151 dní Pacifickou hřebenovkou – Dobrodružství Holky s bucket listem

Lůcu mám ráda, chodím na její vtipné přednášky, sleduji ji na FB i YT. Někdy mi přijde příšerná a někdy milionová, stejně jako v knize. Prožívám její příběhy s ní a zrovna PCT je pro mě spíše nedosažitelný trail a tak jsem si ho prošla při čtení. Ač je to Lucky první kniha, čtu jí jako poslední. Teď už mi zbývá jen koupit novou Arizonu. Jelikož už mám také něco málo nachozeno, užívám si takovéhle knihy a hltám trailová přátelství a situace a fotky. Kniha zůstává v knihovně mezi oblíbenci.

Je to borec, já bych umřela. Kniha byla super. Jsem ráda, že jsem si to mohla skrz knihu projít také a to zrovna s ní. Já mám ráda praštěné lidi tímto způsobem. Těším se na další knihy.

Respekt Lucii, že to zvládla! Omlouvám se teď autorce.
Kniha by nebyla špatná, ale já ty její pubertální výlevy nedávám. Kdo s ní viděl její poslední videa na youtube, tak se tu trochu rozchází to, jaká vlastně je nebo není? Na PCT oblíbená, skvělá, úžasná, nejkrásnější, všude zdejší a znají ji všichni, VŠICHNI ví jak je úžasná. Opravdu to musím číst na každé druhé straně?

Fotky krásné. Ano, párkrát jsem se i zasmála, ale také jsem si dost často říkala, jako vážně? Možná kdyby kniha nebyla velká dávka sebestřednosti bych hodnotila jinak.

Proč mám ten pocit, že tahle kniha vznikla pouze a primárně z komerčních důvodů. Že hlavní motivací pro absolvování PCT byl sběr príma růžo-žůžo poznámek pro block, instasrágogram atd. Nepřeskakujte úseky na trailu, (užijte si tu krásu), chcete si přece užít celou PCT a nic nevynechat a na konci to je vlastně jedno, hlavně si to musíte užít Vy (ti puristi musí vstávat v šest a já raději budu spát až do deseti...). Ta rozpolcenost a vývoj v průběhu putování je rozhodně zajímavá.

Jé v divočině žijí komáři a světe div se, když půjdu 30 kiláků v dešti pak mi přemokne i nepromokavá bunda.

Ale abych jenom nekritizoval. Kniha má i svá pozitiva . Fakt krásnou záložku (až na tu barvu), vynikající odkaz na Jacka Savorettiho no a určitě konečnou sumarizaci vybavení.

Celkově mi daný styl psaní rozhodně nesednul, přesto jsem se zasmál a to oceňuji, našly se i pasáže, nad kterými se člověk zamyslí.

Sečteno podtrženo, smekám z výkonu, přesto si myslím, že je to jako absolvovat 8-tisícovku s kyslíkem. Popravdě, když projíždím ty počty lidí kteří PCT v posledních letech dokončili tak mě přece jenom více začíná lákat A.T.

Závěrem doporučuji srovnat tento cestopis s bezvadnou knihou od Tima Voorse a pochopíte.

Sice první, pro me ale az druha kniha od lucky. Luca ma dobrej zacatak vzdy, pak kvalita upada. Dost fnuka, dost si stěžuje - narocny! Ale zde mi asi nejvic vadi, jak ji spis jde o to ze to jde a dela vsichni to vedi a je to ona a ma přezdívku…nez o ten zazitek samotnej. U vsech tehle knizek od lidi ,,co jsou trosku jini,, mi vadi to jejich, nechci zit jako ostatni, jsem jinej, chci jen cestovat, courat po horach. Vite, ono je to hrozne fajn, ale někdo v Aši tu nocni slouzit musi. Nejvic si v tomto vazim lidi co pracuji, delaji neco pro druhe a DO toho cestuji. Mili zlati vsichni by radsi tapali PCT … holt nekdo pracovat musi. Btw ano Luci :) jem i lito, kazdy ma rqd neco jineho - ale papas jako cunatko, mas velike stesti ze to tvoje telo zvlada. Kolem stranky 150 +- 20 stranek je to jen popisovani komaru. Nevnimate nic jineho. Tak 205 proc? Vlastne sem na PCT abych nasla kluka protoze to je fakt ta nejlepsi chvilka na trejlu!!! At se nekdo snazi sebevic, stejne je tam zakorene malomestactvi. Jinak je to jak ve stezce ceskem: miluju to tady a nebo nenavidim to tady. Jidlo je vzdycky bud nejlepsi na svete, nebo odporne. Preskakovani! Nikdy nikdy! Vlastne jo a pak uz to jde :o) nemam moc rad lidi co vsem cpou sve zasady, ktere pak vesele porusi. Co na tom ze tady tolik stranek melu jen o bozskem tele kluka o povaze apod nic, i receno moc o nem nevim…jenom to telo. No krasny tfuj. Kdyz na to tak koukam prvni cast knihy byla lepsi, ta druha je dost fnukalkov a povidani o struhadle. Velki ocenuji jak Luca chodi - 30/40/50 km za den to je pecka! Konec knížky s Gilliganem je pro me bohuzel uz uplne o nicem…Uplny konec mi zase prisel docéa fajn. Podtrzeno sečteno, je to docela fajn knížka - ale jak uz to u lucky je kvalita je proste různá, chvilku vás to bavi vic s chvilku min. Každopádně je dobra.

Skvělá kniha, která ve mě rezonuje i týden po přečtení.
Co mě tedy opět utvrdilo v mém přesvědčení, že holky, a zejména hezký, mají některý věci v životě o mnoho jednodušší než mi chlapi....

