cathyblack komentáře u knih

Muj nazor zni: oddychovka, co moc nepotrapi branici. Podle toho, jak se Pan Hartl vzdycky chechta, jsem si myslela, ze spadnu ze zidle. Ale nebyl to ten tip knihy, co by hned letel do kouta. Ona ctivost lecos zachranila

11 20.02.2022

Silmarilion mě přerůstá v každém slově, v každé větě, v každém odstavci.
Až se zase budu chtít jednou zdáti býti menší a ještě menší, stačí se jen začíst.
.
Pokud velikost člověka určuje jeho dílo, zde máme Tolkienovo nekonečno.
Za mě dokonalá ukázka toho, jak šílený člověk to byl.

11 07.06.2021

Dojit k teto Knize s velkym Ká v mé knihovne trvalo skoro tri roky. Byl to neskutecny zazitek. Těsně po dočtení mým tělem rezonují poslední zbytky bouřné záře, kterou jsem nasála při čtení kapitoly číslo 67 jménem SLOVA a já mam obavu, že neusnu. Nebo už aspoň nebudu spát, tak jak jsem spala dříve. Nikdy. V srdci, které zrovna dobušilo, totální pustina, plašné výkřiky do zpola osvětlené místnosti, okousané nehty, vytrhané vlasy, snědená celá jahodová marmeláda.  Ztratila jsem se v Rozstříštěných planinách, zamilovala se Kaladina a obdivuji celou svou duší Dalinora. Cely ten vymyšleny svet. Mam to stesti, ze jsem od tohoto vyjimecneho autora precetla jen Elantris. Tolik skvostu prede mnou! Nedokážu popsat, jak hluboce mne tenhle oštep zasahl. Archív bouřné záře se momentálně stává jedním z důvodů, proč žít. Zní to přehnaně? Přečtěte si Cestu králů a pak suďte!

11 18.03.2021

V lesích nevyniká svižností, nýbrž slovní noblesou a skvěle vypracovanými postavami. Doporučuji, Tana French si umí hrát se slovy, tak že i nezajímavou pasaž udělá čtecím zážitkem.

11 15.07.2016

Mít doma takový obraz, nepohlédla bych na něj ani náhodou. Umíte si představit samy sebe v Dorienově případě? Zešílela bych pohledem na svou skutečnou podobu, která se vtiskla do obrazu. Knihu řadím mezi nejlepší díla, která jsem kdy četla...ať už byl Wilde jakýkoliv, mám ráda jeho příběhy.

DO-KO-NA-LOST!
Miluju. Pláču a směju se.

Skvělý počtení nejen pro fanoušky Zeměplochy, ale pro všechny ty, co miluji knihy. Pro všechny ty, co milují fantasy. Pro všechny lidi, kteří by si chtěli přečíst jakýkoli životopis.

10 01.02.2024

Poslechnuto jako audiokniha. Doporučuji všem čtenářům a fanouškům knihy.

Neskutečný jak příběhu pomohlo, jak si z hlasem a přednesem dokázal Jan Potměšil pohrát a vynést ho do top 5 za letošní rok (četba+ audio).

Velice silný příběh, jak můžete číst v komentářích níže.

Nezapomenete, budete stále přemýšlet, vzpomínat. Vracet se pokládat růže...

“Aš budete mýt ňákí rúže navýc, dejte je nahrop Algernon na dvorku, prosym.

Menuju se Charlie Gordon a pracuju v Doneroví pekárně a pan Doner mi
dává 11 dolarú tejdňe a chleba a jiní pečivo gdyš chci. Je my
32let a za mněsýc budu mít naroseniny

Kdy vás naposledy kniha rozplakala? No ták, nestyďte se to přiznat.

Málokdy narazíte na fantasy dílo, které vyvolává tolik otázek o nejhlubších kořenech lidských popudů, ambicí a vnímání života vůbec. Na dílo, které výborně porozumělo svému motivu a podávaj jej s hřejivou pokorou, ale
i děsivým puntičkářstvím.


Námětem knihy by se zdála inteligence. Co na ní považujeme za hodnotné a proč. Já bych řekla, že je to zásadní kniha o lidské existenci, o touze po lásce a přijetí druhými. O touze žít normální život. Myslím, že každý, kdo knihu správně navnímá, neunikne bez nějakého šrámu na duši.

