Dinosaur komentáře u knih

(10/10, přidávám do Doporučených)
Co dodat, ostuda, že jsem se k tak krátké knize dostával tak dlouho. Podobně mrazivé čtení jako 1984, tentokrát o tom, jak taková totalita může (pomalu a nenápadně) vzniknout.
Každopádně kreslená verze filmu mi v dětství způsobila menší trauma, protože jsem si myslel, že když v televizi dávají něco kresleného se zvířátky, tak to bude jistě nějaká pohádka. Jako dítě jsem to samozřejmě nechápal a obzvlášť po scéně s Boxerem jsem byl dost otřesen i když to jsem byl vlastně při čtení i teď.

18 08.02.2024

(SPOILER) (9/10, ale přidávám do Doporučených) "Čím víc inteligentní budeš, Charlie, tím víc problémů budeš mít." Pokud je člověk intelektuálně podprůměrný, je možná ostatním pro smích, ale nemusí si to uvědomovat a může tak být i svým způsobem šťastný. Příliš inteligentní člověk si zas s ostatními nebude rozumět, což vyústí v osamělost a další nelichotivé pocity. A náš hlavní hrdina pozná oba tyto světy.

Před románem jsem ještě projel původní povídku, která už je sama o sobě poměrně úderná a člověk na ni jen tak nezapomene. Rozšířit ji do románové podoby považuji za vcelku dobrý nápad, člověk s Charliem více sžije, ale tím pádem je i to čtení těžší, zvlášť, když už víte, co se bude dít. Vlastně jsem se přistihl, že se čtení vyhýbám, nesoustředím se, odkládám knihu a koukám do telefonu, jen abych oddálil ten moment, kdy vše začne jít z kopce. Tahle část bohužel už není takové sci-fi, ale něco, co může ve stáří plíživě překvapit každého a o to děsivější to je. Přišlo mi to jako umírání, jen v tom smyslu, že tu neodchází přimo fyzické tělo, ale vzpomínky, vědomosti a tím v podstatě i osobnost - takže to svým způsobem smrt je. Být v takové situaci, asi bych měl chuť to skončit úplně a bojím se, že přede mnou jednou takové rozhodování třeba i skutečně bude. Proto mě z knihy mrazí a mám po dočtení vyloženě nepříjemný pocit. I tak ale knihu doporučuji přečíst.

11 06.02.2024

(SPOILER) (85%) Tak, konečně se mi snad podaří doplnit tenhle čtecí rest, a to, přečíst si sérii hezky za sebou najednou. Musím říct, že jako dospělému mi některé věci už přijdou trochu přitažené za vlasy, třeba ten školní trest v Zapovězeném lese - vždyť jim bylo 11, bože! A famfrpál je taky vskutku nebezpečná hra :D Takže se jeden skoro diví, že se rodičům na konci školního roku děcka vrátí celá :D
A ač by se teď mohlo zdát, že pro mě kouzlo knihy vyprchalo a dělám si z ní jen srandu, není tomu tak. Beru, že je kniha pro mladší čtenáře (a jako mladší jsem byl nadšený a tímhle stylem vůbec nepřemýšlel) a tyhle věci musím brát s rezervou. Děj je zajímavý, napínavý a především je tu úžasný kouzelnický svět, díky kterému jsem teď opět naštvaný, že mi nikdy nedorazil dopis z Bradavic. Takže, vzhůru na Tajemnou komnatu!

11 08.01.2024

(9.5/10) »Nesmím se bát. Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne. A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel. Tam, kam strach odešel, nic nezůstane. Zůstanu pouze já.«
Tak jsem se konečně dostal ke slavné Duně, u které přiznávám, že se mi doma válela dost dlouho a nakoplo mě až oznámení vydání druhého filmu, protože na to všichni pěli ódy a já se na to nechtěl kouknout dřív, než se prokoušu knihou. Ta nás po chvíli zavede na nehostinný svět Arrakis, který se člověku dostane pod kůži. Člověk se pak cítí až nepatřičně, když si napouští vanu plnou vody :D Nejde úplně o klasickou sci-fi, vidím tu i dost fantasy prvků, což ale není na škodu - je to zase trochu něco jiného a jde tu především o intriky a boj o moc. Nová filmová adaptace mi pak celkem sedne, i když se nevyhýbá škrtům a změnám a samozřejmě neobsahuje myšlenky postav, kterých je kniha doslova plná. Každopádně po filmu Duna z roku 1984, kde mi extrémně vadí totálně obskurní ztvárnění Harkonnenů a nesmyslný závěr, je to poměrně osvěžující. Kniha je ale kniha a všem, komu se film líbil, bych okamžitě doporučil skočit po knize a užít si tenhle svět hezky do hloubky.

