Gemmellova druhá kniha je výrazně slabší než Legenda. Stále solidní vypravěčský styl knihu drží nad vodou, ale příběhově je to poměrně slabé. Ke konci jsem se už výrazně nudil. Vidláci na barikádách proti armádě. Co u Legendy ještě prošlo díky vykreslení Dros Delnochu, zde působí už nepatřičně. Fakt jsem mu to nežral.
Gemellův styl stojí a padá na silném charakteru, vtipných hláškách a situacích. Věřím, že knihy s Drussem budou výrazně lepší. Toto byl pokus o epičtější příběh s více příběhovými linkami, a na to autor nemá dostatečné kvality.
Klasická heroická fantasy. Gemmell je výborný vypravěč. Leč příběh je poměrně jednoduchý a přímočarý. Což ale u obléhání pevnosti zas tak nevadí. Svižné a nenáročné čtení. Ale s G.R.R. Martinem nebo Sapkowskim se za mě nemůže rovnat.
Ze začátku mě kniha nadchla. Autor přistupuje k jógovým technikám z vědeckého pohledu a cca prvních 100 stran je vcelku poutavé čtení o jeho výzkumu. Bohužel k samotným technikám se toho člověk moc nedozví, mimo velice stručného přehledu na konci knihy. Jde spíš o autorovo vyprávění, co sám zažil v rámci výzkumu, jakého jogína potkal a jaký z toho měl pocit. Druhá část knihy už se víceméně opakuje a je poměrně nudná.
Při popisu pařížských katakomb si už autor vyloženě plete žánry, měl jsem pocit, že čtu nepovedený překlad některé z knih od Dana Browna.
Celkově ale cením pokus o obhajobu jógových dechových technik z pohledu moderní vědy.
Zvláštní kniha, která se v jistém smyslu, vzhledem k obsahu, vcelku dobře čte. Byrokratické peklo a absurdita ad absurdum sálá z každé věty. Kafkův styl je prostě unikátní se závany geniality. Nicméně jde vidět, že dílo Kafka nestihl dokončit. Logicky chybí závěr, a věřím, že poslední kapitoly by autor ještě trochu korigoval, občas už to bylo vyloženě mlácení prázdné slámy.
No, celkově vzato, asi jsem rád, že to Franz dopsat nestihl, protože číst dalších 300 stran Zámku, bych už fakt nechtěl (byť bych prostě musel).
Tak to bylo věru vydatné dílo. Na jednu stranu skvěle napsané postavy a přiblížení japonské historie, kultury, na druhou jsem se s knihou docela natrápil a často listoval dopředu, jestli se mi ještě vyplatí kapitolu dočíst, nebo si to radši už nechat na příště. Občas se to táhlo jak čekání v dešti na zpožděnou tramvaj. A pak úžasný, nepostradatelný Andžin, bez jehož přízně by se v Japonsku nikdo ani neupšoukl... akorát, že vůbec.
Jedna z těch Knih, která mě oslovila. Možná jsem ji jen četl ve správném věku, každopádně tehdá přečteno jedním dechem. Olin, Haš, Pičus, Milena a zajít do zaplivané knajpy na jedno tykadlo... no dnes už bych asi nešel, ale před dvaceti lety to byla pecka :) Zkusím pořídit do knihovny a přečíst ještě jednou, jestli se kouzlo nevytratilo.
Ke knize jsem se dostal až teď, s Trumpovým vítězstvím, na kterém se velkou měrou podílel i RF Kennedy Jr. , jinak celoživotní demokrat. No, obsah knihy je výbušný. Ač je psána Američanem pro Američany, je zajímavé, jak přesně popisuje dění i u nás, potažmo v Evropě. Doporučuji přečíst každému, kdo se o tématiku pandemie podrobněji zajímal, ať už stál na jedné či druhé straně barikády.
Kniha je čtivá, má svižné tempo i atraktivní příběh se solidním závěrem, kde vše dává vcelku smysl. Jen jsem si při čtení říkal, chudák Slávek, co za charakter mu autorka nadělila. Svět, lidé, ani jejich motivace nejsou černobílé, a to je asi jediná výtka, lehká plytkost charakterů a jednání postav, které na jednu stranu usnadňují vystavění příběhu, na druhou občas nejsou plně uvěřitelné.
