Sekáč

Po několika knihách o Hlídce jsem se dostal i ke Smrťovi. Měl jsem z toho trochu obavy, protože opouštět partu z Ankh-Morporku se mi vůbec nechtělo. Nakonec jsem do toho šel hlavně proto, že už mi kniha nějakou dobu ležela v knihovně.

Musím říct, že moje očekávání se naplnila jen zčásti. Pasáže se Smrťem mě bavily od začátku do konce - jeho humor, nadhled i originální pohled na svět jsou prostě skvělé. O to víc mě ale zklamala dějová linka kolem mágů. Ta mě bohužel vůbec nechytla. Přišla mi zbytečně chaotická, místy zdlouhavá a nezajímavá. Ke konci knihy jsem podle mě pokořil osobní rekord v rychlosti čtení, protože pasáže s mágy jsem už jen tak „prolétával“.

Naštěstí závěr byl výborný a celkový dojem z knihy výrazně vylepšil. Nebýt silného finále, hodnotil bych podstatně hůř. Příště se každopádně vrátím k Hlídce, mágy raději obejdu obloukem. :)

Tenhle díl Zeměplochy mě až tak neoslovil, ale alespoň vím, jak to bylo s krysím Smrtěm. :)

V letošním roce jsem se rozhodl splatit jeden dlouhodobý dluh, jelikož jsem nikdy žádnou knihu Terryho Pratchetta nečetl. Když jsem byl malý, převyprávěl mi děj mnoha zeměplošských příběhů můj bratr, který je v té době doslova hltal. Jeliko jsem tím získal přehled o světě Zeměplochy, rozhodl jsem se začít Sekáčem a vůbec nelituji.
Celým příběhem prostupují dvě základní myšlenky: vše, co je na živu, lpí na životě a skutečné radosti života poznáme až když ho začneme tešně před smrtí skutečně žít. Smrť, Rumpál, slečna Zahořalová a částečně i arcikancléř Vzoromil Výsměšek se o tom ostatně přesvědčí na vlastní kůži, když zjistí, že mluvili s lidmi, s nimiž by nikdy předtím nemluvili, poslouchali ty, které dříve ignorovali, vnímali to, co dříve ani v nejmenším necítili atd.
Pratchettův styl je geninální zejména v jeho schopnosti kombinovat komické scénky (pohřeb Rumpála na hlavní Ankh-morporské silnici) s vážnými tématy jako jsou v tomto případě úvahy o životě a smrti.
Tato kniha je rozhodně ideální volbou, pokud čtenář nechce číst jendotlivé díly chronologicky.

Rtuťovitá elegance kosí úsměv, rtěnka vydržela, ironie kvete

Nevím, co přesně by se muselo stát, abych si dokonale neužil příběh Terryho Pratchetta, v němž je jedním z hlavních hrdinů Smrť. V tom by mi asi zabránila snad jen smrt. Ale ta hubená paní se nedostavila, takže jsem si příběh Viléma Kliky respektive Rumpála Žičky mohl plně vychutnat. Zároveň jsem si opět potvrdil, že bych lepší nebo alespoň stejně dobrý autorsko-překladatelský tandem nenašel ani za bílého dne se svíčkou v ruce, takže i další svazek ze zeměplošské série považuji za skvělý a vřele ho doporučuji.

Výborné čtení se spoustou nápadů a linek. Na rozdíl od většiny ostatních mne víc než samotný Smrť bavili tentokrát mágové ale hlavně Klub nových začátků. Pobavilo mě: když stará jepice vykládá mladým o starých dobrých časech; paní Bochánková, když si nevypne jasnozřivost a znervóznuje ostatní odpověďmi na otázky, které teprve budou položeny; bubák, který se stydí a musí si s sebou nosit dveře, za které se schovává; děkan, který upadne v podezření, že je nemrtvý, protože neumí přejít přes řeku a nemá rád česnek; likvidace oživlé a agresivní kopky hnoje pálivou omáčkou; Krleš atd.