10 09.04.2024

(SPOILER) (9/10) Když odhlédnu od toho, že mi přijde trochu za vlasy přitažené, že nějaký pohár řekne, že se musíte účastnit turnaje a basta (i když bylo zcela jasné, že to někdo musel zmanipulovat), tak jde o další skvělý a promyšlený díl. Ale vážně - co by se stalo, kdyby se Harry odmítl zúčastnit, nebo si to někdo ze šampiónů na poslední chvíli rozmyslel? To by mě zajímalo :) Rozuzlení ohledně rodiny Skrkových bylo velice zajímavé a závěr jasně dává najevo, že tady nám končí legrace a jde do tuhého.

8 13.01.2024

(9/10, tentokrát už zaoukrouhluji na 5*) Dursleyovi jsou vážně psychopati, po tomto díle jsem vážně přesvědčen, že v sirotčinci by Harrymu bylo líp. Naštěstí má však dobré přátele a druhé bradavické dobrodružství tak může začít. Druhý díl je podle mě napínavější, propracovanější a o něco temnější než předchozí, takže začínám propadat HP mánii, jak kdyby mi zas bylo 11 :D

7 10.01.2024

VÁLKA JE MÍR
NEVĚDOMOST JE SÍLA
SVOBODA JE OTROCTVÍ

(10/10, přidávám do doporučených)

Kniha z roku 1949 a přesto je velice aktuální i dnes. Až to téměř děsí.

"Bylo však také jasné, že všestranný růst bohatství hrozí zničit – a v jistém smyslu opravdu zničil – hierarchickou společnost. Ve světě, v němž by měl každý člověk krátkou pracovní dobu, dosyta se najedl, žil v domě s koupelnou a ledničkou, vlastnil auto nebo dokonce letadlo, by nejzřejmější a snad nepodstatnější forma nerovnosti už dávno vymizela. Kdyby se bohatství stalo všeobecným, neodlišovalo by jednoho člověka od druhého. Bylo bezpochyby možné představit si společnost, v níž by bohatství, ve smyslu osobního vlastnictví a přepychu, bylo rovnoměrně rozděleno, zatímco moc by zůstala v rukou malé privilegované kasty. Ale v praxi by taková společnost nezůstala nadlouho stabilní. Kdyby totiž volného času využívali všichni stejně, pak by se velká masa lidí, normálně otupených bídou, stala gramotnou a naučila by se myslet vlastní hlavou; a jakmile by lidé jednou dospěli až sem, uvědomili by si dříve nebo později, že privilegovaná menšina neplní žádnou funkci, a svrhli by ji. Domyšleno do důsledků, hiearchická společnost může existovat jedině na základě bídy a nevědomosti."

Samozřejmě, že žijeme v úplně jiných podmínkách, než jaké jsou v této knize, ale i tak vidím tak trochu paralelu s životem u nás, i když ne v takovém extrému. Věčně se u nás nadává na politiku, na nízké platy a životní úroveň a nikdo s tím nic nedělá. Těžko říct, zda to je leností, zbabělostí nebo právě tou otupělostí z toho, že pro některé neexistuje nic jiného než bída, práce a život a od výplaty k výplatě.

"Jak měl člověk rozeznat, co z toho byla lež? Možná že průměrná lidská bytost skutečně žije líp dnes než před Revolucí. Jediným důkazem opaku byl němý nesouhlas, který člověk cítil v kostech, podvědomý pocit, že životní podmínky jsou nesnesitelné a že kdysi musely být jiné. Napadlo ho, že skutečným charakteristickým rysem moderního života není jeho krutost a nejistota, ale prostě nuzota, ošumělost, lhostejnost. Když se člověk rozhlédl kolem sebe, život nejenže se nepodobá lžím, které se řinou z obrazovek, ale ani ideálům, které se Strana snažila uskutečnit. Velká část života, dokonce života člena Strany, byla neutrální a nepolitická, byla to dřina v otravných zaměstnáních, bitva o místo v podzemní dráze, zašívání děravých ponožek, žebrání o tabletku sacharínu, šetření špačka od cigarety."

