Clara_C komentáře u knih

Skvělá kniha. Vesmírný trosečník. Botanik, co si umí poradit snad se vším. Proto holt nemůže do vesmíru létat každý. Perfektně napsané, závěr gradoval tak, až jsem si div nehryzala nehty. Mrknu i na film, ale knížka je nacpaná tolika událostmi, protkaná ironickými poznámkami nejen Marka, ale i lidí z NASA, že nečekám až tak emotivní zážitek. Jistě, bylo tam plno technických věcí, výpočty a tak, nicméně, nemusím být zrovna kosmonaut, abych nakonec pochopila, o co v danou chvíli Markovi šlo, ne? :)
" Náklady na mou záchranu musely dosáhnout stovek milionů dolarů. To všechno kvůli jednomu nešikovnému botanikovi. Proč tolik úsilí?.......Ve skutečnosti to však udělali proto, že v každém člověku je základní instinkt pomáhat druhým. ......Je to tak zásadně lidské, že to spojuje všechny kultury bez výjimky. Jistě, najdou se idioti, kterým je to jedno, ale lidí, kterým na druhých záleží, je daleko víc.
Paráda, ne? "
Určitě, Marku :)

20 06.03.2019

Měla by to být povinná četba.
Nic víc se k výpovědím lidí z těžce totalitního státu napsat nedá.

19 20.04.2022

Naděje...
Jsem ráda, že je to " jen" knížka, protože obzvlášť pasáže z budoucnosti byly docela děsivé. Nejhorší na tom ale je, že se jednou mohou proměnit ve skutečnost. Většina lidstva se k přírodě chová jako by jim všechno patřilo a tady mohou být vidět následky. Moc dobře napsaný vhled do včelařských rodin, vztahů otců a synů, kdy mají ti starší očekávání od mladých. Kteří si ale chtějí žít své životy, ne ty jejich. Někdy ani to nestihnou. Vzhledem k tomu, že můj děda byl náruživým včelařem, velmi tuto knížku oceňuji a nejen ji, hlavně včely, jejich společenství a propracovanost jejich díla.

19 14.04.2022

Úplně jiná knížka, než jaké čtu.. Nevěděla jsem, co mě čeká, o to větší to bylo překvapení. Skvělý nápad, knížka se četla skoro sama, příběhy byly naprosto strhující. Poslední kapitola uzavřela kruh života, který se vlastně stále opakuje, pouze kulisy jsou jiné.
Děkuji za ní.

19 21.12.2019

Pane jo, pěkně strašidelná představa fungování totalitního světa..
Až při čtení určitých pasážích mrazí..
A že byl hlavní hrdina lehce naivní? No, v takové osamocené době by se každý upínal k jakémukoliv náznaku vzpoury a až pozdě přišel na to, že změnit běh věcí prostě nejde..
Každý by si měl přečíst, už proto, kam se momentálně ubírá naše politika..

19 22.08.2018

Po dočtení jsem měla pocit, že jsem zůstala na světě úplně sama. Tak moc na mě zapůsobila osobní a osobitá zpověď. A je úplně jedno z jakého konce světa příběh je, protože je plný nedorozumění a lidé se pochopí až pozdě. I když před smrtí není nikdy pozdě.
Počet diváků, kteří vydrží poslouchat se může rovnat počtu čtenářů, které kniha zasáhne. Není úplně jednoduchá.

18 06.04.2024

Knížka nabitá pocity, naivitou mladí, dospíváním, tajemnem, snahou odhalit to, o čem je vlastně život. Myšlenky, vzpomínky, lesy, duchové, šeptuchy, tady nehledejte ani hrdiny ani děj. Přesto moc pěkné čtení o podstatě bytí, které smrtí nekončí.

" Tady někde začínají články o tom, jak porozumět komukoliv a čemukoliv. Namísto toho, abychom se zeptali. Jenže potom se bojíme, že bychom dostali odpověď. A tak si raději myslíme. Abychom jednoho dne, když zjistíme, že nic z toho, co jsme si mysleli, není pravda.

Slovo vina se už málokdy používá. Děláme chyby, ale vina je něco, čím dokážeme rozbít okno, zlomit kost nebo rozpárat duši. "

18 31.01.2024

Člověk by napsal, že to byla skvěle vygradovaná detektivka, kdyby nešlo o téma tak životní. Na to, jaký je autorka ročník narození, má poválečné období zmapované a hodně autenticky podané. Až z toho mrazí.
Rozhodně doporučuji.

