Mechanický pomeranč
kniha od: Anthony Burgess
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1951/bmid_mechanicky-pomeranc-7cO-1951.jpg
4.3
2202
Mechanický pomeranč je jedna z nejlepších knih, které byly kdy napsány. Už před více než třiceti lety, kdy poprvé vyšla, se stala „klasikou“. A stejnojmenný film, který byl podle ní v režii Stanley Kubricka natočen, se zakrátko proměnil v „kultovní“. Příběh je situován do londýnské nepříliš vzdálené budoucnosti. Hlavní postava, Alex, je vůdcem čtyřčlenné skupiny teenagerů, která se dopouští nejrůznějších násilností. Avšak Alex je chycen a dostává se do vězení, kde jej čeká hrůzný trest a řada nezamýšlených důsledků… Burgessův Mechanický pomeranč naprosto porušuje obvyklou literární strukturu a stavbu. V knize dochází k několika naprosto neočekávaným zvratům a přečíst ji až do konce znamená nikdy na ni nezapomenout.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2002 , Volvox Globator
Originální název:
A Clockwork Orange , 1962
více info...
Komentáře (358)
Komentáře 358 Recenze 3
Psáno "týnštinou" a to mi zprvu dost nesedlo. Chtěla jsem to po pár stránkách vzdát. Naštěstí mě přemohla zvědavost a vytrvala jsem. Překvapivě mě to následně vtáhlo do děje, a na zvláštní styl jsem si nejen zvykla, ale dokonce mě to začalo bavit a šílenou mluvu si oblíbila. Originalita stylu psaní určitě podpořila celý Alexův divoký a extrémní příběh, který je nevšední a přiměl mě nad ním neustále přemýšlet a vyvolával otázky. Ve zkratce: Úžasné nadčasové dílo, které se dotýká otázky (ne)viny, (ne)dobra, morálky a moci.
I když to nebyla nijak dlouhá kniha, dala mi dost zabrat. Myšlenka knihy určitě nebyla myšlená špatně, pevně věřím, že jsem ji i pochopil. Nicméně ten jazyk, kterým kniha byla autorem psána, mi rozhodně blízký nebyl, spíš bych řekl, že byl na míle vzdálený tomu, k čemu jsem zvyklý. Zkrátka tahle četba nebyla zrovna můj šálek kávy/čaje. Jsem rád, že jsem knihu dočetl a mohu se pustit do, věřím, lepších knih.
Bratři moji, to budete lookovat! Na vlastní ajka budete číst úplně něco nevšedního! Já jsem to teda nečetl, ale hýroval jsem to na rozhlase Vltava, kde to bylo opravdu chorošně namluvené. Ne že by příběh byl nějakej složitej, spíš jednoduší, kdy jeden týpek s bandou svých frendíků hýří v uličkách města, popíjí tý s mlíkem, ulisně u toho sledují mladé čajíny, občas některou vykartáčují, to zas jo... Tolčokují ouldaný humaníky a smějou se, jak jim z nosu teče červena blaška. A chorošně s u toho baví! Ale na každého jednou dojde jak se říká. Taky jsem se s nimi nemohl ztotožnit, bratři moji. Ale ten jazyk, to jsem hýroval! Už jen kvůli tomu jazyku to stojí si za to pustit!Co teda jako bude, he?
P.S. Alex by jistě schválil ke čtení tohoto komentáře si pustit Beethovenovu 9. symfonii
Co to teda jako bylo, he? Ze začátku jsem si říkala, že to asi nedám, týnština je naprosto příšerný jazyk. Díky naprosto brilantní četbě Davida Novotného v audiopodobě jsem ale příběhem hladce prosvištěla. Vyvíjel se zajímavě, většinu času jsem si říkala, že má 4 hvězdy jisté a pokud bude mít i chorošnej závěr, dostane plný počet. No, doposlouchala jsem se zklamáním. Poslední kapitola působila jako dopsaná po letech, kdy se autor zhrozil napsaného a chtěl to nějak napravit a relativizovat. Takže, co jsem to vlastně četla?
"Vetřel se ti snad do duše nějakej ďábel?"