Súctou Váž Charlie Gordon.

10 30.10.2023

There goes my hero! Jako fanoušek Grohla, Foo fighters, Nirvany a rockové hudby všeobecně nemůžu jinak než knihu vychválit. Je to velmi čtivé, zábavné a místy dosti dojemné čtení. Od Grohlových začátků bubnujícího já doma na polštářích, běhajícího obyčejnýho ušatýho kluka po sídlišti, až po vyprodané stadiony, zlomené končeniny i srdíčka. Je tam všechno, co od takové knihy chcete. Grohl opravdu velmi pokornou a čtenáři příjemnou cestou vypráví několik příběhů ze svého života, které ukazují, jaký má k životu a k hudbě obzvlášť vztah. Skvělá možnost jak poznat svého oblíbeného umělce. Povinnost pro každého fandu. Černobílé fotky tomu dodávají šmrnc a obálka je zrovna tak pěkná tak, jak Grohl sám. :D

10 23.10.2022

…a tak si rikam proc ne.
Jist lidsky maso, ale zustat dobrym clovekem? To je o co tu bezi. Cele je to podtrzene zvlastnim humorem a akci, ktera Vas ze zidle nezvedne ale nebude vam pripadat k uzoufani nudna. Timothy Blake mi je literarne velice sympaticky, akorat bych si vedle nej asi v autobuse nesedla. A jak uz jsem psala k Mrchozroutovi: Timothy neni jako Dexter, co se pod rouskou noci snazi ukojit svuj hlad po krvi. Nepodoba se ani Lecterovi (postrada jeho kulturni auru), narozdil od jeho kucharskeho velicenstva kanibalu si totiz Timothy Blake, velmi inteligentni konzultant FBI se zalibou v hadankach a hlavolamech, na vasem brzliku pochutna hezky zasyrova. Tato serie mne zatim bavi. A co teprve ten konec? Akutne potrebuju trojku, dovolim ti za ni zakousnout se mi do lytka.

10 28.06.2021

Dvě Věže jsou velmi dobrým pokračováním Společenstva, ačkoli se rozpadlo, kniha drží všechny linky děje hezky pospolu. Navíc přidá několik dalších zajímavých odkazů na Tolkienův svět, který jen prohloubil zájem o Středozemi. Tak například do Rohanu, do Edorasu bych jela ihned na dovolenou. Miluji ten kontrast mezi Aragornovým hrdinstvím a tím, který naplňuje srdíčka dvou Hobitů, kteří se pomalu smiřují s tím, že možná nebude cesty zpět.

10 07.06.2021

Anděl temnoty je možná mnohem více strhující historický román, než Psychiatr. Setkáváme se zde opět s našimi oblíbenci z "jedničky". Před nimi však stojí mnohem horší protivník, než byl John Beecham. Žena, žena krutá a zdařilá v manipulování. Hrdinové se proto vydávají po jejich stopách hlouběji do minulosti. Odjíždí na venkov (Saratoga), kde se potýkají nejen se špatnými reakcemi lidí, kteří nedokáží uvěřit, že by žena byla schopna takových činů. Opět kráčí ruku v ruce s nepochopením a jednou nešťastnou událostí za druhou. Je to neuvěřitelně skvělá kniha. DOPORUČUJI VŠEM, kteří se nebojí psychologie.

10 30.05.2012

Přiznávám, že jsem před mnoha lety četla několik Červeňákových povídek v Pevnosti. A už tehdy jsem ho podezřívala z toho, že je Howardovec. Po přečtení této knihy se ve svém přesvědčení jen upevňuji. Tenkrát mne nezaujal, protože mě nikdy nelákalo prostředí, kam své povídky zasazoval. Teď jsem po něm sáhla ze zájmu ho poznat blíže...

Ocelové žezlo mi bylo ale doporučeno jako vhodný, ba co nevjhodnější - start. Hlavní hrdina Ilja, toho času tělesně postižený, je zázračně vyléčen hnedle poté, co mu "ti zlí" vypálí vesnici, vyvraždí všechny známé. Unesou vesnickou krásku - jeho lásku - a chystají se ji prodat s několika dalšími "v kalhotách vyvolávajícími tvrdnutí" pannami do otroctví, v tom lepším případě. V tom horším skončí všechny coby dračí večere. Ilja samozřejmě slibuje pomstu...


