Devorah komentáře u knih

Pět bratrů je silným a emotivním příběhem, který dokáže vtáhnout svou atmosférou a mezilidskými vztahy, zvláště pak silně erotickými.
Jako bonus hodnotím pak vykreslení charakterů bratrů – každý je jedinečný, má svou osobnost, své slabosti, a to dodává příběhu uvěřitelnost a hloubku.
Na druhou stranu mi ze začátku trošku vadilo pomalejší tempo vyprávění, bylo více popisné, zmatečné – spousta jmen a faktů hned na začátek.
Nicméně příjemně strávený čas to byl a knihu bych spíše doporučila těm, kteří hledají komplikované vztahy s trochou dark romance a ne úplně jednoduchý příběh. To tento příběh splňuje na jedničku.

Tahle knížka mi byla doporučená známou, která je z ní nadšená, což se o mne rozhodně říci nedá. Asi kdybych nebyla čtenářkou Ali Hazelwood, která je mistrem ve svém oboru, možná bych si četbu i užila. Takhle jsem se spíš bavila, ale i v místech, kde se čtenář bavit neměl. Mezi hlavními hrdiny necítím žádné pnutí, žádné drama se nekoná, prostě se neznali, poznali, stali se kamarády, a pak i něčím víc. Hmmm, děj toto útlé dílko naprosto postrádá a co se týče dialogů, přijdou mi jak z 19. století, ale budiž. Možná jsem náročný čtenář, ale fakt od knížky i tohoto typu, něco očekávám. A plusové body nemůžu přidat ani za popis Jamajky – ten zcela chybí, ani spalující slunce, ani šumění moře, horký písek pod nohama – prostě nic.
Ponaučení: vracím se zpět k Ali a jím podobným autorům.

Bezmoc, strach, pomalý rozklad osobnosti hlavní hrdinky, to je pravá cesta až na samé dno.
Čím se tento psychologický thriller odlišuje od ostatních je ten fakt, že spisovatelka rozhodně netrpí sentimentem vůči svým hlavním hrdinům – happy end se nekoná v žádném ohledu. Není to klasická tuctovka, kterých je v regálu milion, i za týden po přečtení budete mít knihu stále v paměti a určité pasáže hned tak nevymažete.
Hlavní hrdinka Cloé je mi celkově nesympatická, ač krásná, mladá, úspěšná, ale jakýkoliv záchvěv lidskosti je přebitý jejím pocitem nadřazenosti. Její přítel Bertrand také moc plusových bodů nezískal. Alex, elitní policista, arogantní, bezohledný, své frustrované ego ze ztráty milované osoby si vybíjí na svém okolí. Čtenář má u této knihy prostě problém ztotožnit se s někým z hrdinů, za kterého bude dýchat. To je asi jediná slabina tohoto díla.
Vše začne cestou z večírku v nočních hodinách, Cloé sleduje „Stín“ a od té doby se jí nápadně nenápadně drží a už nepustí. Doma, venku, v polospánku……a autorka začíná pomalinku rozehrávat symfonii dráždící představivost, aby nás totálně dorazila závěrem, který byl opravdu nečekaný.

Paříž 19. století. Krásná kurtizána Markéta se seznámí s Armandem, který se do ní zamiluje. Postupem času i ona začíná cítit lásku. Klišé, dalo by se říci. Jenže tento vztah je pro tehdejší společnost nepřípustný. A tak se začíná psát jiná strana jejich milostného příběhu.
Příběh má retrospektivní formu vyprávění, volí neotřelý a originální způsob. Vypravěč totiž na začátku netuší, co se stalo a i on se dozvídá vše s námi.
Co je na celém příběhu stěžejní je doba, ve které se vše dobré i špatné odehrává. Dnes by tento vztah asi ani nezaznamenal míru zájmu veřejnosti, doba minulá mu však dopřála velkou vlnu zájmu.
A jak to tak v životě bývá, ne vše končí happy endem. Tato kniha je toho důkazem. Nicméně i přesto, nebo možná právě proto, zůstává stálicí v mé knihovně.

