bookshelf komentáře u knih

Tato kniha by šla popsat dvěma slovy. Krásné zklamání.

Zklamání, protože jsem nabyla dojmu, že knihy od Maggie Stiefvater jsou bez výjimky dobré. (Přiznávám, včetně této jsem četla dvě).

Knihu neoznačuji za krásnou díky příběhu nebo postavám knihy, ale díky stylu, kterým je napsaná. Za to jsem přilepšila hodnocení o jednu hvězdičku.

Celý příběh je neuvěřitelně roztahaný a uspávající. Nejsem ani velkou fanynkou vztahu hlavních postav. Nechci být příliš detailní, ale "miluji tě, protože na mě koukáš z lesa svýma odlišnýma očima, jak se houpu na dětské houpačce" mi nepřijde jako nejlepší příležitost k navázání vztahu. Co se týče vlčích záležitostí, musela jsem se oprostit od toho, co mi před lety vštěpovala do hlavy Stephanie Meyer. Přišlo mi, jako by se autorka probudila až na konci knihy a uvědomila si, že tímto tempem nikoho na další díly rozhodně nenaláká, tudíž přihodila špetku akce. Musím uznat, že díky posledním asi 50 stranám dám šanci druhému dílu, ale trochu se bojím, že to bude další "snad už bude konec" kniha.

5 11.02.2015

Vyrazilo mi to dech.

Tato kniha je naprosto jiná než první díl a přitom je také naprosto stejná.

Zařadila bych ji do kategorie knih, které chcete po jejich dočtení zapomenout, abyste mohli příště číst zase a nevědět, co se bude dít. Právě z toho důvodu, že každá kapitola končí naprostým zvratem, prostě musíte číst dál. Kniha se rozjíždí již na úplném počátku a jede až do konce, a je na vás, kdy se k tomu proudu přidáte.

Kniha postupně graduje, zatímco si s vámi pohrává a nechává vás naletět jí na lep, i když si na to dáváte pozor. Nic není tak, jak se zdá. A myslím, že s informacemi z dalšího dílu už nebude pravdou vůbec nic, co pravdivé se jevilo.

I přes naprosté nadšení má kniha nějaké nedostatky. Autorův styl psaní je podle mě lepší než v prvním díle, ale pořád mi na tom něco chybí. Charakteristika postav klesla. Autor jako by nedokázal vyjádřit, co na někom Thomasovi vadí, nebo co jej přitahuje.

Kniha naprosto předčila má očekávání a nechala mě zcela zmatenou, jakou nejspíš až do přečtení dalšího dílu zůstanu.

5 28.12.2014

První polovinu jsem brala jako příběh o nechutně nevděčné dceři nechutně bohatých rodičů, která si nejspíš z nudy z cestování po Evropě vyrazí na denní výlet do Paříže s úplně neznámým člověkem a potom se diví, že vše není podle jejích snů a představ. A poté se kvůli tomu ještě více jak půl roku trápí. Vyloženě záživné.

Přišlo to jako blesk z čistého nebe, ta kniha mě začala bavit! Bylo to novým kamarádem, prací a hlavně dalším cestováním, při kterém už tu nebyla upjatá Allyson ani Lulu. Nýbrž normální silná dívka, která si dokáže věci zařídit sama. Veškeré pátrání a potkávání nových lidí mě bavilo. Druhý díl si plánuji přečíst, ale tolik jako od této knihy (po zkušenosti s touto knihou) rozhodně neočekávám.

5 20.08.2014

Tuto knihu nečtete kvůli prožitku z jejího literárního zpracování. Nečtete ji ovšem ani aby vás dojala a vy jste se po dočtení mohli na pět minut zamyslet nad tím, že se vlastně nemáte zase až tak špatně. Ne. Čtete ji z toho důvodu, že ani jeden z jejích příběhů by neměl být zapomenut. Kvůli tomu byla také napsána.

Knihu hvězdami nehodnotím - přijde mi to nemístné. Musela bych dát velmi nízký počet za její provedení a zároveň vysoký za sílu sdělení.

Nevím, jestli jsem někdy byla nějakou knihou zklamaná tak moc jako právě touto. Mrzí mě to, protože vím, jak talentovaná autorka Jandy Nelson je, její styl psaní hladí a hřeje. Vím to, protože už jsem měla to potěšení číst její předchozí knihu.

