DaymondeuX komentáře u knih

Ve jmenu metody mi svou naladou a utopistickou totalitni spolecnosti nejvic pocitove pripominalo Brave New World (Konec civilizace) od Aldouse Huxleyho a trochu, zejmena koncem, Orwellovo 1984. A i kdyz nema tato kniha filozofickou hloubku ani jedne z nich, rozhodne stoji za precteni. Je kratka, literarne velmi jednoducha a presto misty nabizi velmi zajimave myslenky a presahy. Jelikoz jde o knihu novou, nelze na rozdil od napriklad 1984 hovorit o nejake nadcasovosti. Presto nuti cloveka k zamysleni nad tim, jaka je hranice mezi svobodou jednotlivce a zajmem spolenosti, mezi demokracii a totalitou a mezi dobrym a objektivne ospravedlnitelnym umyslem, maximalizujicim stesti a uzitek jednotlivce a agregovane tez spolecnosti a cenou a hodnotou individualniho lidskeho zivota, jeho svobody a prava zit podle sebe, vcetne prava delat chyby. Ve jmenu metody je kniha utopisticka a presto v necem tak aktualni. Je snadne prijmout myslenku kultu zdravi a jeho absolutni a zaroven absurdni utilizace ve spolecnosti, nebo ji nahradit myslenkou obdobnou z nekonecneho seznamu toho, co je "pro lidi a spolecnost dobre" a premyslet, zda je neco takoveho skutecne mozne pouze jako fikce, nebo zda se muze jednat o aktualni varovny obraz neceho mnohem aktualnejsiho, blizsiho a pritomnejsiho, nez si clovek pripousti, nebo je schopen ci ochoten videt. Hlubsimu vtazeni do deje mi trochu branila cynicnost, odevzdanost a apaticnost hlavni (anti)hrdinky, takze jsem se jako ctenar citil ponekud nezucastnene a emocionalne nezainteresovane a osud Mii mi byl ponekud lhostejny. Ale ono je to nakonec prave ta lhostejnost, ktera je nejvetsim lidskym hrichem a umoznovatelem zla a je to vzdy ona mlcici vetsina, ktera kazdy system drzi a de facto legimizuje, takze mozna se tento pocit k teto knize paradoxne hodi. Knihu rozhodne doporucuji.

2 02.03.2024

Jakkoliv jsem byl z tretiho dilu Vetrelec - Peklo, a to zejmena jeho druhe casti nadseny, u tehle knizky od uplne jineho autora jsem mel asi 99 % casu zcela opacne pocity. Doslova az do peti poslednich stranek jsem nechapal, jak tohle muze byt soucasti kanonu.

Udalosti, zacinajici probuzenim Ripleyove predcasne z hibernace v zachrannem clunu (k nemuz prece doslo az ve druhem filmu a treti knize), byly pro me jako fanouska serie tak divne, neprirozene a nekompatibilni s tim, co znam ze zbytku knih ci filmu, ze jsem ke knize pojal postupnou, vetsinu casu pretrvavajici nechut. K te znacne prispivalo i mistni zpracovani Ripleyove, ktera svym chovanim, jednanim, mluvou, vystupovanim, proste vsim, nema s filmovou predlohou vubec nic spolecneho. Je to naprosto jiny charakter.

Zcela neuveritelna slatanina byla i cela ustredni akcni pasaz v dole na planete LV178. Absurdne a naivne pusobila premena davno mrtveho androida Ashe z Nostroma v cosi jako Shodan ze System Shocku, tedy temer vsemocnou genialni lodni palubni inteligenci. Smesny a trapny byl improvizovany zbrojni arsenal, v cele se strikacima pistolkama na kyselinu. A zoufale a neuveritelne otravne pusobily neustale flashbacky Ripleyove o jeji dceri, ktere vzdy koncily neustale se opakujici vetou o vybuchnutem zkrvavenem hrudniku. Proboha, to nestaci napsat jenom jednou? Fakt je potreba tohle trapne opakovat a recyklovat v kazde jedne vzpomince?

Tato knizka byla napsana autorem, ktery absolutne nepochopil vetrelce, at uz jako bytost, film, fenomen, proste v zadnem myslitelnem vyznamu. Poslednich par stranek knihu vratilo do kanonu tak trochu stylem deus ex machina, resp. klasickou obezlickou s vymazanim pameti, coz je neco tak trivialniho, bezpracneho a proflakleho, ze me celou dobu nenapadlo, ze k tomu dojde.