Nebyl jsem tentokrát okouzlen literární podobou knihy, slang mladých lidí mě spíš rušil a otravoval. (Když jsem román četl jako mladík, bylo to jiné). Nebyl jsem samozřejmě ani fascinován postojem Alexe a jeho frendíků ke společnosti, ve které žijí. Rebelství bez příčiny a vytváření si svých pravidel mi není blízké ani v mnohem umírněnější podobě, pro tuhle partičku pyšných hrubiánů, která se nezastaví před násilím na těch nejzranitelnějších, jsem nebyl schopen najít žádnou polehčující okolnost, žádný úhel pohledu, ze kterého bych se na ně mohl dívat s byť jen náznakem sympatií.
Právě ten naprostý nesoulad mezi obecně uznávanou morálkou a skupinou lidí, která je sama sobě zákonem, je nejvíce děsivým aspektem knihy. Tomu napětí a nepříjemným pocitům nesrazí hrany ani silně stylizovaná forma, ne, působí to nepříjemně realisticky i v nepřirozeně jazykovém podání, i v bizarním vizuálu filmové verze.
Pro moje přemýšlení nad celým dějem pro mě byla zásadní právě totálně negativní charakteristika Alexe. Je totiž snadné být (jako čtenář, jako občan) na straně osobnostních práv lidí, kteří jsou nám nejen sympatičtí, ale jsou i jaksi "objektivně dobří" a dá se u nich předpokládat, že rozšíření jejich práv přispěje k rozvoji společnosti. Ale má mít nějaká práva i člověk, který nerespektuje práva druhých? Nemám teď na mysli omezení takového člověka za účelem ochrany společnosti (třeba uvězněním), to je jasná věc, to společnost dělat musí. Kladu si otázku obecněji: jestli si člověk musí lidská práva nějak "zasloužit" a jestli je může naopak svým vědomým zlem pozbýt. Náš smysl pro spravedlnost nám nejspíš napoví, že ano, že práva jsou spojeny s povinnostmi a odpovědností, to se jeví jako přiměřená reakce. Ale není výrok "člověk si musí zasloužit svá práva" jen variací na "člověk si musí zasloužit být považován za člověka"? Můžeme základní lidská práva považovat za nezadatelná a nezcizitelná, pokud je něčím podmiňujeme?
Ruku v ruce s tím jde tázání se po hranicích lidské svobody, svobodného rozhodování. Po hranicích přípustného zasahování do soukromé sféry člověka, po hranicích mezi obecným dobrem a lidskou autonomií. Anthony Burgess je na straně nedotknutelnosti lidské podstaty kteréhokoli z lidí, a je dobře, že jeho hlas zaznívá a že jeho pohled na vyhroceném Alexově příběhu můžeme promýšlet s ním.
"Otázkou zůstává, jestli takováhle technika může skutečně člověka učinit dobrým. Dobrota totiž pochází zevnitř. Dobrota je cosi, co si volíme. Když člověk nemůže volit, přestává být člověkem."
Začala jsem to číst v angličtině, ale ten slang byl tak moc silný, že jsem si zahanbeně zaběhla do knihovny pro český překlad. Ze začátku jsem byla trochu vyjevená, ale jak ono je to bizární, tak bylo čtení až návykové. Vím, že film končí s předposlední kapitolou, tak jsem byla zvědavá jak to dopadne ale zpětně můžu říct, že oba konce mi přišly dostatečně vyhovující. Teď se rychle budu muset kouknout na Kubrickovu verzi!
Tak jsem si tuhle knihu dal na rozhlase jako audio. Dokonale načteno, perfektní práce. Knihu jsem četl několikrát, film viděl nezpočetněkrát, audio sjedu určitě znovu. Tohle je prostě klasika, kterou, by neměly podstupovat slečinky, změkčilí muži, děti do 15 let věku a jim podobní nikterak nevyhranění jedinci. Nechci se nikoho dotknout, omluvám se, ale číst knihu, která není určena pro každého, v rámci nějakých výzev se mi zdá nesmyslná... Čtu co mě sedne, Já se také nepokouším o červenou knihovničku mé tchýně... bodoval bych nulou a vím to, proč bych to podstupoval.