A víceméně tohle je přesně to, o čem mluvím. Ovšem zároveň kniha zachází i tak daleko, že si člověk uvědomí, že je za život u nás vlastně rád. Je děsivé si představit žít ve světě, kde vás kamery sledují na každém kroku, včetně vašeho domu, kde máte nastrčenou obrazovku, kterou nelze nikdy vypnout, jen ztlumit a kde se nedá dopátrat pravdy, protože pravdu má jen Strana. A to i v případě, že ji nemá, protože když minulost neodpovídá tomu, co zrovna potřebuje, jednoduše ji změní.

"Jestliže Strana dokázala vnořit ruku do minulosti a prohlásit o té či oné události, že se nikdy nestala – není to mnohem hrozivější než pouhé mučení anebo smrt?"

"Nakonec Strana prohlásí, že dvě a dvě je pět a člověk tomu uvěří."

Příliš neuznávám něco, jako "povinnou četbu", ale tahle kniha tam zkrátka právem patří. Ač to není zrovna veselé čtení, řekl bych, že tak trochu slouží i jako varování, protože to třeba není tak dávno, co jsem se děsil schválení různých dohod (SOPA, PIPA, ACTA) proti "pirátství" znamenající omezení svobody internetu a povolení všelijakého šmírování pod záminkou porušování autorských práv. Je jen dobře, že to vzbudilo opravdu velkou vlnu nevole, protože jsem zažil i takové lidi, co nad tím mávli rukou a řekli, že "něco takového přeci neprojde". Neprošlo, ale jen díky silnému odporu. Kdyby nad tím takhle mávli rukou všichni, snadno by se mohlo stát (teď to možná trochu přeženu, ale kdo ví), že by nám pomalu mohli ze svobody ukrajovat kousek po kousku tak, až bychom skončili stejně, jako v této knize.

"Svoboda znamená svobodně prohlásit, že dvě a dvě jsou čtyři."

7 02.08.2016

(10/10) Právem klasika. Co by se stalo, kdyby svět, jak ho známe, přestal ze dne na den existovat? Přitom k tomu stačí relativně málo a aby situace byla ještě zoufalejší, k likvidaci toho, co z lidstva ještě zbylo začnou přispívat podivné chodící rostliny...
Je celkem zřejmé, odkud čerpá inspiraci třeba film 28 dní poté nebo komiks Walking dead, kde Trifidy nahrazují zombíci, ale právě ten neotřelý nápad s rostlinami se mi líbí nejvíc. K tomu kniha slouží i jako jakési varování, aby si lidstvo tolik nezahrávalo, ať už s přírodou, nebo třeba se zbrojením.

7 16.01.2016

(8/10) Sbírka povídek, která se většinou motá okolo problematiky tří zákonů, protože i s nimi (nebo právě díky nim či jejich drobné úpravě) občas vznikne problém, který je třeba řešit. Můj komentář sice nevyzrazuje zápletky jednotlivých povídek, ale úplně bezspoileroidní taky není, takže pokud jste knihu nečetli a patříte mezi ty, co před čtením rádi vědí co nejméně, tak ho vynechte.

Na začátku knihy Susan zmíní, že reportér, který s ní dělá rozhovor, už nezažil svět bez robotů a mě tak napadla paralela s naším světem - protože ač nemáme roboty, dostali jsme zase jiný vynález, který podstatně změnil svět a bez kterého si už mladší generace (tedy, pravděpodobně i ta "odrostlejší", která ty dřevní doby ještě zažila, ale vracet by se do nich rozhodně nechtěla) nedovede život představit. Ano, jde o internet :) A zatímco k nám postupně od devadesátých let pomalu pronikal internet, do světa Asimova zase pronikali roboti.

