dominika8192 komentáře u knih

Nebylo to špatné. Někdy si člověk musí odpočinout od všelijakých těch Kingů a Morrisových a sáhnout po romantické oddechovce. Toto byla navíc solidně zpracovaná romantická oddechovka. Jasně, pár klišé momentů se tam našlo, ale to už souvisí s mým cynickým vnímáním světa, pro které je těžké přijmout, že se k sobě lidi fakt chovají takhle hezky a podporují se navzájem.

1 08.09.2021

Povedená sbírka povídek, nad nimiž se čtenář musí zamyslet. Začátek se rozjíždí pozvolněji, ale zhruba od třetí povídky to nabralo neuvěřitelný spád. Poslední povídka je samozřejmě nejlepší záležitost, ale já musím speciálně vyzdvihnout Acheron - u té jsem si na konci i zabrečela. Něco tak originálního jsem dlouho nečetla. :-)
Dávám 5 hvězdiček a doporučuji k přečtení každému, dokonce i někomu, kdo nevyznává sci-fi.

4 27.08.2021

Snažila jsem se. Bůh ví, že ano. Ale nezvítězila jsem. Bojovala jsem celých 268 stran, vyhradila si k četbě 14 dní (a to většinu knih, i tlustých, přečtu v intervalu 3 až 5 dnů), každý den jsem poctivě přečetla co nejvíc textu. Ale nešlo to. Omlouvám se úchvatnému autorovi Jaume Cabrému, který bezpochyby stvořil epos. Takový masterpiece zvládají jedině Katalánci, mají tu imaginaci v sobě. Ale těsně před stranou 270 mě opustila jakékoli motivace číst dál. Nezajímalo mě, jak to s Áadriou dopadne, netoužila jsem se prokousat až ke konci. Zavřela jsem knihu s pocitem prázdnoty. A to se mi u krásných knih nestává často. Bezpochyby majstrštyk, ale ne pro mě.

1 17.08.2021

Kvalit Ranhojiče to nedosahuje, ale to se nepovede žádné knize. Ani sám velký génius nepřekročí svůj vlastní stín a nenapíše nic podobně skvostného. V záři Ranhojiče se Lékařka jeví jako průměrná kniha, nemastná a neslaná, ale zdání klame. Je působivá, jemná a laskavá a ačkoli řeší vážná témata, servíruje je čtenáři něžně a nenásilně. Ne, nebudu se inspirovat poslední větou anotace, v níž se praví, že se ke knize čtenář rád vrátí. Přečetla jsem ji jednou a stačilo. Ale promrhaný čas to nebyl.

5 03.08.2021

Zusak je jeden z mála autorů, který dokáže úchvatně psát absolutně o ničem. :-) Zápletka je opravdu jednoduchá, ale styl vyprávění je tak imaginativní a snový, že je radost to číst.

2 30.07.2021

Kniha Petry Štarkové se mi moc líbila. Je napsaná stylem, který mi trošíčku připomíná Brůhovou, tj. svěží a úderné věty a žádná zbytečná omáčka kolem. První povídka mě navnadila, autorka si s ní vyhrála a dodala jí šmrnc. Dále mi utkvěla povídka Odkaz zpovědníka z Loudunu, která byla sice delší, zato ale dramatičtější a hodně akční. Třináctý měsíc mi vyloudil úsměv na tváři, zatímco u Řádu popsaného stolu už jsem se řehtala nahlas. Některé narážky a slovní obraty byly geniální. :-) Sláva českým autorům, mají na to.

4 27.07.2021

Milá jednohubka z pera mistra hororů. Kupodivu oddechová, příjemná a místy rozkošná (zejména dialogy mezi Stephanií a dvěma staříky). Zhltnuto za jeden večer, vykouzlilo úsměv na tváři.

3 27.07.2021

To jak dlouho jsem musela čekat na první šu.ačku?! Zatím nejslabší díl série, ta hrdinova posedlost zkrachovalým manželstvím mi po chvíli lezla krkem.

2 12.07.2021

(SPOILER) No, byla to taková nenáročná oddechovka, v níž nebylo ani zbla děsivého. Spíš takový nepovedený duchařský románek pro 7leté děti, ale ani ty by se toho nelekly. Spousta klišé s obrovským domem, kterým v noci procházejí duchové, rádoby milou hostitelkou, která celou dobu kontroluje, zda jí někdo nebude odmlouvat a jakékoli podezřelé skutečnosti svede na "vrzající potrubí", "staré parkety", "děravou střechu, kterou profukuje", případně na "nevyspalost děcek, kterým se určitě něco zdálo". Konec předvídatelný a lehce nezvládnutý. Už Tajemství sídla Craven Manor bylo na pováženou, tohle bylo spíš úsměvné. Hvězdy dávám za nenáročnou zábavu.

