Fallenyard
komentáře u knih
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Vynikající román, od něhož se nešlo odtrhnout. Emocionální horská dráha, nesmírně čtivé, syrové a srdce drásající. Přiznávám, že ke konci se vývoj samotného příběhu hlavní hrdinky trochu vlekl a místy byla ta účelovost hodně výrazná, nicméně poselství předáno a to v nádherné formě.
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Olga Tokarczuk
Skvěle napsaná, originální kniha. Spojení astrologie, veganství a detektivky byla prostě bomba. Hlavní hrdinka je úžasně napsaná, už dlouho jsem tak nerezonovala s knižní postavou! Ráda sáhnu po další knize od Tokarczuk, skutečně mě zaujala.
Pýcha a předsudek
Jane Austen
Tuto knihu jsem dlouho odkládala a musím podotknout, že jsem dostala něco dost odlišného od své představy! Příběh byl svěží, vtipný (jízlivý tatínek hlavní hrdinky je top) a úžasně napínavý! Některé zvraty jsem nečekala a uznávám, že jde o právem oceňované dílo, které je v mnoha ohledech nadčasové.
Aréna smrti
Suzanne Collins
Když jsem před lety shlédla první film a konstatovala, že je to strašná nuda, neměla jsem vůbec chuť zkusit knihu. Označení "Battle Royal pro holky" mě upřímě děsilo. Chyba! Tohle je totiž skvělá kniha! Styl vyprávění je jednoduchý, věcný a syrový, nesmírně čtivý. Žádné zbytečné popisy prostředí, všeho tak akorát, mentální pochody evokují přesně to, co se člověku honí hlavou, čímž je vše ještě uvěřitelnější. Pokračuji na druhý díl!
Trhlina
Jozef Karika
Vynikající, tohle se moc povedlo. Nemám úplně v oblibě psaní ve stylu reportáže, ale k tomuto příběhu sedl doslova jako riť na šerbel a bavilo mě to od začátku do konce. Poznatek, že nejvíc člověka vyděsí úplně normální věc v nenormálním kontextu, byl skutečně osvěžující.
Řeka bohů: Román ze starého Egypta
Wilbur Smith
Knihu jsem nezvládla dočíst, proto nechávám bez hodnocení. Možná se k ní někdy vrátím, ale v dohledné době to nevidím.
Najdete tu všechno - kulisy mystického Egypta, přátelství, zradu, lásku a charakterově ploché klišoidní postavy. Nedostatky hlavní hrdinky bych dokázala omluvit tím, že málokterý spisovatel dokáže napsat ženskou hrdinku jinak, než podle nějakého univerzálního mustru - v tomto případě manipulativní hysterku zralou na průplesk. Omluvila bych i to, že její counterpart a láska jejího života je další klišé, tentokrát ctnostný válečník, ale přes všeuměla a všudybyla, Mary Sue v rouše kleštěncově, jsem se přenést nedokázala. Nejenže poskytoval svému pánu služby všeho druhu od koitu až po výpočty ročního průtoku Nilu a odhadované množství úrody na další rok, ale zvířata se k němu scházela a slétala jako k Disney princezně a prakticky z ničeho vytvářel tak složité a dokonalé věci, že by se MacGyver mohl jít zahrabat. Všeho moc a přitom strašná nuda. Nechala jsem se oklamat vysokým hodnocením.
Zloděj osudů
Jan Urban
Co někteří kulantně nazývají autorovým “specifickým stylem” se dá shrnout jako absence citu pro češtinu. Stylově silně nekonzistentní text mě nutil stále se zastavovat a přemítat, co to má znamenat, co vlastně dělal korektor a co to právě dělám se svým životem. V jedné větě se vystřídá spisovná čeština s hovorovou klidně několikrát a to zcela bezdůvodně, jinde zas věta sestává z tolika cizích termínů, že to nejde přečíst. V knize neustále něco bimbá, vcucává se, čimčarará a to bez ohledu na to, jestli spolu souloží dva vesničani nebo se právě probudil temný mág. Pojmy “vyvýšený placatý kopec”, “vlnovitá klika”, “historické události z minulosti” a “jak hluboko může klesnout touha po moci” jsou úplná křeč.
