Ready Player One: Hra začíná

"Chození mezi lidi se hrozně přeceňuje."
Snad ta pro mě nejvíce překvapující věc je ta ohromná spousta odkazů, které autor dokázal do této knihy dostat. A možná že ne ani ten počet, ale hlavně jak do hloubky ty různé hry, knihy a různé písničky autor zná. Je mi jasné, že si velkou část informací dohledal, ale spoustu z toho musel už znát, protože jinak by ho to vůbec nenapadlo. Proto je snad ta největší škoda, že neexistuje podobná kniha, která by byla plná odkazů z mého dětství.
Co se samotného světa a příběhu týče, nedokážu nic vytknout (což je teda možná tím, že jsem podobný geek jako Wade). Autor nás postupně seznamuje s výborně propracovanými postavami a odkrývá dystopický svět, který by nemusel být ani moc daleko od naší reality. I když by někdo hlavní záporáky knihy mohl považovat za klišé, ani to mi vůbec nevadilo a autorovi se dařilo skoro od začátku držet neustále napjatého čtenáře a kniha se četla vyloženě sama.

PS: Film je úplně jiný, takže mi vůbec nevadilo, že jsem ho viděl a zážitek ze čtení to nijak nepokazilo (kniha je daleko lepší).

Možná trochu vypočítává, ale rozhodně zajímavá akční jízda sázející na rozrůstající se komunitu hráčů a geeků, kteří milují klasické hry, ikonické filmy z osmdesátek a devadesátek, užívají si popkulturní reference a zároveň se cítí tak trochu vykořenění a vychutnají si pohádku o tom, kterak nerd díky svým znalostem "jejich" světa ke štěstí a lásce přišel. Nenudí to, prvek soutěže a vše ohrožující ziskuchtivé korporace, která soutěžícím šlape na paty, dodává knížce potřebný drive. Velmi příjemné čtení.

Tento dystopický svět budoucnosti s mnoha paralelami současného života a s nepřeberným množstvím odkazů k popkulturní minulosti mi přirostl k srdci, stejně jako hlavní hrdina Wade, jehož cesta za vejcem mě bavila. Místy bylo expozice až příliš, každopádně vše bylo bravurně vyváženo akcí.

(SPOILER) Kdybych tuto knihu nečetla do čtenářského klubu, vůbec bych po ní nesáhla, a to by byla velikánská chyba. Jedná se totiž o naprosto famózní záležitost ve všech směrech.
Postapokalyptický svět, v němž probíhají blíže nespecifikované války, ale hlavně došla veškerá fosilní paliva, vládne hladomor a chudoba, lidé bydlí ve věžácích vystavěných z karavanů. Jediným potěšením je bezplatná videohra OASIS, o kterou se nyní rozehraje lítá válka.
Postavy byly barvité, nejednoznačné, vykreslené do nečekané hloubky, se zajímavými interakcemi. Hlavní hrdina si mě získal snad na první stránce, fandila jsem mu, obdivovala ho, líbily se mi finty, které na protivníka vymyslel (a realizoval). Jako další plus v této sekci vyzdvihuji absenci charakterových veletočů. Padouch zůstal padouchem, s kamarádem jste se mohli pohádat, ale nikdy vás nepodrazil. Postavy se samozřejmě vyvíjejí a mění své názory, nikoli ovšem základy své osobnosti.
Samotný děj. Nejsem žádný herní nadšenec, takže některé pasáže popisující herní specifika, mi přišly lehounce nudné, ovšem autor dokázal tuto stránku skvěle vybalancovat a vždycky rychle zase poskočil v ději. Narážky na osmdesátky mě bavily (jsem starší ročník výroby) a překvapivě často jsem se chytala. Zápletka byla uvěřitelná, souboj náročný, zvraty překvapivé, řešení logická.
Vlastní text. Autor píše ohromně čtivě, nedokázala jsem se od stránek odtrhnout. Dialogy působily přirozeně a jiskrně, občas vtípek rozhodně neurazil.
Stavba světa. Budoucnost mrazivě hodnověrná, ovšem tady už bych měla několik připomínek. Ve společnosti vládne prakticky hladomor, jídlo je na poukázky, ale hrdiny trápí tloušťka? Jako fakt? Americká představa, že se jídlo „vyrábí“ v továrnách, je docela kuriózní. Panuje obří nezaměstnanost, hlad, chudoba, ale jediným zaměstnavatelem je herní průmysl (jak to tak vypadá). Potěš koště. Řekla bych, že v odhadu společenského vývoje autor docela selhává.
Asi nejsilnější emoce ve mně vyvolala představa, že se život přesune komplet do jakéhosi ideálního virtuálního světa. A rozhodně to nebyla emoce pozitivní. Nemožnost připojení ke hře vyvolávala v hrdinovi touhu po sebevraždě. Z podobného života na mě čišela prázdnota a bezúčelnost.
Celkově se mi to moc líbilo a vřele doporučuji.