2 10.07.2021

Plný počet tomu nedám, protože začátek byl nepřehledný. Pár stran jsem netušila, kdo vypráví, což by se vzhledem k tomu, že je to v anotaci přímo napsáno, stát nemělo. Po ujasnění postav to ale byla dojímavá a hlubokomyslná jízda. Chytí za srdce - inu, soucitní Němci za 2. války. To hned tak neuvidíte, saukerl!!

4 10.07.2021

O Jojo Moyesové jsem slyšela, knihu Než jsem tě poznala jsem nečetla, a tak jsem neměla vůbec žádná očekávání. A musím říct, že jsem příjemně překvapená. Není to sice žádný extrémní masterpiece, ale na to si u těchto příběhů stejně nehrajeme. Mělo to sympatický romantický podtext, děti se chovaly překvapivě vzorně a ne jako spratci, Jess byla hezky ztřeštěná a Martymu bych rozmlátila hlavu krumpáčem za to, co bývalé rodině provedl. Ale mělo to happy-end. A při těch ve mně, cynikovi, něco roztává.

3 01.07.2021

Moc hezké pokračování Dopisů ztraceným. Zatímco v prvním díle mi Revova postava připadala "do počtu", tady ji autorka krásně rozvinula a já hltala každé slovo. Emmy mi bylo líto, zejména u snídaně s fotrem, co celou dobu vejral do mobilu, a pak jí přes výlohu ukázal zvednutý palec. V tu chvíli bych ho asi rozmlátila basebalkou. Rev byl stejně jako Declan krásně tajemný, inteligentní a sexy rebelský, zatímco děvčata - Juliet a Emma - jejich říznost zjemňovaly půvabně dívčím přístupem. Určitě jsem to nečetla naposledy.

4 28.06.2021

(SPOILER) Dámy a pánové, tohle byl hnus. Tím nemyslím knihu jako takovou, ta byla skvěle napsaná (tím rozuměj depresivní, skličující a znepokojivá), ale to poselství. Po celou dobu četby mnou probublával bezmocný vztek a chtěla jsem té svini, kterou z pro mě nepochopitelných důvodů titulují slovem "mamka", nakopat prdel a shodit ji z mostu dolů, aby ji tam rozjezdily kamiony. Fotr zbabělec, matka obsesivně zatížená na pořádek a donekonečna upřednostňující starší dceru před tou mladší. A ta (Bára) bezelstně se pokoušející vše urovnat, "napravit se" (ačkoli nic z toho, za co dostala seřvák nebo výprask, nebyla její vina), ukazující naivní radost pokaždé, když ji učitelé za něco pochválili, protože doma na ni buď srali, nebo ji rovnali do latě. Typická rodinka, co na první pohled působí "idylicky" a těžce normálně, ale v podstatě je prohnilá, ztrouchnivělá a rozpadlá. Rodiče se nenávidí, matka trpí představou, že všechno dělá sama a ostatní by se před ní měli klanět, ve skutečnosti dělá hovno, akorát všechny úkoluje a řve. Fotr má svý starý plný zuby (N.E.D.I.V.Í.M.S.E.!), radši je venku než doma a v návalu vzteku a nenávisti, které cítí k manželce, mlátí nevinnou dceru. Starší Kačena byla taky na pěst, ta by si ten vejprask zasloužila doopravdy. Chudák Bára. Ten konec to zabil úplně - člověk by fakt zabrečel nad tím, v čem některé ty nebohé děti vyrůstají.

21 24.06.2021

(SPOILER) Neměla jsem absolutně žádná očekávání. Jediné, co mi utkvělo v paměti, byl obrovský dosah tohoto titulu, spousta kladných referencí a doporučení od příbuzných a známých. Do rukou se mi ale dostala až nyní a musím říct, že nejsem vůbec zklamaná. Někteří si stěžovali na podivný styl psaní (forma SMS zpráv, žádná uvozená přímá řeč), mně ale vyhovoval. I ty extrémně zkrácené věty, které ženou příběh kupředu mílovými kroky. Vývoj tří hlavních protagonistů mě velice znepokojoval - Zuzana byla hýčkaná a milována všemi okolo, nakonec ji semlely dějiny a po návratu z Osvětimi zůstala jen stínem té zdravé, čilé a silné dívky. Jan byl celou dobu takový odtažitý a introvertní, během války zdrhnul do Ameriky, která pro něj nebyla takovým rájem, jak si představoval. Nejodpornější byl Hanuš, po předcích Němec, očividně velmi nevyrovnaný a nejistý sám sebou - což u něho vedlo k násilnické povaze, která ho nutila týrat obě ženy jeho života, Kateřinu i Zuzanu. Nevím, na co Zuzana celou dobu čekala, já bych toho blbečka sejmula hned třetí den po svatbě. Konec byl na můj vkus sfouknutý moc rychle, chtěla jsem se dozvědět, jestli si Zuzana s Janem napíšou aspoň dopis. Jinak nemůžu nic vytknout.

