Ocelové žezlo

Ocelové žezlo https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17779/bmid_bohatyr-ocelove-zezlo-17779.jpg 4 323 323

Bohatýr (Wales, trilogie) série

1. díl >

První část trilogie Bohatýr. Píše se rok 965 a mladý kníže Svjatoslav se ujímá vlády nad Kyjevem a Novgorodem. Nehodlá však spravovat zemi z vladařského stolce, nýbrž ze sedla válečného oře. V žilách mu totiž koluje divoká krev varjažských předků a on chce sjednotit blízké i vzdálenější kmeny pod železnou rukou a udělat z knížectví největší mocnářství široko daleko. Jeho první dobyvační tažení směřuje na východ, k říši Bulharů na řece Ityl… Mezitím ve vesnici Karačarovo na území kmene Muromců žije mladík jménem Ilja, odvrhnutý vlastním rodem, slabý, neduživý, napůl chromý. Když osadu jednoho dne vypálí krutí nájezdníci, jedině Ilja přežije a musí se postarat o mrtvé. Právě tehdy zavítají do vesnice tři tajemní žebráci. Ti se nad chromým mladíkem slitují a sejmou z něj kletbu, která jeho nemoci způsobila. Ilja v sedle věrného Buruška vyráží na cestu za pomstou a jeho osud se brzy protne s osudem Svjatoslavovým. Oba totiž upírají svůj zrak k zlověstné Dračí věži v bulharském městě Suwaru… Juraj Červenák po fantasy sérii Černokněžník, ověnčené Cenou Akademie sci-fi, fantasy a hororu v kategorii nejlepší původní kniha za rok 2005, přichází s dalším epickým příběhem inspirovaným slovanskými mýty. V trilogii Bohatýr (která příští rok pokračuje romány Dračí carevna a Bílá věž) se ruské byliny spojily s historií válečných tažení kyjevského knížete Svjatoslava a vytvořily tak dílo, které uspokojí nejen příznivce fantasy, ale i milovníky historicko-dobrodružných příběhů.... celý text

Romány Literatura slovenská Fantasy
Vydáno: , Wales
Originální název:

Oceľové žezlo , 2006


více info...

Přidat komentář

Kee
15.05.2024 5 z 5

Na tvorbu pana Červenáka si brousím zuby už drahnou dobu... konečně jsem se k jeho příběhům dostala - a mám vážně radost.

Vyrůstala jsem obklopená pohádkami a mýty z celého světa, takže mi dělaly společnost i ty ruské. Znám je jako své boty. (Možná až moc, jelikož jsem čekala, že Ilja "vleze koni do jednoho ucha a vyleze z druhého jako bohatýr" :-). Musím říct, že toto zpracování má své kouzlo, umně se v něm snoubí historická fikce a fantasy prvky. Postavy jsou tvrdé a tuhé jako vařená kůže, ale přirostou k srdci.

Nečekala jsem, že v Ocelovém žezle narazím na důstojného pokračovatele žánru "sword and sorcery". Cítím inspiraci psaním R. E. Howarda, byť jde o mnohem sofistikovanější verzi. Celý příběh je jako umně utkaná tapiserie plná dynamických výjevů... a pořádně zacákaná krví.

Těším se, co bude dál. :-)

Jaruš7
30.04.2024 5 z 5

Zdařilé zobrazení bohatýrských příběhů z dávných časů.
Jak jinak, než drsným stylem, jak je autorův zvyk.

Ilja se pomocí bohatýrů zbavuje kletby, soucit a srdečnost jsou zárukou pro jeho cestu k slávě bohatýra.
Dobrodružná bitevní tažení proti nájezdníkům je zavedou až k hranicím Dračí říše.

Jak přepestrá mluva, co nových pojmů jsem získala pro vyjádření iritujícího stavu. Leč pouze v duchu. Jinak by mi to neprošlo.