18 17.12.2023

Mně se to líbilo. Asi po těžce realistickém Spasiteli bylo tohle naivně psané dílko to pravé. Jistě, zní to jako pohádka, ale i dospělí občas potřebují pohádky. Číst nebo je chvíli žít. Nebránit se změnám v životě, nechat se unášet tím, co je nám nabízeno a přijmout sny jako skutečnost.
A ano, každý může mít svůj Osobní příběh, nepotřebuje k tomu nutně Korán, jen víru v sebe samého. Možná dobře, že se mi stalo něco podobného dřív, než jsem knížku přečetla, i proto určitým pasážím rozumím velmi a jinde je to pěkný pohádkový příběh.
Ale teď už zase zpátky za zem :-)

18 23.09.2023

Krásná kniha. I se svými krutostmi. Komunismus není jediná diktatura, Chile je toho důkazem. A Esteban Trueba kapitalista, který o iluze přišel. Režim, v který celý život věřil, mu jeho přesvědčení vzal, pošlapal a vrátil s krutostí jemu vlastní.

A zjištění, že spisovatelka je neteří svrhnutého prezidenta vše nakonec jenom umocnilo.

18 19.07.2023

Knížku četla i moje 75 letá maminka, už vím, že to pro ní muselo být těžké čtení. Sama vidí, jak se její tělo i mysl čím dál víc zahaluje do stáří, i ona někdy těžce hledá správná slova a bojuje s nepružností a má vztek na to, že ne vše jde tak, jak by si představovala. S tím se asi každý smiřuje i vyrovnává jinak.
Rozhodně je knížka sice tenká co do objemu, ale co do obsahu je obrovská.

"Už jste někdy přemýšleli o tom, kolikrát za den jste řekli děkuji? Děkuji za sůl, za otevření dveří, za informaci. Děkuji za drobné, za bagetu, za krabičku cigaret.
Taková ta automatická, mechanická poděkování ze zdvořilosti, ze společenské zvyklosti. Téměř bezobsažná.
Občas opomenutá.
Občas přehnaně zdůrazněná: Moc ti děkuju. Děkuji ti za všechno. Tisíceré díky.
Mnohokrát děkuju.
Pracovní poděkování: Děkuji vám za odpověď, za pozornost, za spolupráci.

Už jste někdy přemýšleli o tom, kolikrát v životě jste poděkovali doopravdy? Vyslovili skutečné díky? Vyjádřili svou vděčnost, svůj vděk, dluh?
Komu?
Učiteli, který vás přivedl k četbě? Mladíkovi, který zasáhl, když vás na ulici někdo přepadl? Lékaři, který vám zachránil život?
Životu samotnému?"

18 18.06.2023

Z nebe spadla tři jablka - jedno pro toho,
kdo to viděl, druhé pro toho, kdo to vyprávěl,
a třetí pro toho, kdo to všechno poslouchal.

Krásná knížka o životě v jedné vesničce, kde se zastavil čas a nadpřirozené síly mají stále nad místními obyvateli svou moc. Až si říkáte, kam se dnes všichni ženeme, co sháníme za zbytečnosti a řešíme za pitomosti.

" Poobědvali v tichu a pokoji. Mluvili málo a jen o všedních věcech, všechno bylo tak nevtíravě prosté - cinkot lžic o talíře, prosba o sůl nebo o kousek sýra, vypečená patka domácího chleba i hlt vody -, že Anatolie poprvé v životě nevnímala život jako danost, ale jako dar. Pokradmu přejela pohledem od Jasaman k Ovanesovi a potom k Vasilijovi, snažila se zachytit každé jeho stejnoměrné, poklidné gesto, v duchu mu přitakávala a podivovala se, že nikdy dřív nepostřehla to samozřejmé pouto mezi sebou a vším, co jí obklopuje - lidmi, ptáky i kameny na starém hřbitově. Není peklo ani ráj, pochopila náhle Anatolie. Štěstí je ráj a hoře, to je peklo. A Bůh je všude a ve všem, nejen proto, že právě on tvoří ty neviditelné nitky, které nás vzájemně spojují. "

" Poodhrnula nebesa nad kolébkou a zaposlouchala se do dechu spícího Kirakose. To je on, poslední maranský chlapec. Žádní další nejsou a nebudou. Mladí odjeli, staří odejdou a nezůstane po nich ani vzpomínka.

Maran v nich už dávno rozpoznal iniciály svých jediných potomků, chlapce a dívky, jimž je souzeno celou historii vesnice buď utnout, nebo jí vymyslet novou kapitolu, ale kdo může vědět, jak to dopadne, kdo by to taky jen mohl vědět. "

18 25.01.2022

Zatím nejlepší kniha od Petry Dvořákové. Nejde o nic víc ani o nic míň než o život takový jaký je. Každý se snaží být dobrý, dobrý muž, žena, matka, snacha či syn. A na dědině jsou vazby o to těsnější, všichni si vidí do talíře a každý o sousedech ví víc než o sobě. Být knížka delší, mluvím už skoro jako postavy v ní :-)

18 07.03.2020

Malá, nenápadná knížečka.
A stejně mě zase pan Backman rozbrečel..Asi i proto, že se mi trefil do smutného období, že zrovna hodně přemýšlím o bytí a nebytí, díky knížce i o tom, že není stejné dát za někoho život, nebo pro něj zemřít..

