Dům duchů

7 04. března

Naprosto perfektní kniha. Hltala jsem stránky jednu za druhou a nemohla přestat, dokud jsem nedošla nakonec. Postavy mi přirostly k srdci, i Esteban, se svými dobrými i špatnými vlastnostmi a někdy jsem se přistihla, že s jeho názory, ohledně hospodaření, souhlasím.
Asi nemá cenu se rozepisovat o tom, co je na knize nádherné, protože bych jen opakovala to, co je napsáno v komentářích pode mnou a tak to hlavní, co mohu napsat je, že kniha URČITĚ STOJÍ ZA PŘEČTENÍ a všem jí DOPORUČUJI.

15 02. března

Mystika a politika se prolíná v této hezky napsané knize. Děj nás zavádí do života obyvatel Chile 20. století, až po politický puč v roce 1973 , kdy graduje chamtivost po moci, brutalitu, teror a mučení. Autorka výstižně rozebírá psychologii hlavních postav. Jejich názor na život i politické dění.
Mystika je doménou tří generací žen. Jemná Clara je obdařena nadpřirozenými schopnostmi, Blanka a bouřlivá Alba.Od majitele velkostatku Tři Marie až po funkci senátora se vyvíjí Esteban Trueb. Je výbušný, tvrdý, velmi pracovitý a celý život si stojí za svým přesvědčením, které obhajuje celý život.Nelíbila se mi ale jeho nadřazenost k ženám, které zneužívá.
Celou knihou nás provází láska mateřská, milostná, zakázaná, ale i vlastnost zákeřná a tou je pomsta. To vše ovlivňuje život rodiny Estebana Trueba ......

4 14. února

Knížku jsem četla už kdysi jako nactiletá, ale moc jsem si ji nepamatovala, teď tedy podruhé. Moc se mi líbila, prožívala jsem příběhy Clary, Blanky, Alby... nechávalo to ve mně silné emoce, bála jsem se , co bude dal, jak to dopadne... Štval mě Esteban Trubea, ale zároveň jsem ho někdy chápala. Ty životní zvraty, co všechno se může stát během jednoho života a jak moc to člověk nedokáže ovlivnit, jenom se k tomu nějak postavit...

25 11. února

Díky této knize jsem si opět rozšířila obzory. Na čtyřech generacích žen jedné rodiny poznáváme život v Chile v průběhu téměř celého 20. století. A život je to hodně drsný. V první části knihy to ještě zlehčí troška té duchařiny, ale v závěru, který se odehrává po puči v roce 1973, jsem nevěřila tomu, čeho jsou někteří lidé schopni.
Kniha se mi líbila, byla zajímavá, jen bych ubrala popisů postav. Přišlo mi, že se autorka zbytečně rozepisuje, až si někdy protiřečí.

7 02. února

“Paměť je křehká a běh života příliš krátký a všechno se děje tak rychle, že nestačíme postřehnout vztah mezi událostmi, že nedokážeme změřit následky svých činů. Věříme na výmysl času - na přítomnost, minulost a budoucnost, ale je možné, že všechno se děje současně…” říká autorka v závěru příběhu.
Kniha je sondou do relativně krátkého, nicméně brutálního období v dějinách Chile. Po sentimentálně pojatém začátku se zhruba od čtvrtiny knihy příběh rozvine v poetický, aby nakonec skončil depresivním popisem historických událostí v době okolo vojenského převratu. Na závěr přesto zůstane jiskřička naděje, že bude líp.
Kniha určitě není pro každého, ale pokud vám sedí magický realismus, poskytne vám téma, prostředí, jednotlivé postavy i samotný způsob vyprávění autorky ojedinělou exkurzi do historie této latinskoamerické země.
Na mne tady bylo těch bláznivých postav trochu mnoho, proto ubírám jednu hvězdičku.

3 01. února

Miluju tuhle knihu....miluju všechny knihy téhle autorky obzvlášť tuhle a Sépiový portrét. Ta atmosféra, postavy, pachy, zvuky... všechno.

1 10. ledna

(+ SPOILER) Magický realismus a mé první setkání s ním. To magické pojetí mi v této knize moc nesedělo. Ne,že by jsem měla problém se světem duchů, spritualismem,telekinézou. Naopak, já patřím k těm,kteří sami věří v posmrtný život a šestý smysl některých lidí vnímat to neviditelné kolem nás. Ale v knize si tímto autorka zadělala na mnoho nelogičností, aspoň pro mě. Např. Clara za celou dobu netuší, že Blanca miluje Pedra a čeká s ním dítě? Občas to bylo zakomponované příliš násilně. ("Pokoušela se najít systém přímého spojení s Blancou,aby se vyhnula zpoždění zaviněného poštou, ale telepatie vždycky nefungovala....S těžkým srdcem musela Clara používat běžných způsobů komunikace.") . Po první kapitole jsem si říkala, no, jejda, to bude sentimentální melodrama. Poté se začala rozjíždět rodinná sága rodiny Estebana Trueby. Ze všech postav mě nejvíce bavilo číst právě o Estebanovi, i když jeho postava je nesympatická až odporná, přesto pro mě nejzajímavější.Společně s postavou Alby, která byla téměř opakem svého dědečka.Postava Clary mi byla také nesympatická. Jasnozřivá, ale roztržitá, nepraktická, spíše povrchní. Tak na mě působila.
Chyběli mi aspoň přibližné časové údaje, ale i místopisné. Pokud bych si nepřečetla jako první anotaci knihy, vůbec bych netušila, kdeže se tento příběh odehrává. Až vojenský puč napoví.
Občas jsem narazila na podivnou větnou skladbu, takže jsem některé věty musela číst opakovaně, aby jsem pochopila význam. Možná to je jen překladem, nevím.
Samotnému vyprávění občas chybí spád, některé věci mě iritovaly tolik, že jsem si myslela, že knihu ani nedočtu ( např. zrzavý blondýn, vzhled nastrojené myši, slepý a hluchý stařec podle zvuků vnímá, co se děje kolem něj, atd.)
Na konec jsem ale ráda, jsem četla dál. Protože poslední 1/3 knihy,jak mávnutím proutku, začala nabírat úplně jiný styl psaní a mě se moc líbil. Také myšlenky v samotném závěru.
Kniha ve mně probudila zájem zjistit si něco o dějinách Chile více do hloubky. Tedy i mně něco dala, ale asi jistě nepatřím mezi obdivovatele tohoto díla. 65%