Bohatýři jinak, naživo.
Bezva.


tlllk
24.03.2024 5 z 5

Moje srdce plesá, konečne niekto čerpá z blízkych koreňov a nie je to bezduchá zlátanina, postavy majú charakter, dej sa pomaly rozlieva, a dáva priestor prepracovanej zápletke. Po dlhšom čase sa neviem dočkať pokračovania, ja veľký fanúšik audia, dokonca zvažujem že siahnem po papieri.

kuruteku
23.12.2023 5 z 5

Tak Ilji Muromce se ti zachtělo, holoubku? Máš ho mít i s ostatním bohatýry, křesťanstvím, islámem, Ódinem i Perunem, dojde Ina fantastiku: draky a kouzelníky. Jak to ten Červenák dělá, že je to tak poutavé, čtivé, lákavé?
Ještě si musím oprášit byliny (kdysi jsem na ně dělal zadání pro zpracování textu), skutečnou historii o vzniku Kyjevské Rusi, Bulharska a celého toho cípu země.
... a neodesílat/nevkládat příspěvky před dočtením knihy:
1) vůbec to neskončí tak černobíle, jak by se zdálo od začátku,
2) poznámkový aparát knihu ještě povyšuje,
3) takže už chybí "jen" historikovo okénko. Ale také musí něco zůstat na čtenáři.

petgona
16.09.2023 5 z 5

Dalsia z tych, co som uz citala ale vobec si ich nepamatam pamatam si len to, ze bohatier sa mi velmi pacil a potvrdila som si, ze to tak je.
Cervenaka mam proste rada, ci ide o jeho fantasy alebo detektivky. Je super, se tu vsadza slovansku mytologiu, je to osviezujuce.

evilunicorn
29.07.2023 4 z 5

Není to moje první, ba ani druhá kniha od autora, a musím říct, že z každé z nich doslova dýchá láska k historii.. Tady mi přišlo, že autor používá prvky fantasy spíš jako berličku k vytvoření souvislého děje a zápletky. S vyprávěním autor nespěchá, postavám dává čas se rozvinout a čtenáři zase si je oblíbit. Co mě bavilo hodně je nepředvídatelnost.. Vlastně se to celé vyvíjí dost jinak, než jak bývá zvykem a to si zaslouží uznání.Karty jsou rozdány a příběh bude pokračovat..

marco026
19.03.2023 5 z 5

Prvá kniha zo série Bohatier mi neskutočne sadla a musím povedať, že toto bude pravdepodobne moja najobľúbenejšia séria od Juraja Červenáka. A to hovorím napriek tomu, že pokračovanie som ešte nečítal, ale Oceľové žezlo ma nesmierne bavilo, pričom nie je to moja prvá kniha od tohto autora, preto nepochybujem, že pokračovanie bude mať podobné kvality. Moje hodnotenie je samozrejme veľmi subjektívne, pretože mám rád vojnové výpravy. Kniha popisuje ťaženie kyjevského kniežaťa Svjatoslava I., ktoré je okrem toho doplnené o rôzne fantasy prvky. Hlavnou postavou je Iľja, ktorý sa pridáva k tejto vojnovej výprave a ide o výbornú hlavnú postavu, ale rozhodne mi prišli zaujímavé skôr vedľajšie postavy ako napríklad čarodejník Volch alebo starý, ale silný bojovník menom Jegor. Samozrejme aj samotná postava Svjatoslava je veľmi dobre napísaná, ale príbeh sa skôr zameriava na Iľju a skupinu okolo neho sústredenú. V čom autor exceluje ako vždy sú brutálne súboje a tentoraz príde až na dve veľké strety armád. Záverečná bitka rozdelená v podstate na dva fronty bola vynikajúcim finále a napriek tomu, že koniec zostal otvorený, tak veľmi dobre čitateľa navnadí na pokračovanie. Rozhodne knihe dávam plný počet, ale ako hovorím toto hodnotenie je veľmi subjektívne, pretože presne takéto historické fantasy knihy obľubujem.