Skvělý poslech, jako vždy vtipné, hravé, místy až dojemné, úžasně lidské, už se těším na další díly, díky pane autore, posílám je tam nahoru.

strašné domýšľať, keby „výpoveď“ Vilíkovi Klikovi nestratila platnosť, lepšie povedané, keby od začiatku - našťastie - nebola zmätočná. koľkokrát sa vám stalo, že ste držali palce tak trochu negatívnemu hrdinovi, bez ktorého by tu nebola nevyhnutná a potrebná vyváženosť?
ďalší Pratchett plný skvelých hlášok a postrehov, po dlhom čase som konečne dočítal ďalšiu knihu:) skvelú a výbornú!

Zeměplošskou sérií se prokousávám pomalu, doslova roky, vždy jednou za čas po jedné knize. Tím pádem si možná tak docela přesně nepamatuju bezprostřední dojmy ze všech předchozích, ale Sekáč mi tedy přišel zatím (samozřejmě zcela subjektivně) jako nejlepší kus! Hodně je to díky Smrťovi, to je pro více čtenářů oblíbená postava, ale i linka Rumpála Žičky s členy Klubu nového začátku a praštěnými mágy z univerzity se povedla.
Taky jsem zaznamenal větší počet dobrých hlášek, které by se mi úplně hodily na citaci do tohoto komentáře, ale protože jsem si je v kníže nezaložil a jsem línej je dohledávat, tak si najděte v knížce sami svoje vlastní :)

Smrť je skvělý jako vždy. Členové klubu nového počátku a paní Bochánková přidávají své. I když musím přiznat, že mi dějová linka odehrávající se v Ankh-Morporku přišla lehce přitažená za vlasy.

Nejlepší ale je, že se konečně objevuje Krysí smrť. :)

(SPOILER) Úvodní díl do série se Smrťem (Mort), mě moc neoslovil. Ale tohle? To byla naprostá pecka! Smrťovy hlášky a způsob uvažovaní je dokonale komický. Konec, kdy si jde pro Renatu Zahořolau byl bravurňe ukončen. Druhá dějová linky s Mágy byla taky fajn, ale víc by mě bavila, kdyby nákupní vozíky řešil Smrť... Přece je to série o něm a ne o nich. :) A málem bych zapomněl... "Já odpovídám dopředu?" , "Proč odpovídate bez vyznání?" Paní Bochánková - nemám co dodat... Ale zas a opět kniha do nepohody, na dovolenou anebo na překonání "čtecí krize".

Můj první Pratchett! Lze Viléma Kliku nemilovat?! Prostě 5/5 a víc ani slovo.

Tohle je asi poprvé, kdy mě moc nebavila dějová linka mágů. I když byli vtipní (jako vždy), tak se mi nejvíc líbily pasáže se Smrťem.
Smrť je úžasná postava a po téhle knize ji mám ještě víc ráda.

Postupně opět čtu Pratchetta. Je krásné jak jsem ve dvaceti tam viděl něco a teď se mi to o dvacet let později doplňuje o řadu dalších vazeb a linek. Linie Smrťe je po mě po Mrakoplašovi a Hlídce nejlepší. Sekáč je zajímavej v tom, jak autor pozoruje SMRTě po té co přišel o práci. Parádní díl, který zasahuje i do Ankh-Morphorku a příběh letí jak bláznivej. Krásně dílko.