Myšlenka robotických společníků se mi vždycky líbila (což má na svědomí asi právě Asimov a jeho postava Daneela z Ocelových jeskyní a spol., které se ke mě dostaly ještě někdy v pubertě), ale ty Asimovy vize celkově mě občas vážně celkem děsí. Jak jsem psal už u zmíněných Ocelových jeskyní, tak se mi tam vůbec nelíbil život, jaký se vedl na Zemi. A taky ty protirobotické nálady, které jsou tedy logicky i zde. Co já bych jen za humanoidního robota dal! (Nemůžu si pomoct, ale v tomhle jsem optimista, který si představuje, že by takový robot mohl být skvělý a zajímavý kamarád a na nějaké katastrofické scénáře typu R.U.R. absolutně nemyslí) A právě nakonec i Asimov (a nebo tedy v knize Susan) je toho názoru, že se roboti skutečně cítí lidem nadřazení a vládu nad nimi nepřevezmou právě jen díky třem zákonům. To by z nich ale v podstatě dělalo myslící, v podstatě "živé" bytosti, které by vždy byly podřízené lidem, ať už by byl robot sebelepší a ten rozhodující člověk sebehorší. Když je tam pak tedy vyloženě doslova řečeno, že se robot "krčil strachy", tak mi ho bylo jednoduše líto. Pokud by roboti skutečně mohli prožívat něco podobného jako emoce a mít třeba i nějaké vlastní "zájmy", nemohla by pak existence zákonů vůči robotům být až krutá? Jenže jak potom zabránit případné vzpouře? Měla by vůbec takováto nová forma "života" mít stejná práva jako jejich stvořitelé? Dostane se někdy věda tak daleko, že tyto otázky bude jednou skutečně řešit? Kdo ví...

7 04.01.2016

(SPOILER) (8,5/10) Tak jsem to konečně zvládl znovu přečíst! Kniha je jiná už v tom, že se tentokrát nevydáme do Bradavic, ale hledat zbývající viteály a to ještě s minimem informací a pocitem, že je tento úkol nad lidské síly. Ani se nedivím Harryho frustraci a pocitu, že ho Brumbál postavil před nemožný úkol, zvlášť, když se o Brumbálovi dovídáme i ne úplně kladné věci (i když jsem samozřejmě nečekal, že se vše odehrálo přesně tak, jak píše Holoubková - což se samozřejmě potvrdilo). Nakonec ale do sebe vše zapadne a spousta věcí se vysvětlí, i když to chtělo notnou dávku štěstí, aby celý plán vyšel. Bohužel i zde se musíme rozloučit s některými postavami a ač jsem možná měkota, možná bych i uvítal naivnější a víc dětský příběh jen proto, aby té smrti nebylo tolik. Jako dítě jsem tuhle sérii úplně miloval, dokud jsem nedostal "facku" v podobě likvidace mého oblíbence v pátém díle a od té doby to pro mě už nikdy nebylo úplně ono. Takže první čtyři díly budu mít vždycky raději. Ač jsem tu předtím neporovnával knihy s filmy, zde udělám výjimku a shrnu to tak, že už tak ve třetím filmu chybí docela zásadní informace a pak už mi filmy přijdou spíše jako trailer na knihu. Poslední dvojdíl je na tom možná o něco lépe, ale stejně se do něj nevešlo vše a tak nějak přemýšlím, zda to nečtenářům celé vůbec dává smysl. Pokud ano, stejně přišli o spoustu detailů, informací a oproti čtenářům to jsou úplní mudlové :)

6 01.02.2024

(8/10) Asi dobře, že tato série tak nějak akorát stárla se mnou, protože tohle mi už nepřijde jako četba pro úplně nejmenší. Tak třeba u scén s Umbridgeovou jsem měl dojem, jak když jsem místo Harryho Pottera z knihovny omylem vytáhl 1984 a ministerstvo kouzel vesele šíří dezinformace a ty, co mluví pravdu, označuje za lháře. V dospělosti mě takové čtení mrazí možná více, jak v těch patnácti, nebo kolik mi tenkrát bylo. I tak je to ale velice dobrá kniha, která ukazuje, že Harry rozhodně není neomylný a to horší hodnocení je čistě můj vrtoch za to, že se tu ke konci knihy stane něco, s čím se prostě odmítám vyrovnat. Bohužel až tak, že od tohohle dílu můj vztah k sérii prostě krapet ochladl a nikdy se už nedostal tam, kde byl dřív. Takže ten, co z dané události nemá doživotní trauma, si může jednu hvězdičku přičíst....

6 24.01.2024

(SPOILER) (10/10!) Prostě nejlepší díl. Dozvídáme se hodně zajímavých věcí, post učitele obrany proti černé magii konečně získává kvalifikovaná osoba a ten plot twist na konci nemá chybu. Tichošlápek a Křivonožka jsou prostě nejlepší :)

Jinak nechápu relativní oblíbenost Snapea, za kterou nejspíše stojí filmy a charismatický Alan Rickman. Doteď se spíše choval jako pitomec, co šikanuje všechny, kdo nepatří do jeho koleje a třeba Nevilla je mi upřímně líto. Jeho záskok za Lupina byl taky alarmující a být ředitel Bradavic, tak ho asi rovnou vyhodím.