PitoR
25.02.2023 4 z 5

Bohatier - 1. diel
Postupne prechádzam tvorbu Juraja Červenáka. Tentokrát došlo na úvod bohatierskej ságy...

Dobrodružstvo, história, fantasy téma; všetko servírované s ľahkosťou. Číta sa to samo. Ako vravia klasici: "Na jeden dúšok."

...a som veľmi milo prekvapený. Už sa teším na pokračovanie!!!!

cathyblack
16.12.2022 4 z 5

Přiznávám, že jsem před mnoha lety četla několik Červeňákových povídek v Pevnosti. A už tehdy jsem ho podezřívala z toho, že je Howardovec. Po přečtení této knihy se ve svém přesvědčení jen upevňuji. Tenkrát mne nezaujal, protože mě nikdy nelákalo prostředí, kam své povídky zasazoval. Teď jsem po něm sáhla ze zájmu ho poznat blíže...

Ocelové žezlo mi bylo ale doporučeno jako vhodný, ba co nevjhodnější - start. Hlavní hrdina Ilja, toho času tělesně postižený, je zázračně vyléčen hnedle poté, co mu "ti zlí" vypálí vesnici, vyvraždí všechny známé. Unesou vesnickou krásku - jeho lásku - a chystají se ji prodat s několika dalšími "v kalhotách vyvolávajícími tvrdnutí" pannami do otroctví, v tom lepším případě. V tom horším skončí všechny coby dračí večere. Ilja samozřejmě slibuje pomstu...


Sám Ilja si Vás asi získá svou dobrou povahou, partička bohatýrů předpokládám humorem. Červeňák se v románu opírá o staré ruské byliny. Hraje si se staroruskou lidovou slovesností,, mytologií a reáliemi, musím však uznat, že velmi čtivým způsobem. Neštítí si sáhnout ani na Ódina či Aláha. Nelze mu upřít, že má velký smysl pro fabulaci a fantazie mu neklade meze. Pro drsné popisy a hlášky nejde daleko. Místy dosti peprné dialogy zpříjemňují "ony" historické pasáže. Velmi důležitou část příběhu tvoří právě samotné prostředí a doba, ve které se vše odehrává. Je poznat, že se autor vyzná v historii. Líbilo se mi, že nastínil i problematiku začínajícího vlivu křesťanství v rozporu se stále pevně zakořeněnými věroukami pohanskými či dokonce islámem.


Myslím, že se Ďurovi podařilo spojit klasické fantasy (sword and sorcery) atributy, jako jsou čarodějové či magické zbraně, bájné bytosti..., s pojetím příběhu pohybujícím se téměř na hranici historického románu. A v tom byl možná zakopaný pes. Protože historické, místní i náboženské zařazení příběhu mě nezajímá, vyhýbám se mu již od hodin dějepravy. Pokud bychom zůstali u náboženství pohanského, maximálně si sáhly na severské báje, asi bych se cítila v příběhu daleko více doma.

Děj je nabitý akcí a má rychlý spád. Je to čtivé a bitevní výjevy jsou jedna radost, pokud Vás tedy baví číst o všech těch střevách, hovnech a krvi kolem.
Asi někdy v budoucnu sérii dočtu, ale jestli se vrhnu na další autorovo dílo nevím. Nebylo to špatné, spíš se v tomto prostředí opravdu necítím spokojeně.

farb
17.11.2022

Matičko Mokoš, to byla jízda! Nikdo nedokáže slovanskou fantasy psát jako právě Juraj Červenák - celá kniha neuvěřitelně čtivá, skutečně to odsýpá stránku za stránkou až do konce, poutavá s dobrým příběhem a plná skvělých postav.... Za mě zkrátka perfektní žánrová práce. Těším se na další díly.

