bzung komentáře u knih

Zola prostě umí. Krásný květnatý jazyk, postavy jsou uvěřitelné a děj svižně ubíhá, byť záměrně až do absurdna. Ne tak dobré jako Germinal, ale to je dáno i tématem, z Nany a jejího prostinkého života pařížské poběhlice zas o moc víc vyždímat nešlo. Co mě baví, je Zolův cit pro psychologii svých protagonistů, kterých jsou v románu mraky, ale stejně jejich charakter bravurně vystihne klidně na pár řádcích. Prvních 100 stran je chaos, o to víc potěší postupná gradace až k finálnímu naplnění podobenství o mouše a hovínku.
Lze Nanu litovat nebo nenávidět? Za mě spíš to první. Je ve své naivitě obětí poptávky a toho, co jí její okolí dovolí. Vlastně velice krásná kniha, když se tak zamyslím.

3 28.01.2024

Velká škoda, že si Welzl za dlouhých arktických nocí nepsal podrobný deník, jak je dnes v módě u každého druhého hikera, co se prošel třeba po pacifické hřebenovce. Se špetkou pisatelského nadání by po sobě zanechal neocenitelné dílo. Takhle je to pár matných vzpomínek starce s odstupem a z druhé (někdy třetí) ruky. Dokáži si představit tu zoufalost autorů, kteří se z Welzla snažili dostat v omezeném čase nějaké souvislé vyprávění. I tak očividně odvedli maximum a kniha je to pěkná, autentická a čtivá, byť na 30 let života na Sibiři je v ní vlastně jen naprosté strohé minimum.

02.01.2024

Takové hodně letem světem. Ocenil bych i širší výklad, více do hloubky, nejen že to má být zrovna takhle, ale i proč. Pro základní orientaci ve feng šuej ale kniha poslouží

12.11.2023

Prvních sto stran uběhlo velice svižně, strohý styl autorky perfektně sedl k těžkému životu v hornické kolonii na přelomu 19./20. století. Nicméně pak se příběh překlenul v mezigenerační, lehce unylou, vesnickou romanci, a až do konce knihy nenabral dech. Závěr, který mohl být vcelku zajímavý, jsem dočítal již jen z povinnosti. Snad kvůli dlouhému časovému záběru v knize jsou postavy a jejich charaktery vykresleny jen velice povrchně a jejich osudy mě ani v těžkých chvílích nijak nestrhly.
Na knize oceňuji důslednou práci s reáliemi, popis doby působí autenticky. Pro srovnání se mi nabízí Vondruškova Falknovská huť (výborná dobová rešerše vs. slabší postavy/příběh), leč z těch dvou mi Vondruška vychází přece jen jako lepší vypravěč.

9 11.11.2023

Velmi opatrné nahlédnutí do saúdské mentality z první ruky. Nicméně jde o velmi čtivě zpracovaný příběh a asi se ani nelze divit, že autorka není více otevřená. Story jí vcelku věřím. Za jejího mladí byl Írán relativně otevřenou společností a Saúdská Arábie mladým královstvím. Že arabský svět vezme místo pokroku dle západního vzoru zpátečku do fundamentálního středověku, se dalo těžko předvídat. Na druhou stranu je to také příběh o zaslepení luxusem a materiálními požitky, a jakou daň je člověk za pohodlný život ochotný zaplatit.

1 09.07.2023

Úžasná kniha o nejznámějším českém lapkovi. Na to, že jde o literaturu faktu, kniha je čtivější než mnohá díla z beletrie. Pro dílo Petra Čorneje mám jen samé superlativy. Rozsahem, historickou přesností, poutavostí vyprávění, dosud jsem nevěřil, že tohle vše jde skloubit dohromady.

6 19.04.2023

(SPOILER) Vzhledem k tomu, co se odehrávalo v soudobé Evropě, si chlapi užili vlastně prima dvouleté dobrodružství. Autorovi se povedlo podat strhující autentické vyprávění za použití deníků zúčastněných členů expedice a to ve velmi čtivé formě. Klobouk dolů před Schackletonem, který dokázal nemožné, aniž by přitom ztratil jediného muže. Byl buď vynikající vůdce, nebo měl čich na výběr těch správných houževnatých lidí, pravděpodobně obojí. Nedá mi se nezamyslet, jak by třeba dopadla taková Franklinova expedice, která měla objektivně lepší výchozí podmínky, kdyby ji vedl třeba právě E. H. Schackleton.