6 10.01.2024

(10/10) Ani nevím, jestli se dá nějak pořádně hodnotit životopis, ale vzhledem k tomu, že tento si dal za cíl vykreslit Jobse realisticky, bez toho aniž by na něj autor jen pěl ódy nebo ho hanil, bych řekl, že se to povedlo. Od Applu sice nic nemám a ani nevím, jestli někdy mít budu, ale Steve mi vždy přišel jako zajímavá osobnost a tohle mi přijde jako dobrá volba dovědět se něco víc. Je třeba zajímavé, že za prvním Applem stál inteligentní, ale nesmělý Wozniak, který by ho ale sám díky své povaze nikdy tak dobře neprosadil a tak se poměrně zajímavě doplňoval s podivínským, ale cílevědomým Jobsem.

Zajímavá byla třeba Jobsova posedlost různými (pro normálního člověka šílenými) dietami, zájem o budhismus a drogy jako LSD. Oceňuji jeho posedlost designem, přičemž zacházel do takových mezí, že chtěl mít "v lajně" i součástky uvnitř, které zákazník stejně neměl nikdy vidět. Toužil mít pod kontrolou vše, od hardwaru po software, což sice vedlo k tomu, že na trhu převládl Microsoft, ale i tak mi tento přístup přijde zajímavý. O to zajímavější je, že do této knihy zasahovat nechtěl, dokonce ji nechtěl ani číst. Takže se můžeme dočíst o tom, jak se mu povedlo vybudovat velkou firmu, aby z ní byl po čase díky svému chování vyhozen, jak začínal znovu, aby se po letech, kdy bez něj Apple upadal, mohl vrátit zpět, nebo jak svými požadavky a chováním lidi doháněl k šílenství, ale i špičkovým výkonům. Jako všichni měl své kladné i stinné stránky, ale je asi nadmíru jasné, že bez něj by Apple jistě nebyl tím, čím je dnes.

6 02.08.2016

(10/10) 451 stupňů Fahrenheita. Teplota, při které se vznítí papír.

Vlastně vůbec netuším, jak jsem se o téhle knize dověděl a vlastně ani proč jsem si ji chtěl přečíst, protože jsem víceméně vůbec netušil, o čem bude, ale jsem hrozně rád, že jsem se k ní dostal. Nevím proč jsem měl, dojem, že půjde o nějaký katastrofický román a... ono o něj vlastně jde. Jen tou katastrofou nejsou živelné ani jiné pohromy, ale lidstvo samo. Lidstvo, které žije a baví se bez toho, aby se obtěžovalo nad čímkoli přemýšlet a tak se z přemýšlení a všeho, co by k němu mohlo vést stane zločin.

Líbí se mi, jak je kniha napsaná a hlavně zpočátku má až jakousi "snovou" atmosféru nebo jak to říci. Nevím, zda to tak působilo jen na mě, ale měl jsem při jejím čtení pravdu zvláštní pocit. Ta kniha je zkrátka děsivá, ale zároveň krásná. A také se bojím, že i celkem aktuální...

6 27.02.2016

(10/10) Tohle je taková geniálně ujetá praštěnost, že si to snad nelze nezamilovat.

"Jedna z věcí, které Fordu Prefectovi připadaly na lidech nejnepochopitelnější, byl zvyk neustále opakovat naprosto očividná fakta, jako například to je ale krásně, ty jsi ale dlouhán, nebo jejej, vypadá to, že jsi spadl do desetimetrové studny, jsi v pořádku? Ford si nejprve vytvořil jistou teorii, která toto zvláštní chování vysvětlovala: kdyby lidé nechali zahálet mluvidla, nejspíš by jim ztuhla. Po několika měsících pozorování a přemýšlení nahradil tuto teorii jinou: kdyby lidé nechali zahálet mluvidla, uvedli by tím do chodu mozek. Po čase zavrhl i tuto teorii jako cynickou a zavádějící a rozhodl se, že má lidi vlastně docela rád."

6 01.07.2015

(SPOILER) (9/10) Tahle kniha se asi čte o něco lépe, než minulý díl, ale opět nám dáva jasně najevo, že to už není žádná pohádka, která vždy skončí zalitá sluncem. Dozvídáme se víc o minulosti Voldemorta a knihu odlehčuje snad jen řešení milostných vztahů, ze kterých se nám tu v jednu chvíli vyklube hotová telenovela.