Uznavam, ze jinak ten chaos, zmatek, nelogicnosti a takove mnozstvi kravin s kanonem proste sladit neslo. Nekdy je lepsi zapomenout, v tom jedine budu s autorem teto knihy za jedno. A az na nekolik malo momentu bych na tuhle knihu nejradeji zapomnel take. I kdyz ne uplne, abych ji nahodou nezacal cist znova.

1 25.01.2024

Jsem velky fanousek Vetrelcu, jak prvnich dvou filmu, tak nekterych videoher, zejmena Alien: Isolation a Aliens: Dark Descent. Prave druha zminovana hra me konecne privedla k rozsirenemu univerzu, zpracovanem mimo jine ve volne knizni trilogii, jejiz je Vetrelec - Peklo poslednim (a naprosto samostatne citelnym) dilem.

Kniha se odehrava rekneme paralelne s dejem (nebo jeho zacatkem) druheho filmu (Vetrelci od Camerona) a vysvetluje, co presne se stalo na planetoidu LV-426 a v kolonii Hadley's Hope pred tim, nez doslo ke ztrate signalu s orbitalni stanici Gateway, na ktere jiz byla zachranena Ripley. Vetrelec - Peklo je kniha kanonicka, jedna se tedy o oficialni lore, ktery vysvetluje mnohe z toho, na co ve filmu nebyl prostor, nebo v nem bylo jen naznaceno. Priznam se, ze jsem od teto knihy nic extra necekal, nakonec jsem byl velmi mile prekvapen, a to zejmena od cca druhe poloviny, kdy se dej poradne rozjede a nabidne akci, rezbu, ale i sympaticke hrdiny a jejich tragicke osudy, cimz se filmove predloze mininalne vyrovnava. Jiste kouzlo knize dodava i fakt, ze ctenar samozrejme predem vi, jak to asi dopadne, takze cte s vedomim, ze sleduje hruzny davno zpeceteny osud kolonistu a o to vice vnima marnost jejich pocinani a k neuspechu odsouzenou snahu, ale tim spise i jejich hrdinstvi.

Vetrelec - Peklo pro me bylo velke prekvapeni a zaroven osvezeni a hrozne rad bych videl filmovy spin-off, ktery by tuto na platne dosud nevidenou kapitolu zfilmoval. A jsem si celkem jisty, ze by to byl nekonecne lepsi film, nez vsechno ostatni, co v tomto univerzu po Cameronove masterpiecu z roku 1986 vzniklo.

1 05.01.2024

Cim dal casteji u poslednich Kingovych romanu jsem musel premyslet, ze tohle neni klasicky King. Ale kdyz uz je (nebo neni) neceho vetsina, vyvstava otazka, co je skutecne ta klasika a co byly spis svetle vyjimky. U Billyho Summerse jsem si poprve uvedomil, ze King psal horory mozna pred triceti, ctyriceti a vice lety, ale za posledni dekady se z nej stal moderni autor pisici uplne normalni vicemene civilni beletrii.

Billy Summers je navic jedina kniha, kterou si ted vybavuji (coz neznamena, ze nejsou i jine, ktere si ted nevybavuji), ktera nejen ze nema nic spolecneho s hororem, ale neni v ni ani zadne mysticno, nadprirozeno, ci neco podobneho. Je to naprosto svetsky civilni roman bez jakekoliv gradace, uzasnych zvratu, necekanych odhaleni nebo cehokoliv dechberouciho ci silne nezapomenutelneho. Je to vlastne jedna z nejvic obycejnych knizek, ktere jsem od Kinga cetl. Ale to neni spatne. Obycejne veci a zivot, jak vedel uz Capek, jsou casto mnohem zajimavejsi, nez mnohe fikce a pise-li o nich nekdo tak dobre, jako to umi King, zabava je zarucena. A to je pripad i teto knihy. I pres uvodni cca ctvrtinu, ktera mne svoji prekombinovatosti a absolutni nelogicnosti temer donutila knihu nadobro odlozit, jsem se do ni nakonec zacetl a vlastne se od ni pozdeji temer nedokazal odtrhnout. Kdyz clovek prestal nad nekterymi vecmi premyslet, dostal velmi zabavnou story plnou mnoha sympatickych a archetypalne hodnych postav, odsypajici dej, romantickou linku a konec, ktery rozhodne patri k tem lepsim.