Znovu jsem si připomněl mé krásné mládí, v kterých jsem plno ran rozdal i schytal a opět trvám na 5 hvězdách.
Viva La Violence
Excelentní dílo.
Bože, to byla blbost. No tomto audiu mi vadilo skoro všechno. Od mluvy přes charaktery, které postavy postrádaly, přes násilí.....ne tohle vážně ne. Kniha mi byla doporučena a film snad vidět ani nechci. Tohle nikomu doporučovat nebudu. Jedna hvězda za pokus něco vytvořit, nic víc.
Za mě jedno velké ne. Nebýt audia na Českém rozhlase, tak bohužel "nedočtu". Pořád jsem čekala na něco zajímavého, speciálního.... a nějak nic nepřišlo. Navíc je to napsáno naprosto šíleným způsobem, což buď milujete nebo nenávidíte, nic mezi tím.
Audio ČRo: Nejzvláštnější, ale asi i jedna z nejzajímavějších knih. Point na vybírání a přesto v jakési nejistotě. Jednoznačně znepokojující, ale silné dílo, které po letech jsem schopen nějak docenit i v kontextu kdysi viděného filmu.
Knihu mi vychválila kolegyně, dokonce mi ji půjčila... Hodnotit ji nebudu (knihu, ne kolegyni), protože jako zarytý češtinářský nacionalista jsem nezvládla jazyk, kterým je napsaná. Nedostala jsem se za stranu 5. Prostě to nešlo, měla jsem pocit, že vyskočím z kůže.
(SPOILER) Přemýšlím, kdo má být cílovou čtenářskou skupinou. Voyeři, kteří se tu popasou na násilí všeho druhu včetně znásilnění dvou desetiletých holčiček? Nedospělí chlápci, co se nevyrovnali s tím, že se v dětství či v mládí nevyhnuli šikaně, tak se teď ztotožní s násilnickým Alexem? Nebo rádoby intelektuálové, kteří se budou zamýšlet, kde je etická míry převýchovných metod? Nebo lingvisti, kteří se budou snažit vyznat v té jazykové slátanině? Alex mě fakt nedostal. A může se snažit o familiérnost dokola opakovaným oslovováním čtenářů "Bratři moji", jak chce. Oslava sobectví, bezohlednosti, neúcty,vysmívání a sebestřednosti. A nic na tom nezmění ani rádoby optimistický závěr knihy.
Vidím v tom jasnou inspiraci pro Den Opričnika. Ale ten jazyk (překladu) strašně zestárnul. Proto ubírám hvězdu.
Tak jsem po dlouhé době sáhla "vedle".
V době vzniku knihy to bylo něco, to chápu, ale mně to připadalo úplně o ničem.
Námět nebyl špatný - vina, morálka, dospívání.
Ale naprosto mi nesedlo zpracování a už vůbec jsem nepochopila, čím upoutal jazyk poskládaný z ruštiny, němčiny a vulgarismů.
Černá politická satira provedená netradiční metodou pomocí celkem nudného příběhu mladého týpka z okraje společnosti, mluvícího místním hantecem. Jakási Vláda se pokusí získat výhodu totalitními metodami. Když se ukáže, že produkt zmíněného procesu může být použit proti ní, rychle všechno vrátí a předstírají, že se nic nestalo.
Jináč dost přeprajsovaná buč.
Zvláštní kniha. Měl jsem takové 3 fáze. První byla, že mě chvíli trvalo, než jsem si na jazyk (týnštinu) vůbec zvykl. Další a asi nejlepší byla druhá fáze a to samotný děj, do kterého se člověk začetl a nějakou dobu to bylo docela fajn. A konečně třetí fáze, kdy se mi zdálo, že byly některé úseky natahované až už jsem tak nějak chtěl, aby byl konec. Závěr? Kniha je tím jazykem hoooodně jiná a je asi na každém, co si z ní odnese a jaké poselství z ní vyčte.
Sice je audiokniha poměrně srozumitelná a dobře načtená - netřeba hledat slovník, protože významy výrazů, které ten týpek používá, se dají uhádnout jednoduše z překladu, ale budu asi nějaká divná. Nechápu už fakt, proč měl autor potřebu vytvářet nějaký podivný slangový jazyk, který musí v mnohých koutech světa trápit překladatele. Slovník, na který čtenáři potřebují slovník, z něhož vlastně v podstatě žádná nová slova nevyčtou...
