Terry Pratchett: Život v poznámkách pod čarou

Tak především já knihy Terryho Pratchetta opravdu miluju a na tuhle knihu o něm jsem se moc těšila. A opravdu jsem se chtěla bavit tak jako vždycky s Terrym! Jenže bohužel Rob Wilkins není Terry Pratchett, a tak kniha chvílemi drhne a občas je až nudná. Škoda.
Ale buďme spravedliví! Zároveň jsem se dozvěděla spoustu zajímavých podrobností z autorova života. Takže nakonec mi z toho všeho vyšly poctivé čtyři hvězdičky.

Nádherné čtení o skvělém spisovateli a nesmírně laskavém člověku.

18.11.2025

Jsem opravdu velmi ráda, že jsem se mohla se sirem Terrym seznámit. A to z pohledu jeho blízkého spolupracovníka. Možná je pohled na Terryho zkreslený osobními postoji jeho asistenta, ale copak by čistá autobiografie byla objektivnější? Nemyslím... Ano, občas na mě vyskočily věty, které sice vytvořil Wilkins, ale při jejich poslechu mi bylo, jako bych četla některý ze zeměplošských románů. To jediné mi asi trochu vadilo, že se styl beletrie Terryho Pratchetta stává stylem biografie Roba Wilkinse. Ale jako celek je Život v poznámkách pod čarou určitě dobrá kniha.

Seznámení se sirem Terrym bylo většinou velice zábavné a menšinou dojemné a smutné. Terry Pratchett se nám na stránkách vybarvuje od caparta z maloměsta až po nejprodávanějšího autora devadesátých let, který vždycky zůstal svůj. Hodně se mi líbí, že jsou v knize zachyceny i aspekty páně spisovatelovy osobnosti, které na něj nevrhají vždy pozitivní světlo, díky čemuž pak jeho životopis nepůsobí mramorově, ale docela živě. Člověk si až říká, že Terryho Pratchetta nejspíš opravdu znal. O to víc ho pak zasáhne postupné chátrání činorodého a pracovitého pána, který pro nás všechny stvořil Zeměplochu.

Jedna z nejsilnějších biografických knih, které jsem kdy četl. Sir Terry je pro mě autorem, který mě provázel od dětství a vyrůstal jsem s ním podobně jako s JK Rowling. Zkrátka srdeční záležitost. Bylo proto úžasné nahlédnout do pozadí toho všeho, přestože cokoli týkající se jeho nemoci se mi četlo už kvůli zkušenostem ve vlastní rodině velmi těžce.

S málokterým autorem jsem ve svém životě strávil tolik času, jako právě se Sirem Terrym. Trumfnul všechny: Tolkiena, který toho napsal příliš málo. Kinga, který toho napsal až moc. Pratchettovky louskám od nějakých 17 let, kdy byla Zeměplocha v našich šířkách po rozpadu železné opony žhavou novinkou. Přečetl jsem od něj asi vše vyjma knih pro děti, včetně v knize zmiňovaných sci-fi prvotin .

A díky panu Wilkinsovi se nyní mohla poodhrnout opona a já mohl zjistit, jak to celé vznikalo. A už nikdy asi nebudu moci přečíst nějakou Zeměplochu, aniž bych si představit Terryho jak to "v kapli" ťuká do nějakého 8-bitu nebo PC, anebo jak text (v pozdních letech) diktuje Robovi. Taky už si nikdy nebudu stěžovat, že pozdní pratchettovky tak trochu nedrží pohromadě, protože budu vědět, jak jeho spolupracovníci lepili ty "kousky koberce", které z něj neurovnaně tryskaly i přes jeho nemoc.

A že byl Sir Terry asi poněkud svéráz, to je celkem jasné - všichni géniové někdy bývají nesnesitelní. Ale přes to všechno mi byl celou řadou věcí, které jsem se tady o něm dozvěděl, celkem blízký. Ať už je to obliba hry Manic Miner, krátká fascinace CB vysílačkami, myšlenkami o rozdílech mezi "horizontálním" a "vertikálním" bohatství, nebo hovory o astronomii s Brianem Mayem.

Pasáže o nemocech jsou vpravdě dojemné, a každý, kdo se někdy setkal s oběťmi dr. Alzheimera nebo komu někdo odcházel doma, bude určitě dojatý.

Zkrátka považuji Poznámky pod čarou za skvělý životopis. Po jeho přečtení mám pocit, jako bych Terryho osobně znal se všemi jeho klady i neduhy. Pravda je, že autor píše hodně do široka a některé popkulturní odkazy a reálie nám budou dozajista cizí - ale díky němu například nyní vidím jasnou paralelu mezi Baldrickem z Černé Zmije a des. Noblhochem.

