Devorah
komentáře u knih
Schůzka se smrtí
Agatha Christie
Knihu jsem četla již po druhé a rozhodně nemohu říci, že bych se nudila. Spíše naopak. Je z ní cítit láska k archeologii díky druhému manželství Agathy Christie. V principu nejde o nic nového, stane se zločin, který předvídáme od první stránky, na scénu vstupuje Hercule Poirot, nejlepší detektiv na světě, jak o sobě skromně prohlásil a vše se díky němu vyřeší. I když to zní jako hrozná nuda, opak je pravdou. Postavy nejsou ploché, ale pořadně propracované, atmosféra se dá chvílemi krájet a občas se člověk i zasměje nad myšlenkovými pochody Hercula Poirota. A to vše v obklopení starodávných památek.
Nepříliš šťastná rodina
Shari Lapena
Shari Lapena je s každou další knihou lepší a lepší a já o to více spokojenější.
Nepříliš šťastná rodina mi svým námětem a také stylem psaní pripomínala knihy od Agathy Christie, avšak s modernějším jazykem.
Co autorce zazlívám je fakt, že s pokračujícím dějem jsem s každou ukončenou kapitolou měnila vraha - čili asi padesátkrát, nutno dodat, neúspěšně :-) Úplný konec knihy mne pobavil, od spisovatelky skoro cynické zakončení. A my čtenáři se můžeme jen domnívat, jak tato story opravdu skončí.
Tleskám a těším se na další, alespoň tak dobré, dílo od této autorky.
Kopretiny pro zámeckou paní
Stanislav Rudolf
Literatura pro děti a mládež, která se dá skvěle číst i v dospělosti. A možná si jí dospělý čtenář vychutná o to lépe, protože už ví, už zná život a všem těm historkám, které se Katce - co by hlavní pubertální hrdince -dějí, se může upřímně zasmát. Anebo naopak s trochou hořkosti mírně a vědoucně pousmát.
Tato kniha je plná skvělých hlášek, člověk se každou chvíli musí smát, i kdyby nechtěl.
Je to prostě nadčasová knížka pro všechny generace. Miluju.
Nedokončený portrét
Mary Westmacott (p)
Tato kniha se dá shrnout jedním slovem, a to špatná.
Četla jsem pár knih Agathy Christie pod jejím pseudonymem, které měly rozhodně co nabídnout, až na tuto.
Spousta pasáží, leckdy i celých kapitol byla nudná a zcela zbytečná pro děj knihy. Do zhruba poloviny se de facto nic nedělo, děj se ztrácel. Zajímavější to začíná být, když se hlavní hrdinka Celia provdá, její myšlenkové pochody se zdají být pochopitelné. Ovšem konec celý příběh zase srazí zpět na startovní čáru. Celé to pak vypadá jako změť roztěkaných myšlenek s neuspořádanou dějovou linkou, z čehož si čtenář odnese jen hořkou pachuť.
Cukrárna v Paříži
Julie Caplin
Caplinová s touto knihou zahrála na romantickou notu. Zápletka je sice průhledná jak papír, ale přesto skvěle funguje.
Milostná linie není v tomto příběhu úplně to hlavní, jde tu i o přátelství, která v životě vznikají, o mezilidské vztahy, které nestojí jen na vášni. I když lásky je tam hodně, přesto to není přeslazené. Je to prostě příběh mladé lásky voňavý po odpalovaném těstě a makrónkách, který je plný skutečného života.
Kdo je bez viny
Benjamin Black (p)
Kniha o neuvěřitelném pokrytectví katolických kruhů v Irsku. Příběh je rozehrán dobře, dává tušit, jaká špína se bude drát na povrch, a pak vše nějak vyšumí a čtenář se bezděky plácá sem a tam aniž by se cokoliv dozvěděl.
Hlavní motiv je rozkryt jakoby náhodou. Ten vedlejší, v podobě tajemství hlavní postavy, což je v tomto případě vnitřně rozervaný patolog, je nám naservírován značně melodramaticky, ačkoliv se žádné drama nekoná.
Celkově je to nudná kniha s pár zajímavými kapitolami, autor nemá dar vtáhnout do děje, jeho styl je unylý, což se k tomuto tématu absolutně nehodí.
30 minut v kuchyni
Jamie Oliver
Miluju knížky Jamieho Olivera a tato, si troufám tvrdit, patří k těm vymazlenějším. Od výběru receptů, dostupnosti potravin až po nenáročnou časovou dotaci na každý recept.
Velmi potitivně také hodnotím povedené fotografie, které zachycují jak pracovní proces, tak konečný produkt. Jedním slovem mňam.
Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách
Zdeněk Šmíd
Ačkoliv mám ráda knihy s touto tématikou a i tento druh humoru, kniha mi celkově nesedla a humorné scénky mi občas přišly na sílu. Místy jsou sice zábavné, ale tak moc absurdní, že čtenáře unavují. Kdyby autor tak vehementně "netlačil na pilu", kniha by se četla o dost svižněji.
