Ve jménu Metody
Juli Zeh
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475831/bmid_ve-jmenu-metody-ZwY-475831.jpg
3
72
20
Evropa, polovina 21. století. Demokracii nahradila zdravotní diktatura Metody. Ta jednotlivci zaručuje dlouhý a šťastný život bez bolesti a utrpení. Ale na druhou stranu je každý povinen pravidelně podávat hlášení o svých sportovních aktivitách, výživě i spánku. Za opomenutí hrozí tresty. Pak se stane cosi strašného: dojde k vraždě mladé ženy. DNA zjištěná na těle oběti hovoří jasně: pachatelem je student Moritz. O jeho nevině je přesvědčená jen jeho sestra Mia. Moritz však ve vězení spáchá sebevraždu. Mia najednou zjišťuje, že systém, v nějž věřila, není neomylný. Chce se stáhnout do ústraní a truchlit, ale nemůže. Systém jí to nedovolí. Přestala si totiž plnit své zdravotní povinnosti. Mia je přinucena se bránit, pouští se do boje za bratrovu rehabilitaci a za právo rozhodovat o svém osudu. A diktatura se začne otřásat v základech... Kritikou i čtenáři vyzdvihovaná dystopie o zdravotní diktatuře vyšla v Německu pod názvem Corpus Delicti: Ein Prozess už v roce 2009. Tématem ale předběhla dnešek. Její autorka, jedna z nejoceňovanějších německých spisovatelek a zároveň soudkyně Ústavního soudu spolkové země Braniborsko, v ní naznačuje, jakým směrem by se společnost mohla vydat, kdyby se lidské zdraví povýšilo na absolutní princip. Otevírá otázky, jakých občanských práv jsme ochotni se ve jménu zdraví vzdát nebo jak poznáme, že námi „ti nahoře“ nemanipulují, aby se udrželi u moci.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , ArgoOriginální název:
Corpus Delicti: Ein Prozess , 2009
více info...
Přidat komentář
Ve jmenu metody mi svou naladou a utopistickou totalitni spolecnosti nejvic pocitove pripominalo Brave New World (Konec civilizace) od Aldouse Huxleyho a trochu, zejmena koncem, Orwellovo 1984. A i kdyz nema tato kniha filozofickou hloubku ani jedne z nich, rozhodne stoji za precteni. Je kratka, literarne velmi jednoducha a presto misty nabizi velmi zajimave myslenky a presahy. Jelikoz jde o knihu novou, nelze na rozdil od napriklad 1984 hovorit o nejake nadcasovosti. Presto nuti cloveka k zamysleni nad tim, jaka je hranice mezi svobodou jednotlivce a zajmem spolenosti, mezi demokracii a totalitou a mezi dobrym a objektivne ospravedlnitelnym umyslem, maximalizujicim stesti a uzitek jednotlivce a agregovane tez spolecnosti a cenou a hodnotou individualniho lidskeho zivota, jeho svobody a prava zit podle sebe, vcetne prava delat chyby. Ve jmenu metody je kniha utopisticka a presto v necem tak aktualni. Je snadne prijmout myslenku kultu zdravi a jeho absolutni a zaroven absurdni utilizace ve spolecnosti, nebo ji nahradit myslenkou obdobnou z nekonecneho seznamu toho, co je "pro lidi a spolecnost dobre" a premyslet, zda je neco takoveho skutecne mozne pouze jako fikce, nebo zda se muze jednat o aktualni varovny obraz neceho mnohem aktualnejsiho, blizsiho a pritomnejsiho, nez si clovek pripousti, nebo je schopen ci ochoten videt. Hlubsimu vtazeni do deje mi trochu branila cynicnost, odevzdanost a apaticnost hlavni (anti)hrdinky, takze jsem se jako ctenar citil ponekud nezucastnene a emocionalne nezainteresovane a osud Mii mi byl ponekud lhostejny. Ale ono je to nakonec prave ta lhostejnost, ktera je nejvetsim lidskym hrichem a umoznovatelem zla a je to vzdy ona mlcici vetsina, ktera kazdy system drzi a de facto legimizuje, takze mozna se tento pocit k teto knize paradoxne hodi. Knihu rozhodne doporucuji.
Takhle po dočtení nevím. Možná časem se mi to rozleží, proto dávám 4* abych mohl případně posouvat hodnocení oběma směry.
Hodně se mi vybavoval Brave New World, který byl ale čtivější a člověka na první dobrou vtáhl. Metoda je psána odosobněným stylem, což ale může být záměr, protože jde v podstatě o soudní, filozofický, etický román. A upřímně řečeno, autorka se s tím nemaže. A s ohledem na to, že svou knihu psala deset let před Covidem, zaslouží uznání za to, jak přesně vystihla postupy, které média a elity používaly k eliminaci nehodících se fakt. (I když, pravda, mnohé používala už Goebbelsova propaganda.) A uznání Argu, že si trouflo knihu vydat.
