Eridan komentáře u knih

Milá kniha, sympatické postavy. Taková jednohubka s lehčím příběhem. Chybělo mi více napětí, atmosféra mě nenutila číst dál. Ale celkově fajn povídka o přátelství a knihách, o potřebě někam patřit a někomu pomáhat (pro někoho něco znamenat).

6 26.07.2022

Kniha je vážně dobrá. Líbí se mi na ní příběhy ze života, spousta tipů, minimum teorie a maximum praxe. Je to asi jediná kniha o angličtině, u které jsem se od srdce zasmál snad na každé stránce.

6 24.09.2021

Tohle se opravdu povedlo! Hned po přečtení Deníku jsem si smlsl na této komiksové jednohubce a velmi jsem si pochutnal. Mé oblíbené pasáže zůstaly zachovány, ty druhé zkráceny. Ilustrace jsou geniální a dávají knize nový rozměr, přesah a hlavně zdůrazňují Anniny pocity zejména humor a nadsázku, ale také melancholii a strach. Dal bych jako povinou četbu ve školách. Věřím, že by se líbila.

6 25.10.2020

Kniha do sebe skvěle zapadá a každá informace má své místo - příběh je výborně promyšlen. Bavily mě všechny 3 knihy (život v ZOO, život trosečníka i život v racionálně založené společnosti). Občas dost naturalistické, magické a fantaskní. Závěr mě odboural. Zůstává ve mě víra v příběh a zároveň racionální pochybnost. Prošel jsem přesně těmi stádii pochybností a odmítnutí, které autor chtěl. Pohrál si se mnou a mě se ten nápad líbil. Je mi jasné, že několik dní tuhle knihu nedostanu z hlavy. Což je důkaz velmi dobrého díla.

6 28.04.2019

Dovolím si srovnat s jinými britskými autory Terry Pratchettem (série Zeměplocha) a duem Grant - Naylor (seriál a knihy Červený Trpaslík). V paradicko-sarkastickém duchu jsou si podobní, ale řekl bych, že využívají tyto prostředky jinak než Adams. Pratchett i Grant - Naylor vytváří svůj svět, jeho pravidla, děj plný akce s trochou té romantiky. Sarkasmus je jen jakousi významnou špetkou, kořením. Adams nás zavalí kořením a jaksi zapomene na děj. Spíš to připomíná jakousi sérii skečů, ne příliš dobře poskládané za sebou. Charaktery nehrají moc velkou roli, jsou nepropracované a až příliš často jsou zachraňovány nějakým nesmyslem. Do toho spousta popisů, ano občas vtipných, ale celkové vyznění je spíš nudné. Škoda, čekal jsem od legendy víc. Co mě oslovilo je audio zpracování, které se dá najít na youtube: https://www.youtube.com/watch?v=Hrrn_rmz63E&t=282s Namluvil Jiří Lábus, Marek Eben, Miloslav Moravec a další čeští herci. Knihu zkrátili asi o třetinu, vynechali popisy, občas něco předělali do dialogu nebo lehce upravili. Spojili 1. a 2 díl. Všechny důležité vtípky jsou zachovány a má to úplně jinou dynamiku - spád.

6 23.01.2019

Napínavé od začátku až do konce. Autor skvěle vrství příběh, takže čtenář má pořád před sebou nějakou otázku nezodpovězenou a čeká, co bude dál. Strhující. Nápad smyček, netvorů a stvůr je dobře propracovaný, ostatně jako celá kniha. Dle mého příběh alegoricky zpracovává dospívání. Smyčka představuje dětství - bezpečí pod dohledem rodičů (slečna Peregrinová), ze kterého děti (ne)chtějí vykročit do světa (dospělost) a postavit se na vlastní nohy. Dítě v nich si myslí, že na to ještě nejsou zralí a pochybují o sobě, mají strach ze zodpovědnosti za vlastní život, a přesto (nebo právě proto) po ní touží. Fascinovalo mě jak všechno v knize má svůj význam a místo. Fotografie (prý skutečně dobové) skvěle dokreslují příběh. Navíc bez zbytečných sexuálních nebo násilných scén. Jednoznačně 5 hvězd a hned začínám druhý díl!