Sám Ilja si Vás asi získá svou dobrou povahou, partička bohatýrů předpokládám humorem. Červeňák se v románu opírá o staré ruské byliny. Hraje si se staroruskou lidovou slovesností,, mytologií a reáliemi, musím však uznat, že velmi čtivým způsobem. Neštítí si sáhnout ani na Ódina či Aláha. Nelze mu upřít, že má velký smysl pro fabulaci a fantazie mu neklade meze. Pro drsné popisy a hlášky nejde daleko. Místy dosti peprné dialogy zpříjemňují "ony" historické pasáže. Velmi důležitou část příběhu tvoří právě samotné prostředí a doba, ve které se vše odehrává. Je poznat, že se autor vyzná v historii. Líbilo se mi, že nastínil i problematiku začínajícího vlivu křesťanství v rozporu se stále pevně zakořeněnými věroukami pohanskými či dokonce islámem.


Myslím, že se Ďurovi podařilo spojit klasické fantasy (sword and sorcery) atributy, jako jsou čarodějové či magické zbraně, bájné bytosti..., s pojetím příběhu pohybujícím se téměř na hranici historického románu. A v tom byl možná zakopaný pes. Protože historické, místní i náboženské zařazení příběhu mě nezajímá, vyhýbám se mu již od hodin dějepravy. Pokud bychom zůstali u náboženství pohanského, maximálně si sáhly na severské báje, asi bych se cítila v příběhu daleko více doma.

Děj je nabitý akcí a má rychlý spád. Je to čtivé a bitevní výjevy jsou jedna radost, pokud Vás tedy baví číst o všech těch střevách, hovnech a krvi kolem.
Asi někdy v budoucnu sérii dočtu, ale jestli se vrhnu na další autorovo dílo nevím. Nebylo to špatné, spíš se v tomto prostředí opravdu necítím spokojeně.

9 16.12.2022

... poznáte několik sarkastický, skeptickych, drsných hrdinů, kteří vas skrz svou nadutost, špínu, pach i temnou minulost provedou knihou, která nemá konec. Prostě to začalo... a pokračuje nejspíš v druhé knize (doufám). Říkám si, že napsat fantasy knihu, kde ve vetsine knihy pomalu nedojde k žádnému klasickému fantasy prvku, natož pak ke klišé, kde jsou hrdinové opilí, nadrženi (na souboj, či ženskou), špinaví od krve (a je jedno, jestli je krev jejich, nebo jejich obětí), tělesné zbidačeni mučením - ale přesto maj bezzubou hubu plnou hustejch hlášek, kde hrdinové obdivuji svou krásnou bradu, ale pak si ji nechají rozbít hromotlukem pro slávu a bohatství, kde carodejove nevypadají jako Gandalf... Kde to funguje bez toho, abychom věděli jak to přesně v tomhle světě funguje... Tohle všechno narvat do knihy téměř bez zápletky a přesto uspět na plný čáře. To musí bejt autor pořádnej literární kment. A když vám do toho všeho posouvá svoje cynickosviňský myšlenky samotnéj inkvizitor Glokta... Za mě to byl fajnovej zákusek v literárním menu.

9 12.05.2021

Kupuji knihu a divím se, cože - takhle hubená? Jeffery překvapil po prvé. Prohlížím knihu a divím se, cože? obrázky? Jeffery překvapil podruhé. Počkat, děj se odehrává pozpátku? Jeffery překvapil po třetí. A konec jsem hltala tak, jak jen konce Deavera můžete hltat. Překvapil po čtvrté ihned po přečtení, líbila se mi i předmluva vtipně umístěna na konci knihy... Další příběh, kterou mi Jeffery dokázal, že se až tak uplně nezhoršil, že je stále mistr zvratů. Knihu doporučuju!