Premrhaná príležitosť. Síce výborný nápad a námet na knihu (neviem, či originálny), ale literárna hodnota je nulová. Všetko je doslovné, polopatistické a podriadené autorovej sebechvále, ako sa vo všetkých tých hrách a popkultúre vyzná, namiesto toho, aby čitateľovi sprostredkoval skutočný hlboký a intenzívny zážitok. Pre fantáziu tu nie je miesto, kniha je neskutočne dlhá a väčšina textu zbytočne racionálne opisuje detaily virtuálneho sveta. A keď sa už má konečne niečo udiať (napr. dramatický zápas o kľúč/bránu), odbije sa to narýchlo na polovici stránky. Za mňa je to ploché, dvojrozmerné dielo, ktoré ale asi sedí cieľovej skupine, zvyknutej prijímať všetko na zlatej tácke až pod nos, konzumovať to bez nutnosti vlastnného rozmýšľania či predstavivosti. Nadšenci počítačových hier alebo mládežníci do 17 rokov sa budú rozplývať blahom, ja by som však čakal oveľa viac. A to som autorov ročník a vyrastal som na C64=
Záverečnú pasáž s klišéovitou bitkou a happyendom radšej nekomentujem.

Tuhle knížku jsem poprvé dočetl, když mi bylo asi dvanáct nebo třináct let, a nyní jsem se k ní vrátil podruhé. Jsem přesvědčený, že jsem tehdy nemohl plně pochopit většinu narážek a odkazů, kterými doslova přetéká. Veškeré dění se totiž točí kolem americké geek kultury osmdesátých let (tehdejší hudby, filmů, seriálů, hry Dungeons & Dragons, stařičkých herních automatů, konzolí a zejména prvotních PC her). Čtenář se tak o této době dozví opravdu hodně, někdy možná až překvapivě detailně.

Osobně bych spíše doporučil sáhnout po anglickém originále, protože některé pasáže z různých písní či kulturní odkazy v češtině zkrátka nevyzní tak přirozeně jako v původním jazyce.
Mimo to také zastávám názor, že filmové zpracování je o několik úrovní lepší, a to nejen díky úžasné animaci, ale především kvůli lépe fungujícímu příběhu a povedenějšímu zpracování postav. Kniha však na oplátku nabízí propracovanější vykreslení prostředí a lépe v ní vyniká kritika konglomerátního predátorství.

Podtrženo, sečteno: myslím, že jde o kvalitní četbu pro mládež, která se ale pravděpodobně bude líbit i většině gamerů a milovníků osmdesátých let.

Ahoj ahoj, dnes Vam přináším recenzi na absolutní knihu, kterou jsem četl několikrát a audio poslechl snad 20x. Doporučuji každému Jdeme na to .

Ready Player One – když nostalgie není berlička, ale motor

Ernest Cline v Ready Player One vzal hromadu popkulturních artefaktů, nerdství, herní historie a osmdesátkového šílenství… a místo laciného fanservisu z toho postavil plnohodnotný, funkční a brutálně zábavný příběh. A to je přesně ten rozdíl, na kterém tahle kniha vyhrává všechno.

Svět roku 2045 je v háji. Ekonomika, planeta, lidstvo – všechno na hadry. Ale pak je tu OASIS. Virtuální realita, kde můžeš být kým chceš, dělat co chceš a zapomenout, že venku je realita horší než loading screen na starém Pentiu. A právě tady začíná honba za velikonočním vajíčkem, které není jen hrou, ale klíčem k absolutní moci.

Hlavní hrdina Wade Watts není žádný vyvolený hrdina s mečem osudu. Je to kluk z chudoby, co ví, že jediná šance na lepší život vede přes znalosti, hry a posedlost popkulturou. A funguje to. Sakra dobře.

Nostalgie? Ano. Prázdná? Ani omylem.
Jasně, odkazy na hry, filmy, seriály a hudbu lítají vzduchem jak power-upy v arkádě. Ale tady je ten trik:
Cline je nepoužívá jako berličku. Každý odkaz má smysl, zapadá do děje a často přímo rozhoduje o přežití postav. Pokud jsi někdy pařil, koukal, sbíral VHSky nebo prostě jen miluješ popkulturu, tak tahle kniha s tebou mluví stejným jazykem.