Matylda Kazisvětová, to je holčička, která hýbe touto knihou. Zaslouží si lepší rodiče a místo pro svůj život. K tomu je velmi nadaná a má mimořádnou schopnost. Bohužel má ale naprosto tupé rodiče, kteří by uvítali, kdyby jim zmizela ze života a nemuseli se s ní vůbec zabývat.
Příběh je primárně určený pro děti, ale vůbec to nevadí. Je to vtipné a napínavé čtení, kde nechybí občas trocha tajemna. Ačkoliv má Matylda smutný život, autor ho proložil radostí z knih, ze čtení, z objevování vědění a čtenář tak malé holčičce fandí a fandí. Hezky je tu vyzdviženo pouto přátelství a samozřejmě happy end, který tu opravdu nesmí chybět.
Prostě a jednoduše, kniha jménem Matylda je milá, drsná, zábavná i smutná, stejně jako holčička s tímto jménem, a to rozhodně za vaši pozornost stojí.

Tony Pagoda je klasickou ukázkou Sorrentinova metaforického stylu a opět je tato kniha určena – jako ta předchozí – spíše pro starší cílovou skupinu, a to 40+.
Hlavní hrdina je stále vtipný, dalo by se říci až nostalgicky vtipný, bez zbytečných příkras a filozofických odboček. Je starší, o poznání nostalgičtější, nicméně se stálou dávkou vulgarit a přemírou hovorovosti.
Tony je zkrátka Tony, nudit se s ním nebudeme ani v této knize, kde nás seznámí se svými kamarády, vzpomínkami na určité osoby v jeho životě. Žádné uhlazené dobrodružství, pod povrchem každé neučesané věty se nabízí mnohem lahodnější zážitek, například v podobě Tonyho životních mouder ukrytých v hlubinách této knihy.

Na to, jak je toto útlá kniha, jsem ji četla až moc dlouho. Ze začátku mi Soukupové styl přišel zajímavý, od poloviny knihy už nudný.
Chybí mi tu prostě dialogy.
Ale popořádku: Petr a Magda. Seznámí se, zamilují, vezmou. Mají děti, on milenky. Následuje rozvod a nová etapa s milenkou Klárou - svatba, založení rodiny. A pak hlavní hrdina Petr jede k moři se svými 4 dcerami z obou manželství. Nic zvláštního se tu nestane, ačkoliv se to přímo nabízí. Změny u všech hrdinů se totiž paradoxně odehrají až po návratu od moře.
Ocenila jsem, že jsme se na konci dozvěděli, co se s každou postavou stalo, kam se ubírala v životě.
Nicméně, Soukupová umí rozhodně lépe, toto již nikdy více.

Detektivní příběh z pera Agathy Christie, ve kterém se věhlasný Hercule Poirot objevuje až v poslední třetině knihy. Což je škoda a dle mého je to na celém příběhu dost znát. Ne snad, že by tomu chyběl pověstný anglický suchý humor, špetka napětí okořeněná pár vraždami, ale je znát, že postava Hercula Poirota je opravdu jen jedna. Dodává příběhu jakýsi punc nezaměnitelnosti.
Oč v příběhu jde tentokrát? Začíná netradičně v království Ramat, kde se schyluje k revoluci. V hlavní roli se objevuje sáček plný diamantů. Pak se šmahem přesuneme do staré dobré Anglie, na prestižní internátní dívčí školu. Zde se tenisová raketa objevuje častěji než právě výše zmiňovaný Hercule Poirot, ale čtenář již začíná tušit proč tomu tak je. A pak tu máme první vraždu a následně i druhou. Nad školou se tak začíná snášet atmosféra strachu a podezírání. A právě v tuto dobu na scénu nastupuje pan Poirot a zbytek si již domyslete :-)