Na obálce se píše, že Dám ti slunce je příběhem dvou životů. Podle mě jde spíše o 4 rozdílné charaktery, které se náhodou usídlili ve dvou puberťácích. Noah před tím, Noah po tom, Jude před tím, Jude po tom. Jejich matka hned zpočátku knihy zemře a ve dvojčatech jako by něco zemřelo také. Jejich příběh sledujeme ze dvou pohledů - z Noahova, když byl ještě podivín a z Judina, když se podivínkou stala. Noah byl takový roztomilý malý umělec, jeho vyprávění jsem měla radši. Naproti tomu se mi doopravdy špatně četla část s Jude, která byla otravná a extrémně pověrčivá. Ostatní postavy v této knize mě také příliš neoslovily.

Na to, že hlavní záležitostí knihy je rodinný svár, moc toho o příslušnících této rodiny nevíme, což podle mě dost kazí dojem. Během čtení zjišťujete, co všechno se přihodilo - proč už není vůbec nic jako dřív. V určité části knihy jsem toho měla dost. Všechno jako by se opakovalo a každá věta jako by už tam někdy byla.

Musím ale uznat, že kniha určitý potenciál má. Vzala bych několik Noahových vyprávění a zasadila do úplně jiného příběhu. Určitě bych vás ale svým názorem nechtěla od knihy odrazovat, jen se prosím nečertěte, že mně se nelíbila, i když vám ano.

4 05.03.2016

Trvalo to asi rok, co jsem na tuhle knihu čekala. A z vlastní zkušenosti můžu říct, že mé nadšení nebylo úplně na místě. Nevím, co přesně jsem očekávala, ale s jistotou můžu říct, že mě to zklamalo.

Ve většině knih je hlavní hrdina ten nejhezčí a nejoblíbenější kluk z okolí, kterého prostě musíte mít rádi už jen za to, jak je úžasný, a jeho holka stále nedokáže uvěřit, že právě ona měla takové štěstí, že si vybral zrovna ji. Tahle kniha je jiná, nenutí vás úplně vyloženě, abyste Eleanor nebo Parka měli rádi. Nevím kdy ani jak, ale oblíbila jsem si je oba. Parka víc. Klidně byste mohli říct, že místo neuvěřitelně dokonalých postav jsou tu dvě tak trochu podivínské, které svým způsobem představují jen další otřepané klišé. Dovolím si namítnout, že autorka bravurně balancuje na pomyslné hranici toho, co klišé je a není.

Kniha pomalu popisuje vyvíjející se vztah dvou mladých lidí, kteří se k sobě vzájemně chovají velmi nesměle až byste odhadovali, že jsou svému opravdovému věku tak po ramena. Celý příběh se trochu táhne, protože mimo vztahu Eleanor a Parka popisuje jen vztah Eleanor a Parka. A někde daleko v závěsu je jejich rodinný život.

Konec mi nepřišel smutný. Spíš politováníhodný. A co se týče úplného konce. Myslím, že autorka prostě nechala na čtenáři, kterou z těch dvou možností si vybere. Což bylo nejlepší východisko. Zaručeně lepší než jasný verdikt.

Tuto knihu bych doporučila těm, kteří hledají milou a hřejivou knihu, která ale není vyloženě přemýšlivá ani překvapivá. Pokud také chcete číst něco v angličtině, Rainbow Rowell nabízí jednoduše napsané knihy, kterým budete rozumět, i když ze sebe angličtinu nevalíte zrovna rychlostí rodilého mluvčí.

Tento komentář je pro mě něco jako obhajoba. Nezastávám se té knihy před vámi ani před vaším hloubavým psem, ale obhajuji ji sama před sebou, protože si sama ohledně této knihy stále protiřečím.

4 01.01.2015

Je škoda, že pohádka o Rapunzel (Locika) není v Česku moc známá a já neměla příběh s čím porovnávat. Děj byl občas retardován jiným, méně zajímavým dějem. I přes to, že je to napsáno velmi čtivě, nemusíte o příběhu tolik přemýšlet. Kvůli tomu jsem se nedokázala sžít s většinou postav. Proto dávám 4 hvězdy.

Předpokládám, že během čekání na Winter asi zapustím kořeny.

4 13.06.2014

Divím se, že tato kniha není více známá, protože je to velmi povedená dystopie. Ze začátku to bylo trochu zmatené a systém celého jejich světa byl trochu nejasný. Kniha mě začala bavit postupem stránek. A u konce mě naprosto uchvátila.

