bzung komentáře u knih

Autorka píše svižným nenáročným stylem, který mi ale k historicky závažnému tématu příliš nesedl. Příběh generačně rozdělený do tří epizod je nevyvážený a třeba kapitola Miry moc nekoresponduje z retrospektivními osudy jejich předků. Existenční drama malé dívky a pokus o zachycení holocaustu z pohledu přímých účastníků jsou spleteny k sobě trochu neuměle.
Vadila mi i jistá plochost charakterů. Holky Miru, Rosu, Hanu a Elsu odlišuje snad jen zasazení do příběhu. Mám pocit, že kdyby si vyměnili role, bude se vše ubírat stejným směrem a ani v rámci příběhu postava Hany není nijak výjimečná, jak bych si dovolil z názvu knihy odvodit. O vedlejších postavách ani nemluvě, ty by se daly charakterizovat dvěma, třemi slovy, jako zlý, hodný, hodný, ale sobec,...
Povrchnost se nějak line celým příběhem. Tady to chtělo jít víc do hloubky, pocitů, myšlenek a motivací, aby kniha měla své kouzlo. Takhle neurazí, ale ani nenadchne. V naší literatuře jde spíše o průměr.

20 15.12.2017

Po přelouskání Márqueze mám pocit, jako bych těch 100 let s Buendíi doslova prožil. Úžasných 350 stran, po kterých si budete připadat, jako by jste jich měli za sebou alespoň 1500, dokonce čím méně jich zbývá, tím ubývají pomaleji. Jako by se spolu s poslední generací obyvatel Maconda zpomaloval i samotný čas. Že by jedno z kouzel magického realismu? Pocit ze čtení u mě krásně korespondoval s budovanou atmosférou. Literárně jde o skvost, byť o docela náročný kousek.

11 17.05.2019

Proč spíme? V knize je spousta zajímavých poznatků moderní vědy ohledně spánku, přibližně první třetina knihy mě velmi bavila. Pak se ale autor nechal plně unést svou profesí a nadšeně na vás chrlí jednu vědeckou studii za druhou, z nichž některé jsou jak z pera Járy Cimrmana: "Profesorka ve své studii došla k nečekanému zjištění - skupina, která spala plných 8 hodin vypadala na fotce atraktivněji než nevyspalý ksicht lidí po 4 hodinách spánku ze skupiny druhé."
Autor tak nechtěně odhaluje, proč jsou dnes mnohé studie tak vysmívané. Ověřování banalit a tunelové vidění, kdy se autor zaměřuje na jeden konkrétní atribut, nicméně život je složitější a nelze jej zjednodušit na dvě skupiny studentů zavřených v laboratoři.
Co mi bylo vyloženě nesympatické, je přehnané strašení, když se dva dny nevyspíte, tělo už se nikdy plně nezregeneruje a umřete! Zde už se autor naprosto ztrácí ve svých tabulkách a ten všudy přítomný fatalismus, člověk onemocní pomalu už jen z četby.
Pokud jde o samotné poselství knihy, zde lze jedině souhlasit, kvalitní a dostatečný spánek je základ zdraví, výborný všelék, což vám řekne ale i každá babička bylinkářka nebo vlastní tělo, autorizovanou studii na to nepotřebujete.
Než tuto knihu, doporučím spíš kompletní soubor nauk péče o zdraví, zvaný Ajurvéda (David Frej), která se i spánku věnuje na konkrétní úrovni.

edit:
Přidávám analýzu, kterou již sdílel uživatel přede mnou a potvrzuje mé podezření, že je kniha v mnoha svých silných tvrzeních zavádějící a pro některé lidi možná až nebezpečná. Jak se říká, nejhorší smrt je z vyděšení. A na tomto poli autor odvádí medvědí službu.
https://guzey.com/books/why-we-sleep/?fbclid=IwAR1HJrI8EpMM5o-HN_DLKuhUzsXoVYcguGNwl0pAR1wYjgV35nPDU50kyl0

Musím se přiznat, že když jsem v úvodu narazil na pořekadlo o orlu a slepici, chvíli jsem zaváhal, zda se mi do ruky nedostalo jedno z typických klišé v rámci literatury osobního rozvoje (třeba takový mnich, který prodal své Ferrari, by mohl vyprávět). Nicméně nic není vzdálenějšího pravdě. Anthony de Mello napsal vynikající dílo s osobitým humorem, lehkostí a citem pro pointu. Navíc kniha pro mě obsahuje několik aha momentů. Věcně vybízí k nadhledu nad emocemi a myšlenkami, tam kde jiné výborné knihy mnohdy ztrácejí fokus v abstraktních pojmech. Osobně knihu doporučuji k přečtení jako jednu z prvních v oblasti duchovní literatury. Kdybych ji dostal do rukou někdy v období dospívání, zpětně bych se určitě nezlobil.

