Slova paprsků

Pamatuji si, že když jsem četla jedničku tak jsem moc nadšená nebyla. O tři roky později jsem otevřela díl číslo dvě a jsem moc spokojená.
Časem budu určitě pokračovat.

Brandon Sanderson patrí medzi mojich najobľúbenejších autorov. V tejto knihe si dovolím povedať, že prekonal sám seba. Podľa mňa ide zatiaľ o jeho najlepšie dielo. Kým niektoré pasáže v prvom diele mohli pôsobiť ťažkopádne, tu už autor presne vie, čo robí. Opäť sledujeme viacero dejových línií, pričom najviac priestoru dostáva mladá skrachovaná šľachtičná a učnica Šalan. Dozvedáme sa viac informácií o jej minulosti, ktoré ma úprimne šokovali. Samozrejme, ani ostatné postavy nezaostávajú a ich vývoj ma veľmi bavil. Práve vývoj postáv je hlavným pilierom celej tejto tisícstranovej knihy. Čitateľ sa tiež postupne dozvedá viac o sprénoch aj o magickom systéme. Tieto odhalenia zároveň otvárajú ďalšie otázky, keďže veľká časť sveta stále ostáva zahalená tajomstvom. Treba brať do úvahy, že ide len o druhú knihu z plánovaných desiatich, takže sme stále len na začiatku veľkého epického príbehu. Ťažko hľadať ďalšie slová, táto kniha je jednoducho výborná a milujem ju. Proste si ju prečítajte a zamilujte sa do príbehu Archívu. Jednoznačne odporúčam!

Nemá chybu. Snad jen některý ty intermezza zatím moc nepobírám…

Úporně jsem se prokousávala stovkami stran jak červotoč starožitnou dřevěnou postelí... A ačkoliv některé rozhovory a úvahy postav mohly být zestručnělé, přesto to nemělo chybu! Jdu v cuku letu na třetí díl!
Příběh je to hodně rozsáhlý. Hodně! Některé věci, tajemné, záhadné, pouze naznačené, se doufám časem vyjasní, zatím sem tam trochu tápu. Nehodlám zde popisovat děj, ono to totiž ani nejde, pomůže jedině ponořit se... a číst...

Krom již zmíněných vykecávek, které až tak nebaví, naštěstí je jich poměrně málo, je v knize naopak pár velmi dramatických scén, což je samozřejmě super.
Je to čirá, kouzelná a moc inteligentní fantasy. Vzhůru na Rošár! Na Roztříštěné Planiny! Za Čtvrtou mostní, za Kaladinem, Dalinarem a Šalán. A samozřejmě Syl!
Takže jdu bez váhání rychlým skokem do třetí části!
:-)

Tolik skvělých momentů a legendárních hlášek. Centrum zájmu se přenáší z Kaladina na Shallan, ale není to vůbec na škodu. Psychologie postav i lore světa se přiměřeně vyvíjí a rozkrývá. Nemám, co vytknout. 5/5. Pokud jste přečetli první díl, tak tento budete milovat.

Opäť dokonale vybrúsený a vyhladený žánrový diamant, ktorý vám však nesmie padnúť na nohu. Inak si spôsobíte stav dočasnej PN. Sám seba sa občas pýtam: Komu tím prospějete? Napísať knihu o objeme a váhy, že sa dá použiť ako zbraň nehromadného ničenia. Takže, jediné, čo dokážem tomuto dielu vytknúť, je jeho dĺžka. Aj keď je kniha dokonalá, nič by sa nestalo, keby mala o tretinu menej. Ako diamant by žiarila rovnako, len by bol ten diamant menší, prenosnejší a pre mnohých určite aj stráviteľnejší. To je tak všetko ;)).

Slova paprsků byly pro mě více záživnější, než první díl, protože záhy dojde k prolnutí dějových linií hlavních postav a je to pořádná jízda. Intriky u královského dvora sílí, střepkordy sviští vzduchem, Paršendi úporně vzdorují, osud hlavních postavy prochází neskutečnými zvraty a na pozadí všeho se rozvíjí velmi temný a neúprosný příběh. Prvních pár set stran se ještě děj rozjíždí, ale druhá polovina knihy už je pecka a posledních 200 stran je nekompromisní jízda na horské dráze až k monumentálně epickému finále, které patří mezi to nejlepší, co fantasy kdy nabídlo. Doporučuje 10 z 10 plavooků.

