člověka člověkem?" musela často ustoupit logika jednání postav a celého děje. Navíc celé universum i vedlejší dějové linky mi přišly jen lehce načrtnuté a nepropracované. Na konci jsem měl neodbytný pocit, že tak úplně nechápu, o čem to bylo a "co tím chtěl chtěl básník říci".
Přečtení ale nelituji, knížka mě přes to všechno docela bavila a doplnil jsem si vzdělání o další klasiku. Zkusím si zase pustit oba filmy, třeba tam najdu odpovědi na své otázky.
Film je smrteľná nuda, kniha bola moc fajn. Rozbuška deja je prostučká, androidi chcú nelegálne na zem a hrdina je lovec ktorý ich má za úlohu nájsť a odpraviť. O nejaké pátranie tu ale vôbec nejde, Deckard proste dostane zoznam na ktorom sú mená a miesta pobytu, treba tam len zájsť a inkriminovanú kváziosobu otestovať a picnúť. Dicka neprekvapivo zaujíma iba jeho obľúbené vykreslenie neistoty a existenciálnych pochybností a so zvyškom sa nepára, takže už len tá titulná otázka je vlastne nezmysel, lebo tí takzvaný androidi sú rýdzo organické bytosti ktorým by sa malo skôr hovoriť klony či homunkulovia a nie je dôvod prečo by pomyselné ovečky v ich snoch mali byť elektrické. Taktiež pasáž na akejsi "falošnej" policajnej stanici údajne plnej "androidov" ktorú nikto nerieši vyvoláva filozofickú otázku "čo do frasa"... a z toho slávneho odhaľovacieho testu by podľa mňa vyšlo že polovica populácie sú androidi či schizoidný šialenci, lebo nemali úplne predpisovú reakciu či reagovali o stotinu sekundy neskôr. Toľko k postrehom, ale inak som si to celé užíval. Hrdina začína o všetkom pochybovať, zabíjanie "andíkov" začína byť s novšími modelmi skutočne psychicky vyčerpávajúce a pod vplyvom udalostí neustále mení názor na to čo robiť. Páčilo sa mi že nedostávame nejakú definitívnu odpoveď, androidi nie sú žiadny záporáci, iba "ludia" bez rozvinutej schopnosti empatie a čitatel tak s nimi sympatizuje, zatiaľ čo Deckard z toho vychádza ako ten zabijácky prašivec. Ale ani to nie je nemenné a v scéne s pavúkom dosahuje nejednoznačnosť vrcholu, to ma naozaj dostalo. Okrem androidov hrá v knihe dôležitú úlohu ešte posadnutosť vlastnením živého zvieraťa, keďže na zemi už takmer nič nežije ( a podľa všetkého ani moc ľudí, napr. jedna z postáv žije v komplexe s tisíckami prázdnych bytov ) a podivné virtuálne sebemrskačské náboženstvo Mercerizmus, ktoré som už poznal z Dickovej poviedky Čierna Krabička. Na mňa to fungovalo, tentoraz do Dickovi určite žeriem.
Při každém čtení v této knize objevím něco nového a vždycky mě obohatí. A s každou další přečtenou dickovkou je člověk víc připraven. Myslím, že Dick v podstatě celý život psal jednu knihu s různými hrdiny a akcenty na různá témata. A různými náhledy na "realitu".
Zatímco na gymplu pro mě Blade Runner ztělesňoval Olymp filozofického tázání, dnes převládá pocit mlácení prázdné slámy. Naštěstí jsem si četbu zpestřil objevem slámy nové....on to tak třeba autor myslel (nebo taky ne) hned od začátku a mě relé seplo až teď, ale co už; Dickovi možná vůbec nešlo o to, zda androidi disponují metafyzickým nárokem postnout si k selfíčku na f*c*booku status člověka (doufám, že jsem těch sociálně-síťových scifi termínů užil správně), jako spíš esli celá naše hýčkaná gloriola jedinečnosti lidství není jen přebubřelou laboratorní aparaturou na chemické bázi snících těl, co se k obrazu svému obklopuje eletrickými obvody měst, továrnami na stroje vyrábějící stroje a tak dále...
...no dobře, zas až takový kretén, abych bezvýhradně věřil všemu, co jsem výše zplodil, ještě nejsem...
...a je-li libo, můžu jet i extrém opačný, vytočit Mercerismus do krajnosti a doufat, že vírou v obnovu, světlo a v různosti nalézanou jednotu tuto víru kóduji ve svou hmotu a až se na konci času při velkém smrsku bude rozhodovat o znovuzažehnutí kosmu, převáží (i dík vaší trošce) ty struktury hmoty, co si jej přát budou...
Koneckonců: „Všechno je pravda, všechno, co si kdo kdy myslel.“
Jak říkám, Blade Runner je milé, neškodné duchovní cvičení, jenž svým transcendentním přesahem pudí ionty k formování úvah, čímž rozšiřuje škálu zábavy o jiný druh kvality, než třeba prdící vtip (proti prdícím vtipům nic nemám...třeba ten ze Švejka, jak potenciální ženich žádá potenciálního tchána o ruku jeho dcery a ten, že né, když tu si potenciální ženich hrozně...no nic). Takže asi tak.
5 sic dnes již stopami cynizmu lehce poťapkaných, stále ale nesmazatelně nostalgických *****
PS: Jedna z mála věcí, kde mi film (1982) svým celkově přízemnějším laděním a chemoemotivní pointou, chemosedl o chlup víc, než knížka. Vangelisova hudba pak vše jen krásně podtrhla. Soundtrack se mi ostatně postaral i o stylový doprovod k četbě.
No tak já nevím. Už dávno jsem se u čtení tak nenudil a netěšil se na konec. Kniha má jen minimální příběh a postupně se z ní vytrácí i to, co jsem považoval za ústřední myšlenku - úvahy o tom, co dělá člověka člověkem. Dočetl jsem jen z důvodu, že jde podle všeho o klasiku žánru, ale netuším jakého. 1.5 hvězdy
Kdybych měl porovnat film a knihu, tak bych to viděl na remízu. Obě díla jsou výborná. Kniha má více vrstev, je hlubší a filozofičtější. Film je akčnější s vynikajícím finále, které předčilo to knižní.
Deckard je sice hlavní hrdina, ale za mě je nejdůležitější jeden malý kripl. A kvůli tomu pavoukovi mi vždy ukápne slza.
Štítky knihy
kyberpunk androidi zfilmováno jiné světy radioaktivita sci-fi postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2004 |  Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách? |
| 2007 |  Muž z vysokého zámku |
| 2005 | Temný obraz |
| 2006 | Planeta, která neexistovala (I) |
| 2002 | Minority Report a jiné povídky |
Kniha Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách? je v
| Právě čtených | 17x |
| Přečtených | 1 254x |
| Čtenářské výzvě | 88x |
| Doporučených | 84x |
| Knihotéce | 388x |
| Chystám se číst | 403x |
| Chci si koupit | 108x |
| dalších seznamech | 22x |