5 22.11.2023

Vyuziju tento komentar k necemu, co jsem pred tim sam hledal. Da se Konec hlidky cist jako samostatny dil, bez znalosti predchozich knih?

Strucna odpoved: ANO.

Dodatek: Kniha dejove navazuje na konec Pan Mercedes, ALE vsechno podstatne je v ni shrnuto a vysvetleno znova a Konec hlidky nepredpoklada, ze jste cetli cokoliv pred tim. Neni to horor, neni to ani klasicka detektivka, spise kratky, dobre napsany a lehce stravitelny thriller, jez si muze precist i vase mama, ktera by se Kinga jinak bala. Kdybych mel neco vytknout, bude to konec. Prisel mi trochu uspechany, v naprostem finale prilis slunickarsky (rekneme, ze ja bych ho tam nechal lezet) a navic s ukazkovym deux ex machina.

3 16.02.2021

Tak tohle je zatim ta nejslabsi kingovka, jakou jsem kdy cetl. A nejnudnejsi. Potreti v zivote jsem se musel nutit docist knihu do konce a kazda dalsi stranka byla jako tahat pytel s piskem o jedno patro vys. Priznam se, ze na poslednich 10 strankach uz na me sly mrakoty a cetl jsem kazdou druhou vetu. Dokonce jsem byl tak otraveny, ze jsem uz ani nedocetl doslov. A pritom zacatek vypada docela slibne. Klidna policejni stanice nekde v zapadakove, prijemne vykreslene, trochu archetypalni postavy, pomale rozvazne az meditativni tempo a pak zapletka v podobe tajemneho vozu nikoliv z tohoto sveta, ktery se najednou objevil na scene. A ctenar si rika, ze ted to zacne. Ted se to roztoci. Ted budeme cestovat do jinych svetu a odtamtud zase k nam a bude to zabava a zmena a parada a... a... a ono nic. Abyste rozumneli, anotace ke knize hlasa: "Jeho dvere (toho vozu) a kufr se obcas otviraji do jine dimenze obydlene podivnymi tvory." A dale "Pribeh policistu z navstev jinych dimenzi..." Kdo by tedy neocekaval, ze se pomoci tohoto portalu podivame do jinych svetu? Kdo by neocekaval variabilitu prostredi nebo dejovou pestrost? Jenze ouha. Cely dej se odehrava na jedne policejni stanici, mezi malym poctem brzy extremne nudnych postav a celou dobu jen preslapuje na miste. V momente, kdy ctenar zjisti, ze premisa pribehu je Potemkinova vesnice (nejak to vypada, ale je to jen falesna kulisa bez jakekoliv hloubky; jsou to dvere, ktere maji obrys, ale nejdou otevrit) a ze se nikam cestovat nebude, promeni se cteni knihy v utrpne brodeni se tekutymi pisky s tim, ze na konci vas neceka nic jineho, lepsiho nebo zajimavejsi, nez na zacatku. Pred touhle knihou jsem si myslel, ze King dokaze napsat roman o cemkoliv. I o vymene zarovky. Nyni priznavam, ze jsem se mylil. Z buicku 8 je prikladna ukazka rceni, ze z hovna bic neupletes. Tady nekdo slapl fakt hodne vedle.

1 09.11.2020

Puls je jedna z kratsich mene znamych Kingovych knih, podobne jako napriklad Z buicku 8. Nabizi tak ctenarum prilezitost zkusit neco jineho, nez tisicistrankove eposy typu To nebo Svedectvi, nebo klasicke hororove kousky, zname i nejsirsi verejnosti (a nekdy pohrichu jen diky jejich filmove verzi). Uvodni desetina je rychla, brutalni a prvni vyhrezla streva se objevi driv, nez byste rekli "svec". Asi jako kdyby se King rozhodl opisovat od Kulhanka. V teto fazi jsem se tesil na klasickou zombie-apokalypsu tak, jak je zname a mame radi. Bohuzel prilis brzy kniha preradi na neutral a zacne rozvijet temata, ktera celkovy zazitek znacne pozmeni a dle meho bohuzel k horsimu. Telepatie, evoluce, lidstvi... a napeti je pryc. Nejvejsi problem knihy je, ze prostrednich cca 80 % (cirka od momemtu, kdy se ze zombiku stale telepaticka entita, ktera uz hlavni hrdiny NECHCE zabit) se vytrati veskere napeti a strach o zivot hlavnich postav. Kniha tak hlemyzdim tempem speje k zaveru, ktery znaveny ctenar uvita jako milostivou kulku do cela, nebot konecne prinasi konec. Bohuzel zaver knihy celkovy dojem nenapravil. Je totiz prekvapive nelogicky v kontextu temer vsemocnych telepatickych bytosti, schopnych ovladat vuli ostatnich. Pripada mi to, jako by se King, ktery casto pise stylem zahradnik, nikoliv architekt, dostal vlastni fantazii do uzkych a na konci uz sam nevedel, jak z toho ven. Konec je proste divnej, stejne jako cela knizka.

