Olive Kitteridgeová

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Městečko Crosby v Maine se může jevit jako zcela bezvýznamné. Pro učitelku na penzi však představuje střed světa. Lidé zde prožívají svá dramata - touhu, zoufalství, žárlivost, naději i lásku. Jak se lidé z městečka potýkají se všemi svými problémy, Olive dospívá k pochopení sebe sama a svého života; někdy bolestně, ale vždy s nelítostnou upřímností. Kniha Olive Kitteridgeová skýtá hluboký vhled do okolností a podmínek lidského života, do jeho tragédií i radostí a ukazuje, jaké trpělivosti je v něm třeba. Elizabeth Stroutová, nejčtenější spisovatelka novin New York Times, spojila třináct pronikavých příběhů do uceleného románu prostřednictvím nezapomenutelné hrdinky Olive Kitteridgeové....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42422/big_olive-kitteridgeova-9s5-42422.png 4.1122
Série:

Olive Kitteridgeová 1.


Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Jota
Originální název:

Olive Kitteridge, 2008


více info...
Nahrávám...

Komentáře (35)

Kniha Olive Kitteridgeová

jankka0s
04. října

Nebavila, nezačetla, přišlo mi to jako koncept, který v literatuře byl už asi tak milionkrát jednou.

Clara_C
03. října

Další knížka, ke které se musíte prožít. Příběhy jakoby k sobě nepasovaly, jistě, i v životě potkáváme plno lidí, kteří se kolem nás mihnou a zmizí. Někdy se znovu objeví, někdy ne.
Olive je přesně ten typ člověka, kterého snadno zavrhnete, odsoudíte, uděláte si na něj názor, aniž byste tušili, co je ve skutečnosti zač.

" V tom okamžiku Olive pocítila něco, v co už nedoufala: náhlou a naléhavou touhu po životě. Předklonila se a pohlédla oknem ven. Viděla něžné bledé mráčky, sytě modré nebe, mladou zeleň polí a obrovskou, rozlehlou plochu vody - všechno odtud shora se zdálo tak podivuhodné, tak úžasné. Vzpomněla si, co je to naděje, a tohle bylo ono. Ten vnitřní vír, který člověkem pohybuje kupředu, který s ním brázdí životem, tak jako ty čluny dole brázdí třpytící se vodou, tak jako tohle letadlo brázdí vzduchem na nové místo, kde jí potřebují. Požádali jí, aby se stala součástí synova života. "


helulka
28. září

Městečko Crosby v Maine je nejdepresivnější místo, jaké jste kdy viděli, a Olive Kitteridgová je jeho královnou!

Dočetla jsem asi do dvou třetin, nechtěla jsem to vzdát. Statečně jsem rozečetla další povídku, ale po pár řádcích, které mě vzaly na pohřeb, jsem knížku navždy zavřela. Ta může být sebelépe napsaná, ale snášet na třech stech stránkách společnost sebevrahů, lhářů, vrahů, depresivních a sebelítostivých lidí je nad mé síly.

A teď si půjdu koupit pořádnou zásobu čokolády, abych depresi z tohoto čtení zahnala...

allebra
21. srpna

Zajímavá kniha o lidech z jednoho městečka, kde jsou osudy většiny lidí propojeny se svéráznou bývalou učitelkou Olive Kitteridgeovou. Nemůžu říct, že by si Olive vyloženě získala moje sympatie, občas se chovala jako slušný prudič, ale na druhou stranu jsem ji někdy chápala. Kniha se dobře četla, takže si určitě přečtu i pokračování.

soukroma
20. srpna

(+ SPOILER) Jen zdánlivě poklidné a pohodové čtení - život na maličké vesnici (městečku, abych nekřivdila - kostel, obchod, lékárnu, vše mají, aspoň v dosahu) u oceánu v Maine je překvapivě podobný životu kdekoli jinde: slasti a strasti rodinných životů, mládí a stáří, svatby a rozvody, láska a nevěra, pracovní nasazení a důchod, vdovy a vdovci, hubnutí a tloustnutí, nemoci a smrt, veselí i truchlení, ale i drogy, anorexie či dokonce loupežné přepadení blízké nemocnice závislými a ohrožená rukojmí. Křehkost života je všude stejná.

