Jak jsem se mýlil v politice
Miloš Zeman
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32098/bmid_jak-jsem-se-mylil-v-politice-zSd-32098.png
3
126
36
Vzpomínky, pro které autor zvolil poněkud neobvyklou koncepci - vrací se v nich k chybám, omylům a prohraným bitvám své politické kariéry. Těžištěm pamětí je Zemanovo působení v politice po r. 1989. Věnuje se především vnitropolitickým událostem a vnitropolitickému vývoji i ideové profilaci obnovené sociální demokracie. Vysvětluje motivaci svých postojů a rozhodnutí, zejména těch problematických a nesprávných. Kritický je i ke svým spolupracovníkům a politickým protivníkům. Nevyhýbá se ani aférám a skandálům. Končí svým odchodem do politického ústraní a neúspěšnou prezidentskou kandidaturou. Jeho výpověď je přímá, do ničeho se nestylizuje. Je mistrem ironie a sarkasmu. Každopádně především jednou z nejvýraznějších politických osobností polistopadové éry.... celý text
Literatura naučná , Biografie a memoáry , Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2005 , J. Otto - Ottovo nakladatelství
více info...
Přidat komentář
Jedna z nejzajímavějších knih Miloše Zemana. Jedná se o knihu, kterou napsal asi nejvíce upřímně, v období kdy trpěl deziluzí z politiky. Je tam velká porce osobních autobiografických politických prvků a dalšího myšlení politika Miloše Zemana. Navíc se jedná o knihu, kde pan prezident Miloš Zeman uznává své chyby a omyly z doby, kdy byl českým ministerským předsedou. Dobrá kniha, doporučuji k přečtení. Mělo by být povinné pro všechny studenty politologie.
Autobiografické politické vzpomínky Miloše Zemana napsané s pro něho typickou ironií a mírnými náznaky sarkasmu. Líčí zde chronologicky jednotlivé etapy své kariéry, a to počínaje od let učňovských, přes léta tovaryšská až po léta mistrovská a rozebírá poměrně detailně své neúspěchy, omyly a chyby, kterých se dopustil. Věnuje se postupnému vývoji vnitropolitických události se zvláštním zřetelem k sociální demokracii jako takové. Ať už se to někomu líbí nebo ne, Miloš Zeman patří rozhodně mezi nejvýraznější osobnosti české politické scény polistopadového období. A na závěr jedna jeho malá glosa za všechny: "Politika je především bojem proti blbosti, a to včetně blbosti vlastní". Kniha rozhodně stojí za přečtení.
je zvláštní, že Zeman při svém vysokém intelektu, znalostech a rozhledu, stále dělá tytéž chyby, nedovede odhadnout lidi respektive volí vždy ty nenesprávnější, Jako by se nepoučil. Nakonec hlavně o tom je tato kniha.
Vím od několika známých (někteří jsou mediálně známí lidé), že Milda je v soukromí po čertech vtipný netvor (ne tak jako já, ale to není nikdo) a v této knize se sice Milda drží ohledně vtipkování dost zkrátka, ale pořád je to sem tam zábavné čtení, bez ohledu na to, co si o našem současném prezidentovi myslíte. Kniha je hlavně a především pro ty, kteří dobu devadesátkovou pamatují a některé kauzy a politické souboje mají v lebzně stále uložené a při čtení si vybaví, vo co gou. Pohled Mildy nemusí být úplně přesný, pravdivý, je to konec konců Milda a hlavně politik, ale tak nějak, jak Milda tvrdí, to klidně mohlo být a asi i bylo. Krom toho se ví, že námitek z řad politiků, o kterých Milda píše, zase tolik nebylo, soudních sporů taky ne, takže nám v této knize Milda nejspíš nekecá. Nebo kecá, ale málo. Ale málo. Tolik k důvěryhodnosti, která je u takových knih docela dost podstatná.
Obsah jsem naťukl - hlavně česká politika doby devadesátek a též vyřizování si účtů s nejrůznějšími figurami. Forma slušná. Ve srovnání s tím, co byli někteří jiní politici schopni vyblít a stále blít schopni jsou je to v podstatě literární majstrštyk.
Milda sem, Milda tam, dávám čtyři pusy (pusa bez pusy jako ústa bez úst, aby mi to zase někdo nesmazal) z pěti na Mildovo čelíčko a doporučuji jako nejvhodnější počin pro uvedení do problematiky divokých politických devadesátek.
