druzickaster komentáře u knih

Porzatím jedna z nej postapo knih co jsem četl. Výborný námět, nepřikrášlený, realistický život po celosvětové katastrofě. Nádherně vyobrazená myšlenka, že pokude se díky nějaké vlastnosti vytvoří z menšiny elita, je pro ni zbytek méněcenný a zbytečný odpad. To funguje, ať pro barvu kůže, postižení atd. a autor to krásně vystihl ve své nahotě. Bavil mě život po katastrofě, úvahy hlavních hrdinů, jen mě trošku zklamat velmi rychle useknutý závěr, ale třeba to pochopím v Noci Trifidů.
Pokud máte rádi postapo je to kniha "musím ji mít...."

86 03.12.2019

Mám tendence dohánět filmové resty. Opět platí, že film je kvalitní, ale kniha o pět levelu nad ním.
Monology "Marťana" a jeho myšlenky, jsou prostě nepřenosné, zprostředkovat je může jen papír.
Autorovi se povedla geniální věc, ze zkratky Sci-Fi je v knize více Sci než Fi, takže chviličku čtete a už vám vůbec nepřipadá, že by mohl být příběh jen fikce. To, že se odehrává v ne příliš vzdálené budoucnosti - časová okna, vzdálenosti atd.-, to vše umocňuje autentičnost příběhu. Krom toho, Mark je prostě borec a oblíbit si ho musí každý. Je ftipný, chytrý, houževnatý a má zdravý pohled na život. No a když se potom všechny tyto atributy namíchají ve správném poměru do jedné knihy jménem Marťan je z toho oprávněně bestseller.
Knihu doporučuji!

85 22.12.2018

Po přečtení jsme nebyl schopen napsat smysluplný komentář a obávám se, že ani teď to nebude ono. Kniha je děsivá od začátku dokonce. Je víc než děsivá, je to destilát čirého zla, je to návod jak vyrobit absolutní totalitní režim, je to varování jak můžeme dopadnout, když si necháme sebrat základní práva. Ač se neustále přesvědčuju, že je to jen vymyšlený příběh, pořád někde v zadu cítím nepříjmené pohledy. Dolsov Milana Šimečky, který zažil jak oba režimy žití, jako člen strany a následně odpadlík byl velmi výrazným návratem do reality, ano tento příběh prostě pasuje velmi často na různé politické garnitury a režimy. Je krutě promyšlený do posledního detailu. Společnost, ze které není úniku.

79 16.11.2016

Krátké, ale silné. Přátelství, zodpovědnost, zmar. Sny nalajnované a krásně vymyšlené, ale stejně tušíte, že se neuskuteční a tuší to i hlavní postava. Když jsem začal číst, bylo mi jasné co bude, a taky že bylo a stejně mě to překvapilo. Je úžasné co se dá natěsnat do pár stránek.
Doporučuji.

72 23.04.2020

Musím uznat, že v případě Saturnina, je film stejně dobrý jako kniha a to hlavně naprosto geniálním obsazením rolí. Knihu jsem přečetl na jeden zátah a i když jsem věděl co mně čeká chechtal jsem se stejně, s tím, že postavy jsem tentokrát viděl naprosto jasně. Takže kniha i film jsou nepřekonatelné a můžu jen doporučit.

67 18.11.2017

Útlá kniha, ale hluboké myšlenky. Paradox požárníků, rodinky hodiny tlachající o ničem - ne nepodobné sociálním sítím, TV přes celé zdi pokojů a v nich stejné nic. Vymití mozků a hloupnutí společnosti....jak atkuální. Vcelku podobné My a 1984 a mělo by se to číst a vůbec by se mělo číst, ať si něco zapamatujeme...

62 29.05.2019

Na tuto knihu jsem narazil vyloženě náhodou a nelituju. To se u oběda ptá kolegyně na odpočinkovou literaturu na dovolenou. Něco jsem hodil do placu a druhá kolegyně říká, "jo to je prima, ale zkuste knihu Vejce a já." Ještě ten den jsem byl v knihovně a tato kniha na mě jukla z regálu vyloženě sama. Tak jsem si ji vypůjčil a četl a četl až do samého konce. Melancholický a zábavnou formou popsaný život na farmě v horách, plný moudrousti a životní pravdy. Kdo nečetl, může jen litovat, takže šup do knihovny....

