Temný obraz

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Tragikomická drogová fantazie o agentovi, který je pověřen sledováním sebe sama patří ke čtenářsky nejoblíbenějším knihám Philipa K. Dicka. Opět nejde o science fiction ve smyslu „vědeckofantastické literatury“, ale o příběh, jímž autor reflektuje vlastní životní traumata. Aktéry spojuje závislost na látce S, přezdívané Smrt a způsobující rozpojení hemisfér s následným rozpadem integrity. Prohlubující se paranoická psychóza je zde popsána s mrazivou autenticitou, kterou odlehčují praštěné feťácké konverzace a groteskní příhody....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/2930/temny-obraz-2930.jpg 4.5291
Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Argo
Orig. název:

A Scanner Darkly (1977)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (46)

Kniha Temný obraz

Přidat komentář
FireOfFilth
13. ledna

Po Ubiku docela zklamání. Kniha má určitě co nabídnout a přichází se zajímavými nápady. Už třeba takový měňavý oblek je slušná vychytávka a pro agenty nedocenitelná. Pak samozřejmě i látka S a její účinky na mozek jsem docela zajímavě popsané.
Celkově se děj poměrně táhne bylo tu spoustu částí, které mě opravdu nebavili a špatně se mi četli. Přesto je tu spoustu zajímavých zvratů, které člověk pomale ani nevnímá jako zvraty, protože to celé působí jako špatný sen a čtenář už špatně odhaduje co je skutečnost. Co určitě musím vypíchnout je doslov autora, který mě i zval za srdce.
Po dočtení knihy jsem si musel pustit filmovou adaptaci, která se drží předlohy velice věrně. Některé věci jsou vynechané jiné trochu přeházené. V kostce to je velmi dokonalá adaptace.
Celkově knihu hodnotím 3+.

mirektrubak
01.12.2018

Linklaterův film jsem viděl v době jeho uvedení do distribuce a pak ještě později znova, ale co si pamatuji, tak nabídl (kromě Winony Ryder, která je okouzlující i rotoskopická) spíš znepokojivé - téměř nepříjemné - pocity, než nějaký souvislý komplex myšlenek.
Kniha je jiná. Je sugestivní, velmi naléhavá, zneklidňující, ale předkládá toho i hodně k přemýšlení, k úvahám o fungování jednotlivce i společnosti. Otázky v knize vyslovené se zakousnou do hlavy a nechtějí se pustit i delší dobu po dočtení.
Z většího množství témat mě nejvíc zaujala otázku rozpadu identity, soukromý boj člověka o udržení si vědomí vlastního já. To mě zajímalo víc než kriminální zápletka i než popis společenských pohybů v zemi, ve které nemalé procento občanů propadá do nevratné sebedestrukce (tím neříkám, že to jsou nezajímavá nebo špatně zpracovaná témata).

Feťáckým dialogům jsem se nesmál, Temný obraz jsem vnímal jinak než Trainspotting nebo třeba Samotáře, bizarnost rozhovorů jsem četl spíš jako mrazivou karikaturu lidství, jako smutnou zprávu o tom, k jaké míře vyprázdněnosti se může člověk dostat, když se při hledání jiných dimenzí našeho světa (tedy toho, co našemu světu chybí do celistvosti) vydá naprosto špatným směrem. V širším smyslu je tak možné brát celou knihu: Pokud je tedy její název opravdu parafrází svatého Pavla a jeho „Nyní vidíme jako v temném zrcadle a skrze podobenství, potom však uzříme tváří tvář.“, pak je to výklad, který zcela obrací smysl poselství ze zaslouženě proslulé třinácté kapitoly. Zatímco Pavel zvěstuje do Korinta dobrou zprávu, že poputujeme od dobrého k mnohem lepšímu, postavy z Temného světa prochází do čím dál děsivějších situací, ze kterých nakonec nevede žádná cesta ven – jsou jako zapadlí do bažiny, kteří se panickým pohybem a marnou snahou o záchranu jen noří hlouběji a hlouběji.