99%

Sakra, jak já jsem chtěl tenhle životopis chtěl mít rád. Terry Pratchetta jako autora mám neskutečně rád, jeho knížky formovaly moje čtenářské dospívání, ale z téhle knihy vychází jako podivný pošuk, který všechny a všechno ve svém okolí přejmenovává, vzteká se na své fanoušky, napadá lidi, kteří chtějí mít se Zeměplochou cokoliv společného (jako třeba autoři scénářů filmů), nebo je hrubý na svoji ženu. Buď byl opravdu nesympatický člověk, nebo je chyba v autorovi. Rob Wilkins, Pratchettův osobní asistent, totiž celý životopis upravuje k obrazu svém, snaží se psát s nadhledem a vtipně jako Pratchett, ale prostě mu to nejde. Ve finále už pak nesledujeme knihu o TP, ale o Robu Wilkinsovi. Celý text je velmi podivně soustředěný. Než abychom se dozvěděli hlubší info o psaných knihách, čtete celé kapitoly o Pratchettových autech, motorkách, sklenících... Pro tohle jsem si ale tuhle knihu přece nekupoval, že? Konec je samozřejmě emotivní a nepříjemný, ale nedokáže zachránit zbytek.

Ještě mám slzy v očích. Pratchetta a jeho styl jsem obdivovala od první přečtené knížky v pubertě. Toničku zbožňuju. K siru Terrymu jsem vzhlížela a vzhlížím i nadále, akorát teď ještě s větší úctou. Byl to neskutečný člověk. A stále je, dokud budeme číst jeho knihy. A ty budu číst, dokud budu moci. Děkuju. A děkuju Robovi, že nám všem umožnil náhled do života tak úžasného člověka.

Za mě dobrý.

Klidně tam mohlo být víc postřehů o chovu koz a včel. Ale chápu, že jsem takřka jediný komu to schází.

Závěr byl silně dojímavý. A to si myslím, že já se jen tak nedojmu.

Sir Terence David John Pratchett, OBE byl nejen neskutečně plodným autorem, novinářem a renesančním člověkem, ale také bojovníkem za právo na asistovaný odchod ze světa. Proto by se každý čtenář či posluchač, který se do této knihy pustí, měl připravit na to, že se dozví spoustu informací nejen o novinařině, včelařství, výrobě mečů, atomových elektrárnách, knižním a filmovém byznysu, ale také o životě s Alzheimerovou chorobou.

Často se budete smát nebo usmívat, mnohé z věcí, o kterých Wilkins píše, vás asi překvapí, a pokud milujete knihy Terryho Pratchetta, dozvíte se dost o tom, kde všude bral inspiraci při vymýšlení zeměplošských postav. Více než čtyřsetstránkový svazek není jen výčtem Pratchettových literárních úspěchů, ale velice intimním a mnohdy bolestivým pohledem na muže, který navzdory
degenerativní chorobě mozku dokázal čelit osudu a zapsat se nesmrtelně do srdcí čtenářů.

Skvělé čtení o životě skvělého člověka s úžasnou obrazotvorností. Hlavní hrdina je inteligentní, vtipný, kreativní, nadšený, pokorný, sarkastický, vyděšený, mrzutý, nemocný... poznáme Terryho ve všech jeho podobách. Máme štěstí, že část své bohaté fantazie nám tu nechal, že nám k proniknutí do "jeho světa" stačí otevřít knížku.* Na konci snad ani nejde, aby se neobjevily slzy... Doporučuji všem fandům, čtenářům a milovníkům TP, tahle knížka je taková hezká závěrečná tečka za tím vším.
-------------------------------------------
* Zdaleka nemám přečtenou celou Zeměplochu. Jako Projev úcty teď sáhnu po dalším dílu...

Myslím, že Terry by Robovi řekl, že se konečně naučil psát a taky, že to vůbec nebyla až taková sranda, jak to popisuje. ;-) Díky za tenhle životopis, obsahuje spoustu informací ze života Terryho a nejcennější jsou informace o tom, které nedokončené věci zničil parní válec. Bylo moc fajn se s Terrym zase potkat.