62 06.07.2018

Chvilku jsem si zvykal na styl, ale pravda, takový originální vypravěč chce svůj styl a taky ho dostane. Doba byla krutá, život nebyl lehký a o to víc krátké šťastné chvilky z příběhu přímo září a hřejí. Autor, nebo vypravěčka? umí velmi přesně vystihnout i slova a emoce, které nebyly vysloveny nebo je nelze spatřit, ale díky příběhu je člověk téměř prožije.

61 31.10.2016

Strašná doba, nějak se toho nemůžu zbavit. Ač jsme věděl o čem kniha je, ač jsem tušil jak skončí, stejně mě příběh rozbořil jako domek z karet. I když se mnou nemusí někdo souhlasit, o církvi jsme měl své mínění už celkem dlouho a kniha mi to jen potvrdila.
Absolutně děsivé je jak nenápadně se může spirála smrti roztočit a než se člověk rozkouká už ho to semele.
Po přečtení mě napadlo, že by to byl celkem dobrý distopický příběh, ovšem ona to byla krutá realita. Člověku se až nechce věřit jakou tradici u nás mají zinscenované "monstrprocesy" a s jakou lehkostí stačí jen zaměnit ideu a vše může fungovat opět a znovu. Musíme zůstat ve střehu a nedat se tak snadno.

60 03.04.2018

Tragi-komické vyprávění malé holky o šedivé době normalizace. O to víc to člověka chytí, když v tom žil taky, sice ne v Ničíně a bez tetiček v Německu a Americe, ale i tak....Samo asi jako každý druhý jsem viděl divadelní inscenaci s paní Bárou Hrzánovou, mimochodem velmi podařenou, jen mi tak nějak vytanulo, že v tom divadle je z toho spíš to komické, to tragi si člověk v plné váze uvědomí až při čtení této knihy. No a co k tomu víc dodat, přečtěte si to, budete se chechtat, ale taky budete dojatí jak dojnice....

58 27.12.2018

Moc krásný příběh o stavitelích katedrál. Ken Follett umí příběhy vyprávět. Klaďasové jsou kaldní až na půdu, zlosynové jsou zlosyinští až zahrob. Církev je zkorumpovaná až do pekla. Tak by se dala kniha shrnout jednou větou. Román je opravdu o stavění katedrál a kostelů, o lidech co se kolem toho motají a ač se velká část děje odehrává v a u kláštera, dá se to vydržet. Každopádně nechybí napětí, romantika, erotika a to vše naměstnáno do jedné knihy udělá z tohoto románu velmi podařený kousek.

Zaujalo v knize:
Někdy se divil, proč lidé, jako je Jonathan, pořád ještě věří v církev, když je to tak nestydatě zkorumpovaný podnik.

54 26.11.2021

Asi to bude tím, že jsem jen "poloviční žena", ale četl jsem už lepší psychologické romány. Nebylo to špatné, ale... bylo to celkem předvídatelné, postavy se chovaly dosti prvoplánově. Jedním slovem, nesedlo mi to. Určitě zkusím i jiné romány této autorky, ale na plný počet to prostě není.

51 16.01.2020

Nádherný příběh. Musím uznat, že svět dospělých očima dítěte mě vždycky dojme. A svět v područí nadřazenosti rasy, svět plný zapšklých negramotů a oproti tomu hodných a ne nutně vzdělaných lidí očima dítěte, to je pak teprve jízda. Vyprávění Čipery o jejích blízkých i vzdálených je velmi chytlavé. Postavy jsou nádherně plastické a ač příběh není moc složitý ani zamotaný čte se výborně. Musím mrknout i na pokračování Postav hlídku, bez toho to prostě nejde.

50 13.03.2018

Čistá esence post-apo žánru. Vynikající a silný příběh otce a syna na cestě. Kam vlastně? Přežít další den? Do tepla? Za jídlem? K hodným lidem? Příběh vás chytne a už nepustí, budete cítit strach, budete se radovat nad každým zrnkem obilí a hlavně ve vás dlouho zůstane.