Zábavná kniha se skvělým stylem humoru. Dobře a rychle se čte, fotky doplňují celý příběh. Těším se na další knihy.

Lucku mám ráda a poznala jsem jí díky instagramu svého psa. Tuto knihu jsem četla s delšími pauzami, ale její styl mě prostě baví. Chci číst její knihy postupně a těším se nejvíc na dobrodružství i s Marvelem.

Lucka má svůj styl...
Životní i psací. Je jak malé dítě a to její vnitřní dítě ji tak trochu závidím.
Kniha je čtivá, ufňukaná, dojemná, inspirující i romantická a vtipná.

Tak to byl masakr. Lucku prostě žeru a upřímně se divím, že PCT nejen přežila, ale celkově zvládla. A je to napsané tak, že bych se hned vydala na trail taky. Občas jsem se až dusila smíchy. Lůca si to prostě napsala po svém a jak to cítila. A to oceňuji. Mám doma všechny její knihy a už se nemůžu dočkat, až si přečtu další.

Já tu Lůcu prostě zbožňuju! Neskutečný čtenářský zážitek. Měla jsem pocit, že jdu PCT s ní. Naprosto mi sedí styl humoru a oceňuji její pozitivní vnímání světa v každé ( často šílené) situaci a to obrovské štěstí. Kniha je nádherně zpracovaná. Moc mě baví ty vtipné kresby, které doplňují některé kapitoly. Navíc obrazová příloha je dokonalá, ty fotky jsou prostě nádherné. Asi nejvíc jsem se nasmála u překladů pro maminku. Ty jsou TOP!

Hrozně zajímavé a docela fajn cestopis. Netradiční pojetí, ale mě knížka Lůcy bavila. Zase něco jiného než "zibutrovky". Já mám holt cestopisy rád a už se těším na další knihy od Goldielocks.

Knížka mě fakt bavila, ještě víc než o Stezce Českem. Lucie je dobrá,že zvládla celou náročnou trasu a líbí se mi i styl jejího putování. Fotky jsou nádherné a skvěle příběh doplňují. Těším se na Lucčiny další knížky.

Lucka je vtipna, inspirativni a citila jsem se, jako bych byla na trailu s ni. V druhe polovine uz ale kniha zacala byt dost umorna a repetetivni a delalo mi trochu problem se tim prokousat. Lucka ztracela humor a nadhled. Coz teda naprosto chapu, po tech kilometrech v nohach.
Hvezda dolu je za to, ze me stejne jako spoustu dalsich ctenaru uplne nebavilo cist o tom, jak je uzasna a skvela a vsichni ji zboznuji. A jak neustale zduraznovala, ze si vsichni mysli, ze je nejkrasnejsi na svete. Taky me zarazilo, ze skoro porad jedla jen burgery, zmrzlinu a nutellu. Ale jinak muzu knizku doporucit, protoze hlavne na tom zacatku to bylo fakt moc vtipne. Pokud vas ale zajima cesta v jejim pravem smyslu sebepoznani, tak tady to bude velky krok vedle.

Po dlouhé době kniha, která me vážně nadchla. O trailu jsem slyšela už když mi bylo náct, ale odvahu ani vůli ho jít bych nenašla. Mohla jsem si ho projít aspoň díky Lůce. Moc jsem se bavila a na konci jsem byla i dojatá. Doporučuji všem dobrodružným snílkům.

Věcných informací získáte nemnoho, zato sondu do duše mladé slečny máte jako na dlani. Obdivuju odvahu, zápal i vůli, se kterou Lucie PCT zdolala. Závěr mě, tradičně, až téměř dojal. Je jisté, že nastoupí-li člověk stezku v Mexiku, do Kanady dojde jeho nové dvojče.

Takový holčičí deníček, stylem, přestože obsahově vzato samozřejmě musí být autorka zdatná dospělá osoba (napadá mne ... od kolika let se na PCT vlastně samostatně může?). Každý má můj obdiv, už když pojme myšlenku jít tuhle štreku, vydá se tam a dokonce to všechno ujde.
Je to možná zbytečně den po dni, 151 rán a stejných procedur a obdobných obtíží se i s nadneseným stylem trochu přejí. Méně kompaktnějších textů, zato více pořádných fotek procházeného terénu by mi vyhovovalo víc.
Nejvíc mne asi překvapilo (po Divočině a jiných knihách o zkušenostech s PCT), že téměř obden šla na pizzu, do hospody na jídlo a pití (takže nejen na trase díky "andělům" měla pestrý a bezpracný jídelníček), ale dokonce velice často nocovala v posteli a peřinách, ne ve svém polospacáku na karimatce na cestě... To už se poněkud vzdaluje od představ drsné pěší cesty divočinou.

Vôbec mi nesadol štýl písania. Prečítal som asi šesťdesiat strán a knihu som odložil. Možno sa k nej časom vrátim.

Kniha mě od první strany bavila a udivovala, jak je autorka vtipná! Skoro na každé straně bylo pro mě něco vtipné. Po půlce knihy, mě nadšení začalo trochu opouštět, protože už byl popis víceméně takový pořád stejný (no chápu, že to tak prostě bylo) a vtípky kolikrát také. Také mi nebylo moc po chuti pořád číst, jaká je autorka hvězda, jak ji všichni zbožňují a tak...Ke konci knihy se mi zdálo, že jak byla autorka už unavená cestováním, trochu se ta únava vmísila i do knihy..., ale celkově mám tu knihu ráda je fajn, vtipná, krásně zpracovaná a třeba si ji ještě někdy přečtu. Určitě doporučuji.