6 24.06.2021

Hele, měla bych tyhle braky šmahem odsoudit a odplivnout si nad naivitou příběhu, ale proto tu nejsme, že. A já bych se ke kritice ani neuchýlila, protože prostě nemůžu. Je to skvělé, čte se to jedním dechem, je to eroticky nabité, má to happy-end a je to i vtipné. Ta malá nezbedná holčička ve mně prostě plesá a dává plný počet hvězd.

10 14.06.2021

Mornštajnovou respektuji, zejména tedy po přečtení Hany, což je podle mého názoru jedna z nejlepších knih milénia. Slepá mapa...inu, není to špatné, ale častokrát jsem se během čtení nudila. Příběh měl být vyhrocený a tragický, ale byl spíše rozvleklý a akce tam taky moc nebylo. Suma sumárum - tohle je autorčin průměr, opravdu dobrých bylo posledních 10 stran a já jakožto čtenářka děj knihy brzy zapomenu.

6 11.06.2021

(SPOILER) Jo, tak tohle můžu! Milostné příběhy na pozadí historických tragédií jsou klišé jako prase, ale s touto jistotou k nim každý přistupuje. Tady nejde o to, přijít s nějakým originálním námětem, co se vymkne očekávanému, ale to očekávané dobře sepsat. A to se Greyové povedlo bravurně. Líbilo se mi prolínání minulosti se současností, a když jsem zjistila, že milostný příběh nebude jeden, ale dva, potěšilo mě to. Přiznávám, jsem cynik, kterého i Sofiina volba nechává klidným, nicméně tady - čtu o "bezhlavé zamilovanosti" a něco ve mně taje, přátelé. Jestli je to reálné? Hm, ne, asi ne - možná tedy ta láska za časů války, ta asi bývala žhavá a pohlcující a dokážu si představit, že dva mladí lidé, jejichž budoucnost byla násilně rozervána přiteplalým buzna vikářem, na sebe až do smrti nezapomenou a jejich láska přestojí celá desetiletí, ale aby se něco podobného odehrálo v roce 2011? Ehm, ne, to si úplně neumím představit. A to, že ztroskotaná, chudá dívka narazí na krásného, sexy chlapíka, co je jen tak náhodou členem (skoro) aristokratické rodiny? Tohle by zavánělo hodně blbou červenou knihovnou, a o tom přemýšlet nechci, protože by mi to zkazilo dojem z jinak skvělé knihy! Ne, nemůžu si poručit a těch 5 hvězd tomu prostě dám.

5 05.06.2021

(SPOILER) Tohle vůbec nebylo špatné. Nejvíc mě chytil poslední příběh, tam hezky pronikal cynismus, který je mi tolik známý. Na Dvořákové Vrány slyším jen samou chválu, bohužel se mi kniha zatím nedostala do rukou, tak jsem se protentokrát "spokojila" se Sítěmi. A neodradilo mě to od čtení dalších autorčiných děl. Jen ten námět ponižovaných žen, co se jen tak nechají tahat za fusekli, mě už pak štval. Hlavně náboženský fanatik z druhého příběhu, Standa, mě sral tolik, že bych ho snad rozmlátila basebalovou pálkou na maděru. To tak, dělat si s ním po těch scénách ještě tři další děti!! Ještěže pak odfičel a dal Karolíně pokoj, kretén. Howgh.

6 31.05.2021

(SPOILER) Tohle prostě nejde nezbožňovat. Ta hra se slovy, ta schopnost proniknout do myšlenek! V tomhle je King prostě King, nedá se nic dělat. Annie mě srala v prvních vteřinách, kdy svým smrdutým dechem dávala Paulovi první pomoc. A od té chvíle mě srala čím dál víc. Těsně ke konci byl jeden její monolog, který doslova prorazil mou cynickou skořepinu a zasáhl mě hrotem přímo do citlivých partií v hrudníku - "Krysy vám nic neudělaj. Možná zjistí, že jste taky krysa. A adoptujou si vás." Tahle poznámka mi způsobila nepříjemné brnění, opravdu nepříjemné. King to jako obyčejně zatloukl a rozmlátil na maděru. Nic víc není.

10 29.05.2021

Ze začátku mě to fakt hodně bavilo, ale zhruba od půlky jsem začala přeskakovat pasáže. Ty filozofické úvahy mě prostě znudily, akce téměř žádná. Já prostě na ten antiutopický svět nejsem a nebaví mě o něm číst. Ale když už je ten seriál, řekla jsem si, musí to asi mít něco do sebe. Jako jo, námět hodně dobrý, leč celkem nevyužitý.

3 23.05.2021