LaCucaracha
22.09.2022 4 z 5

Mě ten Červenák baví čím dál víc. Pokud se chce člověk bavit a nehledá vysokou literaturu, tak jsou knížky od něj docela dost slušná úroveň. A Bohatýr není výjimkou. Trochu pohádka, trochu řežba, trochu historie, děj je svižný... co víc si přát. Těším se na pokračování.

ChristineGilgun
28.08.2022 5 z 5

Boží! Super počtení, jsem nadšená,přečteno dost rychle a je to fakt lahůdka.
Zrovna tohle historický období mi sice nic moc neříká, ALE není to vůbec problém co se týče příběhu ,vzadu je vše přehledně vysvětlený a případně se dají věci dohledat,žejo :)
I mezi tou vší krví a kusy mozku, člověk prostě musí mít občas úsměv na tváři ,když čte některý dialogy hlavních hrdinů a velký plus je určitě i nějaká ta dávka magie a kouzel.

Byla to moje první knížka od Červenáka a mezi čekáním na další díl, sáhnu určitě i po jiným titulu od něj.

slawa.cap
10.12.2021 4 z 5

Dobré to bylo,ale bylo to moc daleko. Tam kde se Rogan pohybuje převážně po lokalitách Českých a Moravských, Bathory po zemích Uherských, tam to všude znám, buď osobně, nebo aspoň ze zeměpisu, knih, nebo televize. Ale do školy jsem nastoupil až po revoluci, tudíž o místech kde se příběhy Ilji Muromce odehrávají nemám základní vzdělání a i období je mi dost cizí. Tím pádem jsem ke knížce přistupoval jen jako k akční fantasy řežbě a jak říkám bylo to dobré.
Červeňák ve svých příbězích značně využívá historické reálie a já ty v tomto příběhu neznám. Což silně ubírá na prožitku. Díky za to, že píše tak poutavě, když jsem začal večer číst skončil jsem až když se mi začali klížit oči a plést písmenka. Navíc část s lesními upírkami mě navnadila tak, že jsem si sehnal i nějaké byliny o Iljovi, takže až skončím s Bohatýrem můžu s Iljou klidně pokrčovat.

SONP
18.08.2021 4 z 5

Je úžasné, co se díky četbě žánru, který je příznivci seriosní literatury někdy považován za pokleslý, lze všechno dozvědět. Kniha je sice prudce akční (na můj vkus je zde toho vojenství až moc - o to více jsem ocenil intermezzo s lesními upírkami), ale mezi akcí se autorovi podařilo propašovat tak obrovské množství reálií z historie daného regionu i slovanské mytologie. Po přečtení prvního dílu bohatýrské ságy tak může čtenář donekonečna vyhledávat více o jednotlivých kmenech, starobylých městech Povolží nebo postavách ruského bájesloví. A díky němu si taky můžeme uvědomit to, co nám někdy už v současnosti uniká: tj. že základ ruské říše položili varjažští vousáči ze severu. 80% (20% si přičtou všichni příznivci vojenství)

Luigi1
03.07.2021 5 z 5

První díl trilogie se vydařil a kníže Svjatoslav se ujímá vlády,uvidíme čeho všeho dosáhne.Moc se mi tento díl líbil.

OlafSveinsson
28.03.2021 5 z 5

K téhle knize mě kdysi na střední škole přivedla úžasná obálka Miša Ivana. A takhle kniha zase určila, čím bude zaplněná část mé knihovny, protože knihy Juraje Červenáka dnes zaujímají téměř dvě police.
Příběh, čerpající jak z historie, tak z Ruských bylin se čte jedním dechem. A byť k tomu mám spoustu připomínek, co se týká historické přesnosti, jednou za čas si ho rád přečtu znovu.