5 24.01.2024

(SPOILER) (8/10) Rozhodně nic pro prudérní nebo útlocitné lidi. Mě kniha hned zpočátku velice chytla a říkal jsem si, že ji budu mít hned přečtenou, ale pak mi zatrnulo u incidentu s kočkama, přes to se prostě nedokážu úplně dostat a ač bych měl hodnotit knihu a ne činy, tak tohle je důvod, proč mám problém dát plné hodnocení. A k tomu ještě ty slepice a holubice... zajímavé, že ten nejznámější incident s netopýrem byl vlastně omyl. Takže ač jsem zas měl chuť knihu zahodit (což mám chuť i při smrti fiktivních koček), řekl jsem si, že to nevzdám, protože když pominu tohle, je to vážně čtivé a několikrát jsem se i zasmál. Co je k dobru, Ozzy to prostě popisuje tak, jak to bylo, nevykrucuje se z toho, nesnaží se své činy nějak trapně omlouvat a je to celkem jízda. Vlastně ani nechápu, jak tu nálož drog a chlastu po tak dlouhou dobu mohl přežít a jak to s ním Sharon vydržela, takže po této knize k té ženské cítím vážně obdiv.

4 20.03.2024

(8.5/10) Kniha nabízí tři pohledy na jednu a tu samou situaci, tudíž je nutné si zvyknout na výměny postav. Nejzvláštnější a nejzajímavější je prostřední část, která nás zavede na planetu para-lidí, kteří jsou ale od lidí dost odlišní. Sice mi chviličku trvalo, než jsem si na ne úplně lidské postavy zvykl, ale moc se mi líbila Dua, která se necítila jako ostatní a nelíbilo se jí, že by se měla chovat tak, jak ji k tomu "předurčuje" její "pohlaví" nebo jak jí "káže" většinová společnost. Když nad tím tak přemýšlím, tak mě to možná zaujalo více, než zápletka okolo Pumpy, i když ta taky byla dobrá - docela dobře si dokážu představit, jak by si lidstvo raději nepřipustilo možnost katastrofy jen kvůli tomu, aby se nemuselo vzdávat svého pohodlí.

4 03.03.2016

(10/10) Tohle je taková ta kniha, která je hrozná a skvělá zároveň. Hrozná proto, co se v ní děje,skvělá proto, že člověka nutí k zamyšlení - pokud se tedy dostane přes začátek plný násilí, ve kterém k tomu nemá prsty nikdo jiný než hlavní postava a vypravěč příběhu Alex.

Můj komentář obsahuje spoilery, takže pokud jste knihu nečetli, tak raději nepokračujte.

Alex si trest bezpochyby zasloužil, ale svým způsobem mi ho bylo i trochu líto. Navíc mi v knize nepřišel zkažený jen on, ale vlastně i celá společnost. Už jen třeba ta skutečnost, že si jako pokusného králíka vybrali jeho, protože byl po ruce, ale z jeho stejně "povedených" kamárádíčků se nakonec stali policajti, protože je při činu nikdo nechytil. Trest byl sice účinný, ale celá ta metoda mi je tak nějak proti srsti a pochybuji, že by skutečně mohla nějak prospěšně fungovat. Společnost by takového člověka stejně nikdy nepřijala (což se stalo i zde) a taková metoda "napravení" či trestu mi zkrátka přijde nepřirozená, zkrátka asi jako mechanický pomeranč :) A co mi přišlo ještě zvrácenější, byla ona následná Alexova "alergie" na hudbu. Možná by si za svoje činy zasloužil, ztratit něco, co měl rád, ale zničit někomu prožitek z umění mi přijde prostě naprosto nelidské. Zajímavé také bylo opětovné setkání se spisovatelem - ač by asi správný občan měl uvažovat tak, že odpykáním trestu je zločin "splacen", tak oběť se jen těžko zbavuje touhy po vlastní odplatě. Jediné, co mi přišlo zvláštní, byl konec, kde bylo naznačeno, že z toho všeho Alex jaksi "vyrostl". To by bylo pochopitelné, kdyby to byl jen nějaký přidrzlý puberťák, který dělá vylomeniny, krade, sem tam něco roztříská... ale jeho činy byly přece jen o něco závažnější. I tak ale knihu velice doporučuji.

4 27.02.2016

(10/10) Nedávno jsem knihu četl podruhé a díky tomu, že už jsem většinu za ta léta zapomněl mi opět přišla napínavá a vtáhla mě do děje ještě více, než jsem čekal. Reacher je sympaťák a další díl je proto jasná volba.

4 16.11.2015