Beren a Lúthien

Krásný příběh jako symbolická tečka za tvorbou J.R.R. Tolkiena.

Hodnocení této knihy je ale velice obtížné, protože se do něj nutně vkrádá nostalgie a to jistě každému, kdo četl vše předchozí. Já se ji s notnou dávkou námahy snažím vytěsnit a příběh hodnotit v porovnání s těmi ostatními z Tolkienovy pozůstalosti, takže nostalgická hvězda v mém hodnocení chybí.

Knihu bych tedy bez většího přemýšlení doporučil pouze opravdovým milovníkům Tolkienovy tvorby, jen těm je totiž určena.

Beren a Lúthien je jedna z těch knih co se težce hodnotí, není to lehké čtení, vyžaduje znalost aspoň Silmarillionu, ale kniha samotná mě hodně bavila včetně veršovaných částí. Sledovat postupnou proměnu příběhu bylo zajímavé, a o to víc je škoda, že příběh je dokončený jen ve stručné verzi. Celkově bych knihu zařadil doprostřed mezi skvělé Húrinovy děti a Pád Gondolinu, který mě až tolik nebavil.

Pán prstenů je čtenářský vrchol v rámci Tolkienových knih. Kde by ale byl, kdyby neexistoval Silmarillion. Protože Silmarillion obsahuje, sice ve zkratce, právě i příběh Pána prstenů. Silmarillion obsahuje vlastně všechny příběhy z Ardy. A je jedno, že je Tolkien nenapsal, či nedopsal, on je totiž ale vymyslel a domyslel. Ty příběhy tam jsou a jsou ukončené, existují a je jich mnoho. Sám Tolkien si přál, aby zejména tři velké příběhy byly zpracovány samostatně a snažil se, marně ve svém perfekcionismu, je napsat. Nejstarší je příběh o pádu Gondolinu, následován Berenem a Lúthien a Húrinovými dětmi. Měl prý v plánu ještě dva příběhové celky, které jsou zcela logické a to příběh Fëanora a příběh Eärendila, k těm se ale vůbec nedostal. Z těch rozepsaných a nedopsaných je chronologicky první příběh lásky člověka Berena a elfí princezny Lúthien. Příběh patří čtenářsky k nejoblíbenějším a není se co divit. Silné postavy, silné vztahy, žádný relativismus. Láska na první pohled, která se ani smrti nezalekne. Přátelství, které je hodno osobní oběti. Při četbě si popláčete a přesto na konci úlevně zavzdycháte. Navíc je Lúthien asi nejsilnější Tolkienova hrdinka. Akční, obětavá, nečeká až ji její vyvolený zachrání a jde zachránit ona jeho. V osobním souboji, pravda pěveckém, jako jediná v Ardě sama, za přispění věrného psa Huana, porazí budoucího Temného pána číslo dvě. Ale ani Beren není jednoduché ořezávátko, je to silný muž, který po ztrátě rodiny musel přežít sám v divočině, přejít nejnebezpečnější část Beleriandu, kde se v té době shromažďovala největší verbež zla, muž který držel slovo a bylo mu stejným opláceno. Kdo by nevzpomněl na silné vedlejší postavy, jako jsou Finrod Felagund a vlkodav Huan. Christopher Tolkien při editaci tohoto příběhu vytvořil vlastně dvojí příběh, jednak samotný příběh Berena a Lúthien a pak literární příběh tvorby tohoto příběhu. Při četbě této knihy nám dal asi největší šanci pochopit způsob otcovy literární tvorby. Příběh čteme chronologicky v postupně vzniklých verzích, kdy základní premisa je dána, ale postupně se mění různé okolnosti a postavy. Pro mne nejpřekvapivější je, že rasová otázka přišla do příběhu tak pozdě. Přitom je z hlediska dějů budoucích tím nejdůležitějším elementem příběhu. Zábavné je postupné obměňování aktivního padoucha, kterým není samozřejmě Morgoth, který v té době již jen z bezpečí Angbandu vládl, ale vládu samotnou již delegoval svému zástupci. Od kočičího knížete, přes vlkodlačího nekromanta se nakonec dostaneme až k Sauronovi, budoucímu Temnému pánovi. Příběhy ze Silmarillionu mají smůlu, že se povětšinou odehrávají na dlouhé časové ploše, což je logické, když většina příběhů vypráví o nesmrtelných Valar, Maiar a elfech. U těch čas nehraje roli, ale jakmile se do příběhu zapletou i krátkoletí lidé, máte problém s tím jak takový příběh vyprávět. Proto je a bude vždy problém nějak smysluplně adaptovat většinu těchto příběhů. Odehrávají se na příliš dlouhé časové ose. Ale právě skvělý příběh Berena a Lúthien je časově kompaktní a docela si jej dokážu představit jako výpravný velkofilm. Když to tedy nebude produkovat Amazon.