Hodnotím první i druhý díl: Co je na tom "velkolepého" a "epického"? Možná počet stránek. Děje méně než v Hobitovi co má 200 stránek. Vývoj postav defacto nulový. Dobrodružství defacto nulové - těšil jsem se na unikátní floru a faunu, ale kromě jednoho setkání s roklebloudem absolutní nic. Jak skvělá by byla kapitola, když by šel někdo nějakým lesem a potkával tam zajímavé potvory? Každá z nich by byla jiná a osobitá a představovala by hlavním hrdinům nějakou překážku na jejich cestě. Bohužel tady se žádné dobrodrůžo neodehrává, pouze se okecává. Různá náboženství nepoznáváme tak, že by se s nimi hrdinové dostali do styku třeba v nějakém kostele, ale prostě že o nich někdo mluví. Bla, bla, bla, bla - to je největší část této knihy. Je mi úplně jedno, že nějaké konkrétní náboženství někde na konci světa nosí modré naušnice. K čemu mi to je? To je jako ta propracovanost světa? :) Neustálé psaní o sprenech má být asi originální, ale spíše mi z toho bylo trapně. Spreni závisti, spreni nadšení, spreni vzrušení. Samozřejmě, toto co by mohlo být vysvětlené a propracované, tak je ponecháno bez jakéhokoliv významu. Hlavně, že víme, že nějaké náboženství před 500 lety nosili bílé klobouky a každou středu si na snídani dávali pistáciové donuty se sklenicí mandlového mléka. Skvěle propracovaný svět, wow! Dvě nejlepší postavy - Filuta a Szet mají prostor asi 20 stránek v každé knize. Zbylých 1100 se věnuje Adolinovi, Kaladinovi, Dalinarovi a Šalán, což nejsou špatné postavy, ale jejich vývoj je extrémně slabý. V podstatě nulový. Slabý příběh, slabé postavy, slabé sdělení příběhu. Když to porovnám s fantastickým Mistbornem (který ale taky byl delší než by bylo vhodné), tak je to až šokující. Reakce čtenářů a šíleně vysoké hodnocení pro mě nepochopitelné. Bohužel, nalhával jsem si dost dlouho, že to je dobré a že to je jen rozjezd a určitě to bude stát za to.

(SPOILER) Druhý díl velkolepé epické výpravné hrdinské fantasy! Opět jde o nádherný zážitek. 984 stránek mi uplynulo kupodivu celkem rychle a přitom stále vím jen střípky ohledně fungování tohoto bravurního fantazijního světa sužovaného bouřemi. Fascinuje mne, jak to má autor skvěle promyšlené a jak nám vše poodkrývá jen po kouskách.
Opět tady více poznáváte tři hlavní postavy (nabručený a věčně depresivní voják, rozjívená mladá vědkyně, která ráda maluje, a moudrý velkokníže) včetně jejich minulosti. Vážně mi všichni přirostli k srdci, jsou opravdoví, dělají chyby, rozhodují se dobře i špatně, mají úžasnou hloubku. Jsem fascinovaná všemi těmi hlubokými myšlenkami o cti, hrdinství, spravedlnosti i víře. Zbožňuji přemýšlivé postavy. Velmi mne bavilo jak společné putování a seznámení se toho vojáka a vědkyně, tak třeba i to uvěznění ze solidarity. Příběh neukazuje jen strhující chvíle plné napětí, ale naopak popisuje běžné dny, malá "dobrodružství", různé odbočky, tápání, malá setkání s dalšími lidmi. Je to osvěžující čtení. Pro někoho je to možná "krapet nuda", pro mne jde o pečlivé poznávání postav, které naprosto doceňuji a vítám. Všichni tři pro mne díky tomu získali velmi reálné obrysy.
(pozor spoiler) Jak já jsem ráda, že Jasna teda nakonec nezemřela... těším se, až se tahle vedlejší postava opět přidá do příběhu. A byla jsem i ráda, že se vrátila Syl, měla jsem strach, jak to celé dopadne. (konec spoileru)

Zase naprosto úžasný. :) Ta hromada stran utekla jak voda.