9 01.08.2015

Miluji melodičnost originálu. (angličtina)

9 02.07.2012

Řekla bych, že v komentářích níže bylo řečeno naprosto vše. Harry Potter uzavřel svůj budoucí život na těchto stránkách a dál nám, fanouškům, už nahlédnout nedá. Jaká to škoda, protože těch sedm let v Bradavicích bylo, věru, mých sedm nejlepších let v životě. Děkuji Vám paní Rowlingová a smekám kouzelnický klobouk tak nízko, jak mi má bolavá záda dovolí. Pěkně jste mi pomotala hlavu, to Vám povím.

9 02.07.2012

Na knihu se vyplatilo počkat, protože
a) vizuálu není co vytknout
b) obsah je perfektní po všech stránkách


Christopher se s námi podělí o několik "podob" příběhu, který se v průběhu Tolkienova života několikrát měnil, než dosáhl té podoby, kterou známe ze Silmarillionu. Sledovat postupný vývoj příběhu bylo velmi zajímavé. Ze stylu, jakým to Christopher podává, jsem byla velmi nadšená, protože vše bylo velmi čtivé, nebylo to náročné a zbytečně popisné (jak občas mívá ve zvyku) a byly připomenuty i související příběhy, či události. (Tento vývoj se mi sledoval daleko snadněji než například v knize Pád Gondolinu.)

No a naprosté labůžo přichází ve chvíli, kdy se dostáváte k rýmovaným částem. Jsem nadšená, rýmy mají svou vlastní melodii, jsou libozvučné i když je čte člověk, který naposledy recitoval básně na základní škole (a ještě k tomu špatně) a ano, miluju, jak zní i v mém podání.
(Musím podotknout, že stejně libozvučné jsou i v angličtině, ale na druhou stránku nerozumím všemu, takže jsem za český VELMI POVEDENÝ překlad neskutečně ráda).

Musím se Argu omluvit. Byla jsem skeptická, protože knihu slibují už několik let a stále se jen vymlouvali a omlouvali, proč ještě není.
Když jsem ji prvně vzala do ruky, okamžitě jsem věděla, že ji ještě v ten den musím přečíst. Byla jsem velmi mile překvapená. Je to dokonalé. Některé ty verše bych si nejraději nechala vytetovat do kůže, nebo alespoň vypsala do speciálního deníku. Jsou opravdu dokonalé!

V ponuré šero vykotlané tmou,
v němž ticho mrtvolné zní ozvěnou,
jak v pyramidě bludných slojí plné
a chodeb, kde až srdce hrůzou trne,
neboť tu věčná smrt již v skrytu číhá
a nad vším visí zloby temná tíha,
až k samotným základům šech hor a skal,
jež rozryl, zhyzdil, naskrz provrtal
ohavné havěti houf neurvalý,
dál v hloubi o samotě putovali...

Překladatelům: ohýbám svůj starý hřbet a skláním špičatý klobouk. Nemám výtek, naopak, škoda že neumím složit chvalozpěv. Zasloužili byste si ho!

Miluji to ze všech naposledy vydaných věcí úplně nejvíc.

8 29.11.2023

Čtvrtej Archiv po sobě zanechal na mým krku cucflek. Tak moc silné spojení mezi čtenářem a knihou to bylo. Rozhodně je o co stát, stálo za to na knihu počkat. Doporučuji zopakovat si předešlé díly alespoň na YTB, kde se najdou suma-sumárum videa ke každému dílu alá Daniel Green. Jinak to byla opět neskutečná jízda a Kaladin? Kaladin je prostě láska. Trošku si zahrál na takového Johna McClana ze Smrtonostné pasti, ale mě to strašně bavilo! Místy jsem měla problém, protože prostě nemám ráda Šalán, ale tak nějak to celé hodnotím jako skvělou pecku! Nejlepší čtení letoška. A taky největší smutný zaklapnutí, protože - jak dlouho budu čekat na pátej díl v češtině?
A semtam sem tedy nazírala i do anglického originálu a musím říct, že místy mi ten překlad uplně neseděl. Zaznamenala sem dokonce i několik chyb, co se týče toho, kdo mluví. (Záměna za on a ona). Přesto nejde jinak než čistejch pět, protože to byl Sandersonovskej nářez. Ze začátku pozvolně a pak nemůžeš knihu odložit. Jo a rozlepil se mi hřbet!