Sitth
14.02.2021 5 z 5

Tak tohle ano! Dlouho jsem se k Červeňákovi odhodlával, protože jsem byl trošku unaven naším Vondruškou a jeho stále se opakujícím stylem. Říkal jsem si, že na podobně píšícího slovenského autora nebudu mít síly. Ale jaké to bylo milé překvapení!
V dětství, asi před 30 lety jsem četl knihu o Iljovi bohatýrovi a tak mě tehdy uchvátila, že i když kniha ruských bylin zmizela někde v propadlišti dějin, tak jsem na ni během mého života rád vzpomínal.
Knihu Ocelové žezlo jsem měl rok v knihovně a vůbec jsem netušil, že se jedná o příběh o mém nejoblíbenějším hrdinovi z mého dětství. Co vám budu vyprávět, po přečtení prvních stránek jsem měl až slzy v očích, když jsem pochopil jaký příběh je přede mnou.
Ale již konec nimrání v nitru čtenáře. Musím říct, že kniha je napsaná brilantně. Velmi vyvážená kompozice mezi historii, bylinami a špetkou fantasy. Děj ubíhá svižně jak koník Siváček a já ihned objednávám další dva díly.
Prozatím zařazuji Červeňáka do mých top 10-20, snad mu styl a nápady vydrží i v dalších knihách a příbězích, které budu postupně načítat.
P.S: někde dole, jsem četl komentář rozhořčené tatjana1737 nad tím, že Bohatýři prdí, pšoukají a autor to dle jejího názoru až příliš zveličuje. Doporučil bych čtenářce objednat si jeden turnus do Afganistánu mezi současné vojáky, je to naprosto stejné i v této době a já si myslím, že je to i normální. :-) Neberte mužům jejich styl a nenavlíkejte je do upnutých kalhot s vůni Coco Chanel... Ale to jen takový dovětek k současné situaci v naší emancipované společnosti....

mi-380
09.12.2020 4 z 5

Konečně i mě (po nekončící vlně kladných komentářů spřízněných uživatelů DK) okouzlil autorův zábavný mix dobrodružství, historie a fantasy. Spolu s Iljou Muromcem a aplikací mapy.cz jsem se čile pohyboval širými pláněmi, daleko na východě, kolem řek Oka a Itil (Volha), a zažíval dramatická střetnutí se směsicí národů a kmenů toho místa a doby. Vikingští Varjagové, islámští Bulhaři a Muromci, křesťané z Kyjeva, Kypčakové, Čeremisové, slovanští Drevljané, Mokšové, Chazaři, Byzantinci, Pečeněhové a samozřejmě čarodějové, rusalky, draci a strigy z dávných časů, ti všichni oživují román svými plány, které se nepřetržitě kříží s plány těch ostatních a zároveň už se jedni z nich začínají prosazovat a míchat všechny do jednoho velkého pytle – do nového, rodícího se národa Rusů. Utěšeně čtivá bohatýrská legenda podle starých pověstí se skutečnou historickou postavou, kyjevským knížetem Svjatoslavem z rodu Rurikovců - švédských Varjagů, v jedné z hlavních rolí. Zase jedna kniha, co mě souběžně přinutila pročítat doprovodné informace o osobnostech a říších té doby a připomněla mi tehdejší obrovskou kulturní propast mezi divokými dobyvačnými barbary ze severu a východu a vyspělými civilizacemi jihu, které už ale byly za vrcholem svého vývoje a hroutily se pod tlakem Normanů, Germánů, Mongolů, Turků a Slovanů jedna za druhou.
Vysvětlující dodatky nevídaného rozsahu dokazují autorovy dějepisné znalosti a kompletně doplňují čtenářský zážitek.
85 % (aktuálně 271 hodnocení s průměrem 88 %).

Svjatoslav hodil na přikrývku vedle Ilji měch s vínem a strčil mu pod nos šťavnaté labutí stehno. “Na, jez.”
Muromec zamrkal. Kyjevský velekníže mu vlastníma rukama podává jídlo a pití?...