10 13.07.2021

U Umberta Eca mě napadá srovnání s filmovým Davidem Lynchem. Originální až geniální tvorba, nicméně některá díla už jsou natolik ulítlá mimo mainstream, že jsou pro běžného čtenáře/diváka nestravitelná. Což nepovažuji za chybu nedostatečně vnímavého čtenáře, jako spíš špatně napsaného díla na straně autora. To je případ Foucaultova kyvadla.
Postavy jsou inteligentní a chytře napsané, dialogy místy skvěle vypointované, ale co naplat, když většinu knihy tvoří nečitelný, rádoby odborný balast, přes který se bez duševní úhony může prokousat jen opravdový nadšenec do esoteriky, konspiračních teorií a všech těch zednářských lóží, templářských řádů a kdoví jaké rozenkruciánské havěti (ano, pro mě jsou to všechno sprostá slova).
Při čtení jsem si připadal, jako bych trávil večer ve společnosti tří nadšených filatelistů, kteří hodiny a hodiny zaujatě debatují o svých sbírkách známek. Prostě čiré utrpení, pokud nepatříte mezi zapálené nadšence.
Příběh přitom není nijak zvlášť složitý, samotná kostra děje, kde se něco děje, tvoří tak jednu pětinu obsahu, zápletka je předvídatelná a ani vyústění na mnohde zmíněných posledních dvaceti stránkách mě nijak neoslnilo. Přikláním se k mínění, že král je nahý.

Četl jsem i názory, že tohle je kniha od intelektuála pro intelektuály, kterou méně zdatní nejsou schopni pochopit, a že jen ti dostatečně sečtělí a inteligentní dokáží knihu naplno ocenit. Pro ty mám jeden vzkaz od Belba: "Odšpuntuj se!" ;-)

10 24.03.2020

Stařičký Ignác zaklapl knihu za poslední stranou svého rukopisu a tázavě se rozhlédl po jizbě. "Je to krásné, Heřmánku!" políbila ho na čelo jeho žena. "I ty moje Aničko!" rozveselil se Ignác a začal jí vyhrnovat suknici. "Teď ne, před dětmi! Možná večer," pleskla ho přes ruku. "Kéž by jsi foukal sklo, jak se brkem oháníš!" rýpnul si Wolf, jak je mezi skláři zvykem, protože to jsou čumáci. "Však si to ještě rádi na verštatu přečtete. Nemusíte po šichtě jen v šenku vysedávat!" odbyla Wolfa hubatá Hedvika. "Napsal jsi i o mě a Marii, otče?" otázal se naoko ledabyle Leopold, přesto ho v hlase zradil stín nejistoty. Otec se synovi zahleděl do očí. "Ano, i o tobě, Poldo," odpověděl neurčitě.
"A jak se dílo bude jmenovat?", nevydržel Matyáš. "Jak by. Nechť je to Heřmanovská epopej!" odtušil Ignác. "A co budeš dělat dál, otče?" "Co by. Na práci na verštatu jsem starý, a vše jsem již dávno předal svému nejstaršímu. Ovšem psaní mi jde od ruky. Napíši další epopej z historie naší krásné země. Třeba o Přemyslovcích, našem nejstarším panovnickém rodu, nebo o těch bezbožných husitech, co naši zemi prznili..." Wolf se rozřechtal: "To abys do sta let žil, brachu!" a u stolu nastalo všeobecné veselí, a všichni pěli na starého Ignáce chválu.
Jen Johann zahalený do jezuitského pláště v rohu srkal polévku a nic neříkal. Měl-li by být upřímný, asi by musel poznamenat, že jde o dílo jazykově veskrze průměrné, děj je naivní a osudy postav předvídatelné, že chybí napětí, zajímavý zvrat či pointa, a že charaktery postav jsou velice plytké. Ale nač by otci kazil radost, vždyť číst se to bude hezky a lidem se to stejně bude líbit. A ne každý sklář na huti má nutkání si přečíst zrovna Vergilia v originále.