4 07.04.2014

Hodně lidí se při hodnocení této knihy zmiňovalo o tom, že se jim Divergence (1.díl) líbila víc, tudíž jsem si od této neslibovala tolik. Nejen proto jsem z ní pak měla mnohem větší radost. Potěšil mě i fakt, že velkou část vedení frakcí zaujímaly právě ženy. Kniha je velmi čtivá (řekla bych, že je čtivá moc moc moc moc, ale nechci vypadat dětinsky) Třetí díl této trilogie, Aliance, je mnou nejvíce očekávaná kniha pro rok 2014.

4 29.12.2013

Jsem ohromena tím, jak autor zpracoval toto období naší historie, které je v případě pražského jara potřeba popsat spíše atmosférou prostředí než konkrétními událostmi. Moje ohromení se ovšem omezilo pouze na autorovu zdatnost vyprávět dějiny cizí země. Co se týká konkrétních postav a jejich osudů, příběh silně zaostával. Jediný zajímavý vhled nám autor nabídl skrze britského diplomata Sama, jehož postoj už z povahy jeho povolání musel zůstat objektivnější, než může být čtenář zvyklý, což charakteru postavy dodalo trochu nevšednosti.

3 15.02.2019

Pamatuji si, že když jsem si ještě před vydáním této knihy četla anotaci, znělo mi to všechno velmi kýčovitě. Myslím, že vás nejspíš úplně nezajímá, jak jsem se tedy ve výsledku k této knize vůbec dostala. Hlavní je, že jsem ji četla a že mě nadchla. Někdy se prostě vyplatí nedat na první zdání.

Pod zářivě modrou obálkou se skrývá o trochu méně zářivý příběh. Kniha vypráví o rodině, kterou postihlo několik tragédií, hlavně ale o tom, jak i přes to všechno nejsou hrdinové této knihy znechuceni životem.

Co se týče hlavního děje, nejde o takovou tu typickou středoškolskou romantickou zápletku, čehož jsem se z počátku obávala. Ačkoli je pravda, že určitý náznak tam chvílemi byl. Příběh byl z velké části opravdu originální. Bála jsme se, že se bude autorka snažit ze slzných kanálků čtenáře vytlačit každou kapičku, co bude moci. Ale znovu jsme se spletla. Smrt Lenniiny sestry Bailey sice dominovala ve spoustě kapitol, ale v relativně normální míře, hlavně v případech Leniiny snahy se s tím vyrovnat.

Když to shrnu kolem a kolem, Nebe je všude byla příjemně napsaná kniha, která se četla velmi lehce a obsahovala neokoukané postavy. A i když se mi některé situaci zdály být trochu přitažené za vlasy, nastala chvíle, kdy mi došlo, že zoufalé situace si někdy žádají zoufalé činy, a že vše nebylo tak nedůvěryhodné, jak se zdálo, pokud člověk dokáže být trochu empatický.

3 13.05.2015

Je pochopitelné, že skoro každý bude porovnávat tuto knihu s ostatními díly Johna Greena. Já sama jsem si také sestavila takový žebříček oblíbenosti. Ale oprostíme-li se od předsudků a porovnávání, co vidíme? Jaký ohlas by kniha měla, kdybychom Greena ještě neznali?

Příběh této knihy začíná velmi nepřehledně. Pořádně se ještě nestihnete rozkoukat a už se děje něco, co vám nedává příliš velký smysl. Tedy alespoň v mém případě to tak bylo. Když se Colin s Hassanem dostali na místo, kde se celý příběh odehrává, zlepšilo se to. Jde mi konkrétně o to, že např. v Papírových městech byl už jen ten začátek knihy strhující. Ale to zase porušuji zásadu o porovnávání.

Postavy této knihy byly velmi osobité a lidské. Bohužel pouze hlavní tři postavy. Zbytek byla taková změť cizích lidí, kteří se tam občasně mihli a nezanechali po sobě ve mně nic než pocit nejistoty ohledně jejich jména.

Celý příběh by se dal přirovnat k čekárně. Celou dobu čekáte, že se to pořádně rozjede, že nastane ta chvíle, kdy si řeknete: "panejo, ta knížka mě pořádně baví". Bohužel. Příběh je to sice pěkný,ale nijak zvlášť nezapomenutelný. Znovu mě napadá, jak velké oblíbenosti by se kniha těšila, kdyby na obalu nebylo těch známých devět písmen. Co se Johnovi musí nechat, je fakt, že má opravdu talent. Je vtipný, chytrý, originální a jeho knihám nechybí čtivost.