Hluboké rozbory "situace" hlavních hrdinů se též nekonaly, protože mě postavy v knize jednoduše nezaujaly.
No nic.
Na násilí, vulgarismy a bandy dementů, kteří otravují už dneska nemůžu shledávat nic šokujícího. Dřív to možná byla pecka, ale pro mě nuda.
Jasně, odpovědnost za své činy a jistý druh vývoje osobnosti se odehrávají, nebo měli by v každém z nás. A když ne, je to smutné. No a? Co já teď s tím?
Možná jen postrádám tu špetku něžného citu, který by mě donutil vydolovat z nastíněného světa také něco pozitivního. Litovat společnost? Dneska? Si děláte srandu... Ať třeba shoří, je mi to fuk.
Film jsem zkoušela sledovat dvakrát. A nedala jsem to. Nebavilo, neoslovilo, otravovalo mě na tom snad všechno. Od Kubricka jsem dokázala dokoukat jen "2001."
Celé veledílo mě prostě minulo a jsem za to ráda. Alespoň si vlhké nadšení mnoha známých mohu odškrnout jako nepodařené vyvrcholení, utřít se a jít dál.
Mechanický pomeranč je dílo, které vyšlo v roce 1962 a už tehdy způsobilo rozruch.
Sledujeme partu “frendíků,” kteří se baví pácháním násilných činů. A popisů násilí je tu spoustu. Až se to místy fakt těžko čte…
Burgess byl v době vydání dokonce obviněn společností z propagace násilí. Pravdou je, že to pro Burgesse byla možná spíš forma terapie? Jeho manželka byla totiž v době, kdy byla těhotná okradena a znásilněna, dítě zemřelo a Burgess, toho času na vojně, se k ní ani nemohl vrátit…
Děj se ve druhé a třetí části potom ubírá trochu jiným směrem a autor předkládá velice zajímavé myšlenky.
Jedním ze zásadních znaků této knihy je vymyšlený jazyk, tzv. týnština - jazyk náctiletých. Mix anglicismů, rusismů a germanismů, který muselo být velmi těžké přeložit, takže smekám před panem Ladislavem Šenkyříkem, který má překlad na svědomí. Díky tomu, že jsem knihu poslouchala, poměrně rychle jsem si na něj zvykla. Nevím ovšem, jak by se mi to četlo. Nicméně minimálně dva dny po dočtení mi naskakovaly výrazy z knihy, když jsem chtěla něco říct.
Mechanický pomeranč se mojí oblíbenou knihou nestane. Vlastně mi z ní spíš nebylo vůbec dobře. A i když ji vlastně ani nechci dál doporučovat, jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Je to jedna z těch, o kterých se přemýšlí ještě dlouho po dočtení…
Ocitáme se v budoucnosti, která nápadně připomíná 60. léta s prvky nadčasové módy (rok vydání 1962). Alex a jeho milí mladí kamarádi mají velkou řadu koníčků. Znáte to, jak to chodí u omladiny...Poslouchají Beethovena, popíjejí mléko+, koukají na holky a rádi se procházejí na čerstvém vzduchu. No jen tak mimochodem u toho občas někoho zmlátí do bezvědomí, zavraždí, brutálně znásilní a nakonec okradou. Alex je jakýmsi pomyslným vůdcem téhle povedené party, takový Kája Mařík. Jeho kamarádům ale brzy dochází trpělivost, jelikož Alex začíná být trochu narcistní megaloman a oni jsou přeci taky lidé, ne? Oni si zaslouží něco lepšího a bez něho se jim bude žít lépe. Nezachovají se k němu příliš hezky a Alex vlivem náhlé a neblahé situace končí ve vězení. Ale to by bylo o ničem, kdyby nám příběh takhle skončil, že? V příběhu je několik momentů, kdy jsou otázky na čtenáře vysloveny téměř přímo. Napadá mě k tomu velmi hezká paralela na dnešní dobu. Je skutečně řešením cenzurovat názory? Pakliže to uděláme, zmizí to pouze z veřejného prostoru ale ti lidé si to budou myslet dál. Dál zůstanou našimi sousedy, rodiči, přáteli - jen je zbavíme hlasu ve veřejném prostoru. To samé platí pro Alexe, zůstal tím samým člověkem, s těmi stejnými sklony, rozdíl je v tom, že jeho vlastní myšlenky pro něho v závěru znamenaly záhubu. Jeho životní styl, který před trestem vedl pro něho znamenal jednoznačný rozsudek v budoucnosti. Kniha je fantastická, je velice nejednoznačná a místy jsem k Alexovy cítila soucit. Je napsaná složitým jazykem, na který si po chvíli zvyknete. Popis prostředí je fantastický, na to autor také hrál. Styl oblékání, architektura apod. je popsané skutečně nadčasově ale s určitou dávkou uhlazenosti, kterou bych přisuzovala právě 60. letům.