P. S. Mildovou oblíbenou četbou jsou knihy o školákovi Maříkovi a v některých pasážích je inspirace znát.
Pamatuji si, a proto jsem. MZ
Čítanie, ktoré nemôžeme hodnotiť ako strata času (už len z toho dôvodu, že... ak je aj pre niekoho neprijateľným (alebo v Zemanovej reči blbcom)... o intelekte tohto človeka môže pochybovať iba skutočný idiot). V apríli som ani nepoznala meno českého prezidenta, dostala som sa k tejto politickej osobnosti len nedávno, takže som neovplyvnená názormi. Preto ma pobavili negatívne reakcie mojich známych českých kolegov v Brne, keď som im ukázala, koho knihu čítam:D Okrem niekoľkých pomenovaní, padlo aj pomenovanie "ruský špion":D Zdá sa, že vzdelanejší ľudia asi nebudú mať radi svojho prezidenta. Nie som tak dobre zorientovaná v českej politike, takže je to domnienka. V konečnom dôsledku je to problém nespokojných Čechov, môj záujem sa orientuje na autora. Ak by som si odmyslela, že ešte žije a je prezident, ktorý dennodenne "raní" ľudí, a je teda vďačným terčom "ranených", ako to už býva pri ešte žijúcich ľuďoch, viem si predstaviť, že by jeho popularita vzrástla, pretože ako praví Umberto Eco, mŕtvi spisovatelia sú najvďačnejší priatelia, ktorí už nemôžu sklamať. Kniha je plná fajn postrehov z politického života, vtipne označuje malé strany za prostitútky s vysokým vydieračským potenciálom, ktorému sa eufemisticky hovorí potenciál koaličný:D, a že najprv sa treba radiť so stromami, až potom s ľuďmi. Možno tak predísť aj rečiam v afekte. Čítala som nižšie názory a v jednom sa zjavuje Zemanova definícia blbca druhého stupňa: blbec, ktorému akosi prekáža, že niekto často cituje. Mám podobné skúsenosti zo života s týmito blbcami, keďže rovnako často citujem. Ako Zeman. Ako Umberto Eco. Ako mnohí filozofi, spisovatelia, politici, vedci, a menší blbci, ktorí v sebe objavili schopnosť prejaviť úctu k autoritám a nevidia nič zlé na tom, aby ich odcitovali, pretože vždy sa nájdu podobní menší blbci, ktorí sú zvedaví a majú radi veci s uvedenými zdrojmi. A je to aj otázka vlastníctva, ktoré my - blbové - chceme ponechať pôvodcovi.
Politika a život v nej je naozaj plný paradoxov, chýb, zakopnutí, slová sa rinú, na druhý deň už nevie, čo povedal. V závere píše o tom, ako nestúpiť dvakrát do rieky, a teda už do politiky - drogy nevstúpi. A predsa sa stal prezidentom. Nuž, ako na začiatku knihy píše, "individuálne osudy sú na rozdiel od osudov vyšších celkov nepredvídateľné", tak sa aj stalo a vstúpil druhý krát do rieky. Na Zemanovi oceňujem určite to, že má vlastný rozum, rozmýšľa nad tým, čo hovorí, a to je dnes medzi politickými prostitútkami dosť vzácne. Okázalá je jeho samoľúbosť, vyplývajúca zo samotnej povahy človeka v zmeske s jeho vzdelaním, určite netrpí skromnosťou Umberta Eca. Ja viem, mnohým to vadí. Ja sa aspoň pobavím.
S podivem musím prohlásit, že převládající vlastnost této knihy je vtipnost. Člověk nemusí s jeho činy souhlasit, ale chytrost se mu přiznat musí. Co by dle mého názoru ale mohl vynechat jsou dlouhé pasáže věnující se prognostice, které jsou, minimálně pro mě, až moc odborné. Jak se dalo očekávat naváží se také do svých oponentů, ale dokážu mu to odpustit vzhledem k vtipu a elegancí se kterou to dělá. Zásadní problém mám spíš s faktem, že kniha opravdu není hlavně o jeho omylech. Člověk po přečtení sice rozhodně nezíská objektivní pohled, ale získá pohled autora a to je svým způsobem téměř cennější. Oproti očekávání nemůžu nakonec jinak než dát 5/6.
Miloš takový, jakýho ho známe. Stále někoho uráží, přitom je sám ze všech nejchytřejší.