Příběh Berena a Lúthien, který se společně s Húrinovými dětmi a Pádem Gondolinu řadí mezi tři Velké pověsti, musí alespoň okrajově znát každý fanoušek hlavní trilogie Pán prstenů. Aragorn v ní zpívá o lásce mezi elfkou a smrtelným mužem, která byla silnější než osud a čas, a předznamenává tak svůj vztah s Arwen. A musím uznat, že je to opravdu jeden z nejsilnějších a nejdojemnějších příběhů ze Středozemě! Pokud by však příběh někdo neznal, předem upozorňuji na následující spoilery.
Beren, smrtelný muž z lidského plemene, jednoho dne spatřil v lese tančit čarovně krásnou elfku, Lúthien Tinúviel, a ihned se do ní zamiloval. Její otec, elfský král Thingol, však byl proti představě, že by měl ruku své dcery přislíbit obyčejnému smrtelníkovi, a tak mu uložil zdánlivě nemožný úkol - získat ztracený silmaril z Melkorovy koruny. Beren se však nedal odradit a za pomoci Lúthien a velkého loveckého psa Huana po mnohých útrapách úkol splnil. Lúthien se pak pro něj vzdala nesmrtelnosti a oba společně dožili v ústraní.
Tolkienův syn Christopher nám v této souborné knize představuje všechny verze i úryvky příběhu, které jeho otec napsal - od rané verze Příběhu o Tinúviel (která mě zaujala nejvíce, jelikož se v ní objevují Melkorovy kočičí stráže), přes nedokončenou epickou báseň Zpěv Leithian až po vyprávění z Quenta Noldorinwa a Quenta Silmarillion. Můžeme tak opět sledovat vývoj vypravování i autorovy rozdílné přístupy k látce. Pro Tolkiena byl tento příběh také velmi důležitý, jelikož mu byla inspirací jeho vlastní láska ke své ženě Edith - však se jména Beren a Lúthien objevují i na jejich náhrobcích. A to hovoří za vše!
Doporučuji všem, kteří si rádi přečtou fantastický, romantický a dojemný příběh o tragické lásce!
Hodnocení: 4*

Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)

„Buď zdráv, Eärendile, nejslavnější z mořeplavců, vyhlížený, jenž přicházíš nečekaně, vytoužený, jenž přicházíš proti všemu očekávání! Buď zdráv, Eärendile, jenž neseš světlo starší než Slunce a Měsíc! Nádhero dětí Země, hvězdo ve tmě, klenote v zapadajícím slunci, zářící zjitra!“

Někdo se tu zmínil, že je to těžké čtení. Po Silmarillionu to zase tak těžké nebylo. Potom jsem tu viděl, že to není ucelené dílo. Podle mě toho vydal J.R.R Tolkien až dost na to, aby se tu nějaké neucelené dílo objevilo. A jak tu také někdo zmínil, každá návštěva Středozemě je vzácností. Proto možná není na škodu jít na to chronologicky..

To, jakým způsobem verše promlouvají o Středozemi, je neskutečný.

Třetí dílo Johna Ronalda Reuela Tolkiena, které jsem měla možnost si přečíst v rámci své výzvy S Tolkienem rokem 2025, mě velmi mile překvapilo svou variabilitou a propracovaností. Skvělou redaktorskou práci na knize odvedl Tolkienův syn. Ten sebral všechny texty spojené s příběhem Berena a Lúthien a vystavěl z nich tak čtivé a podmanivé dílo. Ruku v ruce v jedné knize a v jednom příběhu jdou próza s poezií. V předmluvě je vysvětleno, jak bylo s texty nakládáno a co bylo potřeba udělat, aby vzniklo jednotné komplexní dílo.