Přiznám se, že tohle není moje první setkání s touhle knížkou. Četla jsem ji už před pár lety ještě na gymplu jako maturitní četbu. Už tehdy jsem z ní měla dost rozporuplné pocity, protože z téhle knížky mít dobrý pocit snad ani nejde.
Příběh je o mladém násilnickém zločinci Alexovi. Děj je vlastně celkem prostý. Kniha je rozdělena do tří částí.
Alex je vůdcem čtyřčlenné skupinky násilníků, kteří chodí po Londýně a okrádají, mlátí a znásilňují každého, koho potkají. Zkrátka konají super násilí, jak tomu sami oni říkají. Jenže jediného Alexe pak chytne policie a ten se pak musí vypořádat s následky svých činů.
Musím přiznat, že z Alexe a jeho frendíků (jak je sám v knize označuje) mi bylo opravdu na zvracení. Vím, že to tak autor zamýšlel, ale nikdy jsem k hlavní postavě neměla takový odpor. Alex byl úplný psychopat, bez špetky jakéhokoliv citu než hněvu a myšlenek na to, jak moc každému ublíží.
Chvíli mi také trvalo, než jsem si zvykla na "jazyk týnů", kterým hlavní postava a jeho kamarádi mluvi. Objevuje se zde opravdu spousta anglicismu (lukovat - koukat, hendky - ruce,...), rusismů (chorošnyj - dobrý,...), také německých výrazů a spoustu dalších cizích slov. Díky bohu je vzadu v knize slovník, takže jsem občas nakoukla, co které slovo znamená.
Po tom, co vše jsem teď napsala, tak to asi vypadá, že se mi knížka vlastně nelíbila. Je docela paradox, že je to právě naopak. Hodnotím knížku jako skvělý psychologický vhled do kriminality mezi mladými lidmi. To, jak je to napsané, svědčí účelu, byť se to čte celkem špatně.
Takže tuhle knížku můžu doporučit, jen prosím zvažte, jestli to super násilí na vás nebude moc.
Charašoj románek, druzja! Intenzika jak kdyby vás někdo tolčokoval do gullivera!
Tak heleďte: já jsem tu knihu četl, takže jsem věděl, o co tam jde, ale ta předmulva, co je na začátku, by vás mohla aspoň varovat, že vám poví ÚPLNĚ VŠECHNO! XD
knina se skládá z tří částí, které jsem téměř stejně velké: předmluva (+ dodatky), první a druhá část samotné knihy. Je to kniha, která se čte pro čtení víc než pro obsah, přestože obsah stojí za to. Je to kniha, kterou možná někdo těžko přežvýká a ještě hůř rozdýchá, ale je to klasika, které své věhlasné jméno nemá pro nic za nic. Za mne je to jasných 5/5!
Jde o rozšířené vydání s předmluvou M. Amise a úvodem A. Biswella. Neználky poučí v poznámkách stručný slovník jazyka týnů a jako bonus potěší prolog k jevištní adapci. V epilogu se Burgess vyjadřuje k násilí a svou do mlýnku přidal i překladatel Šenkyřík. Drtivá většina z nás viděla nejdříve film a poté četla knihu. Kniha se detailněji zaměřuje na všechny scény, které známe z paměti z filmu. Víc netřeba.