Je to prostě klasické prázdninové čtení, které po přečtení zcela vyšumí.
Vražda na faře
Agatha Christie
Agatha Christie a její stará panna Jane Marplová. Stařenka s bystrýma očima i intelektem, která se vyzná v povaze lidí a díky tomu odhalí, kdo stojí za celým zločinem. Ovšem v tomto případě jde vskutku o velice důkladně promyšlený zločin, nad kterým i ona chvíli tápe.
Knize rozhodně nechybí šmrnc a napětí, objevují se v ní i prvky suchého humoru, což jí dělá velmi čtivou. Vše je zde jak má být, nic neschází, ale ani nepřebývá. Tleskám.
SIMPLE: Snadné vaření na šest písmen
Yotam Ottolenghi
Yotam Ottolenghi, londýnský šéfkuchař narozený v Izraeli, je jedním z nejslavnějších kuchařů poslední dekády.
Kniha Simple není tak přelomová jako Jeruzalém, nicméně i tak má stále co nabídnout, v tomto případě jednodušší jídla na přípravu z pár ingrediencí. Na své si přijdou vegetariáni, ale i masožravci. Samotné jádro knihy je opět tématicky rozděleno do několika kapitol, přičemž recepty doprovází povedené fotografie. A to vše v pěkné pevné vazbě, díky níž bude kniha dlouho vypadat jako nová.
Umění být zdráv
Věra Keilová
Lékař, kterému život ukázal jak psychika ovlivňuje naše zdraví, jak přemíra stresu dokáže zatočit i s fyzicky zdatným jedincem a dovést ho až na pokraj kolapsu.
Kniha je psána formou rozhovoru, což není špatné, nicméně ve čtenáři budí určitou neucelenost a roztěkanost.
Témat je zde několik, od stresu, přes hormonální systém až po mezilidské vztahy. Mottem celé knihy je chránit si své zdraví, jíst vyváženě, mít harmonický vztah, žít přítomností a radovat se ze života. Hmmm...upřímně říkám, že kniha mi průlomová ani nikterak objevná nepřišla a není to tím, že by mi celostní medicína přišla nezajímavá. Spíše jako celek nefunguje, forma rozhovoru také není příliš dobrým řešením. Myšlenky jsou občas roztěkané, opakující se a není zřejmé, co autor považuje za stěžejní.
Pro někoho, kdo si občas nepokládá hlubší existenciální otázky kniha nemá význam, ostatním může ovšem naznačit směr, kterým se vydat.
Cop
Lætitia Colombani
Tento knižní Cop je vymyšlen, upleten a spojen tak dobře, že mi bylo líto se s hrdinkami na poslední stránce rozloučit.
Autorka rozehrála příběh třech silných žen,v tomto případě hlavních hrdinek, které se neznají tak skvěle, že lze jen těžko uvěřit, že není spisovatelkou.
Je to kniha o silných tématech, o postavení žen ve společnosti, o naději a ztrátách, o boji za svou důstojnost a štěstí - a to vše na tak málo stránkách.
Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
Někdy je osud záležitostí vteřiny....která nakonec život zúčastněným stejně nezmění.... anebo právě v tom tkví ten nový začátek? Možná i tak by se dala popsat kniha od Delphine de Vigan.
Muž a žena, dva hlavní hrdinové, kteří se neznají, mají své depresivní životy plné zoufalství a beznaděje, žijí ve velké Paříži, touží po společnosti někoho, kdo je bude milovat a bude jim nablízku.
Celý příběh je o touze po změně, nepřízni osudu, o vyhoření a pochybnostech o důležitosti bytí. Jde o čistou realitu se vší všední krutostí, žádný cukrkandlový román se šťastným koncem.
Jen z toho závěru mám v sobě mírný pocit rozpolcenosti a prázdnoty, ale to už je můj problém.
Bretaňské poměry
Jean-Luc Bannalec (p)
Velmi příjemný detektivní příběh odehrávající se v Bretagni, okořeněný humorem, venkovským koloritem a popisem místních kulinářských specialit.
Komisař Dupin, hlavní hrdina, jehož velkou vášní je dobře připravená káva, po nuceném odchodu ze snobské Paříže skončí v zapadlé, ale útulné Bretagni. Místy kniha připomíná cestopis,poznáváme krajinu, ochutnáváme jídla, noříme se do hlubin tamní historie, poznáváme Pont Aven takový, jaký býval před náporem turistů a ještě společně s komisařem stihneme vyšetřit vraždu a pomaličku odhalujeme pachatele.
Z mého pohledu jde o nadprůměrnou prózu, jejíž děj čtenáře vtáhne a pobaví.
Zapomenutá vražda
Agatha Christie
Některé knihy od Agathy Christie se dají číst opakovaně, a toto je zrovna jedna z nich. Vracím se k ní ráda, stránek má tak akorát, má v sobě určité tajemno, není patrno, zda se skutečně stala vražda, děj se nehemží samými mrtvolami a přes to všechno jí řadím mezi to nejlepší, co kdy fenomenální Christie napsala. A díky dobře vystavěnému příběhu nás tak po celou dobu udrží v příjemném napětí.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Obvykle jsem skeptická ke knihám, které nesou popisky jako literární událost roku. Tato si ale naši pozornost oprávněně zaslouží.