Bob/Fred není typický kladný hrdina, žádný neohrožený agent bondovského typu, je to mnohem víc postava k politování než k obdivu. Ale je v něm něco, co mi bránilo ho odepsat, nějaká jeho podvědomá touha po hledání smyslu a pravdy a cesty. A taky jeho vztah k Donně, který je mnohem víc než jen milostnou touhou, ho v mých očích hodně zlidšťuje – Donna je jeho majákem, jeho pevným bodem ve velmi nejisté realitě. A právě vztah k Donně (a jeho překvapivý zvrat) je druhým důležitým tématem románu – odpovědnost za druhé. Můžu při snaze o dosažení pozitivního cíle (například boje proti organizované distribuci drog) vystavit jiného člověka zkáze? A je přípustné – při sledování úctyhodného zájmu – sledovat sebezničení svého bližního a nepodat mu pomocnou ruku? Samotný závěr románu na tuhle otázku zdánlivě odpověď dává, ale jako u všeho v téhle knize to vlastně není tak jisté.

Karcoolka2210
09.09.2018

Ani neviem ako hodnotiť túto knihu. Čítala som ju, ale miestami vôbec nevnímala a strácala sa v texte, kto je kto vlastne a čo sa tam deje... Možno je to tým, že som po dlhšom čase čítala knihu v angličtine :)

SalvorHardin
29.08.2018

Temný a ešte temnejší príbeh zo sveta drogovo závislých. Pochmúrna vízia Spojených štátov blízkej budúcnosti, kde úrady prehrávajú vojnu s drogami. Substancia D. je droga, ktorá presiakla do všetkých spoločenských vrstiev a pomaly rozožiera americkú spoločnosť. Substancia D. je smrť. Rozpoltí osobnosť. Zničí individualitu. Naruší vnímanie skutočnosti. Povedal som to práve naozaj ja? Alebo som si to len myslel? Kto však túto nebezpečnú a ako epidémia šíriacu sa drogu vyrába? Ako sa distribuuje? Ako je možné, že sme to doteraz ešte nedokázali zistiť? Je organická alebo syntetická? Kto za tým všetkým stojí?

Bob Arctor je tajný agent protinarkotického oddelenia z úradu šerifa okresu Orange. Zároveň berie drogy. A substanciu D. Veľké množstvá. Postupne prestane vnímať veci také aké sú a začne sa mu zlievať jeho skutočná identita s falošnou identitou agenta v utajení. V temnom, vysoko konšpiračnom a melancholickom príbehu sa krivý vnímanie skutočnosti, halucinačné táraniny feťákov s elegickou poetikou a dokonalé dávkovanie napätia, dokonalé zobrazenie straty osobnosti a pár špičkových dejových zvratov.

Jacck
15.08.2018

Totální schíza, jak je u Dicka zvykem. Protidrogový agent Bob Arctor, který je pověřen sledováním sebe sama a pár svých kamarádů, drogové mejdany, feťácké vyhulené řeči. Nakonec toxická psychoza, rozpojení mozkových hemisfér, ztráta smyslu pro to, co je realita a co není, paranoia. U některých těch feťáckých dialogů jsem se celkem bavil, např. když se Luckman snažil zabít a místo heroinu si vzal silný halucinogen a pak potkal monstrum plné očí zpoza známých dimenzí, které mu začalo předčítat všechny jeho hříchy. Toto spolu s Ubikem jsou jedny z jeho nejlepších děl. Film jsem viděl už dávno a rozhodně jsem si nepamatoval pointu.

Senua
26.06.2018

Komentář k tomuto dílu píšu už snad po čtvrté a nikdy to není ono. Toto zvláštní dílko jsem se pokusila zdolat už před lety, ale vzdala jsem to. Nakonec jsem si k němu našla cestu přes stejnojmenný fílm. Díky zfilmovaní jsem měla o knize lepší představu a věděla jsem před čím stojím.
Autor si zde krásně pohrál s realitou a alespoň vidíme, jak je křehká. Ale to náš hrdina netuší a věří, že je pánem svého osudu. A tak se postupně stává něčím, o čem je přesvědčován z vnějšku...
Ale bylo to tak vůbec? V případě PKD není nic jisté...

jiri77
01.03.2018

Tak,tohle mi vůbec nesedlo. Zmatený příběh mě nedokázal uchopit a po přečtení ,jsem už nevěděl, co jsem četl. Za mě velké zklamání.

david5746
01.09.2017

Drsný výlet do schizofrenické feťácké duše, s lehkým scifi obalem a to celé podáno mistrným stylem od Pana Spisovatele. Humorné (v intencích toho, co se tam děje) pasáže střídají pasáže docela drsné či smutné, kdy se prostě člověk musí zamyslet, no jak je u PKD docela zvykem.
Četl jsem teď po letech asi po třetí a určitě nikoli naposled. Rozhodně stojí za přečtení a za vidění stojí i film, který si nezadá s ostatními filmovými převody knih tohoto autora.