Z knihy mám velmi rozporuplné pocity. (Proto to hodnocení.) Začnu tou pozitivní stránkou: moc se mi líbí nápad knihy a otázky morálky, zla a viny, které autor vkládá do knihy. Kladně hodnotím i to, jak autor pracuje s jazykem - byť bylo celkem peklo zvyknout si na to, jak Burgess dílo napsal, vždy jsem pro, když autor experimentuje a nějak se vymezuje od ostatních . Vývoj hlavní postavy mě taky zaujal. Jenže z té druhé stránky (a tady se nejspíš rozepíšu více) se mi nelíbí prkenost hlavních postav - o žádné z postav jsem nepřemýšlel jako o člověku, ale vždy jako o nástroji autorova vyprávění, a to mi připadá škoda. Kromě toho jsem si vědom, že kniha jako tato nemůže být pěkná, ale na mě to množství (neopodstatněného) hnusu bylo moc a připadalo mi, že to dělá autor jen pro efekt. A to množství otázek, které autor otevřel, bylo velmi špatně dotažených do konce. Třetí a poslední část byla jednoznačně tou nejhorší a spíš mě naštvala, než aby mi dovolila uzavřít příběh a zamyslet se nad hlavní myšlenkou, kterou dle mého autor vyjádřil velmi vlažně. Mám rád dystopickou literaturu, která varuje společnost před následky chování či ignorace, a právě proto díky Orwellovému "1984" či třeba Čapkovým "Mlokům" vím, že jde napsat lépe. (A bez tolika zbytečného násilí a hnusu.)
Řeknu to takhle, bylo to v mnoha ohledech násilné, dost pobuřující, hlavní postava byla parchant bez jakéhokoliv pozlátka...
Měl jsem to jako povinnou četbu, ale na druhou stranu to bylo dobře napsané, slang mě překvapivě bavil, z definice supernásilí mi běhal mráz po zádech...
Ale ano, určitě aspoň jednou za život přečíst (já se k tomu dlouho chystat nebudu), ale zase zanechává spoustu podmětů k přemýšlení
Hmm. Tak jsem si poslechla "jednu z nejlepších knih, co kdy byla napsána".
První půlka byla úplně o ničem, ale pořád jsem čekala, jestli skončí vyprávění z pohledu toho maníka a změní se jazyk na normální. Ono chvíli to bylo vtipné, ale pak už toho bylo moc.
V druhé polovině to chvilku vypadalo, že se vylepší děj do trochu orwellovského stylu, ale pak to konec zas vrátil do hlubin k unudění čtenáře. Vydržela jsem do konce jen díky tomu, že jsem to poslouchala. Jinak bych vůbec nedošla ani k tomu trochu zajímavému kousku, a vůbec už nevěděla o co jde. Ale ani hlas Davida Novotného (ačkoliv to četl výborně) ke knize neseděl. Když padesátník čte patnáctiletého, úplně to nefunguje a nepomůže ani debilní slang.
Můj obdiv (a současně politování) tak získává hlavně překladatel.
Určitě jde o knihu, na kterou si udělá každý jasný názor a bude zapamatovatelná. Pro mě ale v tom negativním smyslu slova.