Terry Pratchett byl v pravdě novodobým renesančním člověkem. Byl ochoten se pustit prakticky do čehokoliv, co ho zaujalo a zajímalo. A svůj život skutečně žil a prožil. Rob Wilkins nám o jeho životě podal neuvěřitelně čtivé svědectví - Terryho život je vlastně pratchettovským románem sám o sobě. Prostě úžasný, plný. Podaný velice vtipnou, čtivou, přístupnou formou. Poslouchala jsem jako audioknihu a pan Vondráček svým přednesem dodal vyprávění o životě tohoto člověka nepopiratelné kouzlo. Poslouchala jsem a nesčetněkrát jsem litovala, že jsem svět Zeměplochy neobjevila a nezamilovala si dřív a že jsem se ještě zavčasu nedozvěděla o pravidelných setkáních fanoušků v Anglii. Vypravila bych se tam bývala? To by mě opravdu moc zajímalo.
Druhou polovinou životopisu již hodně prokvétá Terryho nemoc. Je o ní psáno velice otevřeně a zároveň velice citlivě. V posledních kapitolách jsem řvala jak želva.
Mrzí mě, že Terry Pratchett nestihl dopsat svou autobiografii a tudíž skončila i se všemi jeho ostatními nedopsanými texty pod robustní masou těžkého parního válce. A jsem moc ráda, že po většinu jeho spisovatelského života po jeho boku pracoval Rob Wilkins, jeho asistent a přítel - a že tedy máme životopis Terryho Pratchetta v jeho podání. I s poznámkami pod čarou.
(Pozn. čtenářky: Pět hvězdiček je v tomto případě naprosto nedostatečné ohodnocení.)

Rob byl Terryho dlouholetým asistentem. A určitě by jim nemohl být, kdyby si s Terrym nesedli. Kniha je psaná s láskou a přitom se rozhodně nejedná o nějaké přikrášlování. Závěr je samozřejmě velmi dojemný, ale jinak je kniha psaná s lehkostí a humorem. Výborný český překlad.

Knihy o spisovatelích bych dokázal spočítat na prstech jedné ruky. Takže pokud nějaká taková vyjde, hned po ní skočím – což jsem udělal i v tomto případě, přestože jedinou knížku Terryho Pratchetta jsem přečetl v dětství (kdy jsem marně čekal na to, až se z Mrakoplaše vyklube pravý hrdina – dneska už chápu, že jsem čekal nesmyslně). Jeho příběhy a styl psaní zkrátka nikdy nebyly mým šálkem čaje (ale jeho úspěch nijak nezpochybňuji a respektuji). Nicméně jeho životní příběh jsem si s gustem přečetl. Do určité chvíle se jedná o klasické lineární vyprávění o snílkovi, který především díky svému talentu a píli našel onu pověstnou cestu k úspěchu. Co ale činí knihu výjimečnou, je závěr Terryho života a jeho boj se zákeřnou nemocí, která ho postupně připravuje o smysl jeho existence. V tom okamžiku nabírá kniha na intenzitě a stává se záznamem odcházení výjimečné osobnosti, která dokázala rozesmát milióny čtenářů na celém světě. Tímto dílem se mu je podařilo rozplakat. A i když k té první části čtenářské obce nepatřím, k té druhé už zcela nepochybně. RIP, Terry Pratchette. Žil jsi život, který je snem mnoha, ale realitou pouze pro pár vyvolených. Díky za to.

děkuji Robe, že jsi mi umožnil nahlédnout pod pokličku. Pravdivě, citlivě. Přesně takto bych si sira Terryho představovala já - "týpek"...se spoustou netradičních koníčků. Mistr slova, milovník slovních hříček. Kouzelník s tužkou, šijící a lepící jednotlivé části v pestrobarevný svět.
Velmi mě potěšilo dozvědět se, jak knihy vznikaly. A taky, jak těžké to bylo ke konci, což se odrazilo i na těch knihách - vždy jsem měla pocit, že posledními Zeměplošskými díly proniká cosi temného, depresivního, molového..konec se prostě neúprosně blíží.
Jsem velmi ráda i za vhled do života člověka s demencí (já s nimi pracuji denně). I když to Terry možní viděl jinak, odešel nakonec důstojně, mezi svými nejbližšími. tento intimní moment jsem nezvládla bez slz. A připomělo mi to, jak mi bylo v momentě, když jsem se TO dozvěděla. Že už nikdy žádný další příběh nebude... Zeměplocha umlkla. Aby stále žila v už napsaných příbězích.

I moje cesta k Terrymu a jeho dílům nebyla snadná - až napodruhé mě uchvátil a pak to byla láska na celý život a plné police v knihovně. jestli vám nesedl napoprvé, nezoufejte ! já zkoušela tuším Čarodějky na cestách a nic. A pak na druhý pokus tuším Stráže, stráže !!! které se staly mojí nejmilejší. A pak už to jelo, jedna za druhou, a čarodějky vystoupaly na mém žebříčku vysoko převysoko a zpětně jsem pak nechápavě kroutila hlavou, jak jsem se jen s nimi mohla napoprvé tak trestuhodně minout.
Mimo Zeměplošské série mě pak zaujal Národ...a ten mi leží v hlavě doteď.