(SPOILER) 80% - Je to Pratchett a je tam Smrť, takže čtivost je zaručena. Ale zároveň jsou tam dějové linky, které byly trochu zkouškou mojí pozornosti.
Smrť dostane padáka. A co hůř, dostane taky svoje vlastní přesýpací hodiny. A on nejlépe ze všech ví, co to znamená. Ale zase je to výzva - zjistit, jaké to vlastně je - žít obyčejný smrtelný život. Na obyčejné obilné farmě stárnoucí slečny Zahořalé, která si žací schopnosti Vilíka Kliky nemůže vynachválit. I když občas vesničanům přijde, že ten nový brigádník je tak trochu podivný. Kostnatý? To by asi nikoho nenapadlo. Snad jen krysího smrtě (odkazy na Úžasného Maurice a jeho vzdělané hlodavce mě moc bavily). Ovšem jednou se zákonitě musí objevit nový sekáč. A jak známo, ten se nezakecá. Tahle dějová linka byla naprosto super.
A pak tu byla část odehrávající se v Ankh-Morporku. Skonalého mága Rumpála Žičku, který tak nějak úplně neumřel, si čtenář oblíbí rychle. A celkem i ostatní mágy, kteří se mu s tím odchodem snaží pomoci. A rozhodně partu bojovníků za práva nemrtvých, kde nechybí upíři, bubáci, vlkodlaci, lidodlaci, duchové...
"v našem kmeni je staletý zvyk pojmenovávat nově narozené dítě po první věci, kterou matka uvidí, když po porodu vyhlédne z týpí. moje jméno je zkratka z Jeden muž vylévající kbelík na dva psy."
"Tak to je dost nešťastné jméno, to jsi měl smůlu," potřásl hlavou Rumpál.
"no, tak špatné to ještě není," odpověděl Jeden-muž-kbelík. "litovat byste měl spíše mého bratra-dvojče. narodil se první, takže on dostal jméno podle toho, co matka viděla, když vyhlédla o deset vteřin dříve."
Rumpál Žička se nad tím zamyslel.
"Neříkej mi to, pokusím se to uhodnout," pozvedl ruku. "Dva-rvoucí-se-psi?"
"Dva-rvoucí-se psi? Dva-rvoucí-se-psi?" prohlásil posměšně Jeden-muž-kbelík. "ó jé, ten by dal ruku za to, kdyby se jmenoval Dva-rvoucí-se-psi!"
...Zkrátka je v téhle knížce opět hromada nápadů, včetně toho hromadícího se života v meziprostoru, který nastupující Smrť ještě neodklidil a který se projevuje zejména akčním kompostem, vytáčením se šroubů, poletujícím oblečením a nábytkem a množením se nákupních vozíků a sněžítek. Rady si neví mágové, alchymisté ani kněží řádu slepého Io. Jenže nakonec převáží právě zápletka s vozíky a ta mě nakonec zas až tolik nechytla, ocenila bych spíš rozpracování některých dalších nápadů, které v té knížce byly.

20.05.2025

Pokračuju v objevování úžasné Zeměplochy a tak jsem si pustila Sekáče od Pratchetta - ten díl se Smrtěm, co si jednou řekl, že ho už to „smrťování“ nějak nebaví, tak si vzal volno.
Musím přiznat, že jsem do toho šla trochu s nedůvěrou – přeci jen to není moje oblíbená Noční hlídka. Ale byla jsem fakt příjemně překvapená a místy jsem se málem zadusila smíchem při žehlení!
Celý je to o tom, že Smrť – ten vysoký týpek v kápi, co nosí kosu a mluví VELKÝMI PÍSMENY – dostane padáka. Prostě mu řeknou: „Díky, kámo, ale už tě nepotřebujeme, jdi si třeba... sekat trávu.“ A tak jde. Na farmu. Maká, krmí slepice, a kupodivu u toho nezařízne jedinou duši! (I když jednu krávu málem.) Takže Smrť pracuje jako farmář a poprvé v životě si uvědomuje, že... no... život vlastně není úplně na prd. A zatímco on okopává brambory (nebo možná hrášek? já mám bordel v zelenině), ve světě se začnou dít šílenosti, protože NIKDO neumírá. Lidi se snaží umřít a ono to prostě nejde. Chaos. Prostě svět bez smrti kolabuje jako moje vůle k životu v pondělí ráno.
A do toho další bizarní postavy - mrtvé holky, mág s alergií na kouzla, obří potkan v kápi... no prostě Pratchett v nejlepší formě a humor suchý jak saharský toast. A audiokniha? Skvěle načtená, smála jsem se nahlas i při žehlení. Doporučuju všemi kostmi!

Knížka má všechny přednosti zeměplochy. Ale patřím k těm kteří by oba příběhy oddělili. Vilík byl skvělý, Rumpál s novými přáteli a mágy jakbysmet . Jen ty vozíky a jejich závěr mi nesedly.

Vtipné čtení plné hlubokých myšlenek. Některé scény působily nepropojeně, linka se Sekáčem držela pozornost od začátku do konce, u Rumpála a vzpoury vozíků to někdy bylo problémové. Možná se na čtení musím příště ještě víc soutěžit - člověk, který si užívá knihy hlavně v autobuse tak může mít s textem problémy, ale to neznamená, že by autor neuměl psát. Zeměplocha je určitě světem, kam se ráda vrátím.

Moje první setkání se Zeměplochou. Musela jsem si zvyknout na tohle sranda čtení,ale stálo to za to. Smrťák je sympaťák.