6 26.10.2020

Ctvrta a posledni Vesmirna odysea je takovy dojezd na neutral. Vyrazne jednodussi, primocarejsi a soustredenejsi dej pusobi jako prijemna dieta na zaludek, vzpamatovavajici se po silenem dortu od pejska a kocicky v podobe predchoziho dilu. Navrat hlavnich postav z jednicky potesil, ale kniha mi absolutne nevysvetlila, jaktoze F.Poole prezil, respektive jak/kdo/proc(?) jej vzkrisil. Fakt, ze jsem to jako ctenar uz ani prilis neresil (stejne jako mnoho jinych nelogicnosti a nesrovnalosti) a proste to vzal jako "deus ex machina" je asi vyrazem jiz urcite unavy z cele serie a jiste vdecnosti, ze uz to, at tak ci onak, konci. I kdyz, kdo vi... uvidime za 950 let!

4 24.02.2020

Pomer velikosti jadra Jupiteru ku zbytku plaste je cca 1:4. Paradoxne v podobnem pomeru je v tomto tretim dilu Vesmirne odysey i relativne zajimavy dej a zcela zbytecna, misty vylozene absurdni vata. Prvni dil byl cisty peclive vybrouseny diamant. V cele knize byly prakticky dulezite jen dve postavy, z nichz ta jedna ani nebyla clovek (Bowman a HAL, Floyda nepocitam, ten je jen literarni obezlicka pro odvijeni deje a jakousi soudrznost jednotlivych dilu). Samotny dej a pribeh byl tak nadcasovy a genialni, ze vypravel sam za sebe. Druhy dil "obohatilo" zbytecne mnozstvi nejruznejsich postav vsech pohlavi, narodnosti a sexualnich orientaci (nechybeli gay manzele na Mesici) a tim se preneslo ohnisko pozornosti, v jednicce posvatne uprene do nekonecneho a nekonecne tajemneho vesmiru, do v podstate nezajimaveho a zcela netajemneho minivesmiru lidskych vztahu a prvnich naznaku politiky. Avsak kdyby me zajimalo toto, nectu Vesmirnou odyseu, ale koukam na argentinskou telenovelu nebo Vymenu manzelek.

Treti dil se v nastolenem trendu vsak naprosto zvrhnul. Zejmena v prvni polovine az trech ctvrtinach neni kapitola, kde by nebyla predstavena nova postava, novy statni utvar nebo rezim, nova organizace, podnikatel, syndikat, tajna sluzba, atd. Cina, Afrika (teda Spojene staty africke), Rusko, OSN, co jeste pejsek s kocickou zapomneli vhodit do kotliku? Hollywoodskou herecku a hudebniho virtuoza jako posadku kosmicke lodi? Je to tam. Jeste neco? Ano! Saku Velikeho. Kdyz jsem otocil list na kapitolu zvanou Saka Veliky, sly na me mrakoty a chvili jsem si nebyl jisty, jestli nahodou nectu Knihu dzungli. Proboha, proc? Clarkovi jeho pokusy o slozitou geo-politiku a ruzna socialne-kulturni temata za prve absolutne nejdou, a za druhe se do teto knihy hodi jako pentagram do kostela. Ostatne vystavet dej na pristani na necem tak bezvyznamnem, jako je kometa (v kontextu epicnosti predchozich dilu) take o necem svedci.

Posledni ctvrtina a zapletka na Europe je brcko, ktere nekdo tomuto dilu nastesti vsunul do ust, aby se neutopil po hladinou sracek. Malokdy jsem cetl neco, co mi pripadlo tak zbytecne; jak v kontextu cele tetralogie, tak i samo o sobe.