Je těžké hodnotit takovéto knihy. Samotný příběh Berena a Lúthien je romantický a pěkný, ale v ucelené a definitivní podobě ho zde vlastně nenajdeme. Místo toho ukazuje různé varianty fragmentů tohoto příběhu, tak jak se farmoval v Tolkienově hlavě. Takže napřed čteme variantu části příběhu, kdy je Beren ještě elf a o něco dále čteme pozdější iteraci, kdy jde o člověka. A další varianty, které jsou tu představeny jsou prozaická a veršovaná. Ale, opakuji, definitivní (a nerozfragmentovanou) verzi, nebo, pro šťouraly, alespoň pseudodefinitivní, tak jak je v Silmarilionu, tu nenajdeme.
Nicméně, prozaické i veršované části jsou přeloženy výborně. Potěší pěkné ilustrace a celkově dobrá grafická úprava knihy. A dobrou práci odvádí i závěrečný rejstřík.

Upřímně je to zase jiné vyprávění, než na jaké jsem u Tolkiena zvyklá. Nebudu lhát do tohoto roku moje jediné jeho přečtené díla byla Pán prstenů a Hobit. Nebylo to ale proto, že by mě jeho další tvorba nalákala. Spíše jsem věřila, že na ní ještě nepřišel správný čas. To se tento rok změnilo a já jsem strašně ráda, že skrz Christophera, syna Tolkiena, máme možnost zavítat do jeho světa. Jeho oddanost a obětování pro otcovy díla nám dnes čtenářům přináší nepopsatelné zážitky z Tolkienova světa.
Beren a Lúthien ukazuje nehynoucí a nepopsatelnou lásku mezi smrtelným mužem a nesmrtelnou elfkou. Asi jako všechny Tolkienova díla ani tady se nezapře profesorova mistrovská ruka. Celá kniha nám nabízí nejenom příběh těchto dvou, ale také nám ukazuje vývoj samotného příběhu a změny, které na nich Tolkien v průběhu let prováděl. Ukazuje nám lásku, odvahu, naději, magii, smrt a sebeobětování.
Tolkienovy písně vás přenesou do elfích síní, temných lesů a bitev.
Asi jako další Tolkienova díla byla i tato kniha nepopsatelným zážitkem a já moc děkuji Christopherovi, že se po smrti otce ujal jeho textů. Děkuji mu taky za to, že do této knihy dodal na konci seznam jmen, protože bez toho bych byla v příběhu naprosto ztracená.

Beren a Lúthien je příběh, který vám ukáže, že láska dokáže překonat i ty největší překážky – a že elfové jsou vlastně hodně sexy. Tolkienův svět dostává díky této epické romanci další dávku kouzelnosti, plné vášnivých pohledů, odhodlání a jedné hodně odvážné chňapky.

Beren, statečný smrtelník, a Lúthien, okouzlující elfka, nejsou jen vaši oblíbení hrdinové – jsou dokonalým párem, který musíte obdivovat za jejich sílu, vytrvalost a... prostě krásné vlasy. Příběh je plný nádherných popisů krajiny, dramatických zvratů a samozřejmě důkazů, že i elfové mohou být romantici.
Tolkienova mistrovská ruka se nezapře – od drsných bojů po kouzelné lesy a pohádky, které vám zanechají slzy v očích a husí kůži. A ano, Beren vám bude připadat jako ten největší romantik, co kdy existoval – i kdybyste ho potkali v lese uprostřed bouře.
Dílo není jen o lásce, ale také o osudu, odvaze a nejhezčím zpěvu, který kdy zazněl. A pokud vám tahle kniha nesrovná srdce, tak už nic

Tolkien je jednoducho Tolkien. Svet, ktorý vytvoril a venoval mu značnú časť svojho života je unikát, ktorý sa podľa mňa ešte nepodarilo prekonať žiadnemu z fantasy autorov (aj keď pár sa už aj celkom približuje). Príbeh Beren a Lúthien je príbehom lásky a odvahy, ktorá prekonáva aj tie najťažšie prekážky. Mnohé verzie tohto príbehu len svedčia o tom, že Tolkienova fantázia nemala hranice. Christopher Tolkien priniesol niekoľko kníh, ktoré jeho otec nedokončil a za to mu patrí obrovská vďaka. AJ

Dlho očakávaný preklad epického príbehu o láske smrtelného muža Berena a nesmrtelnej elfky Lúthien a ich cesty za silmarilom z Morgothovej koruny. Čítala som kúsky tohoto príbehu vo viacerých Tolkienových dielach, ktoré nikdy dostatočne neuspokojili moju zvedavosť a potrebu odhalenia hlbších súvislostí, až doteraz. Kompletný príbeh ako zhrnutie všetkých predchádzajúcich verzií s vlastnou časťou v prevedení veršovanej podoby zpevu Leithian bolo na čítanie náročné, ale svojím spôsobom nádherné a melancholické. Forma jazyka povzdvihla dielo na vysokú úroveň, ktorá evokuje elfský jazyk a pôsobila, akoby ju niekto prepísal v Lothloriene.