Děkuji Terry. A ráda se k tobě budu nadále vracet.
Děkuji Robe za napsání životopisu a přiblížení sira Terryho nám všem ještě blíž.
Doporučuji !

05.09.2024

Chtěla jsem trochu víc poznat vnitřní svět neotřelého kouzelníka s fantazií a zábavou, která není prázdná.
Nadchnul mě styl psaní Roba, ze kterého čiší, kterak se mu Tery dostal pod kůži i do srdce, zejména humorným nadhledem a přímočarostí.
Všechnu tu skromnost až obyčejnost (protože pokora se vztahuje k Bohu a tomu se prý Tery bránil - byť hledal kříž po mamince a diktoval dětské pasáže s ním v ruce) knize vdechl jistě sám Pratchett, to z textu jasně vysvítá a o to víc smekám jeho pověstný klobouk!

"Tery se celý život domníval, že by školy byly mnohem užitečnější, kdyby se mnohem víc snažily podporovat trouby a snílky!"
Úvod o dětství mi trochu osvětlil základy Teryho životní filozofie ohledně náboženství...
"Mami našel jsem klacek s akrobatem."
Hodně mě bavila část o autogramiádách, dojal/inspiroval boj s chorobou a obrovskou radost jsem měla z toho, že přece jen tento Pan spisovatel nepodlehl pozlátku eutanazie...
Lidsky je životopis excelentní a já budu teď číst jeho příběhy jinýma očima :o)

Mínusy. Jako celek na mě kniha působí jako až přílišná drobnokresba z hlediska detailů prodejnosti či jiné komerční úspěsnosti. Ta je přece známá a mě nutila občas zapnou větší rychlost přehrávání, protože se pod úspěšností ztrácela osobnost člověka. A určitě jsem se neubránila srovnáním s životopisem Tolkiena, byť vím, že to je v literatuře "trestné" :o)

A milan2310 co četl souběžně anglicky i česky asi umí angličtinu výborně a proto věřím, že překladu něco chybí (chápu, že Rob do Česka nedohlédl a jde to na vrub nakladatelství Argo) a to mě taky hodně mrzí.
4/6

Terry Pratchett pro mě vždycky byl, je a bude mág se slovy, který jako jeden z mála dokázal psát komedii plnou brilantních myšlenek. Byl jednoznačně originální a zároveň srozumitelný pro všechny, kdo se nechali okouzlit narkotikem zvaným literatura. A to pozor, bavíme se o tvůrci, jehož stěžejní dílo je založeno na plochém světě, jež podpírají čtyři sloni a které nese na hřbetě titánská želva plující si nazdařbůh vesmírem.
Rob Wilkins pracoval po jeho boku dvacet let coby jeho osobní asistent a manažer; měl tak jedinečnou příležitost nahlédnout pod pokličku tvorby jednotlivých knih a průběhu Terryho osobního i profesního života. Mluví o něm s láskou a úctou, přičemž poctivě plní úlohu životopisce zpětně zaznamenávajícího léta dospívání, spisovatelské dráhy a marného boje se zákeřnou nemocí. To první a třetí mu jde výborně, až čtenáře dohání k smíchu i slzám. O tom druhém jsem se ale zdaleka nedozvěděl tolik, kolik bych si přál, což je čistě jen můj osobní problém nenaplněných očekávání.

ach čo k tejto knihe dodať. Pratchetta mám rád a táto kniha ma utvrdila v tom, že to bol výnimočný človek, slušný a veľmi skromný. Bolo veľmi zaujímavé čitať ako sa z introvertného chlapca s výnimočnou fantáziou stáva pán spisovateľ. nemal to šťastie, že by ho prvý román hneď preslávil, skôr mi pripomínal rockovú skupinu, ktora si úspech musela vydrieť. Čítať o jeho úspechoch keď za každú knihu dostal zaplatené viac a viac bolo pre mňa potešením. a potom postupne s ním prežívať diagnózu, vysporiadanie sa s tým čo bude, Koľko toho chcel stihnúť, ako ho trápilo zhoršovanie jeho zdravotného stavu a potom utprnie pri písaní posledných dvoch románov. A priznam sa, prišlo aj na slzy a smútok. Smútok nad tým čo mal ešte v pláne a na to, že odišiel priskoro. ..no a teraz si opäť od začiatku idem čítať všetky jeho knihy zo Zemeplochy a niektoré už tretí krát.