Nicméně, knihu jsem si přečetl hlavně proto, abych pochopil, proč je Miloš takový jaký je. Proč položil ČSSD, proč nesnáší novináře či BIS. No a na většinu z těchto dotazů jsem dostal odpověď, byť Milošovu.
Ale sportovně musím uznat, že jsem se místy královsky bavil. Miloš prostě umí být vtipný. No a jeho hodnocení politiků, ať už současných nebo dávno zaprášených je také docela zábava.
Osobne ma zaujalo najmä jeho vzdelanie znalosti ekonómie a nadšenie pre najmä Keynesa a vykreslenie roku 1989 a tých potom a toho ako všetko šlo do sračiek:) Pravda neraz to vyznieva znovu a znovu v štýle,, ja som ich zas varoval a zas som mal pravdu a zas boli všetci blbí okrem mňa"ale úprimne - je to oprávnené. Akože to ako rozjebali Havlovci a Klausovci republiku je strašné a tu to máte čierne na bielom presne. Kupónové privatizácie a reštitúcie a podobné svinstvo.
Skvelo napísaná autobiografia žijúceho Politika (a to je pritom žáner ktorý je takmer vždy na odpad) s veľkým P...
Inteligencia, prehľad a predovšetkým humor s akým komentuje všetky tie udalosti na jednoznačne presvedčili, že to bol ďaleko väčší clovek než Klaus ci nedajbože Havel.
A predovsetkym nestrannosť s akou sa nikdy nepripojí ani k jednému extrému - ten človek si zaslúži úctu.
Tuto knihu jsem četl brzo po jejím vydání a v hodnocení se shoduji s komentářem heavy66. Jen poslední větu bych trochu upravil v tom smyslu, že dnes to není jen horší, nýbrž téměř katastrofální.
„Pane prezidente, naše čtenáře by zajímalo, jak často pijete alkohol?“
„Pane redaktore, kdybyste nebyl takový idiot, věděl byste, že alkohol piju pouze příležitostně. To znamená vždy, když k tomu mám příležitost!“
Tak tento dialog v knize nenajdete, ale spoustu jiných, mnohdy vtipných bonmotů a hlášek ano!
Miloš Zeman, Jára Cimrman české politiky, všechno dopředu věděl, předpověděl a vždy znal nejlepší řešení. Jeho omyly spočívaly pouze v blbosti ostatních, přes které jeho geniální myšlenky nepronikly.
Levicový intelektuál ohromuje znalostí cizích slov a citátů světových myslitelů, vědců, politiků a ekonomů. Každého, kdo se mu nelíbí, označuje za blbce, trumberu, idiota nebo hyenu. Některé výroky jsou žalovatelné, například o Petře Buzkové, ovšem s charakteristikou Vladimíra Špidly nebo Standy Grosse musím souhlasit.
Kniha není škvár, je čtivě napsaná, a ačkoliv je autor postižen bludem megalomanickým a reformátorským, je znát, že v době vzniku knihy měl jasné a bystré myšlení.
Dnes už je to horší!
Četl jsem v době vydání knihy. Takže v nejvíc exponované době. A to kniha určitě za přečtení stála. V dnešní době, když by jí četl někdo, komu chybí znalosti a souvislosti té doby, zřejmě by mu některé věci unikaly.
Ale jo, čtivé a zajímavé to jistě bylo. Miloš komentuje (nejen) své politické chyby, u kterých byl vždy prostor pro degradaci svých blízkých spolupracovníků. Zajímavé je číst knihu v roce 2019, kdy je Miloš Zeman prezidentem, v řadě názorů se za desetiletí nezměnil, v dalších zase překvapí zcela jiný postoj (např. presumpce viny u politiků, kde, jak uvádí, že "bylo-li podáno trestní stíhání, důkazy pravděpodobně existují" - viz Andrej Babiš). S poznámkami pod čarou Zeman také nešetřil, v některých případech (různé osobnosti a jejich díla) jsou přínosné, další (např. vysvětlování vcelku známých pojmů - "sebereflexe") zase působí, jako by počítal se čtenářovou nižší vzdělaností. Kniha je zajímavá co do průřezu autorovým životem, zaujme jak pasáž z doby prognostické tak i z časů vrcholové politiky. Překvapilo mě, jak se Zeman staví k vlastním aférám, sice je v knize popisuje, ale velmi stručně a opoziční smlouvu např. pojímá jako samozřejmou věc, která tehdy byla nevyhnutelná. S onou subjektivitou je v těchto případech třeba počítat. Závěrečné kapitoly věnované blbcům a podzimu života na Vysočině už jen pobaví.