Obdivujem Ch. Tolkiena a jeho mravenčiu prácu, ktorú odviedol na otcových rukopisoch. Neviem si ani predstaviť, aké to muselo byť náročné. Následný preklad mi príde ako neuskutočniteľná misia, ktorá bola v tomto prípade zvládnutá na 110%. Moc ďakujem, že som sa znova mohla do tohoto sveta vrátiť.

Zase jednou jsem se s chutí zatoulala do mého nejoblíbenějšího světa - Tolkienova světa. Je mi moc líto, že se pan Tolkien nedožil více let, během kterých by tato svá nedokončená díla jistě zpracoval. Tisíceré díky však patří i jeho synovi, bez něho bychom si nic z těchto dalších nádherných knih nepřečetli. A co mě v této knize vzalo nejvíc za srdce, byly verše a hlavně jejich český překlad, smekám klobouk a klaním se až k zemi.

Byl jsem zvědavý, jak si překladatelé poradí s veršovaným zpěvem Leithian a musím říct, že se čekání opravdu vyplatilo. Veršovaný příběh skvěle ubíhal a měl tu správnou atmosféru. Opravdu jsem si četbu užil.
Studium původních verzí bylo jako vždycky zajímavé. Baví mě sledovat, jak se v Tolkienově mysli příběhy rodily a přetvářely. I co se týče jmen, která postupně vybrušoval jako Silmarily. Hodně mě bavila i časem opuštěná verze s kočičím knížetem a jeho družinou. Třeba u jména Miaulë, jsem se vážně pobavil.

Úplně nesouhlasím s anotací, není to ani rekonstrukce příběhu z mnoha verzí, ani úplná podoba příběhu s komentářem. Možná naivně jsem si myslela, že v hlavní roli bude příběh sám, a nikoliv historie jeho vzniku sestavená ze zastaralých "neplatných" verzí. V Nedokončených příbězích mi poznámky editora k fragmentům práce autora připadaly zajímavé a obohacující, ale tady mi přijde, že kniha neobsahuje nic jiného než poznámky k příběhu, který ve své "konečné, úplné podobě" v knize vůbec nezazní. Kdyby někdo neznal příběh o Berenovi a Lúthien ze Silmarillionu a přečetl si jenom tuhle knihu, tak dost pochybuji, že byl byl schopen vlastními slovy převyprávět, co se jim a v jakém sledu stalo, a nebo si vůbec užít tu epicky intimní, tragickou krásu. (Anglicky.)

Moc rád bych jako velký fanda světu JRR Tolkiena napsal, že kniha byla krásná. Ano, byla krásná, ale jen první část, což je cca 65 stránek, kde je samotný příběh.
Zbytek knihy jsou básně/písně (což je vlastně to, jak byl příběh původně napsán), a to je extrémně těžké čtení. Možná v originále je to krásné, ale v českém překladu je to velmi náročné a často mi to moc ani smysl nedávalo.
Pokud někdo nezvládl Silmarillion, tohle nemá cenu zkoušet.

Další možnost podívat se hlouběji do fantastického světa J.R.R. Tolkiena se všemi verzemi příběhu. Ten jako takový je známý, zejména pro skalné fanoušky, jeho lyrická verze už méně. Musím pochválit perfektní překlad, na to, že to je báseň (a ty nesnáším), se mi to četlo velmi dobře, vtáhlo mě to do děje stejně jako prozaická část.

Krásný hrdinský příběh! V knize v několika variantách, což je trochu nudné číst vlastně to samé znova. Ale zase je vidět úpravy které J.R.R. Tolkien v průběhu času dělal. Často nedotáhl verzi do konce a věnoval se pak zase něčemu jinému. Pro mě přesto měl krásnou atmosféru precizně stvořeného světa. Se všemi těmi elfími jmény a rodovými vazbami postav. Trochu škoda, že Argo ve vydání korekturou neopravilo různé překlepy a chyby (např. různé verze slov ve stejné verzi příběhu: Wingelot / Vingilot, Nauglamír / Nauglamín, dále třeba špatné koncovky atd) Chválím ale přebásnění veršovaných částí. To se mi docela líbilo.