18 22.10.2019

Hodně odvážná žena. Coby teplomilec bych se do podobných dobrodružství nikdy nepustila. Obdivuji odvahu opustit dcerku a odjet. Ale při popisu krajiny i nacházení sebe samé, vnímání klidu, souznění s přírodou kolem a přijmutí své podstaty jí chápu. A obdivuji obnažení své duše a svého bytí až na dřeň. Nicméně pro mně bude sledování polární záře víc atraktivní na fotkách :)

17 17.06.2023

Byť nemám sestru, úplně to vidím. Podobné manipulace se dějí dnes a denně mezi lidmi, myslím, že v tomhle oboru ženy vedou. :-)
Každopádně dobře napsané, po stránkách poodkrýváte to, o čem jste ještě před chvílí absolutně nepochybovali. Pochopitelně, že ke konci už máte jasno, přesto čtete a určitě nelitujete.

17 19.03.2023

Tak jsem si vzala knihu, že si budu číst. A po půl hodině bylo hotovo :-)
Souhlasím s komentářem níže, skvělý minimalismus v kresbě u maximálně vytěžených chlapských postřehů u piva. Bilancování, úvahy a jistá marnost nad životem.
Tedy sic by knihu člověk přečetl ještě v knihkupectví či v knihovně, stojí za to.

17 03.11.2022

Další knížka, ke které se musíte prožít. Příběhy jakoby k sobě nepasovaly, jistě, i v životě potkáváme plno lidí, kteří se kolem nás mihnou a zmizí. Někdy se znovu objeví, někdy ne.
Olive je přesně ten typ člověka, kterého snadno zavrhnete, odsoudíte, uděláte si na něj názor, aniž byste tušili, co je ve skutečnosti zač.

" V tom okamžiku Olive pocítila něco, v co už nedoufala: náhlou a naléhavou touhu po životě. Předklonila se a pohlédla oknem ven. Viděla něžné bledé mráčky, sytě modré nebe, mladou zeleň polí a obrovskou, rozlehlou plochu vody - všechno odtud shora se zdálo tak podivuhodné, tak úžasné. Vzpomněla si, co je to naděje, a tohle bylo ono. Ten vnitřní vír, který člověkem pohybuje kupředu, který s ním brázdí životem, tak jako ty čluny dole brázdí třpytící se vodou, tak jako tohle letadlo brázdí vzduchem na nové místo, kde jí potřebují. Požádali jí, aby se stala součástí synova života. "

17 03.10.2021

Dobře ujetá knížka. Nic není nemožné a všichni jsou ujetí, případně sjetí a v nejhorším případě mrtví. Bavilo.

" Život je svinská záležitost. Kéž by každý kousek skládačky zapadl na své místo, každé slovo bylo vlídné, každá nehoda končila šťastně - ale tak tomu neni. Život je svinská záležitost. A lidi všeobecně jsou svině. "

Amen :-)

17 16.07.2021

Krásná knížka, kterou musíte prostě číst a vstřebávat všemi smysly venkov, jabloňové sady, chov zvířat, ať už jakýchkoliv - zakrslý králíček sám v kleci: " Chov o samotě. Druhově nepřirozené". Vnímáte přírodu, její stálý koloběh, stejný jako naše životy. Každý chce a očekává od života něco jiného a přitom je to stále dokola stejný příběh. Příběh protkaný několika generacemi, jizvy z války byly nevědomky předané potomkům, kteří si s nimi poradili každý po svém. Bravurně napsané i citlivě přeložené, Starý kraj vás přesvědčí, že pro štěstí a klid stačí málo.

" S domem zrenovovali i Heinricha, tak to Veře připadalo. Hrával s nimi skat až dlouho do noci a na ráno si už nenařizoval budík, porušoval své vlastní zákony. Možná i Heinrich Luhrs vycítil, že byl ve svém životě jen pacholkem, a ne pánem, a že přísná pravidla k ničemu nejsou.
Vera nikdy nedělala to správné, a stejně se u ní vše v dobré obrátilo. Měla malého chlapce, který u ní ráno vysedával v kuchyni a maloval si, neteř, která se jí podobala a odvážila se posadit na jejího koně. Dokonce si nechávala dát dům do pucu, nikdy předtím pro to nehnula ani prstem.
Byl ve svém domě sám, udržoval statek k ničemu a pro nikoho a jeho vnoučata mu podupala zahradu a házela po něm čokoládová kuřátka. "

17 08.06.2021