Planeta, která neexistovala (I)
Philip K. Dick
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/8798/planeta-ktera-neexistovala-i-8798.jpg
4
124
17
Philip K. Dick, mnoha fajnšmekry považovaný za nejlepšího sci-fi spisovatele v dějinách naší sluneční soustavy, v tomto reprezentativním výboru z rané tvorby přenáší čtenáře do alternativních světů na své verzi zeměkoule, planetě Terra. Zápletky buduje na tématech, jimiž zůstal věrně posedlý i po zbytek svého neobyčejně tvořivého života: cesty časem, hrátky s realitou, svár člověka a technologií, definice lidskosti, komunikace s obyvateli paralelních vesmírů, geneze světa, vývoj lidstva po nukleární katastrofě, kontrola společnosti, telepatie a paranoia. Kromě několika vydařených horůrků a humorných hříček výbor obsahuje zejména chmurně ironické antiutopie, ve kterých Dick varuje především před ztrátou lidskosti, touhou po moci, ekologickou bezohledností a konzumem závislým na technickém pokroku. Jeho nápadité a překvapivě pointované povídky jsou často i jakousi imaginativní metafyzikou, literárně filozofickými tezemi o možné povaze naší reality. Sbírka vychází ve dvou svazcích. První díl sbírky, která celkem zahrnuje 27 dystopicky a hororově laděných sci-fi povídek, vydaných časopisecky v letech 19521955 nastiňuje většinu témat, kterými se kultovní sci-fi autor později zabýval ve svých románech: nukleární válku a její dopad na přeživší lidstvo, boj s mutanty a s mimozemšťany, objevování cizích planet a civilizací, zdokonalování a prodlužování lidského života až k absurditě, vynalézání dokonalých drog, bez nichž se nelze obejít, tvoření lidských replik, které jsou ve všem lepší než lidé a dokonce se v krizových situacích chovají lidštěji. Kromě vydařených horůrků a humorných hříček výbor obsahuje chmurně varovné antiutopie o možné povaze naší reality.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 2006 , ArgoOriginální název:
Second Variety , 1989
více info...
Přidat komentář
Ďalšia fajn poviedková zbierka od Dicka. Niektoré poviedky boli čisto hororové, čo ma prekvapilo, iné zase post-apokalyptické. Je to síce jeho raná tvorba ale každá jeho poviedka sa dobre čítala.
O něco méně dickovatější než předchozí Wub, ale literárně pořád kvalita. Hodně povídek působí bradburyovským dojmem.
Dick ze začátku...
Tak jsem si dal repete Planety,která neexistovala.I po letech však existuje živoucí planeta PKD.
I po letech stále funguje i když se tu mistr teprve rozpinkával.Spolehlivě tyto jeho světy baví a nutí k zamyšlení.A tu mě napadá,že se zase až tak nezměnilo.Víme více i když podobně tápeme.Odpovědi mlhavé otázky zůstávají.Téma lidství,tak to je samozřejmě věčné a dokud budeme na povrchu planety Tera,tak to tak zůstane.Technologie velmi aktuální a A.I. jakbysmet.
A co s povahou reality ? Kdy lidský mozek je vesmírem a vesmír je...vždy to nikdo neví,nebo snad...Co je projekce naší mysli a co není,pokud vlastně je.Kolik rozměrů má a kolik skrývá dalších ? 86 miliard neuronů (miliarda sem miliarda tam) jak fungují mysl a vědomí a proč je tak vše jak je a proč ne jinak ? Je to haluz a zamotanina.Rozum nepobírá,pokud dovolí.Bude to stačit ? Bude na to někdy stačit náš osobní software ?
V padesátkách to začalo.Povídkama ve velké kadenci.Philip Dick se nadechoval a dodnes je to výrazná stopa.Pro mě nepopiratelně vůbec jedna z největších srdcovek v žánru všeobecně.
Povídky z autorova ranného období, v nichž již možno nalézt některá témata, která se proplétají celou pozdější tvorbou PKD jako např. život po jaderné katastrofě, hrozba strojů, otázka rozpoznání reality od fantazie. Ke klasickým sci-fi kouskům tentokrát PKD přidal několikrát i povídky hororového střihu. Ačkoliv v některých případech se dá závěr celkem dobře odhadnout, přesto dychtivě čtete až do konce, protože jedinečný autorův styl stejně vždy přinese něco nověho.
Pôsobila to skôr dojmom priemeru, vyložene slabých poviedok bolo len pár ( hlavne Za Dvierkami ), viacero ich malo zaujímavé nápady a myšlienky, ale nie všetky boli aj odpovedajúco spracované a mali tendenciu sa rozplizávať ( Cestujúci, Svet Ktorý si Vysnila ). Ale niektoré trafili do čierneho ( Projekt zem, Niektoré Formy Života ). A poviedku Druhá Séria už poznám z iných zbierok.
Planeta, která neexistovala (díl 1.) je výborem pěkných a méně známých kousků z autorovy ranné tvorby. A i když první dvě povídky zas tak moc pěkné nebyly a tu třetí a poslední už znám odjinud, musím pořád trvat na tom, že Planeta, která neexistovala (díl 1.) je výborem pěkných a méně známých kousků z autorovy ranné tvorby.
4 údernické ****
Některé z povídek dnešním pohledem mohou vypadat poněkud naivně a přímočaře, na druhou stranu je třeba uvědomit si, že Dick je psal v době, kdy právě povídky tohoto typu teprve tvořily žánr. Takže poměřování s tvorbou pozdějších autorů není úplně fér.