Ačkoli se něco začíná pomalu rozkrývat, pořád je tu hodně tajemství. Nejhorší je, že si u Brandona Sandersona vlastně nejsem nikdy jistá, jestli zdánlivě dobrý vývoj je skutečně dobrý – nespěje k něčemu strašnému?
(Ale stejně musím fandit Paprskům. Ať už jde ostatním o cokoli.)

Šalán pořád tedy patří mezi moje méně oblíbené postavy (Jasna za mě lepší než Šalán, takže škoda, že jsme tu o Jasně mohli číst jen na začátku a pak už jen o Šalán).

Někde jsem četla, že se tu Kaladin občas chová jako blbec – nesouhlasím. Když se vžijete do jeho situace, je jeho chování docela pochopitelné. Od hrdinů rádi očekáváme, že budou dokonalí, nebudou chybovat a nikdy neudělají nic morálně sporného. To mi přijde nespravedlivé.
Zvlášť když je někdy tak těžké posoudit, co je morální. Když žijete v nespravedlivé společnosti, máte se spoléhat na právo?

Jinak nejromantičtější moment za mě, když se nechal Adolin ze solidarity zavřít. :))

A Šalán si mě získala, když obdivovala rokleblouda. :)

(Jinak vážně doufám, že Sanderson nesklouzne do toho hrozného klišé, které se tu od začátku úplně nabízí, a nenechá Kaladina a Šalán se zamilovat.
Ne všechny vztahy musí být romantické a to, že si nekdo porozumí, přece hned nemusí znamenat lásku.)

Negativu na záver: Snad ještě v žádné knize jsem neviděla tolik chyb a překlepů. Překlep byl v podstatě na každé stránce, vážně mě to řešilo pro čtení. :(
A chyby – prohozené jmeno, Dalinsr si svléká Střeplát, který ale nemá na sobě.

Brandon Sanderson pokračuje ve své spanilé jízdě. Opět tisíc stran a opět dechberoucí! A ten konec!

Cesta Králů byla nabitá kniha sama o sobě, ale měla velký úkol položit základní kámen pro tak velkou sérii. A ponúspěšném postavení základů mohou Slova Paprsků pálit ostrými. A pálí.

Hlavní dějová linka se dává mnohem víc dohromady, různě se šmodrchá a rozvazuje a je v ní spousta momentů, kdy vaše srdíčko zaplaví čirá radost.

Narozdíl od první knihy mi tady i více sedl větší worldbuilding a intermezza dávají najednou docela i smysl relativně rychle.

V čem Sanderson opět září jsou postavy, a každá z hlavních postav dostala arch, se kterým jsem spokojený a táhne mě to ihned pokračovat.

Co se stalo?

Spousta věcí. Sanderson mi až moc přímo načrtl cestu, po které budu v Paprscích kráčet a já jsem se po ní sunula dýl, než bych chtěla. A pak jsem si někde mezi kolotočem událostí v táborech uvědomila, co mi na tom všem vadí. Nevím, jestli to bude dávat smysl, ale ve vší té nedokonalosti, kterou v sobě postavy nesou, je to pro mě vyleštěný až do přílišné dokonalosti. A to pouto, který jsem si v Cestě králů tesala ať už šlo o příběh nebo postavy, začalo mít vážný trhliny. A já pevně doufám, že se je Dalinarovi podaří zacelit.

Nakonec jsem si ze Slov paprsků vybrala jen to, co nejelo v hlavním proudu. Eshonai, Jasna a její aura nedotknutelnosti, která se mě držela po celou dobu čtení, Filuta, Honor is Dead, Intermezza, Syl a Vzorek.

Ale s Kaladinem, Adolinem a Šalán jsem tentokrát nesouzněla. Vlastně jsem young adultsky trpěla.

Dalinare, je to na tobě.