10 25.11.2019

Stoletý stařík začíná jako vtipný a originální příběh, nicméně záhy, někde mezi autobusovým nádražím a železniční stanicí Byringe, ztrácí tempo a nakonec vyzní do ztracena. Jednotlivé zápletky působí prvoplánově a opakuje se v nich stejný vzorec, tj. Alan hraje na absolutní náhodu, a vždy mu to tou čirou náhodou vyjde. Poprvé, podruhé to působí úsměvně, pak už je to ale nuda. Příběhově jde o Foresta Gumpa říznutého Baronem Prášilem, nicméně epizodkám chybí inteligentní pointa. Pokud čtenář přistoupí na autorův vcelku laskavý humor, věřím, že se může bavit. Nicméně na mě příběh působil tak trochu infantilně, nebo lépe, senilně.
"Nazdar, Mao, Ahoj Kime!" - "Jé, to jsi, ty, Alane? Pamatuješ, jak jsme tenkrát... tak to tě samozřejmě nepopravím, dáš si čaj s rumem?" - "A co raději dva rumy?" - "No, výborně!"

10 04.12.2017

Prvních sto stran uběhlo velice svižně, strohý styl autorky perfektně sedl k těžkému životu v hornické kolonii na přelomu 19./20. století. Nicméně pak se příběh překlenul v mezigenerační, lehce unylou, vesnickou romanci, a až do konce knihy nenabral dech. Závěr, který mohl být vcelku zajímavý, jsem dočítal již jen z povinnosti. Snad kvůli dlouhému časovému záběru v knize jsou postavy a jejich charaktery vykresleny jen velice povrchně a jejich osudy mě ani v těžkých chvílích nijak nestrhly.
Na knize oceňuji důslednou práci s reáliemi, popis doby působí autenticky. Pro srovnání se mi nabízí Vondruškova Falknovská huť (výborná dobová rešerše vs. slabší postavy/příběh), leč z těch dvou mi Vondruška vychází přece jen jako lepší vypravěč.

9 11.11.2023

Příjemný román z krásného prostředí Šumavy. Bavila mě výstavba charakterů nejen hlavních postav, hajný Saska se svými pokusy o námluvy mě vyloženě bavil, pro mě zajímavá sonda do duše mladého člověka z období tvrdého socialismu.

7 12.10.2022

Tak tohle mě opravdu neoslovilo. Rád čtu knihy s podobným obsahem, jistě i zde jsou hodnotné myšlenky, nicméně tohle mi prijde jako by psal o meditaci člověk, který si o tom něco přečetl, ale nikdy nepraktikoval.
Julián je geniální právník sociopat. Šlehne to s ním, jede do Himalájí a vrátí se osvícený člověk, tryskající studna moudrosti. U jeho výlevu mu sekunduje jeho koncipient. Ano Juliáne? Máš pravdu, Juliáne. Jak jsi to dokázal Juliáne? Když se nad tím zamyslím, je opravdu tak jednoduché a úžasné, Juliáne. Jako špatný sitcom. Ba co hůř, jako bych četl scénář k teleshoppingu s Horstem Fuchsem.

Tak z tohohle jsem měl opravdu depku. Hustá atmosféra, ale i beznaděj, zoufalství. Skončit v tomhle světě, asi bych si to sám šel hodit. Nejlepší post-apo ke kterému jsem se zatím pročetl.

7 22.04.2013

Úžasná kniha o nejznámějším českém lapkovi. Na to, že jde o literaturu faktu, kniha je čtivější než mnohá díla z beletrie. Pro dílo Petra Čorneje mám jen samé superlativy. Rozsahem, historickou přesností, poutavostí vyprávění, dosud jsem nevěřil, že tohle vše jde skloubit dohromady.

6 19.04.2023

Kniha má krásnou obálku a grafickou úpravu, ale obsahově je plná banalit a na téměř 300 stránkách rozebírá téma hodící se spíše na dvě dvoustrany tématického časopisu. Takové bonvivánské tlachání, jak jsme ti Dánové strašně cool, vlastně my tomu říkáme Hygge a jsme nejšťastnější na světě, protože to o sobě tvrdíme v průzkumech. Dej si tlusté ponožky, horký čaj, flák vepřového s knedlíkem, zapal svíčku, pozvi pár přátel na sklenku, plať vysoké daně, a budeš šťastný taky.
Bod za zmíněnou grafickou úpravu a druhý pro autora za pozitivní přístup k životu.