Řeknu ti, co vidím já, když se rozhlížím z věže kyjevského dvorce - Chazarskou říši, Východní Řím, arabský kalifát. Velká, silná mocnářství. A já se musím postarat, aby jim byl Kyjev rovnocenným soupeřem, aby nás už nepovažovali jen za špinavé barbary ze severu, kteří čas od času přijedou loupit a vraždit.

tatjana1737
17.09.2020 3 z 5

Tak jsem tomu přece jen po letech dala šanci... Když jsem loni přečetla celého Báthoryho a byla naprosto očarovaná, manžel mi vyplnil přání a pod stromečkem jsem našla všechny zbylé knihy od Červenáka, které jsem svého času ignorovala a nebo se je rozhodla ignorovat. Bivoje už mám za sebou a konečně jsem se odhodlala i k Bohatýrovi. Jak jsem psala v prvním komentáři: první setkání s Iljou v Červenákově pojetí byla povídka v Pevnosti o Slavíkovi loupežníkovi. Ta se mi tehdy líbila moc, a protože jsem autora znala z Rogana, hned po vydání jsem si koupila i Bohatýra, který mne ovšem značně zklamal. Na druhé čtení už moje rozčarování nebylo tak veliké, ale pořád to nějak není ono...

Nejprve, co se mi líbilo:
* Červenákova práce s jazykem - začala jsem si toho pořádně všímat v Báthorym, ale Ďuro umí moc hezky v pár větách a souvětích načrtnout podobu krajiny, vykreslit atmosféru či popsat situaci, že se vše ve čtenářově mysli plasticky zhmotňuje. Příběh jsem před vnitřním zrakem viděla ubíhat skoro jako ve filmové podobě, ostatně ta by mu asi docela slušela.
Dobrá byla i jistá míra realismu - například tam, kde se Muromec zamýšlí nad tím, jaké je to cválat s knížecí družinou. Romantické představy berou za své ve střetu s realitou, kdy junák sedí celý den na koni v plné zbroji a ještě do něj pere slunce...
* Cením si i badatelské práce, která psaní musela předcházet. Nepovažuji ji za samozřejmost a příběhu to rozhodně přidalo plusové body. Nemluvě o vysvětlivkách a poznámkách vzadu, ty mi v současných knihách velmi chybí.
* Styl vyprávění je relativně jednoduchý, takže čtení rychle odsýpá. Někomu to může vadit, já čtivost považuji za plus.

Co se mi naopak nelíbilo:
* V prvé řadě - překlad. Netuším, jak jsou jména uváděna v slovenském originálu, a jaká pravidla pro transkripci zde případně platí, ale proč jména nemohla být uváděna v české formě? (Na tu jsem ostatně zvyklá z výtisku Bohatýrských bylin, které máme doma.) Svjatoslav / Svatoslav, Svjatogor / Svatogor, Volch / Volha, Koščej / Kostěj... i Buruško je v české verzi Bylin psán jako Siváček (ale tomu jedinému bych to asi odpustila). A co Aljoša Kněžic? To byl a je přeci Aljoša Popovič! Aspoň, že Rurikovci nebyli Rjurikovci, jako v jedné z povídek...
* Nemohu si pomoct, ale to, co je pro Červenáka dosti typické, mi tady vadilo. To "archetypální" chlapácké pojetí hrdinů, kteří se neustále škorpí, ale neopomenou si odříhnout, prdnout nebo se jít vymočit (včetně popisu oklepání). A pokud to nedělají, tak o tom často mluví minimálně ve formě narážek (stojí za to prd / pšouk apod.). Svjatogor je tu za toho mrzouta a šéfa, který má poslední slovo, Mikula představuje takového toho jakože přihlouplého vtipálka, typického pro Ďurovy vedlejší mužské postavy, Ilja je vůbec černobílý a v podstatě nijak vykreslený (což je škoda, protože tahle literární postava je neskutečně zajímavá!), a to nemluvím o tom, co mi Červenák udělal s Dobryňou Nikitičem, který teprve přijde. V autorových knihách mi chybí nějaká hlubší psychologie i výraznější ženský charakter. Jistě, do hrdinského eposu ženská hrdinka moc nezapadá, ale Červenák se ženským vyhýbá i tam, kde by je napsat mohl - čekala bych třeba trochu víc od Dinary. Přece jen Iljova milovaná a vyvolená... a co o ní víme? Vlastně nic... (Co kdyby si tohle Ďuro vynahradil a napsal něco o kněžně Helze? To je postava jak víno!)
* Vyhřezlá střeva, létající kusy mozku a gejzíry krve opět nechyběly, to je tak nějak Červenákův rukopis, ale jak jsem teď přečetla víc jeho knih v krátkém časovém úseku za sebou, nějak se mi to zajedlo a přišlo mi to spíše samoúčelné. Stejně jako hrdinské stereotypy, že Ilja vše zvládne levou zadní, ostatní na poslední chvíli odrazí útok sekery zezadu, rozpoltí nepřítele od ramene po pás, a jen vedlejší a nevýznamné postavy to schytají šípem, kopím, popřípadě to dostane jejich kůň, svalí se na ně a hlasitě je pod sebou rozdrtí.