8 25.11.2022

Když se mi v létě roku 2019 dostala do rukou tato kniha o Janu Werichovi, překvapila mě svým parádním provedením strašně moc. Já tohohle člověka obdivuji NEJEN pro jeho humor a umění pro hru s českým jazykem. („Vždyť jsme česky, abych tak řekl, uměli líp, než se dá česky umět. Ovládali jsme jazyk tak, že jsme si ho mohli vymýšlet.“) Je toho tolik, že by se to do jednoho příspěvku na databazi nevešlo. V knize najdete fotografie z rodinného archivu s mnoha unikátními záběry, které ve Vás zanechají celistvější obraz Wericha, jako někoho blízkého a uvěřitelného. Skutečného člověka, který krom svého obrovského talentu trpěl také neduhy, býval panovačný a sebestředný. Ke konci života, kdy ho zužovaly zdravotní potíže obzvlášť. Knihu jsem si užila v kombinaci poslechu audioknihy, kterou výborně „načetl“ pan Dušan Sitek (jako by ji namluvil sám Werich) a prohlížení knihy a dočítání popisků k fotografiím a citátů lidí jako Jiří Voskovec. Při čtení této knihy se smějete, pláčete, vztekáte se nad nespravedlností světa. Dumáte nad Werichovými myšlenkovými pochody. Kniha přibližuje nejen Werichovo dětství, ale i začátky Osvobozeného divadla, pobyt v Americe, návrat domů a krom mnohého i tvrdé dopady cenzury a doby. Poslední kapitola mi vehnala slzy do očí a chvíli mi nebylo do řeči. Obzvlášť mne dojal desetiminutový bonus Audiotéky, kdy slyšíte jeden z rozhovorů přímo z Werichových úst. A vůbec mi nevadí, ze ony rozhovory uz davno vysly. Pro me to byl skvostny nalez v knihkupectvi, mezi temi vsemi “bestsellery”.

8 29.04.2022

Po přečtení Slov Paprsků mám dojem, jako by se pode mnou rozstříštila pevná půda a já padala do té nejhlubší jámy jménem: Závislost.
Je možná pravda, že mne Cesta králů více emočně nakopla, špíše mne několik posledních kapitol zadupalo totálně do hlíny plné emočních žížal, které na mě začaly bez slitování hodovat. .
Ale Slova Paprsků měla mnohem důležitější úkol. Udrží mne na planinách Rošáru, nebo budou chabou ozvěnou předešlé knihy? Oblíbim si postavy, které mi svou náturou lezou na nervy (Šalán)? Nebyla rozhodně žádnou ozvěnou ani pouhým stínem, spíše pozoruhodným pokračováním. Chválit Sandersonovic schopnosti vybudovat dokonalý svět, vystavět rozdílné kultury a postavit mezi sebe náboženská přesvědčení na pozadí totálně dokonale vykreslených postav a děsivě poutavého příběhu nehodlám. Nehodlám ho ani peskovat za Intermezza, která dokonale vsadil mezi ty nejdůležitější zvratové momenty. U nich se mi vážně třásla ruka v nejtěžších chvílich potřeby je přeskočit, tak ledabyle jako Paršendi přeskakují rokle. Odolala jsem a nakonec jsem veškerá Intermezza považovala jako za velmi přínosná a doplňující.

Pokud o Archivu bouřné záře pochybujete a ještě jste se do ní nepustili, mám pro Vás suma sumárum za dva díly:
Jakmile Vás spolkne Roklebloud, máte smůlu.
Jakmile potkáte Kaladina, máte smůlu.
Jakmile poznáte Dalinara, máte smůlu.
Jakmile si představíte rozcuchaného Adolina, máte smůlu.
Jakmile se dostanete pod pokličku filosofie Bouřné záře, sprenů, Střepkordů a Střepplátů, máte smůlu.
Jakmile otožíte poslední stránku Cesty králů, máte smůlu.
Jste v tom po uši na několik příštích let.
Bůh žehnej Sandersonovi a jeho šílené plodnosti, protože máme zaručeno, že se na tu desátou knihu dostanem! Jen doufám, že to nebude trvat léta.

8 25.03.2021