Zola prostě umí. Krásný květnatý jazyk, postavy jsou uvěřitelné a děj svižně ubíhá, byť záměrně až do absurdna. Ne tak dobré jako Germinal, ale to je dáno i tématem, z Nany a jejího prostinkého života pařížské poběhlice zas o moc víc vyždímat nešlo. Co mě baví, je Zolův cit pro psychologii svých protagonistů, kterých jsou v románu mraky, ale stejně jejich charakter bravurně vystihne klidně na pár řádcích. Prvních 100 stran je chaos, o to víc potěší postupná gradace až k finálnímu naplnění podobenství o mouše a hovínku.
Lze Nanu litovat nebo nenávidět? Za mě spíš to první. Je ve své naivitě obětí poptávky a toho, co jí její okolí dovolí. Vlastně velice krásná kniha, když se tak zamyslím.
Velká škoda, že si Welzl za dlouhých arktických nocí nepsal podrobný deník, jak je dnes v módě u každého druhého hikera, co se prošel třeba po pacifické hřebenovce. Se špetkou pisatelského nadání by po sobě zanechal neocenitelné dílo. Takhle je to pár matných vzpomínek starce s odstupem a z druhé (někdy třetí) ruky. Dokáži si představit tu zoufalost autorů, kteří se z Welzla snažili dostat v omezeném čase nějaké souvislé vyprávění. I tak očividně odvedli maximum a kniha je to pěkná, autentická a čtivá, byť na 30 let života na Sibiři je v ní vlastně jen naprosté strohé minimum.
Takové hodně letem světem. Ocenil bych i širší výklad, více do hloubky, nejen že to má být zrovna takhle, ale i proč. Pro základní orientaci ve feng šuej ale kniha poslouží
Prvních sto stran uběhlo velice svižně, strohý styl autorky perfektně sedl k těžkému životu v hornické kolonii na přelomu 19./20. století. Nicméně pak se příběh překlenul v mezigenerační, lehce unylou, vesnickou romanci, a až do konce knihy nenabral dech. Závěr, který mohl být vcelku zajímavý, jsem dočítal již jen z povinnosti. Snad kvůli dlouhému časovému záběru v knize jsou postavy a jejich charaktery vykresleny jen velice povrchně a jejich osudy mě ani v těžkých chvílích nijak nestrhly.
Na knize oceňuji důslednou práci s reáliemi, popis doby působí autenticky. Pro srovnání se mi nabízí Vondruškova Falknovská huť (výborná dobová rešerše vs. slabší postavy/příběh), leč z těch dvou mi Vondruška vychází přece jen jako lepší vypravěč.
Velmi opatrné nahlédnutí do saúdské mentality z první ruky. Nicméně jde o velmi čtivě zpracovaný příběh a asi se ani nelze divit, že autorka není více otevřená. Story jí vcelku věřím. Za jejího mladí byl Írán relativně otevřenou společností a Saúdská Arábie mladým královstvím. Že arabský svět vezme místo pokroku dle západního vzoru zpátečku do fundamentálního středověku, se dalo těžko předvídat. Na druhou stranu je to také příběh o zaslepení luxusem a materiálními požitky, a jakou daň je člověk za pohodlný život ochotný zaplatit.
Úžasná kniha o nejznámějším českém lapkovi. Na to, že jde o literaturu faktu, kniha je čtivější než mnohá díla z beletrie. Pro dílo Petra Čorneje mám jen samé superlativy. Rozsahem, historickou přesností, poutavostí vyprávění, dosud jsem nevěřil, že tohle vše jde skloubit dohromady.
(SPOILER) Vzhledem k tomu, co se odehrávalo v soudobé Evropě, si chlapi užili vlastně prima dvouleté dobrodružství. Autorovi se povedlo podat strhující autentické vyprávění za použití deníků zúčastněných členů expedice a to ve velmi čtivé formě. Klobouk dolů před Schackletonem, který dokázal nemožné, aniž by přitom ztratil jediného muže. Byl buď vynikající vůdce, nebo měl čich na výběr těch správných houževnatých lidí, pravděpodobně obojí. Nedá mi se nezamyslet, jak by třeba dopadla taková Franklinova expedice, která měla objektivně lepší výchozí podmínky, kdyby ji vedl třeba právě E. H. Schackleton.