50 21.02.2018

Musím uznat, že mě autor velmi mile překvapil. Když jsem knihu rozečetl, říkal jsem si, no jo robinsoniáda pro dospělé. O kousek dál jsem už mi bylo jasné, že to tak jednoduché nebude. Děj mě příjemně strhl, sem tam jsem v napětí mrkl na konec kapitoly, i když to většinou nedělám a říkám si aha, takže tak to bude... a ono to bylo nakonec všechno jinak :D Autor si se mnou pohrával jako kočka s myší a to je dobře, mám to rád a užíval jsem si. Z pohledu filozofické stránky je kniha propracovaná do detailu, je krásně vidět jak jedna krátká událost dokáže změnit, řekl bych až převrátit naruby všechny morální a hodnotové žebříčky. Spravedlnost, lidský život, síla vůle a boje o přežití to je to oč tu běží. Demokratický komunismus, proč ne. No, nechám toho, kdo přečte pochopí a tuto knihu by si mělo přečíst opravdu hodně lidí.

49 10.11.2017

Pocházím z kraje, kde se v 50. létech zbudovala přehrada a zatopila obce, následně o facku dál proti proudu v 80. létech další přehrada, ta zatopila ještě víc obcí, takže mi je téma celkem blízké ač jsme nebyli těmito událostmi zasaženi. A abych nezapomněl, další přehrada je v územním plánu asi už 30. let.
Ale ke knize, pan Hájíček naprosto geniálně vystavěl příběh, který vás musí chytit za srdce. Prolínání časových rovin jen umocňuje zážitek z knihy. Celé téma vysidlování je silné a pokud se přidají i rodinné tragedie, má to pak ty správné grády.
Za sebe mohu říct, že jaderná energie byla v té době velmi vizionářská, protože dnes byhcom bez ní byli v háji. A to říkám s vědomím člověka, který ve svých 12. letech zažil Černobyl a poslouchal o něm na Hlasu Ameriky a Svoboné Evropě. Na druhou stranu sliby státu o dostupné elektřině za pár haléřů nebudu raději komentovat. Musím uznat, že autor byl v knize objektivní a bylo vidět i odklon Hany a Toušla od posledních demonstrací, ketrým šlo už o něco jiného než o zachování bydlení.
Román Rybí krev mě velmi zaujal a myslím, že na něj budu ještě dlouho myslet.
Pana Hajíčka řadím ke špičce našich romanopisců.
Je čas na Dešťovou hůl...

48 24.12.2018

Můžu se jen opakovat a řict, co už bylo řečeno. Kniha, potažmo překlad Je nádhera, koncert, jemně vybroušený diamant. Než jsem přečetl, nevěřil jsem, že lze anglické slovní hříčky a přebrety převést na češtinu. Díky naší slovní zásobě to ovšem lze a dokonce bez ztráty květinky. Chechtal a to doslova chechtal jsem se od začátku do konce. Obdivuji pámpresora zamiloval jsem si pana Kaplana i když, vyučovat bych ho nechtěl a i ostatní persóny ve mně zanechaly hluboké zážitky.
Knihu můžu jen doporučit!

48 10.12.2017

Teda, jako velmi vlažný "scifista" musím smeknout a hluboce se poklonit. Autor na pozadí reálných událostí, jak světových tak Čínský, vystavěl nádhernou fikci. Virtuální realita a hra jako seznámení se s jinými světy je geniální, plány na zdevastování vědeckých výzkumů, také neotřelá myšlenka. Pravda, že člověk musí mít alespoň elementární znalosti fyziky a fungování vesmíru vůbec, ale není to zase až tak zásadní jak by se na první pohled mohlo zdát. Každopádně z prvního dílu jsem opravdu nadšený a letím na další, Temný les už čeká...

46 16.01.2020

Děsivě autentické výpovědi. Forma monologu působí velmi sugestivně. Za chviličku si připadáte, že sedíte za stolem s těmi lidmi a posloucháte vyprávění o jejich životech a hrůze, kterou prožili. Jedním slovem, děs, tuto dobu jsem zažil jako pubescent, a na ten květnový palívý déšť nikdy nezapomenu. Odporná a děsivá byla propaganda a lži. Kolik lidských životů se mohlo zachránit....
Video pro obrázek této doby a hlavně propagandy u nás:
https://youtu.be/R6s7NQLfgPg

46 22.05.2019

Kratičké ale poutavé čtení. Země - člověk - největší škůdce vesmíru. Povídky, které na sebe velmi volně navazují a popisují co kdyby..., co až... líbí se mi, jak autor popisuje kolonizaci planety. Lidi jako kobylky udolají planetu a původní obyvatele - celkem zřejmá paralela s osidlováním Ameriky. Střet kultur, jen my a naše, a oni ... nic. Velmi sugestivní. A přečtěte si to, obzvláště v dnešní době, kdy se chystají první rakety...

43 12.09.2019