6 13.01.2019

Knihu Hyperion jsem našel v nějakém TOP sci-fi listu ever. ;-) Hodně čtenářů ji přirovnává k Duně (Frank Herbert). Inu, něco z něj má - rozlehlý propracovaný svět, spád a čtivost. Styl je ale krapet jiný - soubor šesti povídek, který pojí stejný cíl - navštívit záhadnou, lehce psychotickou bytost, Štíra, který jim má (snad) splnit přání. Je proto těžké hodnotit knihu jako celek, a proto napíšu názor na jednotlivé povídky.
Kněz, muž jenž hledal Boha - kvalitní antropo-etno-religiózní dílko. Spisovatel si dovedně hraje s otázkou víry i se symboly křesťanství a vzkříšení. "Bolest je znakem lidství." 85%
Voják, váleční milenci - military sci-fi se vším všudy. Kromě spousty akce, krve se dočkáte i silně erotických scén. Na mě až moc naturalistické. 40%
Básník - podle mě o tom, jak funguje showbyznys. Jak je těžké psát něco kvalitního, když chcete vydělávat a kam vás to dožene. Zajímavé. Hlavní postava mi byla lehce nesympatická svým bohémstvím a přístupem k ženám, ale chápu, že to k archetypu umělce patří. 40%
Učenec - tragický příběh o tom, jak nemoc dcery zasáhne celou rodinu. 85%.
Detektiv - kyberpunk jak vyšitý z Blade Runnera. Napínavé. 100%.
Konzul - hezký ekologicko-etnologický příběh o (ne)porozumění a kolonizaci. 90%.
Ještě pár procent přidat za kulturní odkazy a sečtělost autora. Snad si přečtu i něco od Keatse.
Takže je to takových 80%. Připravte se také, že vám první díl stačit nebude, protože děj je uzavřen až v díle druhém.

6 01.01.2019

Kniha Poslední hrdina je dle podle mého o odkazu, o tom, co člověk po sobě zanechá. Ať už to je píseň, nebo malba nebo něco jiného. Člověk prožije svůj život a co po něm zbude? Jen pár vzpomínek? A kdo bude vzpomínat a proč? Není to od bohů tak trošku nespravedlivé, že máme tak krátký čas? Zajímavé otázky a Pratchett na ně odpovídá jak jinak než se sarkasmem a nadhledem. Jeho směska (anti)hrdinů by to vlastně ani jinak neuměla - Cohen a jeho banda vitálních staříků, Leonardo věřící spíš v techniku než v bohy, Knihovník se svým všeříkajícím "ook" a Mrakoplaš s... s... s čím vlastně? ... Ustrašeným výrazem? Ještě že je tu Karotka a jeho Kodex mravnosti. Potěšil mě Jindřich Šerý děs. Charakter ve smyslu zlouna. A nezapomeňme na Minstrela a jeho proměnu.
Samozřejmě nemohu nezmínit naprosto PŘEPYCHOVÉ ilustrace mistra Kidbyho. Takhle by měla vypadat každá Pratchettova kniha! Je to skutečně zážitek. Pro fanoušky nutností mít jako ozdobu (a nejen to) v knihovně. Viděl jsem i anglickou verzi a musím říct, že ta česká ji svým velkým formátem trumfla.
Svou délkou se jedná spíš o rozsáhlejší povídku než klasický román ze Zeměplochy, ale možná že i to ji dovolilo ilustrovat.

6 06.01.2018

Psychologické postmoderní dítko sci-fi. Zajímavé myšlenky a vykreslení vztahu (i viny). Popis oceánu vyžadoval velkou dávku fantasie a nekonvenčního myšlení. Občas tíživé, lehce svou paranoiou připomínající P. K. Dicka. Rád bych znal povahu hostů ostatních vědců, ale tu autor neprozradil. A někdy pro mě byly vědecké popisy oceánu příliš dlouhé.