Čtvrtý díl plánované pentalogie dočten. Nutno podotknout, že byla znát dlouhá časová prodleva mezi Nastereou a Urlou (3. a 4. díl). Spousta děje ze 3. dílu mi v hlavě nezůstala, tápala jsem, co, že se to vlastně stalo, specifický slovníček jsem uvítala.
Stále se jedná o sci-fi román na pomezí fantasy světa. Pohltí nás atmosférou plnou chladu, ticha, prázdnoty a černočerné tmy. V tomto pokračování nacházíme i to, na co jsme byli zvědaví předminulé díly – tedy na odpovědi na otázky typu proč. Nicméně i tak si Stehlíková některé věci nechává pro sebe a vytáhne je na světlo až v závěrečném díle.
Pokud jde o Ilan a pětadvacítku, je tam vidět určitý vývoj. Už to není čtení pro náctileté, ale na její postavě je vidět značný posun i tím, jak je poznamenaná okolnostmi i duvaly. Řekla bych, že celý díl se nese v duchu hledání a odkrývání skryté historie. A co se týče závěru, tak ten mne opravdu dostal do kolen. No a teď už si jen pár let počkat na poslední díl :-)

Ačkoliv jsem fanynkou historické literatury, tak tohle dílo přečíst mi trvalo vážně dlouho. Ano, je to poutavé zpracování onoho světoznámého klasického mýtu o Trójské válce a krásné Heleně, nicméně čtivým bych to fakt nenazvala. Již na začátku jsme doslova utlučeni přemírou jmen – a přesně v tomto duchu Fry pokračuje po celou dobu – což v konečném měřítku dost sráží hodnocení. Navíc celý příběh je brán hodně zeširoka, bohužel, někdy se čtenář v těch detailech až utápí.
Co naopak musím hodně vyzdvihnout je jeho osobitý smysl pro humor, který dodává celému příběhu punc originality. A paradoxně, spojení klasické mytologie a suchého anglického humoru funguje v této knize překvapivě dobře.

Rue a Eli, hlavní postavy dalšího románu od Ali Hazelwood, která tentokrát přitvrdila a na úkor romantické linky vsadila na tu erotickou.
Dějová osa není tak přitažlivá a vlastně ani zajímavá, vše je zrychlené a kvůli tomu se čtenáři nedaří tolik se ponořit pod onen povrch. Jsme ochuzeni i o fázi jiskření, která je pro autorku tak typická. Děj nezachrání ani traumatická linka z dětství – něco nastíní, nedovypráví a šup sem opět s linkou erotickou.
Ano, je to čtivá oddechovka, ale rozhodně je to nejslabší kniha Ali Hazelwood. Prosím, stará dobrá Ali, vrať se zpátky.

Po přečtení anotace jsem se domnívala, že jde o nevšední detektivní příběh, ve kterém hlavní roli hraje autistický Christoper. Ale ono je to spíše drama o složitých rodinných vztazích, jak už to tak v životě bývá.
Patnáctiletý Christopher nerozumí lidským citům, nemá rád tělesné doteky, nesnáší žlutou barvu, uklidňují ho rutinní činnosti, ale miluje matematiku a je v ní neskutečně dobrý. Jednoho dne najde u sousedů psa zapíchnutého vidlemi a rozhodne se, že vypátrá vraha a tím se roztáčí spirála absurdních situací, které nás nutí k zamyšlení.
Autor skvěle vystihl svět autistických lidí, oblast myšlení, cítění a jednání a zároveň nám poskytl jiný náhled do jejich duše.