Jenze porad je to Vesmirna odysea. A ma to jakousi zvlastni gravitacni silu. Haha. A taky par svych momentu. Zkratka, jak by rekl A.J. Rimmer: Je to něco mezi jídlem a operací střev.

Ted jen zalezi, na co ma mily ctenar vetsi chut.

1 05.02.2020

Tato kniha je nabidka, ktera se neodmita.

3 29.05.2019

Saturnina by si mel precist kazdy. Ale kazdy je strujcem sveho osudu. Rekl bych, ze je to jedna z nejvtipnejsich knih, ktere jsem kdy cetl, ale nechci chvalit dne pred vecerem. Tahle kniha se da cist porad dokola, ackoliv tak dlouho se chodi se dzbanem pro vodu, az se ucho utrhne. A nektere pribehy a gagy vas pobavi i po letech, kdyz si na vzpomenete, i kdyz co se v mladi naucis, ve stari zapomenes. Ano, muzete najit zaminky, proc si Saturnina neprecist, protoze kdo chce psa bit, hul si vzdycky najde. Ale byla by to chyba, i kdyz chybami se clovek uci. Takze hura do obchodu - jeste dnes, nebo nejpozdeji zitra. Protoze lepsi pozdeji, nez nikdy.

20 18.04.2018

Kdyby byla kniha jen samotne vypraveni Minky o nastupu nacismu, segregaci zidu, promene zivota, sveta, snu a idealu jedne mlade naivni zidovske divky, zivote v zidovskem ghetu a zejmena v koncentracnim tabore, dal bych plny pocet hvezdicek. Bohuzel autorka se neubranila nutkani "obohatit" knihu o vice casovych rovin a jakesi pokusy o temer rekurzivni vypraveni (takze ctenar se obcas ztraci v tom kdo je kdo, koho je co a kdy), dale o naprosto zbytecny a nezazivny zacatek a la "Uvod do studia oboru pekar/cisnik", o vyslovene trapny hloupy pubertalni konec na urovni literarniho trestneho cinu jmenem Stmivani, pri kterem jsem se misty stydel, co (že) to ctu a o jakesi nasilne, neautenticke, podivne milostne mnohouhelniky, ktere by snad neudelaly ostudu v casopise Bravo nebo Top divka nekdy kolem roku 1998, ale v teto knize pusobi zbytecne a nepatricne jako chlup na spanelske omelete.

Spolu s pokusem o jakesi hororove upirske intermezzo, ktere mi fakt pilo krev (haha!) a jez i pres ocividny zamer autorky o vytvoreni hluboke metafory nedava absolutne zadny smysl, vyzniva do prazdna a je, podobne jako pulka knihy, naprosto zbytecne, na me kniha jako celek nepatrne zapusobila dojmem, jako kdyz Göring a Mengele pekli dort.

Stoji za to si knihu precist? Rozhodne ano. Ale velmi bych doporucil zvazit preskocit rovnou na vypraveni Minky a predstirat, ze stranky pred nim a po nem neexistuji.

12 18.04.2018

Precteno jednim dechem. Kniha o necem, co mohou historii studovat, statistici analyzovat a filozofove rozebirat, ale co clovek nikdy, nikdy nemuze pochopit. Doporucuji.

8 01.11.2017

Zelena mile je takova divna "kingovka." Predne to vubec neni horor. Naopak, podobne jako To nebo treba Svedectvi kniha ukazuje, ze se King nejlepe citi v psychologii a vykreslovani mezilidskych vztahu, nez neceho desiveho. Za dalsi - zapletka tohoto utleho romanu je tak banalni a prosta, ze je svym zpusobem div, ze z toho nekdo vykresal celou (i kdyz na pomery Kinga extremne kratkou) knihu. Banalni je vsak pouze formalne, protoze umenim autora dosahuje misty velmi hlubokych filozofickych presahu. Dve casove linky (tou druhou je retrospektivni vypraveni) pribeh zajimave michaji a ona vypravecska rovina dodava knize to spravne melancholicke zabarveni. Jedine, co mi vyslovene nesedlo, bylo vypraveni o tragickem umrti manzelky hlavniho hrdiny, ktere absolutne nerezonovalo s celkovym ladenim knihy a prislo mi, ze chtel autor aspon nejak dostat na stranky "nekolik strev a krve, aby se nereklo, vole." Celkove vsak nelze nez doporucit.