6 30.08.2017

Eragon mě prostě a jednoduše bavil od začátku do konce. Což u knihy, která atakuje hranici 500ti stránek není vůbec jednoduché. Prvky, které mě obzvláště zaujaly:
1) Hlavní postava je vlastně hrdinou proti své vůli. Žádný superhrdinský všeználek. Prostě kluk z vesnice, který se toho musí ale opravdu hodně učit a tak nějak spíš přitahuje potíže, než aby je sám dokázal vyřešit. Sympatické.
2) Pojetí draků jakožto lehce vrtkavého jedince s vlastní povahou, která také časem zraje. Safira není nějaký nabubřelý vznešený plaz, spíš jen holčička s tesáky a obavou o svého milého. Navíc příjemný je i nápad komunikace myšlenkou.
3) Spád příběhu a propracovanost světa.
Co mi naopak trošku vadilo, je že hrdina byl až příliš často zachraňován někým třetím.

Co bývá Paolinimu vyčítáno je neoriginalita příběhu. Všechno jsme prý už viděli jinde, např. u Tolkiena. Já říkám, no a co? Pokud mě to baví, nepotřebuji, aby to bylo extra novátorské. Která fantasy je od dob Tolkiena vlastně originální? A když to vezmeme k jádru věci, byl Pán prstenů vskutku originální? Vždyť sám Tolkien se netajil tím, že jen umně spojil různé dřívější motivy do jednoho příběhu. Např. Beowulfa, Píseň o Nibelunzích, Letopisy Narnie, vlastní zážitky z první světové války apod. Takže bych tento renesanční požadavek originality překonal středověkou kreativitou přetvářet dobře známé prvky do nového příběhu.

6 13.07.2016

Moje druhá ziburovina. Tuto knihu jsem měl tu čest nejdříve vyslechnout na autorské one man show alias besedě a trochu jsem se bál, zda nepřijdu při čtení o vtip. Nepřišel. Tedy ano, asi polovinu jsem znal, ale stále jsem se bavil. Užíval jsem si tento netradiční cestopis plný egzotů, podivínů, zajímavých lidí a historek nejen z historie. Nějaký ten výletní tip jsem nasál a snad začnu poslouchat i vážnou muziku a stopovat.

5 03.11.2021

Z knihy na vás dýchne klid, pokoj, harmonie. Chvíli se zastavíte ve svém běhu životem a rozjímáte nad ním. Co je skutečně důležité, co chci a potřebuji, co vlastně miluji a co je jen povinnost? Jak najít radost v malých každodenních věcech? Jak se nezabývat příliš tím, co bylo a bude, ale jak plně prožívat to, co je teď? Kniha vám ukáže cestu. Není vyčerpávající a vlastně to není návod. Jen jakýsi náčrt, jehož konkrétní rysy si budete muset doplnit sami. Po přečtení velmi pravděpodobně budete pít víc zeleného čaje, jíst pestrou stravu a chodit do schodů. A i to se počítá.

5 03.10.2020

Kniha vyšla v roce 1991, kdy měl seriál za sebou čtvrtou sezónu. Zpracovává zejména díly Lepší než život, Trosečníci, Bílá díra, Polymorf a Pozpátku. První kniha byla takový remaster seriálu nebo chcete-li director´s cut. Starý dobrý obsah, plus pár nových příběhů a lehce vyleštěno do krásy hloubky knihy. Druhá kniha se vydává odlišnou cestou. Seriál v ní připomíná spíše pár ozvěn a volnou inspiraci. Fantazie autorů se jím nedává spoutat, tak jako v první knize, ale tvoří nové příběhy. Musím říct, že ani tentokrát jsem nebyl zklamán a výtečně jsem se bavil. Hold vzdávám Juanitě a Toustovači. A asi zkouknu film Život je krásný.

5 16.06.2020

Kniha na jeden večer, kdy se zasmějete, občas zamyslíte a bude vám tak nějak dobře...