Přes řadu výhrad jde o knihu, která si člověka podmaní a donutí ho přemýšlet.
Po dlouhé době kniha, se kterou jsem navzdory necelým dvěma stům stran dost bojovala. Proč? Protože jsem od ní čekala něco jiného a nevím, jestli byl větší problém obsah nebo forma. Psychologické utopistické totalitární drama? To kniha je, ale nemastně neslaně, bez napětí, bez gradace a koneckonců i bez myšlenky. Nejdřív jsem chtěla napsat, že vztah hlavní hrdinky s jejím bratrem byl úchylný, ale to byly vlastně všechny vztahy mezi postavami. Chápu to tak, že se měl čtenář zazmítat mezi odcizeností a zároveň intimitou mezilidských vztahů, ale v reálu to prostě nefungovalo. Myslím ale, že by se příběh dal dost dobře zpracovat formou divadelní hry - umím si představit, že kadence hlasů a pauzy mezi úseky příběhu by vytvořily atmosféru a tomu bych klidně šanci dala. V této formě hodnotím jako ztrátu času.
Filozoficko-společenská debata v duchu absurdního dramatu. Je tam pár zajímavých myšlenek. Je to odtažité, studeně odvyprávěné, což je asi účel. Po nedávných lockdownech a politické komedii by příběh možná měl nabýt nového významu, jenže se mu to nedaří. Možná nám Juli Zeh naznačuje, že jisti si můžeme být jedině tím, že si nemůžeme být ničím jisti. Hodně zvláštní kniha.
Dystopie zdravotní totality v podání Juli Zeh. Skvělé téma, zpracování poněkud pokulhává (kam se hrabe na Orwellův 1984). Zdraví jako princip státní legitimace, totality „zdravého rozumu“/Metody, který definuje soulad obecného a osobního blaha jako „normální“, cokoli co vybočuje, je označeno jako nebezpečné a nenormální, což je samozřejmě průšvih, protože soulad obecného a osobního blaha v reálu neexistuje a jakákoliv snaha dosáhnout jejich souladu jakýmikoli prostředky za každou cenu zavání na míle totalitou. Jako divadelní hra by se mi to líbilo víc, jako román mi to celé přijde toporné, schematické a ploché, byť pár dobrých postřehů a momentů by se našlo, a navíc hlavní hrdinka Mia Hollová mi dost lezla na nervy.
1984 podle Juli Zeh. Velký Zdravotní Bratr místo rodiny, náboženství a ideologie, Mia a Moritz, kafkovská soudní mašinérie a (ne)milosrdenství. Nejjednodušší příběh pozoruhodné německé autorky.
Dobrý nápad, bohužel dost povrchní zpracování, připadalo mi, že potenciál myšlenky měl na víc. Krom toho ten překlad, ten překlad... Plný anglismů... Ten taky knize nijak zvlášť nepomohl.
dobrý nápad, ale zoufale nudně vyprávěný; taky mi chybělo více popisu fungování a zákonitostí "jiného" světa; zdá se, že k vizi této budoucnosti spějeme (má nechtěná asociace při zmínce o nasazování roušky) - už dnes jsme všichni monitorováni na netu, sociálních sítích, chytrých telefonech a hodinkách atd., mezi záplavou dat je mnoho informací o našem zdraví, nemluvě o on-line lékařské dokumentaci, každá lékárna vidí, jaké léky bereme; algoritmy nám na jejím základě podsouvají pseudo-léčebné přípravky ke koupi; všechny ty stravovací a hubnoucí aplikace, do nichž vyplňujeme jídelníček a cvičení; přístroje na monitorování tepu, tlaku, teploty, spánku, nálady..., vybíráme si dietní kouče a dietní plány, necháváme se preventivně testovat na cukrovku, rakovinu, těhotenství, vitamíny či alkohol v krvi... - a to dobrovolně až obsesivně
silná pointa, depresivní
Totální zen! Juli Zeh se umí vyprázdnit. Škoda, že to dělá na stránky knihy. Forma dobrá, ale obsah... darmo mluvit.
Krátká kniha stručně popisující totalitní režim, vcelku bez invence. Zdá se, že JZ prostudovala poválečné monster procesy proběhlé v sovětském bloku, zaměnila komunistické dogma za dogma o „zdravém životním stylu“. Jinak ale ponechala všechny klíčové momenty (vč. absurdního vztahu oběti ke svému mučiteli). Snad jedinou přidanou hodnotou je úvaha o tom, že všechny společenské režimy (od hlubokého středověku) se nakonec opakují, žádný velký pokrok se nekoná – lidé uvažují podobně, nechají sebou manipulovat, nevadí jim poslouchat a když jim to vadit začne, bývá už často pozdě.