Pokud bych měl vybrat tři, které mě zaujaly nejvíc, tak by to byl Jonův svět, Cestující a naprosto nepřekonatelný Svět, který si vysnila.
Nádhera!! Užil jsem si každou z povídek. Najdete tu dva typy příběhů - malé horůrky, kterých je pár, a pak čistokrevné sci-fi ze staré školy, většinou vypovídající o nepoučitelnosti a (sebe)destruktivních sklonech lidstva. Před mistrovou fantazií smekám, nechal jsem se unášet jeho vypravěčstvím a všechno jsem viděl úplně živě, jako film. Nebo jako realitu. Nebo jako to, co nazýváme realitou... :)
PS: Ať mi nikdo netvrdí, že "Typ číslo dva" není Terminátor! Ta podobnost obou příběhů je neskutečná, i v řadě detailů. A jelikož to Dick vydal v 50.letech... tak by mě moc zajímalo, jak to bylo s tím apokalyptickým snem Jamese Camerona:))
Časté opakování námětů povídek a drobné nedostatky sbírky se dají omluvit, zohledníme-li skutečnost, že se jedná o Dickovy rané příběhy, napsané během poměrně krátké doby. Tématicky se zde poněkud tendenčně objevují podobné motivy jako v pracích jiných SF autorů oné doby, což se dá vzhledem k vyhrocené bipolární situaci USA vs. SSSR a neustálé hrozby nové světové války a jaderného konfliktu pochopit. Neubráním se srovnání s například Aldissovými povídkami padesátých let: psal o podobných věcech (cesty časem, konflikt lidského s technickým, úplné odlidštění) a užíval podobných motivů (svět po nukleární katastrofě apod.), Dick ale v čase obstál daleko lépe a jeho povídky jsou i po šedesáti letech čtivé, psané svěžím jazykem a vybavené výbornými (ač třeba snadno odhadnutelnými) pointami, které zachraňují i ty slabší kousky (kterých však v poměrně vyváženém souboru mnoho nenalezneme). Těším se na další autorovy knihy.
Stařenka s koláčky (3/5), Za dvířky (2/5), Typ číslo dva (5/5), Jonův svět (5/5), Vesmírní pytláci (4/5), Nové pokolení (4/5), Některé formy života (3/5), Mračna Marťanů (3/5), Cestující (4/5), Svět, který si vysnila (3/5), Výprava na povrch (4/5), Projekt Země (3/5), Trampoty se světy (4/5).
Pěkný výběr povídek. Tuším, že tři nestály za nic, ale zbytek byl výborný. Osobně mám od Dicka raději romány. Povídky jen tak na cestu autobusem
Některé jsou lepší, některé horší, ale hodně z nich má nestandartní pointu a často je to poslední věta, která pozvedne danou povídku výše než podobné kusy jiných autorů. Z výběru je hodně povedená TYP ČÍSLO 2 a moc pěkně se vyvine VÝPRAVA NA POVRCH. Dick ve svých začátcích navíc drží čistší narativní strukturu, než v pozdějších komplexnějších a filozofičtějších románech. O to jsou tyhle ranné povídky čtivější. Těším se na zbylou polovinu.
Výborný soubor 13 Dickových povídek z jeho nejranějšího období. Již v první polovině 50. let měl vybroušený styl a jsou zde jasné náznaky témat z jeho pozdějších prací. Jsou zde i ne sci-fi povídky, a každá z povídek je postavená především na výrazné pointě. Ty jsou obecně spíše lehce odhadnutelné, ale i tak stojí příběhy za čtení a zamyšlení.
Čtyři povídky, které mě zaujaly nejvíce:
-"Jonův svět" (cestování v čase, hehe:))
-"Nové pokolení" (strach z budoucnosti řízené roboty... k tomu už máme hodně blízko)
-"Svět, který si vysnila" (nemožnost rozeznat realitu od fantazie, to je dickovská klasika)
-"Trampoty se světy" (jednoduché a snad i předvídatelné rozuzlení, což mu neubírá nic na působivosti)
(Jinak "Mračna marťanů" obsahují motiv později rozvinutý v románu "Svět, který stvořil Jones")
Celkem: 90%
Povídky, které napsal Dick na začátku své kariéry (a hlavně ve velice krátké době), ukazují obrovský potenciál a originalitu tohoto nadaného spisovatele. Z praktických důvodů je sbírka povídek "Planeta, která nikdy neexistovala" rozdělena na dvě části.
V první bych vyzdvihl povídky:
- Typ číslo dva (!)
- Vesmírní pytláci
- Nové pokolení
- Mračna Marťanů
- Výprava na povrch
- Trampoty se světy
Štítky knihy
Část díla
- Cestující 1953
- Druhá série 1953
- Jonův svět 1954
- Mračna Marťanů 1954
- Některé formy života 1953
Autorovy další knížky
| 2004 |  Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách? |
| 2007 |  Muž z vysokého zámku |
| 2005 | Temný obraz |
| 2006 | Planeta, která neexistovala (I) |
| 2002 | Minority Report a jiné povídky |
Kniha Planeta, která neexistovala (I) je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 167x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 84x |
| Chystám se číst | 59x |
| Chci si koupit | 16x |
Průměrná sbírka povídek z ranného Dickova období, většina z nich jsou se zajímavým nápadem, některé i zpracováním zakončením, jiné slabší - u mě nejvíc bodovaly Druhá série, Svět který si vysnila a Výprava na povrch. Jako slabé jsem hodnotil Za dvířky a Vesmírné pytláky, nakonec mám ale čím dál silnější pocit, že autorova povídková tvorba je lepší než ta románová - 55 %