Autor vymyslel vlastní názvy měsíců, dnů v týdnu a dokonce hodin, ale samotný čas měří v minutách a sekundách, délku uvádí někdy ve stopách a jindy v metrech nebo loktech. Měsíc je Patron, ale slunce je slunce a ač občas postavy hovoří v nějaké cizí řeči, nebojí se použít ani latinu.
Jména postav a jejich demografické rozmístění jsou pravděpodobně výsledkem tahání lístků z osudí papouškem, jinak si nedovedu vysvětlit výskyt Aegira Bahňáka, Vaengira a Perdity s Bojnarem ve vesnici Lovčiny. Sokolník Motol je už jen takový bonbonek.
Můj soukromý tip je, že při padesáté postavě už autorovi došla fantasy jména, tak tam vrazil cokoliv, co někde slyšel a přišlo mu to cool. Množstvím postav si kniha nic nezadá s Vojnou a mírem, o všech se dozvíme jaké mají oči, vlasy a oblečení, většinou i část jejich tklivého životního příběhu, a to jen proto, aby se už nikdy neobjevily.
Celý obsah anotace se odehraje hned na začátku, ve zbytku knihy je skoro každá kapitola o někom jiném jako na začátku Deseti malých černoušků, jen jich tu je trochu víc. Pravidelně se objevují jen hysterický hebefil Kaldur, dva mágové a ke konci konečně i pár dalších postav. Na druhou stranu to je úplně jedno, protože se skoro všichni chovají podle jednoho mustru. Šablona 1 je ctižádostivý prasák, šablona 2 trochu naivní mladíček, šablona 3 záhadný kmet a šablona 4 jsou ženy a děti dohromady, protože jim autor připisuje stejnou mentální úroveň.
Pár kiksů, které mi nedávají spát: matka jedné z postav pracovala v bordelu a zemřela na mor. Postava pak skončí na ulici, protože bydlela s matkou a po její smrti pokoj přidělili jiné ženě. To vše pár měsíců předtím, než postava vstoupí do děje. Jak je možné, že se objevil jeden izolovaný případ moru, ten bordel nikdo nezapečetil, nevypálil a ještě tam hned nastěhovali jinou ženskou? Mor se z bordelu asi nikam nerozšířil, protože taková věc by v hustě zalidněném městě neprošla bez povšimnutí. Asi byli lidi ve středověku moc přecitlivělí, když to byla vlastně jenom rýmička.
Starodávné společenství, cestující celá léta pomocí magicky nabitých kamenů, začne přemýšlet nad principem fungování kamenů až po všech těch letech, jako by se nad tím dosud nikdy nezamysleli a říkali si: Supr, tenhle kámen mě přenese z místa na místo! Proč bych měl řešit, co je za tím, třeba kde se vzal a co ještě umí! Chápu, autor se jejich rozmluvami snaží čtenáři vylíčit principy fungování magie kamenů, ale úplně jim přitom bere důstojnost a hlavně inteligenci.
Shrnuto a podtrženo: sám autor slibuje prožitek podobný GoT, ale tam vidím podobnost jen v popravě jednoho z velmožů a v délce knihy. První budiž, ale druhé by šlo vyřešit seškrtáním úplně zbytečných vět jako je zamyšlení jedné z postav nad vzrůstem fíkusu, který jim roste doma, ve vztahu k výšce stropu. Jednu hvězdu ale musím dát za erotickou scénu na vesnici. Sice neměla vůbec žádný účel ale byla tak nádherně absurdní, že jsem se opravdu od srdce zasmála.
Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
Super knížka, příběh mi sednul, první půlku jsem musela číst za bílého dne, protože ten plíživý děs jsem nedávala. Pěkný oldschool horor, milovník koček ocení dvojnásob :)
Prašina
Vojtěch Matocha
Hodně drsná únikovka - na to, že se na obalu knihy píše "pro čtenáře od 9 let" :) Samotný nápad Prašiny je originální, ačkoli inspiraci Foglarem nelze nevidět - přinejmenším v atmosféře čtvrti. Zatímco však Foglar psal v poklidném duchu, budujíc napětí mezi znepřátelenými stranami i kamarády a dodával příběhu hloubku pozvolným odhalováním tajemství s občasným a o to působivějším momentem překvapení, v Prašině jede nepřetržitá akce prakticky od začátku. Hrdinové jsou neustále na útěku, vystaveni nesčetným atakám ze strany ozbrojených dospělých záporáků. Asi se musí jednat o mariňáky a ne o běžné městské třináctileté děti, jinak si nedovedu vysvětlit, že se tak rychle vzpamatují z toho, že vidí člověka umřít, pak během necelých dvou dnů utrží mnohačetná zranění a stejně zvládnou zachránit svět. Napsáno je to ale opravdu dobře, líbí se mi použitý barvitý jazyk a je tam prakticky vše - tajemství, zrada, napětí i cit.
Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maas
(SPOILER) Vítejte ve světě, kde mají všichni PTSD, se kterým se vyrovnávají různě bizarními způsoby, mezi nejoblíbenější z nichž patří nenaslouchání vlastním radám (taktéž známo pod pojmem "sraní si do úst"), sex s okřídlenými muži a pubertální pošťuchování se s random nadpřirozenými svalovci. Feyřin macho man Tamlin se z prince na bílém koni s první stránkou mění v Mr. Toxic a na koně přesedlává Mr. Toxic z prvního dílu - Rhysand. Očekávatelný vývoj, ostatně první díl k tomu zhruba od druhé poloviny směřoval. S tím problém nemám, narozdíl od toho, že kniha přímo stojí na podivných... věcech.
Několik století staré nadpřirozené bytosti spolu komunikují jako parta středoškoláků v nejhžavějším varu pubertálních hormonů, hází po sobě nejen mnohoznačnými pohledy, ale i fakáči a taky si kouzlem dopisují!!
Hlavním záporákem je tentokrát král Hybernu, po šílené Amarantě jsme připravovaní na top notch zlosyna, ale ač má hustou armádu, ve výsledku působí dost trapně a neschopně. Jako co jsem čekala, když hledá nohy ke kotlíku, kterému je kdysi uřezali, aby je nikdo nemohl najít!!
Feyre. To je kapitola sama pro sebe. Rozumím, kam autorka směřovala popisováním toxického vztahu s Tamlinem a PTSD, nicméně Feyre se taky nechová úplně fér. Chce od Rhysanda, aby jí už nikdy nelhal a přitom mu v pohodě zalže, že chce jen zábavu, i když s ním chce vztah. Nemaj to snadný. Dále tu máme Feyřiny sestry - v podstatě ji jako dítě vykořisťují a ona nakonec ještě Nestu prosí, aby začaly znova? Wut. Je extrémně těžké se s touhle postavou nějak ztotožnit.
Magie. Jak tu funguje? I když ono je to vlastně jedno, protože autorka stejně požívá kouzla tak účelově, že logiku můžete hodit za hlavu. Některé postavy se umí nejen přemístit, ale taky vyčarovat ze vzduchu pohovku. Popis Feyřiných darů byl hodně, hodně chaotický a začal dávat smysl prakticky až ve chvíli, kdy se je naučila ovládat. Jsem zmatena.
Tak nějak přemýšlím, pro jakou věkovou skupinu je kniha určená. Ve třinácti bych asi nepotřebovala číst 600 stran o lízání a cukání v údech, dospělejší čtenářku pravděpodobně úplně nenadchne děj a popravdě to zdaleka není takové péčko, jak je avizováno. Svoje (obrovské) publikum si ale kniha evidentně našla. Za mě dvě hvězdičky. Pobaví to, ale pecka to není.
Duchové rodiny Folcroftů
Darcy Coates
Tohle se mi líbilo hned po Ashbournech asi nejvíc. Opravdu pecka! U některých pasáží mě vyloženě zamrazilo. Opět jiný pohled na to, co je skutečně děsivé - jestli duchové nebo lidé a jejich motivace.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Výborný příběh, skvěle vyprávěno. Dalo se dobře orientovat v časech, ale špatně se mi orientovalo v rodinných vazbách - úplně to chtělo genealogický strom, ale to byla vlastně pointa knihy, takže chápu.
Noční lovec
Chris Carter
Dobře poskládaný příběh, místy celkem dost děsivé a hodně čtivé, líbily se mi především debaty o psychologickém profilu pachatele a že jsem se několikrát na konci kapitoly lekla. Na druhou stranu - zhruba od poloviny se dá poměrně úspěšně dedukovat, co se stane a kdo za to může. Knize by prospěla i trochu lépe vybudovaná atmosféra a ne tak jednoduchý styl psaní, ale za mě je to pořád velmi dobré.