(Audiokniha)
Kde začít :-))) Vlastně ani nevím, zda mám ke knize co dodat. Audioknihu jsem si pořídila ze zvědavosti, trvalo mi, než jsem "týnštinu" pochopila a pak se jen smála, jak je to vlastně napsané. Interpretace Davida Novotnýho je výborná, i díky němu jsem u poslechu vydržela. Ale přiznám se, že se k tomuto dílu asi už nikdy nevrátím :-)))
(SPOILER) Kubrickov film mám rád a konečne som sa dostal aj k predlohe. Dej je dosť jednoduchý, ale samotné čítanie textu náročnejšie , pretože hrdina/vyprávač hovorí takzvaným jazykom týnov kde sa to hemží spotvorenými anglickými, ruskými či nemeckými výrazmi, takže Hjumaníci majú hendky, fútky, ajká, cány a hírujú, lukukú, skrímujú, tolčokujú a podobný fisíz. Alex je sociopat bez štipky empatie pre ktorého je každodennou bežnou zábavou kradnutie, mlátenie ľudí a najviac uspokojenia pociťuje keď z nich strieka nádherná červenočervená "blažka". Raz ale dopadne jeho "rejzr" na kameň a on v base podstúpi "liečbu" po ktorej sa mu robí zle len pri pomyslení na zlo, takže sa role obrátia a jemu sa mstia všetky jeho obete. Film je z knihou v podstate úplne totožný a rozdiely sú len v detailoch ako že vo filme dostane po zrade "frendíkov" po "gulliverovi" fľaškou zatiaľ čo v knihe reťazou a miesto "ouldaných" dôchodcov z knižnice je zmlátený bezďákmi. Pri porovnaní tak nakoniec kniha oproti filmu stráca, lebo film ponúka okrem príbehu navyše Kubrickov "bolšácky" maniakálny vizuál. Jediný jasný rozdiel je potom v dodatku po finále ktorý film už neobsahuje a vyliečený Alex tam prestáva byť násilným zloduchom pretože sa stal plnoletým a pubertálne výčiny už ho nezaujímajú, lebo musí pracovať. Nedáva to príliš zmysel, lebo napr. jeho bývalý parťáci nastúpili k polícii kde majú možnosť ventilovať svoju krutosť verejne a legálne, ale symbolicky viem čo autor hovorí.
Chvíli to trvá, než tomuhle šťavnatému pomeranči přijdete na chuť, má docela fest tvrdou slupku, ale jak se mu dostanete na dužinu, už si budete pomlaskávat, na občasné pecky nehledě. Co mě, kromě skvělé kritiky západní vyspělé civilizace, dostalo, je ten legendární slovník týnů (skvělá práce překladatele Ladislava Šenkyříka), po všech těch frendících, babooshkách, čajinách, brotcích a bajatech, či po všem tom blbání jsem se přistihl, že bych tak snad chtěl mluvit taky, skvělá alternativa ke světu nudných dospělých a čuděsných lidí. No chtěl jsem tak napsat i tenhle koment, ale uvědomil jsem si, že by to byl jeden velkej fizís, takže polibte mi šáry a přečtěte si toto zásadní dílo dvacátého století taky. Anebo se podívejte na film Stanleyho Kubricka, protože jak je Bog nade mnou, zase se jednou stal zázrak, kde film lepší než kniha (hlavně ten ve filmu pozměněný konec má větší grády). Ale Alexe si zamilujete brzo, páč ten bračny je fuckt bolšáckej.
Ty postavy se chovají tak divně, nesymapticky, zle a nesmyslně, že jsem knihu několikrát rozzuřeně odložila, protože o takových blbcích prostě číst nechci. Nikdy jsem ji nedočetla.
3,5/5
Můj názor na knihu stále není nijak ucelený, v hlavě toho mám až příliš a o některých věcech stále nevím, co si myslet.
Jedno je ale jasné: čekala jsem, že se mi kniha bude líbit více. Příliš velká očekávání? Nejspíš ano.
Příběh hlavního hrdiny Alexe se odehrává v originálním prostředí a navíc je doplněn originální mluvou. Byla jsem nadšená. Toto promíchání různých jazyků dalo vzniknout něčemu, co se k příběhu, ale také k postavám neskutečně hodilo.
Jsem člověk, který má rád thrillery. Čím brutálnější a otevřenější, tím je to pro mě lepší. Přesto i na mě bylo v první části knihy neskrývaného násilí trošku moc. Paradoxně to pro mě ale byla nejlepší část knihy.
Co se stylu psaní týče, je jasné, že na originalitě nešetří. Přesto ale musím vyzdvihnout, jak svižně se takovýto příběh podařilo napsat a jak mi díky tomu ubíhaly stránky pod rukama.
Vzhledem k tomu, jak se jednotlivé postavy chovají, nechtěla jsem a ani jsem si k nim nevytvořila žádný vztah.
Po první části přechází kniha do jakési klidnější části, zde je ale zobrazen zase druhý extrém.
Je jasné, že příběh z knihy přesahuje do skutečného světa a je v něm skryto mnohem více. To je vždycky jedno z plus.