Naprosto epické pokračování Cesty Králů. Zjišťuji, že je pro mě velmi obtížné napsat komentář ke knize, které prakticky není co vytknout. Všechny postavy, včetně těch vedlejších, parádně propracované a realistické. Přestože jde o velmi dlouhou knihu, tak není snad jediná kapitola, kde by se děj nějak vlekl nebo nenechával čtenáře v napětí. Není nouze ani o zajímavé zvraty a každá z hlavních postav má i nějakou svou tajemnou stránku, která ji do velké míry formuje. Svět Rošáru, kde se kniha odehrává je promyšlený, fantastický a velmi originální. Je velmi vzrušující číst epickou fantasy, kde nejsou žádní elfové a půlčíci. Velmi se mi líbí, jak komplexní svět autor vymyslel, včetně unikátní flory a fauny. To rozhodně není běžným standardem. Abych našel alespoň jednu negativní věc, tak napíšu, že se i po dvou tisících stránkách série plně neorientuji v tom, jakou mají souvislost Pustonoši, Heraldi, Čestkordy atd. V nějakých náznacích a souvislostech jsem asi vždy porozuměl části celku důležité pro momentální vývoj příběhu, ale celkový obraz mi stále uniká. Nicméně možná je to záměrem autora držet stále nějaká tajemství.

Kniha je navíc doplněna nádhernými ilustracemi a skicami, což zážitek ze čtení posouvá ještě výš. Jsem zvědavý, jak bude u dalšího dílu, který je ještě delší, držet vazba, protože mám pocit, že už tady naráží na své limity a je složité ji při sebelepším zacházení nijak nepoškodit. Celkově nemohu u téhle knihy uvažovat o ničem jiném, než absolutním skóre 5/5 a jdu okamžitě na další díl.

Některé části mě bavily hodně, některé méně, některé jsem se tak trochu musela nutit číst, abych se zase dostala k tomu, co mě zajímalo. Ale celkově vzato moc pěkná kniha.

Druhý díl Archivu Bouřné záře je snad ještě lepší než byla první kniha. Hrozba pro svět Rošáru se začne naplno projevovat a hlavní postavy nejenže dále objevují své nové schopnosti, ale také čtenáři odhalí více ze své minulosti, což přineše zajímavá překvapení a zvraty. Obzvlášť Šalán si část knihy "krade" pro sebe a prochází zajímavým vývojem, ale to vlastně všechny postavy. Kaladin, Dalinar, Adolin a všichni ostatní. I svět samotný se mění a vyvíjí a nezůstává jen kulisou pro příběh.
Opravdu mě tato sága nadchnula a jdu si rovnou přečíst přečíst třetí díl.
Měl jsem totiž poslední dobou takový "čtenářský blok" ,ale tenhle příběh mi vrací chuť do čtení.

Tohle je prostě ono!! Tohle je prostě to, co za to stojí!!! Takových knih ( natož sérií ) je jako šafránu... Sandersona mám ráda už delší dobu, ale teď si ho vážím ještě více....
Svět Rošáru a jeho hrdinové nemají chybu!!
Stačí nenechat se odradit počtem stran a vědomím, že se bude čekat na další díly a dostanete hluboký, silný čtenářský prožitek...

Druhý diel je podobne kvalitný ako prvý. Postavy dostávajú viac priestoru, rozvíjajú sa ich schopnosti a stretávajú sa navzájom. Opäť ma najviac bavil Kaladin a jeho čtvrtá mostní. Niekedy je to trochu pomalšie a nebavilo ma čítať o minulosti Šalán, no od posledných asi 300 strán sa nedalo odtrhnúť. Na konci sa trochu stratí to spomínané tajomno, ktoré bolo také lákavé v prvých dvoch knihách, no konečne zistíme hlavného záporáka (asi) celej série.

Druhý diel si udržal kvalitu Cesty králů. Prvotriedne čítanie. Postavy sú výborne napísané Kaladin, Dalinar, Adolin a v Slovách paprsků hlavne Šalán, ktorá bola otravná, ale v tejto knihe má viac priestoru a jej správanie dostalo zmysel. 1000 strán nie je žiadnou prekážkou, lebo kniha sa veľmi dobre číta. Proste ďalšie majstrovské dielo od velkokniežaťa Sandersona.