Přízraky domu Carrowů
Darcy Coates
Opět skvělé, zase trochu jiný typ strašidelného domu a prostředí, duchařina jak stehno, opravdu jsem se bála. Ke konci to až jemně zavánělo Lovecraftem, což hodně můžu. Malinko mi tu chyběla nějaká kočka, když byly v obou předchozích knihách :')
Síla vzdoru
Suzanne Collins
Emocionalní horská dráha bez příkras. Důstojné završení série. Víc k tomu snad ani nejde napsat, tuhle sérii nejde nedočíst.
Šest vran
Leigh Bardugo
Tak tohle bylo perfektní! Leigh Bardugo rozhodně ví, jak budovat a udržet napětí. Trochu otřepané téma zločineckých gangů dostává nový rozměr a stává se z něj příběh, od něhož se nejde odtrhnout. Postavy a jejich background jsou citlivě vykreslovány, ovšem bez pachuti obávaného patosu, který často traumatizované charaktery provází. Děj i chování postav jsou logické a nejmenší zarážející detail je vysvětlen nebo vyústí v překvapivý zvrat. Jako bonus je tu humor, občas nečekaný, ale spontánní a vítaný. Tohle jsem u knihy dlouho hledala a konečně našla, jdu se vrhnout na druhý díl!
Duna
Frank Herbert
Da se tahle legenda vubec hodnotit? :) Precetla jsem si knihu na doporuceni manzela a byla jsem opravdu nadsena dokonale propracovanym univerzem. Takhle si predstavuju dobre sci-fi. Jedine "minus" pro me byl trochu kostrbaty styl psani, mohlo to byt starsim prekladem, ale to je naprosto zanedbatelny detail, ktery nijak nesnizoval prozitek z pribehu.
První hrob napravo
Darynda Jones
Tohle bylo vtipné! Originálně svěží paranormální detektivka s neodolatelnou, průšvihářskou a zábavnou hlavní hrdinkou. Tak akorát perverzní, tak akorát napínavé, několikrát jsem se opravu nahlas zasmála a u některých scén se dojala. Nejsem fandou erotických scén v literatuře, ale i ty byly napsány v duchu celé knihy, takže dobře doplňovaly příběh. Už se těším na další díl.
Ve jménu Metody
Juli Zeh
Po dlouhé době kniha, se kterou jsem navzdory necelým dvěma stům stran dost bojovala. Proč? Protože jsem od ní čekala něco jiného a nevím, jestli byl větší problém obsah nebo forma. Psychologické utopistické totalitární drama? To kniha je, ale nemastně neslaně, bez napětí, bez gradace a koneckonců i bez myšlenky. Nejdřív jsem chtěla napsat, že vztah hlavní hrdinky s jejím bratrem byl úchylný, ale to byly vlastně všechny vztahy mezi postavami. Chápu to tak, že se měl čtenář zazmítat mezi odcizeností a zároveň intimitou mezilidských vztahů, ale v reálu to prostě nefungovalo. Myslím ale, že by se příběh dal dost dobře zpracovat formou divadelní hry - umím si představit, že kadence hlasů a pauzy mezi úseky příběhu by vytvořily atmosféru a tomu bych klidně šanci dala. V této formě hodnotím jako ztrátu času.
Kalibánova válka
James S. A. Corey
Skvělé čtení, opět mě příběh posádky Rosinante vtáhnul a nezklamal. Dobrá dobrodružná literatura je o precizním složení charakterů, což se zde jednoznačně povedlo. Těšila jsem se na Avasaralu a Bobbie, komunikační styl staré paní je v knize ještě daleko zábavnější. Kniha oproti seriálu nabízí daleko lepší vhled do hlav jednotlivých postav a doslova jsem se v tom rochňala, jelikož v seriálu spousta věcí vyznívá hodně nejednoznačně. Odklon od seriálu je markantní i v dějové lince, kniha vyznívá daleko klidněji a dává velký prostor psychologickému vývoji postav, což mi maximálně vyhovuje.