3 18.03.2023

Příjemný román z krásného prostředí Šumavy. Bavila mě výstavba charakterů nejen hlavních postav, hajný Saska se svými pokusy o námluvy mě vyloženě bavil, pro mě zajímavá sonda do duše mladého člověka z období tvrdého socialismu.

7 12.10.2022

Ne tak dobré jako Svět bez stížností, resp. je to už recyklát sama sebe. V knize je pár fajn nápadů, myšlenky obecně jsou přínosné, ale forma už je dost na sílu a kniha omílá stejné věci stále dokola. "...a hned mi povyskočilo štěstí z 8 na 10 na mé desetibodové stupnici...", "...studie prokázala, že šťastní lidé žijí déle než nešťastní...". Při čtení mi často naskočil pro tuto knihu trefný anglický výraz Captain Obvious. Dílko zapadá do šedého průměru v literatuře věnující se osobnímu rozvoji.

2 17.08.2022

Z autorových nejznámějších děl (trilogie Ohněm a mečem, Quo Vadis) jsou Křižáci nejméně zdařilým dílem. Opakují se zde archetypy postav z předchozí tvorby - rytíř Matěj/pan Zagloba/Petronius v roli bodrého komentátora, naivní hrdinové Zbyšek/Wolodyjowski/Kmicic a krásné panny Danuše/Olenka vs. praktické ženy do života Jagienka/Baška, takže Křižáci nepřináší nic nového, jen je to celé naivnější, méně zábavné a povrchnější ve smyslu dobra a zla.
Umím si představit, že z příběhu bych byl nadšený jako náctiletý, kdy jsem podobné příběhy hltal. Z dnešního vyzrálejšího (což nemusí být nutně lepšího) pohledu jde o průměr.
Jako vždy lze u Sienkiewicze ocenit historické reálie, jazyk a styl psaní oku lahodící s dobou a příběhem. Mnozí dnešní populární autoři historické fikce by si jej v tomto směru mohli vzít za vzor.

Zdaleka ne tak dobré jako Cizinec. Byť literárně na úrovni, za celou dobu se mi nepodařilo do příběhu začíst. Typově mě zaujaly některé postavy a jejich výstižná charakteristika v době krize, očividně každá doba má své soudce Othony či Cottardy.

1 05.05.2022

Proč spíme? V knize je spousta zajímavých poznatků moderní vědy ohledně spánku, přibližně první třetina knihy mě velmi bavila. Pak se ale autor nechal plně unést svou profesí a nadšeně na vás chrlí jednu vědeckou studii za druhou, z nichž některé jsou jak z pera Járy Cimrmana: "Profesorka ve své studii došla k nečekanému zjištění - skupina, která spala plných 8 hodin vypadala na fotce atraktivněji než nevyspalý ksicht lidí po 4 hodinách spánku ze skupiny druhé."
Autor tak nechtěně odhaluje, proč jsou dnes mnohé studie tak vysmívané. Ověřování banalit a tunelové vidění, kdy se autor zaměřuje na jeden konkrétní atribut, nicméně život je složitější a nelze jej zjednodušit na dvě skupiny studentů zavřených v laboratoři.
Co mi bylo vyloženě nesympatické, je přehnané strašení, když se dva dny nevyspíte, tělo už se nikdy plně nezregeneruje a umřete! Zde už se autor naprosto ztrácí ve svých tabulkách a ten všudy přítomný fatalismus, člověk onemocní pomalu už jen z četby.
Pokud jde o samotné poselství knihy, zde lze jedině souhlasit, kvalitní a dostatečný spánek je základ zdraví, výborný všelék, což vám řekne ale i každá babička bylinkářka nebo vlastní tělo, autorizovanou studii na to nepotřebujete.
Než tuto knihu, doporučím spíš kompletní soubor nauk péče o zdraví, zvaný Ajurvéda (David Frej), která se i spánku věnuje na konkrétní úrovni.

edit:
Přidávám analýzu, kterou již sdílel uživatel přede mnou a potvrzuje mé podezření, že je kniha v mnoha svých silných tvrzeních zavádějící a pro některé lidi možná až nebezpečná. Jak se říká, nejhorší smrt je z vyděšení. A na tomto poli autor odvádí medvědí službu.
https://guzey.com/books/why-we-sleep/?fbclid=IwAR1HJrI8EpMM5o-HN_DLKuhUzsXoVYcguGNwl0pAR1wYjgV35nPDU50kyl0

Pro mě extrémně těžce stravitelná kniha, měl jsem problém udržet pozornost nad více stránkami v kuse. Obsah nerozporuji, Buddhovo učení je zde podáno jasně, srozumitelně, ale možná až příliš stroze (vš skripta), chybí mi asi poutavější forma. Kolem mě to jen prošumělo. S odstupem určitě ještě někdy zkusím přečíst znova.