Příběh je relativně jednoduchý a kdo zná byliny, ocení ho víc, včetně oněch pohádkových prvků (tři muži, kteří Ilju vyléčili, nebo tři jeho cesty, postava Tugarina) či "nelogičností" (vyléčený celoživotní mrzák najednou disponuje nejen nezměrnou silou, ale ač byl většinou naložen v lihu /čti: medovině/, rozumem oplývá za dvacet jiných). Proto doporučuji před nebo alespoň po přečtení Bohatýra po ruských bylinách sáhnout, ledasco se pak třeba vysvětlí a čtenář třeba pochopí některé skryté žertíky a narážky. Pro neznalé bude Ilja působit spíš jako středověký ruský kapitán Amerika poté, co dostal Erskinovo sérum.

Nejlépe to za mne asi vystihl trudoš: Červenák tak nějak lavíruje mezi fantasy a historickým románem. Kdyby se rozhodl pro jedno nebo pro druhé a víc se vyhranil, zřejmě by mne to zaujalo víc. Takhle vlastně pořád nevím, co si o tom myslet. Navíc jsem opravdu ovlivněná "svým" vnímáním bohatýrů, jak je z nám z bylin. Jak pronesl můj otec: kdo má rád Bohatýrské byliny, ten Ďura obviní, že tím novým kabátkem, do něhož je oblékl, je zkazil. Možná, že bez této znalosti bych si všechny klady vychutnala podstatně víc.

Alex.Barunka
23.06.2020 4 z 5

Fantasy kniha s historickými prvky nebo historická kniha s fantasy prvky? Od každého asi tak nějak trochu.

Pokud vám alespoň trochu něco říkají ruské byliny, tak jste doma. Ilja Muromec je jejich ústřední postavičkou, stejně jako tomu je i v této trilogii. Autor si ho jen zkrátka a dobře ohýbal více podle sebe a do cesty mu přihrál fantasy prvky.

Pokud se zde fakt něco povedlo, je to vytvoření atmosféry starých mýtů, které se zde opírá o poetičtější slovní obraty a skladbu věty. Popisy prostředí a atmosféry tomu jdou hezky naproti. A ono to funguje. Celá kniha je neskutečně dynamická, akční, syrová, drsná a atmosferická. Jo, tohle mi sedlo v mnoha směrech, měla jsem trochu problém sžít se s postavami, které se mě až tak nedotýkaly, ale ono je to nakonec jedno, protože všechny ostatní aspekty této knihy mi to vynahradily.

Tak u dvojky.

Štítky knihy

slovenská fantasy

Autorovy další knížky

Juraj Červenák
slovenská, 1974
2005  83%Vládce vlků
2013  85%Mŕtvy na Pekelnom vrchu
2009  89%Strážcové Varadínu
2006  87%Ocelové žezlo
2015  91%Ohnivé znamenie