Nejsem z knihy zklamaná, ale ani jsem si nesedla na zadek. Bohužel si myslím, že brzo tento příběh u mě brzy zapadne mezi ostatní. Než se tomu ale stane, budu si ho ještě nějakou dobu připomínat a přemýšlet nad ním.
Kniha i film stojí za přečtení a film za shlédnutí natočil ho S. Kubrik v roce 1971 a scéna jak zloduch Alex při zvláštní tereapii musí stále s otevřenými očima sledovat zlo na filmovém plátnu se stala nesmrtelná
Chorošné to bylo, bratři moji, zkrátka to pravý sravý co chytne za jábrle. Jak říkám, chorošná buč! Klasika, to už kdysi četlo vaše téčko s emkem, jen některý scény jsou fakt físiz, samý tolčokování, mlíko s nožema a starý dobrý kartáčování, to vám gulliver nepobere. A hírujte, týnština vám bude stopro připadat stupído, ale každý týn tak tolkuje a jak se bitkově začtete, budete už kvikle ponímat, príma príma prím. Odinočky jsem to tak měl. Často jsem se i něčemu zaláfal nebo jen nad něčím smajnul, i když Alex není žádnej gud hjumaník, někdy je jeho tolkování a myšlení fakt chorošně houla, jakože prdel. Příběh fakt není vůbec stupído, hjumaník co se nemůže decidovat už není hjumaníkem a další físiz, teda ne físiz ale chorošné buče co se vám dostanou hluboko do gullivera. Asi jste lukovali i ten ouldaný film, vaše babooshka možná na tom byla v siňáku, ale ten film, bratři moji, byl jenom slabý tý. Tady se fakt bolšácky tolčokuje, teče blažka a další físiz, a o kartáčování jsem už raskazal, nic pro ouldaný hjumaníky. Alex je fakt špatenka, šláguje se, stouluje, kartáčuje a dokonce i někoho zakiluje. A frendíci, možná jste to hírovali a je to trus, kšonžka má tu, jakože dva, konce, ale ten chorošný končí verdama: "Vyléčili mě bezvadně." Ten druhý je už bitkově sily.
Bog vám žahni
Váš Pokorný Recenzent
Stejnojmenný film jsem viděla před lety a byla jsem z něj nadšená. Teď se mi dostala do rukou kniha, na kterou jsem se chystala opravdu dlouho. Bohužel se u mě stejné nadšení nekonalo. Špatně se mi to četlo, přestože jazyk "týnů" nebyl na porozumění složitý. Ale mě vadí v knize i klasická nespisovná čeština.
Dějově je to masakr, ale nemyslím si, že v dnešní době může ještě někoho šokovat. Za zamyšlení určitě stojí pasáž přeměny Alexe a možnost svobodné volby. Když se to vezme kolem a kolem i v současnosti spousta našich "svobodných" rozhodnutí jsou ovlivněna tím, do čeho nás tlačí společnost.
Knihu nezatracuji, ale ani nedoporučuji a znovu ji číst také nehodlám.
Mechanický pomaranč je dystopická fikcia o rebélii "hjumaníka" tínedžera Alexa, ktorého vášňou bola paradoxne vážna hudba.
V prvom rade som si najskôr musela privyknúť na vymyslený slangový jazyk, alebo akúsi skomoleninu ruského a anglického jazyka.
Osobne sa mi priečila do detailov opisovaná brutalita, hoci chápem, že to bolo autorovým zámerom, aby poukázal na vnútorne vyprahlý svet, v ktorom tínedžeri vyrástali.
Na záver som očakávala nejaké morálne ponaučenie, ale bola som sklamaná, že Alexa násilie "iba prestalo baviť" a nevnímal ho ako niečo zlé.
Za mňa je táto kniha tak trochu sklamaním...
Štítky knihy
antiutopie, dystopie Londýn zfilmováno anglická literatura vězení, věznice punk dospívání budoucnost výtržnictví sociální deviace
Kniha Mechanický pomeranč je v
| Právě čtených | 54x |
| Přečtených | 3 258x |
| Čtenářské výzvě | 436x |
| Doporučených | 306x |
| Knihotéce | 799x |
| Chystám se číst | 1 420x |
| Chci si koupit | 263x |
| dalších seznamech | 35x |