A pokud ne? Nevadí. Příběh tě stejně vtáhne. Protože pod tou barevnou slupkou je silné téma reality vs. únik, moci korporací, závislosti na virtuálním světě a toho, co z nás vlastně dělá lidi.

Tempo, emoce a čistá radost ze čtení
Ready Player One má neuvěřitelné tempo. Kapitoly odsýpají, napětí roste, výzvy jsou chytré a finále má přesně ten feeling, kdy knihu zavřeš, zíráš do prázdna a říkáš si:
„Jo. Tohle bylo ono.“

Je to kniha, ke které se chceš vracet. Ne proto, že bys zapomněl děj, ale protože ten pocit z prvního čtení prostě chceš zažít znovu.
Hodnocení:
10/10

Bez debat. Bez podmínek. Bez „ale“.
Ready Player One je pro mě jedna z těch knih, které definují čtenářský vkus. Zábavná, chytrá, emotivní, nostalgická a přitom neuvěřitelně současná.
Kniha, která dokáže být hrou, poctou i varováním zároveň – a ještě u toho sakra dobře baví.

Jestli je nějaká kniha, u které slovo „bomba“ není klišé, tak je to tahle.
A jo… klidně bych se do OASISu přihlásil hned teď.
A audioknihu také mohu doporučit všemi 10

Za sledování na IG budu rád
milan.kope.knihomol

Skvělý příběh, neuvěřitelná imaginace autora, tak trochu pohled do nedaleké budoucnosti a zároveň ne tak vzdálené minulosti.
Naposloucháno jako audiokniha.
I když mi chvíli trvalo zvyknout si na hlas interpreta, líbily se mi ukázky hudby, na které se autor v knize odkazuje. A ne že bych byl fandou 80-tkových "hitů"... Těším se na film i druhý díl.

Ready Player One pro mě byla velkým překvapením. Přestože žánr ani videohry nejsou můj styl a ke čtení jsem se vracela po delší krizi, kniha mě okamžitě chytla. Příběh je svižný, napínavý a má skvělé tempo – kapitoly končí tak, že je těžké knihu odložit. Oceňuji hlavně nápaditý svět, atmosféru a schopnost autora vtáhnout čtenáře bez ohledu na jeho zájmy.

Můj názor špatný strašně nataženo zdlouhavé popsána virtuální svět kde se příběh odehrává.

Tato kniha mě opravdu výborně pobavila. A teď, co k ní napsat, když je toho tolik? Děje se tam spousta věcí, něco málo jsem pominula, tedy to, co neznám, co mi mnoho neříkalo, protože nehraju žádné hry - ze strachu, že bych podlehla a propadla jim.
Ale přece jsem se poučila a dokázala jsem si představit dvě úplně rozporné záležitosti: pochmurný život hlavního hrdiny a báječné zábavné žití ve virtuální realitě Oasis. Zatímco Wade ve skutečnosti prakticky živoří, v Oasis žije... stejně jako miliony, spíše miliardy jiných obyvatel planety.

Wade téměř pořád "žije" v Oasis a má tam přátele. A prožije neskutečná dobrodružství a spoustu bojů, než... to dopadne, jak to dopadne. A při čtení je nám jasné, že (nejen on) bez té úžasné dokonalé virtuální reality nemůže, nechce vůbec existovat.

Spoiler jen menší než malý :-)
Mezi několika jeho přáteli je Art3mis, jejíž blogy čte už několik let a kterou si postupem času zamiluje, byť ji zná jen jako avatara skutečné dívky... pokud jí je - mohla by totiž být třeba také stokilovým padesátníkem Chuckem... Protože lidé si v Oasis vytvářejí avatary podle svého gusta a ti mohou být úplně jiní než skutečné postavy.
Wade se nakonec, úplně nakonec a to je geniální závěr knihy, s Art3mis, která se vlastně jmenuje Samanta, setká v realitě - ne v té virtuální. Pokládám důraz na úplně poslední větu knihy, viz níže...:-).