6 07.01.2019

Před deseti lety jsem se u této knihy náramně pobavil. Celé se to nese v duchu myšlenky - všichni kolem mě jsou pitomci, a nakonec i mistr tesař se občas utne... Tehdy jsem měl vůči autorovi ještě poměrně nekritický názor. Dnes už bych na přečtení takového filozofického veledíla od myšlenkového giganta, jakým je pan Prezident, asi neměl odvahu :)

6 17.05.2016

No, tady jsem hodně na vážkách, co si o panu Hnízdilovi myslet. Na jednu stranu velice zajímavý pohled na medicínu, s kterým se víceméně ztotožňuji, na stranu druhou, a myslím, že to i někde v knize zaznělo, je lepší, když se odborník drží svého řemesla. Svérázné politické výkřiky do tmy mě hodně rušili, a knížku v mých očích znehodnotili. Ke všemu jde o typické české švejkovství, kterého je všude dost po českých webech a putykách, nepotřebuji si to ještě kupovat v knize o alternativní medicíně.
Nebýt tohodle nešvaru, jde o výborné poučné čtení.

6 17.08.2015

Jako sorry, Andrzeji, ale pustit do světa tuhle vykrádačku sebe sama, beru jako podvod na fanoušky. Tady si očividně někdo potřeboval přilepšit k důchodu. Kniha ani zdaleka nedosahuje kvalit původní série. Příběh je hloupý, až dětinsky přímočarý, hlavní zápletka ukradené meče... ale prosím tebe :) Jde o snůžku méně povedených povídek sešitých horkou jehlou do jednoho příběhu. První dvě třetiny jsou opravdu nuda, a nezachrání to ani Sapkowského vypravěčská genialita, kdy na posledních sto stránkách dokazuje staré moudro, že i z hovna se dá uplést bič. Nemyslím, že by Sapkowski neměl na to napsat kvalitní pokračování, ale prostě se na to vys... Promiňte mi tu smělost, ale takový umělec, a živí se takovým kýčem! Kam se na to hrabou keramická prasátka Bedřicha Máry.

6 12.05.2015

No co k tomuhle napsat... pěkný námět, všude chválený bestseller, to nemůže být krok vedle... může. Začátek vypadal poměrně slibně. Sice mi přišel autorův styl takový nějaký nevypsaný (špatný překlad?), dialogy naivní, toporné, ale vše nasvědčovalo slibné akci, jen co Arťom vypadne z domovské zastávky. Jen co vypadl, šlo to totálně do háje. Zmatený příběh, dá-li se o nějakém uceleném příběhu vůbec mluvit, absurdní situace, nelogické chování postav. Slepé epizody, na které se nikde nenavazuje. Celé mi to připomínalo laciné RPG. Dojdi z bodu A do bodu B, tam se dozvíš, žes měl být už dávno v bodě C. K tomu plno vedlejších úkolů, s příběhem absolutně nesouvisejících. Vlastně než RPG spíše adventura, jelikož se hlavní charakter v průběhu celého příběhu vůbec nevyvíjel a celým příběhem tak nějak jen procházel. Jako by si autor řekl - tak máme postapokalyptické metro, co tam dáme? Nácky, komunisty, obchodní společnost, pár nadpřirozených jevů... má ještě někdo nějaký nápad? Bandu kanibalů? Ok, to tam výborně zapadne.
Sice jsem to dočet, ale místy už z toho opravdu bolely oči :-) A závěrečná pointa, to byla asi největší blbost, na kterou jsem v beletrii vůbec kdy narazil. Nejhorší je, že se autor bere strašně vážně. Být to odlehčené například ve stylu Kulhánka, tak bych mu lecos odpustil.
V hodnocení těch pár bodů dávám za námět. Škoda, že se toho nezhostil někdo pisatelsky kvalitnější.

6 24.12.2012

Pro mě extrémně těžce stravitelná kniha, měl jsem problém udržet pozornost nad více stránkami v kuse. Obsah nerozporuji, Buddhovo učení je zde podáno jasně, srozumitelně, ale možná až příliš stroze (vš skripta), chybí mi asi poutavější forma. Kolem mě to jen prošumělo. S odstupem určitě ještě někdy zkusím přečíst znova.

5 06.03.2022

Landsmana a jeho přitroublý humor nemám moc rád a tato kniha není výjimkou. Zkoušel jsem číst večer s dětmi, ale po třech kapitolách jsme knihu odložili. Problém je, že autor své vtipy tvoří jak podle šablony. Poprvé se zasmějete, podruhé hmm, dobrý, ale už to tady bylo, po dalších pár stránkách už je vám jen trapně a bolí vás z dominikových fórů oči.

5 26.01.2022

Akční jednohubka v historickém kabátku. Strhující, nicméně naivní děj a dialogy občas tahají za uši. Pro oddechové čtení k vodě je autorův styl dobrou volbou.

5 17.08.2020