5 06.03.2022

Landsmana a jeho přitroublý humor nemám moc rád a tato kniha není výjimkou. Zkoušel jsem číst večer s dětmi, ale po třech kapitolách jsme knihu odložili. Problém je, že autor své vtipy tvoří jak podle šablony. Poprvé se zasmějete, podruhé hmm, dobrý, ale už to tady bylo, po dalších pár stránkách už je vám jen trapně a bolí vás z dominikových fórů oči.

5 26.01.2022

Jíst jako Buddha, spát jako Buddha, s..t jako Buddha, a co by na tuto knihu řekl Buddha? Pravděpodobně ve své době nic. Trochu mám problém s tím násilným naroubováním Buddhy do knihy o přerušovaném půstu, ale pominu-li tento zjevný marketingový kalkul, jde o velice čtivé a motivující dílko, které se strefuje do černého.
A ano, opravdu když nebudete jíst po šesté večer a vzdáte se konzumace alkoholu, tak zhubnete :)

1 06.01.2022

Vynikající práce o poněkud kontroverzním tématu, a je na každém, zda si studii paní Vilmy ověří v praxi. Když někdo píše knihy o zdraví a dlouhověkosti, podívám se prvně na jeho životopis. No, když pak zjistíte, že zemřel v nedožitých šedesáti, není to ta správná motivace ke čtení jeho knihy. Za Vilmu Partykovou mluví její relativně úctyhodný věk, na přednáškách z posledních let s Jaroslavem Duškem působí ve výborné kondici a také nelze přehlédnout její překonané životní útrapy. Paní Vilmě přeji hodně zdraví do dalších let, a ostatním, kdo vůbec zabrouzdají k tomuto tématu, knihu vřele doporučuji. V kombinaci s půstem se jedná o velmi silný nástroj k ozdravení těla i mysli.

1 20.11.2021

Můj osobní dojem je, že Marie Kondo trpí obsedantně-kompulzivní poruchou, nicméně člověk asi musí být trochu blázen, aby nadchl ostatní svou genialitou. A to se Marii očividně daří. Její úklidový systém dává smysl, zřejmě vychází tak trochu z Feng-šuej, je inspirující, a ano, přiznám se, začal jsem jej doma praktikovat ke své spokojenosti :)

4 20.11.2021

Zuzku sleduji už nějaký ten pátek na YouTube kanálu a tak koupě její knihy byla jasná volba, jak ji za její výborná videa podpořit. Kniha je po grafické stránce pěkně zpracovaná a chápu, že se Zuzka v knize snažila o co největší záběr, aby si každý našel to své, nicméně v tom je i největší slabina knihy. Čtenář zde najde základy ajurvédy, recepty, dechové a meditační techniky, jógové pozice dle ročních období, nicméně vše pouze velice povrchně. Osobně jsem očekával více jógy. Klidně více teorie nebo jak se dopracovat ke složitějším pozicím. Popis s nádechem zvedněte levou dolní končetinu a položte si ji na levé rameno, zrovna moc nepomůže :)

2 12.11.2021

No, asi nejsem cílovka. Jazyk a styl pro náctileté slečny, věřím, že alespoň v této kategorii kniha zaujme. Sportovní výkon chválím, ale když srovnám s PCT deníkem od Jakuba Čecha, ten je literárně úplně někde jinde.

1 22.08.2021

Musím se přiznat, že když jsem v úvodu narazil na pořekadlo o orlu a slepici, chvíli jsem zaváhal, zda se mi do ruky nedostalo jedno z typických klišé v rámci literatury osobního rozvoje (třeba takový mnich, který prodal své Ferrari, by mohl vyprávět). Nicméně nic není vzdálenějšího pravdě. Anthony de Mello napsal vynikající dílo s osobitým humorem, lehkostí a citem pro pointu. Navíc kniha pro mě obsahuje několik aha momentů. Věcně vybízí k nadhledu nad emocemi a myšlenkami, tam kde jiné výborné knihy mnohdy ztrácejí fokus v abstraktních pojmech. Osobně knihu doporučuji k přečtení jako jednu z prvních v oblasti duchovní literatury. Kdybych ji dostal do rukou někdy v období dospívání, zpětně bych se určitě nezlobil.

10 13.07.2021