Příjemný román z krásného prostředí Šumavy. Bavila mě výstavba charakterů nejen hlavních postav, hajný Saska se svými pokusy o námluvy mě vyloženě bavil, pro mě zajímavá sonda do duše mladého člověka z období tvrdého socialismu.
Ne tak dobré jako Svět bez stížností, resp. je to už recyklát sama sebe. V knize je pár fajn nápadů, myšlenky obecně jsou přínosné, ale forma už je dost na sílu a kniha omílá stejné věci stále dokola. "...a hned mi povyskočilo štěstí z 8 na 10 na mé desetibodové stupnici...", "...studie prokázala, že šťastní lidé žijí déle než nešťastní...". Při čtení mi často naskočil pro tuto knihu trefný anglický výraz Captain Obvious. Dílko zapadá do šedého průměru v literatuře věnující se osobnímu rozvoji.
Z autorových nejznámějších děl (trilogie Ohněm a mečem, Quo Vadis) jsou Křižáci nejméně zdařilým dílem. Opakují se zde archetypy postav z předchozí tvorby - rytíř Matěj/pan Zagloba/Petronius v roli bodrého komentátora, naivní hrdinové Zbyšek/Wolodyjowski/Kmicic a krásné panny Danuše/Olenka vs. praktické ženy do života Jagienka/Baška, takže Křižáci nepřináší nic nového, jen je to celé naivnější, méně zábavné a povrchnější ve smyslu dobra a zla.
Umím si představit, že z příběhu bych byl nadšený jako náctiletý, kdy jsem podobné příběhy hltal. Z dnešního vyzrálejšího (což nemusí být nutně lepšího) pohledu jde o průměr.
Jako vždy lze u Sienkiewicze ocenit historické reálie, jazyk a styl psaní oku lahodící s dobou a příběhem. Mnozí dnešní populární autoři historické fikce by si jej v tomto směru mohli vzít za vzor.
Zdaleka ne tak dobré jako Cizinec. Byť literárně na úrovni, za celou dobu se mi nepodařilo do příběhu začíst. Typově mě zaujaly některé postavy a jejich výstižná charakteristika v době krize, očividně každá doba má své soudce Othony či Cottardy.
Proč spíme? V knize je spousta zajímavých poznatků moderní vědy ohledně spánku, přibližně první třetina knihy mě velmi bavila. Pak se ale autor nechal plně unést svou profesí a nadšeně na vás chrlí jednu vědeckou studii za druhou, z nichž některé jsou jak z pera Járy Cimrmana: "Profesorka ve své studii došla k nečekanému zjištění - skupina, která spala plných 8 hodin vypadala na fotce atraktivněji než nevyspalý ksicht lidí po 4 hodinách spánku ze skupiny druhé."
Autor tak nechtěně odhaluje, proč jsou dnes mnohé studie tak vysmívané. Ověřování banalit a tunelové vidění, kdy se autor zaměřuje na jeden konkrétní atribut, nicméně život je složitější a nelze jej zjednodušit na dvě skupiny studentů zavřených v laboratoři.
Co mi bylo vyloženě nesympatické, je přehnané strašení, když se dva dny nevyspíte, tělo už se nikdy plně nezregeneruje a umřete! Zde už se autor naprosto ztrácí ve svých tabulkách a ten všudy přítomný fatalismus, člověk onemocní pomalu už jen z četby.
Pokud jde o samotné poselství knihy, zde lze jedině souhlasit, kvalitní a dostatečný spánek je základ zdraví, výborný všelék, což vám řekne ale i každá babička bylinkářka nebo vlastní tělo, autorizovanou studii na to nepotřebujete.
Než tuto knihu, doporučím spíš kompletní soubor nauk péče o zdraví, zvaný Ajurvéda (David Frej), která se i spánku věnuje na konkrétní úrovni.
edit:
Přidávám analýzu, kterou již sdílel uživatel přede mnou a potvrzuje mé podezření, že je kniha v mnoha svých silných tvrzeních zavádějící a pro některé lidi možná až nebezpečná. Jak se říká, nejhorší smrt je z vyděšení. A na tomto poli autor odvádí medvědí službu.
https://guzey.com/books/why-we-sleep/?fbclid=IwAR1HJrI8EpMM5o-HN_DLKuhUzsXoVYcguGNwl0pAR1wYjgV35nPDU50kyl0