3 02.10.2017

Naprosto prumerna kniha. Jedine, co ji trochu odlisuje, je celkove zasazeni - postapo v moskevskem metru. Tim ale vycet prednosti (i kdyz i to je v tomto pripade vec vkusu) zacina a zaroven konci. Z literarniho aspektu je treba konstatovat, ze Glukovski zadnym prehnanym spisovatelskym talentem neoplyva a je to videt. Slohove nudne, pribehove ploche vypraveni postupuje monotonne umornym krokem k zaveru, u ktereho je treba se zastavit.

Posledni tri stranky a "pribehova pointa" je totiz neuveritelny WTF moment. Naprosto asymetricky prilepek, jak svym oproti zbytku knihy neprirozene zrychlenym tempem, tak zejmena obsahem. Finale, ktere naprosto postrada predobraz v tom, co jste do te doby cetli. Temni byli vlastne dobri? Chteli lidem pomoci, chteli s nimi komunikovat, ale lide to nepochopili? Artom byla jedina nadeje? Ne, tohle naprosto nesedi a neodpovida predchozim 99,9% knihy. Vysvetleni teto silene disproporce lze nalezt v doslovu a v popisu toho, jak tento roman vlastne puvodne vznikal. Jednalo se totiz o pribeh vypraveny formou blogpostu, ktery mohla uzka skupina ctenaru cist a pripominkovat. V puvodni verzi nechal autor hlavniho hrdinu - Artoma, v polovine pribehu zemrit. Navic zcela banalni smrti. Proc? Aby autor ukazal marnost a nesmyslnost lidskeho snazeni. Temer jako biblicky kral Salamoun v knize Kazatel. Komunita vsak toto rozhodnuti kritizovala a presvedcila Glukovskeho, ze neni dobry napad pohrbit hlavniho hrdinu v pulce knihy. Ze to pak nedava smysl. Autor se tedy rozhodl Artoma vzkrisit z mrtvych, ale - a to je ten hlavni problem - do kontextu, ktery s nim uz vlastne nepocital. Proto kniha zejmena ve sve druhe casti ztraci tempo a smysl, protoze vypravi pribeh z pohledu nekoho, kdo uz tam puvodne byt nemel. A proto takovy naroubovany konec, ktery vubec neodpovida predchozimu pribehu a pusobi jako pest na oko.

Metro 2033 je jedna z knih, ktera vrha delsi stin, nez ji nalezi. To ma mimochodem spolecne i se stejnojmennou pocitacovou hrou. Kdybych mohl k hodnoceni pouzit procenta, dal bych 50% s tim, ze kdo ma averzi na Rusko, muze si jeste 15% odecist.

9 20.06.2017

Takto nejak si predstavuju scifi, ktere by napsal Filip Renc ceske literatury - Michal Viewegh. Povrchne zpracovane, na mnoha mistech nedomyslene, casto nerealisticky romanticke vypraveni, ktere odsypa a cte se velmi dobre, ale celou dobu se nemuzete zbavit dojmu, ze konzumujete literarni fastfood, nikoliv neco, co ma ambice stat se novodobou klasikou (jak ponekud neskromne naznacuje prebal knihy). Aby nedoslo k omylu - knizka me docela bavila. Precetl jsem ji v podstate na dva zatahy. Na tom ma vsak lvi podil skutecnost, ze jde o knihu velmi kratkou (jak osvezujici cist konecne neco, co nema 600+ stranek) a napsanou velmi stravitelne, jednoduse, zkratka konzumne. Pribeh ma potencial, ktery autor samozrejme absolutne nevyuzil, ale kdyz nad tim nebudete prilis premyslet, bude vas to bavit. Celou dobu je ale jasne citit, ze knihu napsal vedecky laik (navic literarne neprilis talentovany), ktery jen touzil "udelat nejake scifi" a nikoliv vedec nebo clovek, ktery by dane problematice opravdu rozumnel a byl s ni vnitrne sladeny. Srovnejte si to se ctenim cehokoliv od A.C. Clarke nebo I. Asimova. Paradoxne nejsilnejsi strankou knihy je to, co ve skutecnosti vlastne temer nevyuzila a nerozpracovala. Receno klasikem- skutecny potencial a tajemna zakouti napadu s cestovanim paralelnim vesmirem tak o sobe v tomto dile davaji, bohuzel ci mozna bohudik, pouze tusit. Kdybych byl porotce v talentove soutezi jako je ceska SuperStar a mel hodnotit tuto knihu, asi bych ji pustil do druheho kola, ale na velke finale by se musela jeste hodne, hodne zlepsit. A na zaver jedna drobnost, ktera na me pusobila jako pest na oko - autorovi zrejme nekdo poradil slovicko "permutace," ktere se mu zalibilo natolik, ze jej opakoval zbytecne casto a to i tam, kde bylo tak trochu mimo misu. Stejne jako je mimu misu povazovat tuhle knihu za nejake genialni scifi. Je to Viewegh. Mozna na steroidech, ale stale on.