Talentovaný není jen pan Ripley, ale i jeho autorka Patricia Highsmithová. Té se podařilo vytvořit postavu nemorální člověka, kterého si ale přesto oblíbilo hodně čtenářů, ale i filmových diváků (legendární zpracování s Mattem Damonem, který zde byl místy až démonický).
Tom Ripley, hlavní postava, mladý nedoceněný muž, všemi odstrkovaný, kterému se v životě nedostalo lásky ani finančního zázemí. Nejvíc ze všeho touží po pozornosti, uznání a svobodě plynoucí bohatství. A tak využívá svého „talentu“ k oklamávání lidí a vydávání se za někoho jiného. Ano, dojde k vraždě, kdy Tom zabije svého kamaráda Dickieho, za kterého se potom vydává a užívá si jeho peněz. Zároveň s ostatními hraje hru na kočku a myš a stává se tak současně Dickiem i Tomem.
Kniha, stejně jako filmové zpracování, ponechává spoustu otázek nezodpovězených – Tomova sexuální orientace, která v knize hraje určitou roli, italská policie najednou věří Tomově verzi? A co se stalo s postavou Marge? Odpovědi na tyto otázky už autorka ponechává na každém z nás.

Má očekávání byla asi větší, než se zdálo. Všichni na tohle sci-fi z roku 1957 pějí ódy, což já říct nemůžu. Začátek knihy, respektive její první třetinu jsem protrpěla, nudila se a absolutně netušila, která bije. Ano, vědec, který se probudí z hibernace se po letech rozhodne pomstít své chamtivé snoubence a jejímu ještě chamtivějšímu a zákeřnějšímu partnerovi, ale má to háček – musí cestovat časem. Zní to lákavě a poutavě, nicméně styl je spíše ubíjející až unavující a neustále opakující se scénky, hlášky celkové hodnocení ještě snižují.
Konec byl tedy peckou mezi oči a rozhodně stál za to, ale celkový dojem z knížky to nevylepšilo. Co stojí za to jsou humorné prvky, kterých je tam celkem dost. I postava kocoura patřila k těm nejlepším, které se tu dají najít. Evidentně tedy nejsem kupec, který by si toto zboží našel, ale věřím, že – jak se říká - každé zboží si svého kupce najde a dle pozitivních recenzí jich je víc než dost.

Vůně kávy a skořicových šneků pečených s láskou – tak přesně to mne doprovázelo celou knihou tak silně, že jsem si po přečtení na pár šneků se skořicí zašla a doplnila to poctivou kávou – i když, bohužel, ne v Kodani.
Musím říct, že po přečtení tohoto skvostu jsem se i já zařadila do řad fanoušků této autorky. Nechápu, kde se bere její dar nadchnout pro konkrétní zemi – naprosto jedno jakou, za její popis kuchařského umění by se nemusel stydět ani šéfkuchař – spíše já se pak se studem dívám do svého talíře :-)
Kate, mladá, úspěšná žena má úžasného přítele – jen do té doby, než jí ukradne její nápad v PR agentuře. A tak se Kate rozhodne pro nabídku, kterou by předtím odmítla, a to, že pro nového dánského klienta absolvuje s hrstkou novinářů PR výlet do Kodaně v rámci životního stylu hygge. Jenže tu potkává i hříšně pohledného novináře Bena Johnsona a tím se vše značně zkomplikuje. Anebo taky ne?
Romantika jak vyšitá, ale autorka to prostě umí. Zkrátka, příběh plný emocí s příslibem milostné zápletky = oddechová četba i pro náročné čtenáře.

Jaké to je opět po letech potkat svou dávnou lásku? A pro co se rozhodnout? Zůstat, nebo se rozloučit a odejít? Tuto otázku si pokládá Hannah, hlavní hrdinka této knihy.
A od této chvíle se kniha dělí na dvě roviny, na tu, ve které Hannah zůstává na večírku s Ethanem – svým bývalým přítelem a na tu, kde se s ním rozloučí a doufá, že pokud jsou si souzeni zase se potkají a dají dohromady. Skutečně platí, že to, co se má stát, to se stane? Jak moc náš život určují náhody? A existuje něco jako osud? Tyto otázky si nepokládá jen Hannah, ale i čtenáři společně s ní.
Každá rovina této knihy má co nabídnout, hlavní postavy jsou reálné a uvěřitelné. Ale když se potom celý tento příběh, respektive příběhy spojí v jeden celek ke konci, je to trošku zklamání. Za konec dávám prostě o hvězdičku méně, jinak bych neměla co vytknout. Rozhodně je to pohodové čtení a taková příjemná oddychovka v tom náročném a rušném světě kolem nás.