Tuto knihu bych ráda doporučila všem kromě lidí, kterým se nezamlouvala Greenova předchozí díla, protože u Kateřin rozhodně útěchu nenajdou.

3 13.05.2015

Tento komentář obsahuje spoiler ke knize Divergence.

Očekávala jsem dokonalou třešničku na dortu. A dostala jsem pořádně splácnutou třešeň ne-li spíš pecku. Než ale začnu s kritikou, chtěla bych vyzdvihnout styl psaní, který je velmi příjemný ke čtení.

Pokud čteme knihu poprvé, měla by nám také dát nějaké nové informace. Tato kniha bohužel nic nového nepřináší. Ano, je to příběh z pohledu někoho jiného než Tris, ale je to jen opakování skutečností, které již víme a které se moc nerozvíjí, tudíž kniha nemá žádný spád.

To by ale nebylo to nejhorší. Mám s tou knihou morální problém, který nemohu jen tak přejít. Při čtení Divergence jsem si neuvědomovala, co vše o útoku na Odevzdanost Tobias ví. Tím víc mě překvapilo, jak s touto informací v této knize naložil a jak o ní smýšlel. Nevím, jestli si to uvědomujete, ale na jeho činech záležely osudy spousty a spousty nevinných lidí a on měl problém s tím, že mu pár z nich ublížilo nebo že zradí frakci, pokud bude jednat. Během svého dumání používal tak irelevantní argumenty až se mi z toho chtělo brečet. Pořád je třeba brát v zřetel, kolik životů mohl zachránit. Frakce je možná více než rodina, ale ne více než lidské životy. Asi to moc řeším, ale tento fakt Tobiase v mých očích neuvěřitelně degradoval.

3 23.01.2015

Kniha byla asi do poloviny příjemná a bez jakýchkoli složitých zápletek. Což je pravý opak toho, co přišlo poté. Jako by se autorka v půlce rozvzpomenula, o čem to vlastně chtěla psát než při psaní této knihy tak trochu zaspala.

Co se týče hlavního námětu, rozdílů mezi dvěma rodinami, dostáváme přesně to, co nám bylo slíbeno. Příjemnou, početnou a láskyplnou rodinu Garettových, u které se nikdy nenudíte a ani vás to nenapadne. Každý ze členů je něčím zvláštní a zajímavý. Aneb naprostý opak Reedových. Samathina sestra Tracy by možná zajímavá byla, kdyby se v knize objevila více než ve dvou kapitolách. Paní Reedová, matka Sam a Tracy, je sice cílevědomá a silná žena, ale také velmi upjatá a předpojatá. Samotná Samantha je maminčina hodná holčička, která poprvé za deset let promluvila se svými sousedy. To se mi zdá trochu nepravděpodobné.

Psychologie postav byla naprosto minimální. Já osobně jsem si v knize oblíbila akorát malého čtyřletého George a feťáka Tima. Na Samině kamarádce Nan autorka ukazuje perfektní příklad toho, co dokáže závist. Jen to bylo trochu přitažené za vlasy. Pokud se s někým znáte dvanáct let, tak byste se takhle asi nechovali. Z Claye Tuckera měl podle mě být ještě větší maniak, který např. chce zničit život politickému protivníkovi Grace Reedové. Pouze můj nápad.

Ohledně té velké smutné zápletky skoro na úplném konci můžu říct snad jen to, že mě nebavila a dopadla přesně, jak jsem čekala.

Shrnu to do jedné věty: Námět je vážně pěkný, jen provedení krapet vázne.

3 18.10.2014

Moje sympatie k této knize stoupaly rychle, jako horská dráha, která jede pouze vzhůru (s menší rovinkou na začátku). Ačkoli určitou část vývoje jsem předem odhadla, neodradilo mě to od dalšího čtení, kterého jsem rozhodně nelitovala. Nejprve jsem byla trochu zmatená z popisu událostí ze dvou různých perspektiv. Později se mi to tak zalíbilo, že bych to uvítala i u jiných knížek.

3 02.02.2014

Nemám ráda knihy, ve kterých nejsou vypsány skutečnosti bez kterých není možné knihu pochopit dokonale. Tuto knihu jsem nepochopila dokonale. Snad je to mojí omezenou fantazií, o které jsem si až doteď myslela, že je velká. Nebo tím, že se ostatní spokojí s tou trochou informací, které Gaiman nabízí. Osobně bych chtěla vědět o ženách Hampstockových mnohem více. Ano, dalo by se říci, že jsem zklamaná. Přeji pěkný den.