14 29.05.2017

"Jestli neco, tak tahle kniha je predevsim dlouha. A to tak dlouha, ze i kdyby byla o polovinu kratsi, porad by jeste byla dlouha." Takhle replika z predstaveni Bible od Divadla Sklep presne sedi i na Atlas mraku. Jestli bych mel tuto knihu charakterizovat dvemi slovy, byla by to: konglomerat a dlouha. Kniha je skutecne slepenina nejen ruznych pribehu napric casem a prostorem, ale i slohu, stylu a napadu. Nektere dejove linky se svym stylem a obsahem temer blizily obvykle beletrii, jine hranicily (ale JEN hranicily) s genialni sci-fi a dalsi se kvuli zamerne vidlackemu slohu (nebot vypravene sice gramotnym, ale divochem) temer nedaly cist. Skutecne. S takovym odporem jsem naposledy cetl Rohlikovu Zemi bez zakona. A prestoze je kniha ambiciozne roztazena do sirky, nema temer zadnou hloubku. Je jako line siroke koryto reky, ktera je natolik melka, ze v ni skoro nic nezije. Kazda cast knihy pusobi jako demo, nacrt, ktery namisto aby byl podroben kritice a pripadne rozpracovan, byl rovnou vytisten na papir s virou, ze kdyz se to zamicha do kaledioskopu ruznych pribehu, tak to nejak bude fungovat. No, nefunguje. Paradoxni je, ze se v knize obcas vyskytuji temer basnicne obraty tak uzasne, az jsem zalitoval, ze nemam po ruce zvyraznovac, abych si je poznacil. Ale to je trochu malo. "To je trochu malo na takovouhle publikaci," zakoncuji dalsi replikou divadla Sklep.

4 08.05.2017

Velmi dobre becko se vsemi klady a zapory, ktere z toho plynou. Nenarocna forma, jednoduchy jazyk, odsypajici dej plny akce, nekolik zvratu, jemna romanticka linka a trochu uspechany konec. Nebo lepe receno konec s nevyuzitym potencialem. K nerusenemu cteni je treba ignorovat celou radu logickych lapsu a dejovych zaskobrtnuti pramenicich zrejme z teoreticky prilis narocneho tematu. Na druhou stranu nektere myslenky nebo pasaze byly vylozene skvele a atmosferou jako vystrizene z romanu 1984. Napriklad napad smluvne zavislych pracovniku odsouzenych k otrocke praci v odosobnene nenavidene korporaci. Realny svet a jeho podoba byl v knize jen naznacen jako neprilis zretelna kulisa nekde v dali, ale je fakt, ze o tom kniha zkratka nebyla. Osobni interest v popkulture 80. let nebo videohrach neni pro ctenare vubec nutny, i kdyz nektere reference cloveka znaleho potesi. Kniha je totiz zvlastni kombinaci totalni fikce (vlastne fikce uvnitr fikce) a faktografie. S ohledem na to, ze jde o velmi specificky druh literatury a podobny roman je v podstate unikatni, byla by chyba si knihu neprecist. Teda pokud nejste zaplivany sixter!

4 15.02.2017

Dobre napsana a neobycejne dlouha (ale ne zdlouhava!) postapokalypticka pohadka.

2 30.05.2016

Podle meho nazoru jde o lehce podprumernou kingovku a velmi, velmi spatnou detektivku. O horor nejde vubec. Ale pozor - lehce podprumerny King neznamena spatnou knihu. Diky mimoradne kvalitnimu stylu, slohu a vypravecskemu talentu autora se kniha cte velmi prijemne a svizne. King ma velkou vyhodu v tom, ze by umel poutave vypravet i o zcela banalnich vecech, jako vymena zarovky v koupelne. Ostatne na pouhem rozvijeni balani zapletky je spousta jeho romanu zalozena a prevazne diky jeho skvelemu vypraveni jde o dobre knizky. A to je i tento pripad.

10.01.2016