Olive Kitteridgeová

5 25. dubna

Popravdě, nechtěla bych, aby Olive Kitteridgeová byla moje manželka, sousedka, nedej bože moje máma. Kniha je to ale výborná, jedna z nejlepších, kterou jsem letos (zatím) četla. Jedná se o román v povídkách, z nichž každá je mistrně vystavěná, vypointovaná a jako celek dává dohromady obraz jednoho manželství či jednoho maloměsta, záleží na tom, jak ho chcete vnímat. Stroutová fantasticky vykresluje osobnosti a vztahy a po všech těch stoletých stařících a mužích jménem Ove nám dává poněkud realističtější pohled na stáří.

5 06. března

Styl "velkého amerického románu" v malém. Dokonalé vykreslení figurek z maloměsta, různě pošramocených rodinných vztahů, bizarních náklonností a hlavně jedinečné povahy hlavní hrdinky.

2 23. ledna

Četla jsem nejdříve pokračování - Olive Kitteridgeová je zpět, takže jsem na Olive byla připravená, ale i tak mě opět rozhodila. Knížka je skvěle napsaná, stejně tak jako druhý díl, motivy stáří, samoty, mezilidských vztahů jsou do hloubky zachycené, a přestože Olive není úplně milá osůbka, čtenář si k ní cestu může najít a snad i pochopit. Co mě ovšem trošku zarazilo, to opravdu v celém Olivině okolí není/nebyl nikdo šťastný? Neprožil hezký život bez nevěr, podvádění, špatné výchovy dětí atd...? To mi přijde až účelově depresivně napsané s černými brýlemi na očích...Na druhou stranu mě ale potěšil závěr knihy, to trošku tu depresi z mezilidských vztahů uchlácholilo.

2 23.09.2022

Dost depresivne osoby, miesto a osudy, aspon na mna tak posobili.Kniha vsak nuti nas zamysliet nad vlastnym zivotom, hlavne nas starsich. Za mlada by som to asi vnimala inak, teraz prichod "jesene zivota" doslova mrazi. Urcite stala za precitanie

26 20.02.2022

Kdo se chcete s velkou trpělivostí hňahňat v depresích a odvrácených stranách Slunce v lidských duších, osudech a vztazích - máte v ruce luxusní knihu a věřte komentářům marlowe či Greenfingers na sto procent.
Já měla asi dvě povídky chmury ze stylu psaní "poškrábaná gramodeska", furt to skotačilo v čase i postavách a vůbec mě to nebavilo. Klavíristka si mě získala a v dalších už jsem si dokázala lehce mimořádný styl a netradiční formu autorky trochu užít. Přesto jsem asi ještě k tomuto skvostu nedozrála nebo se nedožila? Olive bych za kámošku spíš nechtěla, i když zrcátko mi trochu nastavila :o)
Chce to po mě nekonečnou trpělivost, která mi v závěru nepřijde zcela odměněna. Ovšem chválu a vřelá doporučení jsem pochopila. Tak funguje naše luxusní Databáze. Díky.
Top koment huhuhu.
P.S. Ale jo Zimní koncert mě dostal zpět na svou stranu a teď dumám nakolik je Elizabeth Strout v náznaku temnoty Jan Balabán :o)
Ženou mého srdce se spíš nestane, ale významné klady jistě má, jen mě nedokáže vtáhnout a nepustit, je nutné se nutit do čtení.
4/7

64 19.02.2022

Povídkové knížky obecně moc nemusím, vadí mi množství postav, když už si někoho oblíbím, nerada se s postavou loučím. I když se zde řada postav opakuje přirozeně, jak na sebe v malém městečku narážejí, některé příběhy bych ráda slyšela dovyprávět. Knížka má největší přednost v tom, že se hodně zabývá tématem osamělosti, stáří a že žádná z postav není černobílá, proto dávám zcela zaslouženě 4 *. A strana 100: Ve dveřích obývacího pokoje stála Olive Kitteridgeová, zabírala skoro celý jejich prostor. "Ale koukejte, čajový dýchánek. Ahoj Harmone." Pak se obrátila k dívce: "A kdo jste vy?"

7 17.02.2022

Většinou se těmto “oceněným” knihám vyhýbám, neboť jsou psány příliš strojeným jazykem. Ale tato kniha je jiná, je psána lehkým jazykem a pořád Vás nutí číst dál. Kniha se skládá z krátkých povídek, které popisují život v městečku v Americe. Hlavní hrdinka, Olive, bývalá učitelka matematiky, musí lidi odpuzovat již svým zjevem, a rozhodně tak většinou učiní, když promluví. Asi by to má kamarádka nebyla, ale jak bude pokračovat její život, Vás prostě zajímá. Už jsem si objednala druhý díl