3 16.01.2014

Mrazivý příběh malé holčičky, která se stala pozorovatelem a zároveň obětí sledu nešťastných událostí, které jí ze dne na den změnily život. Začátek knihy je doopravdy perfektně zpracován. Je přítomno takové tajemno a nutnost s hlavní postavou silně soucítit. Postupně se ale děj začne opakovat a vléct, až je z toho silně průměrný příběh o rodinném dramatu a ještě průměrnější příběh o holokaustu.

2 14.11.2018

Tahle kniha je vyloženě cítit Harrym Potterem. Náctiletý chlapec se odebere do školy magie, která je součástí kouzelnického světa, který bojuje proti mocnému nepříteli snažícímu se zvítězit nad samotnou smrtí. K tomu by se hodil jeden konkrétní citát:

"Nepřítel byl skvělý kouzelník - možná dokonce nejlepší z nejlepších - dokud se nepomátl. Toužil žít navěky a taky chtěl umět vzkřísit mrtvé. To proto mu říkají Nepřítel smrti, protože si smrt chtěl podmanit. ..."

Jak moc vadí, že se autorky nechaly inspirovat jiným příběhem, to si každý přehodnotí sám. Já osobně zastávám názor, že tato kniha si se sérií o chlapci, který přežil ani nezaslouží být srovnávána. Může to vypadat, jako že se nedokážu oprostit od srovnávání. Je to vcelku pochopitelné, když je ve mně příběh HP tak zakořeněný, ale myslím, že i tak by na mě kniha udělala podobný dojem.

Co se mi na této knize zdálo zajímavé byla magie, kterou se učni Magisteria pokoušeli ovládnout. V určitých částech mi ale i tento aspekt začal připadat přitažený za vlasy a celkově takový nepromyšlený. Když to shrnu, tato kniha se mi jako celek nečetla dobře, i když by se našly i zajímavější části, které ovšem můj úplný dojem moc nevylepšily.

Před přečtením této knihy jsem četla pouze jednu dodatkovou knihu k nějaké sérii, která mě velmi zklamala, takže ani od této jsem neměla velká očekávání.

Nejkrásnější je, jak jistě víte, příběh o Levaně z doby, kdy byla pouhým stínem své sestry královny Channary. Z mého pohledu ji v této knize autorka líčí spíše kladně a to i přes všechny ty negativní činy, které napáchá. Každý špatný skutek zde Levana obhájí nějakou dobrou pohnutkou, která ji k tomu vedla. Vše pro dobro její země, že. Ale já nevěřím, že účel světí prostředky, ani že pouze okolnosti Levanu změnily k tomu, jaká je ve všech knihách popisována. Rozhoně si myslím, že tato kniha, ačkoli je velmi krátká, stojí za to být přečtena, protože člověku dodá pohled na situace, které dokáží pomoci si vše propojit. Tím pádem vás nechá lépe nahlédnout do světa celé série Měsíčních kronik.

2 13.05.2015

Obyčejně romantické knihy nezačínám číst s velkým očekáváním. Tahle nebyla výjimkou a tím více mě překvapila. Příjemně.

Zpočátku to byl pouze průměrný román bez jakéhokoli náznaku oduševnělejšího příběhu, jehož autorka ráda používá slovní spojení ohledně padání kalhotek. Co mě ale již od začátku zaujalo, byl humor hlavních dvou hrdinů, který je celkem podobný s mým. To dokáže přidat na oblíbenosti.

Ordinérnost příběhu se nezmění ze stránky na stránku, ale je postupně nahrazována nástrahami, které souží hlavní postavy. Příběh je z části předvídatelný, což ho ale nedělá nudným. Ba naopak. Osobně jsem měla radost, když se mé domněnky potvrdily a přidala se k nim ještě další fakta, která mým teoriím chyběla na detailnosti. Během čtení mě párkrát zarazily reakce Sky, které byly trochu neúměrné situaci. Chápu, že každý se v určitý moment může chovat jinak, ale přišlo mi, že určitá věc, která by sama o sobě člověku stačila na nějaký ten dlouhodobější duševní otřes, v hlavní hrdince vyvolala akorát znechucení.

2 14.01.2015