Krásná Mallory kdysi hrála šachy, teď se snaží protlouci životem, zabezpečit rodinu a téma šachy je pro ní uzavřená kapitola. Nebo spíše řečeno – byla. Všechno se ale změní ve chvíli, kdy se zúčastní charitativního šachového turnaje. Náhodu porazí šachového mistra Nolana a ten zase nechápe, co se stalo, kdo je ona neznámá hráčka a více než hra ho začíná přitahovat právě tato samotná hráčka.
Ano, je to young adult, ale i tak této knize nelze upřít, že je to prostě dílo plné emocí – od radosti až po smutek. Hlavní hrdinové nejsou jen bezduché loutky, ale vážně inteligentní osobnosti, které se ale potýkají se spoustou existenčních problémů.
A co je na tom všem nejlepší? Autorčin humor. Prostě to fakt umí, skvěle ho dávkuje a po dobu čtení se člověk neubrání, aby neměl pusu od ucha k uchu.

Příběh o závislosti na alkoholu z ženského pohledu, o velké vnitřní síle a snaze postavit se zpět na střízlivé nohy. Autorka se také upřímně zabývá otázkami, jak se dostala na samé dno. Jedná se tak o upřímnou a intimní zpověď, ve které zmiňuje alkoholismus otce, špatné vztahy v rodině manžela a spory s ním. Ze svého pohledu mohu říci, že postava muže mi byla nejvíce protivnou ze všech. Jeho zlehčování, neustále citové vydírání v podobě odejmutí dcery, totální nepodpora ženy na mateřské v podobě finančního zabezpečení - žena škemrá o peníze na nákup pro rodinu, pro malou dcerku. Nucení na potrat, protože není ta správná doba v manželství. No.....kvůli takovému chlápkovi bych byla alkoholičkou taky.
Shrnuto podtrženo, příspěvky na facebooku tomuto sdělení seděly. Když se ale spojily v jeden celek, došlo k zacyklení, dynamičnost se vytratila a vše se rozmělnilo do nekonečných opakujících se nářků.

Hlavní hrdinka Sophie, pravá anglická dáma, se zklame v lásce natolik, že přijímá pracovní nabídku a opouští Londýn, aby začala znovu v New Yorku.
Tady potkává Bellu, s níž jí pojí láska k pečení a také její sexy bratranec Todd, před nímž by se měla mít setsakramentsky napozoru.
Líbí se mi, jak si autorka na nic nehraje, nic nepředstírá, prostě nám naservíruje další ze série romantických příběhů, okořeněných špetkou sarkasmu mezi hlavními hrdiny, špetkou erotiky a půl tuctem nápadů na to, co vařit. A toto vše pak doplní podmanivými popisy míst a okolí, takže čtenář už pošilhává po knižním průvodci po New Yorku.

Jsem ráda, že tuto knihu jsem dostala a nekupovala. Ono ani nejde o knihu v pravém slova smyslu, je to jen jakýsi soubor úryvků toho, co kdy slečna Marplová v knihách Agathy Christie řekla, co si myslela, nebo jaký názor měla.
Pro fanouška zklamání. Její knihy znám, ale toto je kolikrát vytržené z kontextu,není to ani poučné, ale ani vtipné - a že i taková růžolící slečna Marplová být vtipná umí.
Jediný, kdo měl radost je bezesporu nakladatelství, že opět vydělá peníze na jménu Agathy Christie, což je zrovna v tomto případě tristní.