Autorka prokazuje nesporné znalosti z oblasti biologie, popisy bažiny, močálu, mokřady s jedinečnou faunou a flórou, to uchvátí čtenáře hned na začátku knihy. Děj se z velké části odehrává právě zde, a proto je logické, že přírodní motivy v něm dominují.
Hlavní hrdinka, holka z bažiny, se ze začátku jeví jako malá holka opuštěná všemi, které milovala, aby před námi vyrostla v dospělou ženu, která našla svůj cíl i přes těžký životní úděl. Pak přijde obvinění z vraždy a vše se mění.
Rozhodně dílo za přečtení stojí, ale.....těch ale se tu vyskytuje víc. Opravdu má čtenář věřit, že malá holka se o sebe dokáže postarat zcela sama? Lovit ryby,sbírat mušle, pěstovat zeleninu, schovávat se před sociálkou po několik let? Že se stane nakonec úspěšnou a vzdělanou ženou? V podstatě je nám naservírována pohádka, která místy sklouzává do sladkobolné parodie. Nicméně už kvůli těm barvitým popisům přírody za přečtení rozhodně stojí.
Tkaničky
Domenico Starnone
Tkaničky mne již svou první kapitolou navnadily na opravdový příběh ze života a vlastně i o životě, o manželství, o tom, že svět není jen procházka růžovou zahradou. Začátek knihy má spád, čtenář je zasvěcován do tajemství jednoho italského manželského páru z pohledu matky, které nejdřív fandí, pak z pohledu otce, na jehož stranu se přiklání, poté z pohledu syna a dcery, aby nakonec zjistil, že ho vlastně už vůbec nezajímá, co se v tom svazku porouchalo. Porouchaní jsou totiž všichni,navíc jsou do jednoho nesympatičtí, takže nebohý čtenář je nakonec rád, že kniha je krátká a konec tedy přijde záhy.
Tkaničky se tak přeměnily v pořádné lano, které se utahuje kolem čtenářova krku a místo potěšení z četby pak přináší spíš velkou deziluzi.
Poupátka
Hana Lehečková
Sexuální zneužívání mladistvých, neuspořádané rodinné vztahy a pocit osamocení z pohledu jedenáctileté dívky - to jsou hlavní témata této knihy, které nám autorka dávkuje s citem a po troškách. Otázkou zůstává, jak se tohoto nelehkého úkolu zhostila. Nutno podotknout, že píše bez zbytečného sentimentu a patosu. Přímá řeč je psána formou dialogů a celá kniha je brána z úhlu pohledu jedenáctileté Františky,čemuž odpovídají vyjadřovací schopnosti i pohled na svět. A právě poněkud těžkopádný styl autorky mi ztěžoval čtenářský komfort, který ještě dorazil uspěchaný a v podstatě naznačený konec, což je, vzhledem k tématu, škoda.
Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota
Agatha Christie
Tato kniha rozhodně nepatří mezi to nejlepší, co kdy světoznámá Christie napsala. Některé povídky jsou vyloženě slabší, obzvláště ty se špionážní tématikou, které Christie opravdu nesvědčí, jiné naopak vyčnívají nad ostatními jak námětem, tak i dávkou humoru v podání excelentního Hercula Poirota, který je zde opět ve své vrcholné kondici - pokud jde o jeho malé šedé buňky, na které se tak rád odvolává.
Celkově ovšem kniha splní účel, čtenáře pobaví humornými vsuvkami, překvapí zdařilými pointami a v neposlední řadě nabídne prostor k detektivnímu pátrání.
Den, kdy jsme se potkali
Roxie Cooper
Dva lidé, kteří se náhodně potkají a toto osudové setkání oběma hlavním postavám změní život. Zatím to zní jako otřepané klišé z brakové literatury, ale to v tomto případě není pravda.
Stephanie a Jamie, novodobá Julie a Romeo v moderní podobě. Ona ve vztahu, on ženatý, čtenář tuší nevěru, ale tak přízemní to v této knize není. 10 let sledujeme jejich životy, to kam směřují, jak se mění, vyvíjí,každý zvlášť a vlastně spolu. Jeden bez druhého a přesto spojeni imaginárním poutem.
Kniha ze života, o životě jaký je a umí být, o tom, co nám nabízí a my to nevidíme, protože stojíme zrovna na jiné koleji. Je to sladkobolný příběh, který je zároveň lidský a uvěřitelný. A ano, plakala jsem, možná pro ty dva,možná pro to, co zůstalo skryto, možná jen proto, že už je konec. Ať je to jakkoliv, bylo mi smutno, že zavírám knihu, která mi byla tak úžasnou společnicí po několik večerů a tolik jsem si z její blízkosti odnesla.