5 10.03.2020

Kniha ve mě vyvolala spoustu vzpomínek a příjemné nostalgie. Je zvláštní, kolik toho může mít člověk společného s někým jiným žijícím ve stejné době. Hvězdičku navíc dávám za vymazlený styl knihy - různé fonty, poznámky na okraji psané 'ručně' a hlavně spousta dobových relikvií od desky Abby až po talířek s kačenkou. :)

5 13.07.2019

Tak jaký, že byl závěr Inheritace série? K Eragonovi patří spousta akce a té Paolini skutečně nešetří. Dech beroucí je souboj s lordem Barstem (dle mého jeden z nejpovedenějších popisů boje vůbec). Dlouho očekávané setkání s Galbatorixem je také mistrně zvládnuté - překvapilo mě, jak skončilo. Introvertní, hluboké, přál bych tuto empatickou katarzi každému vrahovi a zločinci. V některých liniích vidím otevřené dveře (Murtag, Eragon, Arya, Sloun) - možná se něco o nich dozvíme z chystané povídkové knihy, která vyjde na silvestra letošního roku (anglicky) a později z páté knihy. Ano, ukápla i slzička. Závěr není naivní happy end, ale spíš uspokojení ze splnění úkolu s mírnými chmurami (a prázdnotou) do budoucnosti ve stylu konce Návratu krále. Po tolika stranách jsem si Eragona, Safiru, Rorana i všechny ostatní oblíbil. Stali se mými přáteli a je mi líto, že to vše skončilo. Byl to zážitek a myslím, že Tolkienovi by se to také líbilo.

5 07.11.2018

Sylvia Löhken je sama introvertkou a tak tomuto světu dobře rozumí. Její kniha je systematická, snaží se jít do hloubky. Pokud jste se tímto tématem již zabývali dříve, nezjistíte nějaký překvapivý objev, ale možná vám pomůže pojmenovat své silné a slabé stránky, ukáže konkrétní rady, jak bojovat se strachem z komunikace a konfliktů a to vše při respektování vašich povahových rysů a na základě silných stránek introvertního člověka. Ne všechny části knihy pro vás budou aktuální (např. hledání životního partnera nebo jak vést porady či si chystat řeč k většímu počtu lidí), ale možná se k nim časem vrátíte. Hlavní poselství: Být tichý neznamená být divný (jak se nám extrovertně zaměřený svět snaží říct), ale tichý člověk dokáže prožívat (a užívat) život často v mnohem hlubších souvislostech a z toho vyplývají jeho silné stránky, které se (i díky této knize) vyplatí umět používat a být si jich vědom.

5 24.02.2018

Klasika. Je opravdu mistr ve svém oboru. Co mě na jeho poezii uchvacuje je neobvyklé spojování přídavných a podstatných jmen. Slova která k sobě zdánlivě nepatří tvoří úplně nový obraz. Např. něžné nebe apod. Nejčastější náměty: opojení láskou, zklamání z ní, smrt a čekání na ni, opěvování přírody. Velmi často se objevují antické motivy. Překlad Nezvala je vynikající!

5 20.07.2015

Velmi chytře napsaná knížka. Pohladí po duši. Plná moudra a životní zkušenosti. Přinášející jednoduché poselství: Nezapomínejme na vztahy, přátelství a fantazii. Užívejme si každý okamžik života a nenechme se pohltit systémem a vlastním sobectvím. Závěr je smutný, ale možná i díky tomu kniha ve čtenáři déle zůstane živá...

5 06.05.2015

Blade Runner si mě získal - svou nenáročnou délkou, svými náročnými myšlenkami a úvahami (je Mercer protopyt boha? Potřebujeme ho? Jaká je role utrpení v životě člověka a pokusů o výstup z něj? Je lepší někdy udělat věc špatnou než dobrou? Je empatie to, co nás odlišuje od strojů? ... ). Hlavní charakter je spíše antihrdinou a je vržen do víru událostí spíše náhodou. Podobnou náhodou občas likviduje i své oponenty (snad jen toto mi na knize vadilo. Nexus 6 je v knize vychvalován jako prototyp inteligentního stroje, ale nedokázali mě svým chováním přesvědčit. Jejich likvidace je občas nelogická). Kniha sálá neklidnou atmosférou a pnutím hlavních hrdinů. Ideály a vztahy ztrácí sílu a mínění okolí je často dvojsečné. Takto by se dala popsat tato kniha, která ve vás něco zanechá.... Vřele doporučuji!

5 17.04.2014