Něco (za)jímavého, něco méně. Ale vadilo mi věčné poskakování v čase - jakoby jehla na desce nemohla najít správnou drážku a jakoby autorka prostě nechtěla nechat desku točit svým tempem, od začátku do konce, místo toho čtenář lapá podrobnosti, aby zjistil, kde tak zhruba v čase jsme, o kolik let zpět jsme se zase vrátili, či zda nejsme pro změnu v současnosti.

Ale ještě víc mne nepříjemně překvapilo, že výrazná titulní postava nemá hlavní slovo, zdaleka ne - v některých epizodách vesnického života se nevyskytuje vlastně vůbec, nemá žádnou roli, ani pozorovatele, ale hlavně není žádné vyprávění vlastně čistě "její", jak to cítí, vidí, vnímá či zpětně zkoumá ona sama. A to byla škoda, nakonec to celé spíš tak nějak klouže po povrchu, přicházejí další postavy a ukazují se další osudy, tu a tam se k Olive vrátíme, tu a tam se vynoří, ale jen jako další z herců tohoto malého divadla. Nepronikla jsem kvůli tomu ani k ní, natož k ostatním postavám - víc, co se jim dělo, ale nevím, jaké vlastně jsou. Závěr byl značně depresivní mezigenerační trhlinou, než se rozehrálo velmi sluníčkové finále - aspoň to bylo povzbudivé, byť málo pravděpodobné. 65%

vztahy: "Životy lidí se k sobě vážou jako kosti a zlomenina se nemusí vždy zahojit."

stárnutí: "Kávu je třeba plánovat, protože léky na krevní tlak člověka nutí pořád chodit na záchod, život najednou prudce zrychlí a pak už je ho většina pryč - zadýcháte se u toho, opravdu."

děti versus staří: "Možná jsi má babička, ale to ještě neznamená, že tě musím mít rád." (opakovalo se několikrát)

mládí: "Jaká osamělá záležitost to je, být mladou dívkou."

"Je pošetilé, že se lidé domnívají, že běh věcí by měl být jaksi spravedlivý."

Takže mi zůstává věčná otázka - proč tedy Pulitzerova cena?

OliP
28. července

Sice bych Olive někdy přetrhla a chápu syna, že se od ní musel oprostit, ale kniha je jednoduše fajnová a koupím si i druhý díl. Čte se pěkně.

marlowe
26. července

Nádherná knížka!
Povídky obecně až tak nemusím, ale tohle bylo vážně skvělé. Co povídka, to jeden zkrystalizovaný lidský osud, vybroušený do dokonalého tvaru. Žádné třeskuté pointy, spíše nahodilá sbírka rozmlžených impresionistických záběrů a statických, úsporně nasvícených fotografií, plných náznaků a obtížně dešifrovatelných jednotlivostí, které nám výsledný "předmět zájmu" vyjeví (nebo možná jen v obrysech načrtnou) až po pečlivém prozkoumání všech detailů…
Vřele doporučuji.

kaja77
27. července

Ráda bych dala víc než pět hvězdiček. Povídky se mi velmi líbily. Olive byla taková svoje. Mohla by se zdát drsná nebo chladná nebo spíš taková "věcná" no zkrátka uvažovala jako matematik.. ale nakonec člověk poznal, že má obrovské srdce. Nebylo to úplně snadné čtení, každá z povídek je obsazena novými postavami a člověk se musel zorientovat kdo je kdo. Nakonec v každé povídce se toho o Olive dozvěděl trošku víc. Byly to takové střípky informací, které do sebe nakonec zapadly a člověk si z příběhů a osudů lidí z městečka nakonec "sestavil" Olive Kitteridgeovou. Velmi mě dojímal zájem, který Olive projevovala sousedům, skutečný cit k synovi a manželovi(v reálu bylo pro ni těžké ho vyjádřit) ...v seriálu jsem teda viděla dost jinou Olive než jakou jsem potkala v knize. Asi se ke knížce zase vrátím.

1