Vzpomínky dědy z Vysočiny, když o pokračování své politické kariéry sám ještě neměl tušení. Dříve zřejmě dělal dobrou sociálně demokratickou politiku, nyní ale podle mě svůj úřad nevykonává důstojně. 2 853 390 lidí si myslí opak, což respektuji. Miloš Zeman je významnou osobností české politiky a prostřednictvím této knihy jsem se rád o něm dozvěděl nové informace. Oceňuji, že před listopadem vystoupil z KSČ, když už do ní vstoupil, a poté vládnoucí režim kritizoval, což ho několikrát stálo zaměstnání. Zajímavý exkurz do historie očima bývalého premiéra, protože já jsem v 90. letech politiku ještě nevnímal.
Skvělá kniha napsaná dávno předtím než se stal prezidentem a probudil nespočet pokrytcu Miloš to je klasa...:)
Rozporuplná osobnost, která lidi rozděluje. Na druhou stranu musím říct, že pokud vás má někdo rád nebo naopak vás až nenávidí, je to pořád v pohodě. Nejhorší je totiž lhostejnost.
Přiznávám, že se to nečetlo špatně a autor v plné síle byl velice inteligentní. Čteme Havla i Klause, tak proč nečíst Zemana?
Jednu* dávám za název knihy. Protože se domnívám, že žádná z osob vyšších pater žumpy, zvané politika se tímto způsobem a pod obdobným názvem knižně neprojevila . Zajímavé na dalších 13-ti létech života autora (od vydání knihy) je, že by mohl pokračovat ve výčtu svých omylů (třeba díly II. III. IV. etc)
Dá se to vůbec hodnotit jako kniha, aniž by člověk přemýšlel nad autorovou profesí? Asi ne.
Těší mě, že při psaní knihy měl Miloš Zeman víc času pro sebereflexi, což zachovává jeho vtip, ale v porovnání s živými projevy to tupí ostří jeho vulgaritě. Jinak je to on se vším všudy, své kladné stránky o nichž ví, dobře prodá, své nedostatky pokorně přizná, kromě těch největších, které mu jeho olbřímí ego brání zahlédnout.
Kdyby šlo dvě a půl hvězdy, dal bych 50%, takto 60%.
Štítky knihy
politika ČSSD Miloš Zeman, 1944- prezidenti
Autorovy další knížky
| 2005 |  Jak jsem se mýlil v politice |
| 2006 | Vzestup a pád české sociální demokracie |
| 1998 |  Kdo je Miloš Zeman |
| 2012 | Zpověď informovaného optimisty |
| 1998 | Zpověď bývalého prognostika |
Kniha Jak jsem se mýlil v politice je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 168x |
| Čtenářské výzvě | 15x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 72x |
| Chystám se číst | 18x |
| Chci si koupit | 3x |
| dalších seznamech | 1x |
Čtivé, poučné a překvapivě vtipné politické memoáry jednoho ze tří nejvýznamnějších politiků porevoluční éry. Každý z nich byl těžká váha v něčem jiném, a Miloš Zeman vynikal schopností jít k podstatě věci a při argumentaci tnout do živého. Tahle schopnost se nese celým textem, který je protknutý bonmoty, břitkými příklady a přemírou sarkasmu. Je potřeba uvést, že knížka vyšla v roce 2005, dva roky po neúspěšné nepřímé prezidentské volbě, a sedm let předtím, než si Zeman dovolil kandidovat v přímé prezidentské volbě, čímž rozběsnil českou mediální scénu. Vznikala v době, kdy Miloš Zeman nebojoval a nebylo s ním bojováno. Text tedy působí překvapivě nekonfliktně a na něj téměř smířlivě. Pochopitelně ani tak si neodpustil pár štiplavých poznámek, doplněných vhodným citátem. Můj oblíbený je "Rád budu chodit bos, když nechám botu v řiti blbce". Pokud by takhle vypadala celá kniha, byl bych nadšený, jenže Miloš Zeman připomněl, že je původním povoláním vědec a část knihy zaplnil nesrozumitelnou a zbytečnou prognostickou hantýrkou. To že si občas trochu fandil, nebo si něco přikrášlil snad nemusím zmiňovat. Děláme to každý.