Citát: „Podívej,“ pokračoval jsem. „Můžeme to vzít tak pomalu, jak si jenom budeš přát. Ve skutečnosti jsem milej kluk, když mě jednou poznáš. Přísahám.“
Rozesmála se a setřela si pár slziček, neřekla ale ani slovo.
„Zmínil jsem se, že jsem navíc ohromně bohatej?“ dodal jsem. „Ty teda samozřejmě taky, takže nepočítám, že bych tě na to nalákal.“
„Ty mě přece nemusíš na nic lákat, Wade,“ namítla. „Jsi můj nejlepší kamarád. Nejmilejší člověk na světě.“ S jistým úsilím, jak jsem si všiml, se mi zadívala do očí. „Už jsi mi chyběl, víš o tom?“
Najednou jako bych měl srdce v jednom ohni. Chvíli mi trvalo, než jsem sebral odvahu, pak jsem se k ní ale natáhl a vzal ji za ruku. Nějakou dobu jsme tam jen tak seděli, drželi se za ruce a užívali si toho zvláštního nového pocitu, že se jeden druhého skutečně dotýkáme.
Po nějaké době se ke mně naklonila a políbila mě. A bylo to přesně takové, jak slibovaly všechny ty písničky a básně. Báječný pocit. Jako kdyby do vás uhodil blesk.
Najednou jsem si uvědomil, že snad poprvé, co si vůbec pamatuju, necítím ani tu nejmenší touhu nalogovat se zpátky do OASIS.

Těžko vyčítat přímočarost, klišé a plochost postav, když jde o knihu pro mládež. Co naopak vytknout lze je přeplácanost motivů. Dobře dvě stě z více jak pětiset stran tu je navíc, protože Cline zabředne co chvíli do "kritiky" (neuvěřitelně laciné) kde čeho (od konglomerátů přes lidstvo pustošící planetu až po upřednostňování virtuálního života na úkor skutečného), což by mohlo sice fungovat, kdyby to po pár stranách zase neopustil dalším geekovským gejzírem na osmdesátkovou popkulturu a pak se k tomu již nevrátil. Ovšem ty geekovské gejzíry jsou alfou i omegou knihy a důvodem jejího statusu "události". Jakmile se totiž vyznává z lásky k tomu či onomu filmu či hře, tak si to snad ani nelze nezamilovat. Pokud jste tedy s osmdesátkami přišli do styku a speciálně pak pokud jste v nich vyrostli.

Líbilo se mi, jak příběh kombinuje napínavou honbu za vítězstvím v Hallidayově soutěži s obrovskou dávkou nostalgie.

Virtuální realita OASIS je jako digitální časová kapsle – hravá, místy bizarní a nekonečně fascinující.

Odkazy na hry, filmy a hudbu z osmdesátek jsou skvělé, i když přiznávám, že některé jsem musel dohledat.

Co mě bavilo nejvíc, byla energie příběhu – každá kapitola mě nutila číst dál.

A i když je svět OASIS místem, kam bych se sám rád podíval, kniha připomíná, že skutečná síla nespočívá v levelech hlavních postav, ale v jejich zájemném přátelství, a že skutečný život nelze nahradit iluzí.

Kniha je lepší než film.

Jako první jsem viděla Speilbergův film. Jak už to ale bývá zvykem, tak ten si vzal z knihy jen něco. Nemám mu to však za zlé. Ráda se na ten film dívám a jeho sledování si užívám. Kniha to nabízí mnohem víc. Mohla jsem se tak do příběhu více ponořit. Díky čtivému stylu psaní jsem neměla problém se do knihy začíst. Všechno jelo jako po másle. Dokonce jsem nechtěla knihu odložit, prostě jsem si to chtěla hned dočíst. Bavila jsem. Fajn nápad a pořádná jízda. A o to tu jde především.

Kniha mi trvala chvíli přelouskat.
Základní myšlenka mi přijde dobrá a originální. Některé části děje byly nelogické. Postavy mě bavily.
Hlavní problém mám se psaním, kniha je založená na popisech, autor neumí dobře dávkovat informace o světě.
Na pokračování to zatím nevidím.

Tuto knihu jsem poslouchala jako audioknihu. Ovšem dějově jsem z ní byla nadšená. Viděla jsem film jako první a myslela jsem si, že mám tím pádem celý děj prozrazený. Chyba lávky! Bylo to úplně jiné a skvělé. Více nerdovské, což za mě tedy vůbec nevadilo. Knihu mohu velmi doporučit.

Jé, tohle bylo fajn, knížka mě úplně vrátila do dob, kdy jsem hrávala WOWko, hmm těžká nostalgie. =)
Hlavně druhá půlka knížky byla skvělá, pořád se něco dělo, bylo to napínavé a Parzivalovi jsem moc fandila. Dokonce jsem byla ochotná autorovi odpustit několik prvoplánově účelových artefaktů a zaškobrtnutí v časovém kontinuu.
Škoda, že se příběh nerozjel dřív, vysvětlovací začátek byl trošku ubíjející a až do půlky byla knížka dost užvaněná. Ale i tak dávám pěkné 4 hvězdičky.

Už dávno jsem viděla film. Tak jsem si teď řekla zkusím si přečíst knihu. Ale vůbec jsem nečekala, že to bude o 100% lepší a hlavně jinačí, než film. Prostě za mě super.