Ve jménu Metody je filozofický román čapkovsko-kafkovského typu. Jde o ledově děsivý příběh z budoucnosti, kdy společnost zavrhla všechny dosavadní ideologie a náboženství a instalovala novou, nejděsivější ze všech, totiž totalitu ve jménu nuceného zdraví (psáno v roce 2009!). Všichni musí žít podle předepsaných pravidel, osobní svoboda je nebezpečný výstřelek, dokonce i spontánní láska je postavena mimo zákon, výlety do nehygienické přírody, kouření, sebepoškození, nebo dokonce prosté potřesení rukou bez ochranných rukavic taktéž. Roušky jsou samozřejmostí. Žádný občan už nemá žádné právo tuto ideologii zpochybnit, i kdyby ho to mělo zabít. Iniciativa Právo na Nemoc je postavena mimo zákon a potírána jako nebezpečná teroristická organizace.
No, dopadne to špatně, co jiného.
"Víš, kdy bude náš svět konečně bezpečný? Až budou všichni lidé ležet ve zkumavkách, naloženi ve výživném roztoku a zbaveni možnosti vzájemných dotyků! Jaký má mít takové bezpečí smysl? Živoření ve smyslu mylně chápané normality? Teprve když ideu bezpečí přesáhne jedna jediná myšlenka, teprve tam, kde duch zapomene na svou tělesnost a obrátí se k tomu nadosobnímu, začíná jediný důstojný, ve vyšším smyslu tedy jediný normální stav!"
- a pod tento citát se, milí přátelé, podepisuji.
Dvakrát jsem se pokusila začíst, a i když text dlouhý není, nepodařilo se mi dohrabat ani do poloviny. Nelíbilo, nesedlo (na rozdíl od skvělé Temné hmoty).
Nechápu tak nízké hodnocení. Za mě naprosto vynikající dystopicka záležitost. Jasně, je to krátké, chybí hlubší vysvětlení zákonitosti světa, vysvětlení přesnější principu fungování Metody. Ale ve výsledku to nevadí. Kniha i přes své relativní stáří (14let) je neskutečně aktuální. Je to dílo svižně, čtivé a vtáhnout mě od první chvíle. Rád si časem přečtu znovu.
Kratičký příběh o tom, jak snadné je zmanipulovat davy. Čtenář je přizván do již rozjetého vlaku, takže chybí spousta vysvětlení co se samotné Metody týče. Ale zase na druhou stranu je popsáno to nejdůležitější, s čím autorka pracuje a vysvětluje.
Docela jsem se na to tesil a precetl ted pres vikend. Cte se to dobre, o tom zadna, samotna zapletka take neni spatna, ba co, uhlavni myslenka s lekarskou distopii take ne, ale prijde mi to tak na pul. Respektive vlastne docela plytke. Bo, kdyz to srovnam, trebas s dnes jiz lehce osoupanym 1984, jezto se stala bibli, kazdeho teoretika spiknuti, tak to Metoda jednoznacne prohrava. Me tam proste chybi podrobnosti o Metode! Nejake alternativni dejiny, popis zrizeni, fungovani etc. A toho je v knize skutecne velmi poskvrnu. Prakticky se cela soustredi na proces a nic vic navic a pro me je to malo. A tak se mi uplne ze vseho nejvic, nakonec libi predevsim obalka! A nejake asociace ku dnesku? ty ja tam rozhodne nevidim, i kdyz chapu, ze spousta lidi je tam chce a tim padem muze videt.
Neodolala jsem a přečetla ji už v originále, a jsem ráda, že vychází i u nás.
Co si vzpomínám, spíš než strhující příběh je to úvaha, a ještě nijak radostná. A stejně jí ty hvězdičky nasázím; protože už za tu úvahu rozhodně stojí. A my nesportovní typy si ji můžeme užít i jako thriller. :-)
Dobře, radši ještě P.S.: K dnešku to trochu vztahuju, ale nemá to nic společného s viry. Jen běsním už při té představě, že se mi sáhne na pizzu. :D
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie německá literatura zdravotnictví pandemie
Autorovy další knížky
| 2006 |  Hráčský instinkt |
| 2009 | Temná energie |
| 2015 |  Pod vodou |
| 2021 | Ve jménu Metody |
| 2004 | Orli a andělé |
Kniha Ve jménu Metody je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 84x |
| Čtenářské výzvě | 11x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 62x |
| Chystám se číst | 125x |
| Chci si koupit | 33x |
| dalších seznamech | 1x |
Dvěma slovy: promarněná příležitost. Takový traktát o právu na zdraví a povinnosti o něj pečovat. Vcelku nelogická a otázky vyvolávající konstrukce utopického autoritářského systému. Sofistikované, ale hodně unylé konverzace (naštěstí kapitoly nasekané po pár stránkách, takže čtenář nevyšumí). Zajímavá postava fiktivní Ideální milenky. Toť vše. Kravský konec a hlavní padouch podivný jeliman. Velký špatný, kterému dal drive covid, nicméně anotace zajímavější než celá kniha.